MLČÍCÍ JARO V NÁRODNÍ GALERII PRAHA

Národní galerie Praha otevírá výstavu Mlčící jaro: umění a příroda 1930–1970 ve Veletržním paláci.

Mlčící jaro: umění a příroda 1930–1970

Výstava sleduje proměny vztahu člověka k přírodě (nejen flóře a fauně, ale krajině jako celku) v umění od 30. let 20. století až do počátku tzv. normalizace. Návštěvníci uvidí více než sto děl ze sbírek NGP i zahraničních institucí, včetně prací Františka Kupky, Josefa Šímy, Toyen, Jindřicha Štyrského, Františka Muziky, Evy Kmentové či Hany Wichterlové. K vidění bude rovněž tvorba zahraničních umělců z Polska a Slovenska, například Karola Hillera, Adama Prockého nebo Márie Bartuszové. Kurátorka Eva Skopalová doplnila tento výběr o díla současných autorek Anny Hulačové, Elišky Konečné, Jimeny Mendozy, Marie Tučkové a Kristíny Bukovčákové, která lze chápat jako vyjádření sounáležitosti s minulostí.

„S tím, co nacházeli umělci před šedesáti či osmdesáti, devadesáti lety se můžeme dobře ztotožnit i dnes, mimo jiné skrze současnou tvorbu umělkyň. Myšlenky lidí, kteří už nežijí, pro nás nejsou mrtvé, participují na současnosti,“ říká kurátorka výstavy Eva Skopalová.

Projekt tematizuje hluboké emocionální pouto člověka k přírodě a zkoumá, jak historické události jako válka a totalitní režimy ovlivnily vnímání krajiny. Jak se zpřetrhaly naše vazby ke krajině? Umělecká díla se stávají prostředkem
k obnově citlivého vztahu ke všemu živému. „Citové, emotivní pouto s přírodou je snad intuitivním principem naší vlastní záchrany. Pokud máme k něčemu vztah, chráníme to,“ vysvětluje Eva Skopalová. Exponáty tak vedou návštěvníky
k vlastní reflexi a prožitku.

„Tato výstava, připravená kurátorkou Evou Skopalovou s nasazením celého týmu NGP, shromažďuje hlasy umělců, myslitelů a vizionářů, kteří stejně jako spisovatelka Rachel Carson zpochybňují lhostejnost a nutí nás přehodnotit náš vztah ke světu kolem nás,“ říká generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast a dodává: „Umělci na výstavě nám svými díly připomínají, že příroda není pozadím naší existence, ale jejím základem. Připomínají nám, že naše dnešní rozhodnutí budou utvářet krajinu zítřka.“

Závěrečná část výstavy se věnuje tématu vykořisťování přírody v období
tzv. normalizace, kdy byla krajina vnímána primárně jako zdroj. Odkazuje také na významné dobové události, jako byla diskuse o pesticidech po vydání knihy Rachel Carson Mlčící jaro (později přeložené jako Tiché jaro) v roce 1962, která
v Československu vyšla o čtyři roky později. Kniha následně vedla v USA ke změně zákonů. „Historie dokázala, že jeden hlas může probudit generaci. Mlčící jaro je pozvánkou k naslouchání – umění, přírodě a naléhavosti naší doby,“ doplňuje Alicja Knast.

Mlčící jaro: umění a příroda 1930-1970 

Místo konání: Veletržní palác, 1. p. východní křídlo   

Termín: 28. 3. – 31. 8. 2025  

Kurátorka: Eva Skopalová, Sbírka umění po roce 1945 (NGP)   

https://www.ngprague.cz/udalost/4230/mlcici-jaro-umeni-a-priroda-1930-1970