Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl miliónu exponátů. Expozice ukazuje, jak všechny věci kolem nás vstupují do lidského života a mění jej po stránce funkční i symbolické.
Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.
Vydejte se do tajemné zahrady a prožijte společně s pěti malými hrdiny řadu veselých dobrodružství a nečekaných setkání s fantastickými bytostmi. Interaktivní výstava pro celou rodinu oživuje poetický příběh nejúspěšnější dětské knihy Jiřího Trnky Zahrada, převádí ho do multimediální instalace s originální scénografií a rozehrává autorovy ilustrace. Objevte její kouzlo společně.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Ikona české módy Liběna Rochová ve své životní výstavě. Velká retrospektiva v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně ukazuje na 800 metrech čtverečních cca 130 jejích modelů, a to nikoli v čase, ale v souvislostech. Téměř nepoznáte, který model je z jaké doby, natolik je módní design značky LR nadčasový. S oděvem, který stojí na pomezí art a fashion, se snoubí originální šperky, doplňky i umělecké inspirace. Některé modely zapůjčily do výstavy zákaznice, včetně Lucie Bílé. Mimořádná výstava pracuje se všemi návštěvníkovými smysly a je českým "must see" sezóny 2025-2027.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Módní návrhář a Grand designér 2024 má svou první sólovou výstavu. Pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně vytvořil zcela novou kolekci unisex streetwear oděvů a instaloval ji do "ulice Jana Černého" na lávkách spojujících křídla paláce. Mezi nimi pak prostor světlíku odshora dolů protíná pohybující se šestnáctimetrové kyvadlo, symbol plynoucího času, cyklického vracení se módních trendů i "flow states", v nichž se tvůrce ocitá v absolutním soustředění, bezčasí, které přináší mimořádné výsledky. Ikonické modely Jan Černý přidal do stálé expozice módy Fashion 2000+.
Labyrint – struktura, bludiště, metafora. Místo, kde bloudění a hledání cíle spojují nejistota, napětí a strach, s nimiž se poutník rozhoduje, kudy dál. Každé rozhodnutí je zásadní, neboť bez Ariadnina vlákna těžko rozklíčujeme své kroky zpět. Co nás vede k rozhodnutí? Porozumění struktuře? Strach z nejistoty? Projekt Labyrint rozvíjí právě tato témata. Konfrontuje návštěvníka s jeho postoji, umožňuje mu projít cestou labyrintu či bludiště a vede ho k proměně v kriticky uvažujícího pozorovatele. Labyrint a bludiště – dvě slova, dvě podoby cesty: labyrint nabízí jednu klikatou cestu ke středu a zpět, bludiště klade odbočky a překážky. Historie i báje nás učí, že hranice mezi nimi je často nejasná – a možná právě toto napětí činí cestu poutníka smysluplnou.
úterý–neděle 10.00–12.00 a 12.30–18.00 - Módní návrhář Lukáš Macháček se v Jurkovičově vile vrací nejen ke svým moravským kořenům. Kolekce Hanácká reflektuje tradice, lidové motivy, dávnou i současnou obřadnost oděvu. Je součástí roku módy 2026 v Moravské galerii.
Bauerova vila postavená v letech 1912-1914 podle návrhu architekta Josefa Gočára (1880-1945) je jedinečnou a stylově charakteristickou realizací architektury kubismu. Místním velkostatkářem Adolfem Bauerem byla objednána v době, kdy vznikaly nejvýraznější Gočárovy kubistické stavby – Dům u Černé Matky Boží v Praze a lázeňský dům v Bohdanči. Otevřeno o výkendech.
Původně hrad ze 13. století byl postupně přestavován. Zásadní klasicistní přestavbu dal provést v letech 1839—1842 Jakub Rudolf Geymüller a Geymüllerové byli také posledními soukromými majiteli zámku. V roce 1998 zámek přešel do správy UPM. Dnes jsou tu expozice hraček a nábytku ze sbírek muzea.
| Srdečně Vás zveme na výstavu Osudy psané válkou. Českoslovenští legionáři Roztok a Žalova, kterou připravilo Středočeské muzeum ve spolupráci s Československou obcí legionářskou pod záštitou Ministerstva kultury České republiky. Výstava přibližuje dramatické osudy známých osobností i prostých legionářů z Roztok a Žalova, kteří se podíleli na vzniku samostatného československého státu. Vydejte se po jejich stopách na nelehkou cestu od služby v rakousko-uherské armádě přes zajatecké tábory až do řad československých legií, s nimiž prošli boji ve Francii, Itálii, Srbsku i na Sibiři. Nahlédnete do jejich životních příběhů nejen v období první světové války, ale i v letech meziválečných a za nacistické okupace. |
Tvorba Radky Bodzewicz dlouhodobě vychází z literárních inspirací – četby poezie, prózy i odborných a filozofických textů. Náměty a témata, která v literatuře nachází a která vnímá jako nadčasová, aktualizuje prostřednictvím svébytného vizuálního jazyka do rozsáhlých, myšlenkově i výrazově sevřených obrazových cyklů, v nichž často kombinuje klasické výtvarné postupy s přesahem do nových technologií.
Výstava Polopenze Lukáše Machalického je site-specific instalace na pomezí architektury, sochy a objektu. Pracuje s fikcí, kulisou a nejasnou hranicí mezi skutečným a umělým.
Výstava v Bílkově domě v Chýnově představuje především umělcova díla s husitskou tématikou a reliéfy z druhé poloviny jeho tvůrčího období. Další exponáty připomínají sochařovo přátelství s významnými českými básníky Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou a spolupráci s chýnovskými hrnčíři. Atmosféru obytných interiérů dotváří Bílkem navrhovaný nábytek.
Výstava Milana Caise představuje nejnovější tvorbu, v níž se chyba, narušení a fragmentace stávají výtvarným principem i východiskem k úvahám o křehkosti systémů, hranicích poznání a možnostech nového porozumění.
V areálu Braunerova mlýna si můžete prohlédnout panelovou výstavu, která vás zavede do rozmanité přírody okolí Roztok. Stačí udělat pár kroků a ocitnete se v úplně jiném světě – od vlhkých říčních niv až po slunné suché stráně. Spojují se tu klidné náhorní plošiny, dramatická údolí s mohutným tokem Vltavy, skalnaté srázy i skrytá lesní zákoutí. Tato barvitá mozaika prostředí je výsledkem tisíců let přírodních procesů i působení člověka. Poznejte příběhy této neobyčejné krajiny i jejích zvířecích a rostlinných obyvatel. Výstavu si můžete prohlédnout až do března příštího roku v otevírací době muzea a to zcela zdarma
Výstava Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově, která je nejstarší na světě, představuje její sto sedmdesáti letou historii. Vedle historických prací představí i díla současných studentů a významných absolventů, kteří se zásadním způsobem podíleli na vývoji českého uměleckého skla. Mezi nimi budou například René Roubíček, Vladimír Kopecký nebo Alena Matějka.
Radku Částkovou a Magdalenu Šimurdovou pojí východiska v posthumanismu, které ohledávají prostřednictvím naslouchání vlastností různých přírodních nebo prefabrikovaných materiálů. Výstava Murmuring Matter propojuje tyto materiály stejně jako umělecké přístupy obou umělkyň. Kurátorkou výstavy je Ivana Hrončeková. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Colloredo-Mansfeldský palác patří k nejvýznamnějším příkladům pražské palácové architektury. Stavba v bezprostřední blízkosti Karlova mostu vyrostla na základech románské, gotické a renesanční zástavby a spojuje prvky vrcholného baroka s pozdějšími rokokovými a novorokokovými úpravami.Nejkrásnějším a nejlépe dochovaným prostorem paláce je taneční sál, jehož výzdoba byla dokončena patrně v letech 1736–1737. Právě zrestaurovanou nástropní fresku Shromáždění olympských bohů vytvořili freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zeist. Palác je spojen s významnými šlechtickými rody i historickými událostmi, mimo jiné s posledním zasedáním královské rady „zimního krále“ Fridricha Falckého po bitvě na Bílé hoře.
Výstava Stefana Hurtiga Solidarities nabízí post-antropocénní pohled na soužití lidí a mikrořas. Videa, zvuk a sochy zkoumají symbiózu, tekutost a nové formy mezidruhové solidarity. Kurátorkou výstavy je Tuçe Erel. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Výstava Zachytit nit je odpovědí na kult výkonu. Aleksandrina Yordanova a Stanislava Karbušická se obracejí k pomalému rytmu rukodělné práce a pokornému pozorování, aby tak nalezly vnitřní klid a odhalily autenticitu lidského bytí. Kurátorkou výstavy je Katarína Hládeková. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Obrazy, kresby a fotografie Siegfrieda Herze se i dnes objevují jako zjevení. Jako by nepřicházely ze současnosti, ale z jiného, pozapomenutého času, z neklidného rozhraní symbolismu, raného expresionismu, dekadentní melancholie, němého filmu a soukromého deníku. Působí nečasově, a přece nejsou historizující. Jejich nečasovost není stylizací ani únikem do minulosti, ale důsledkem hluboké vnitřní izolace, z níž vyrůstají. Herz se neobrací k dějinám umění proto, aby citoval jejich formy, nýbrž proto, že v nich nachází příbuzné stavy: samotu, úzkost, rozechvění, touhu, zranění, extázi i tiché přijetí vlastního odloučení. Velmi důležitá je materiální povaha Herzových obrazů. Skvrny, stékání, oděrky, rozpití, neostré okraje a narušené povrchy vytvářejí dojem, že obraz prošel procesem zranění. Malířský povrch je jakousi kůží. Nese stopy dotyku, tlaku, rozpouštění i vymazávání. Téma obnažení se tak netýká jen zobrazené figury, ale také samotného obrazu. Neobnažuje se pouze tělo, ale i médium. Obraz ukazuje vlastní vznik, vlastní nestabilitu, vlastní poranitelnost. Herzova malba není hladkou iluzí; je přiznáním křehkosti.
Museum Montanelli představuje výstavu ze své sbírky věnovanou Bedřichu Dlouhému, jedné z nejvýraznějších osobností českého poválečného umění. Jeho obrazy propojují virtuózní malbu, humor, imaginaci i vizuální experiment a potvrzují nadčasovou sílu jeho mimořádného díla. Kurátorka: Dadja Altenburg Kohl
Výstava originálních kreseb, návrhů a modelů jedné z výrazných osobností českého automobilového designu. Designér, ilustrátor a pedagog Václav Král ve své tvorbě spojoval krásu, funkčnost a myšlenky o budoucnosti mobility.Výstava potrvá do 28. března 2027.
Výstava K nové epoše: Zdeněk Pešánek a dědictví světla ve Studiu Prona připomíná 130 let od narození Zdeňka Pešánka, průkopníka světelně-kinetického umění. Jeho dochovaná díla a archiválie z Galerie Benedikta Rejta v Lounech výstava staví do dialogu se současnými umělci, kteří jeho odkaz dál rozvíjejí. Pešánkův vizionářský příběh tak ukazuje, že jeho světelné umění má co říct i dnešku.
Michal Štochl pracuje s médiem koláže již více než dvacet let. V uměleckém prostředí je však znám především jako kurátor a producent výstavních projektů, na nichž spolupracoval s institucemi, jako jsou Galerie Rudolfinum či Národní galerie Praha. Jeho autorská tvorba vychází z klasické koláže, v posledních letech se však stále více posouvá ke konceptuálnímu přístupu. Koláž zde funguje jako záznam vnitřních dialogů a osobního pátrání v myšlenkové mapě současného světa – kultury, politiky, spirituality i ezoteriky. Jednotlivé obrazy se stávají fragmenty významů, které oscilují mezi osobní zkušeností a kolektivní pamětí. Výstava Head and Shoulders představuje volné zamyšlení nad stavem současného světa a nad představami o úspěchu, naplnění a lidských ambicích.
Ústředním tématem skupinové výstavy Rozrušená hladina jsou reliéfní přístupy založené na obraznosti. Výběr autorů sleduje tyto umělecké strategie napříč různými generacemi současné české výtvarné scény. Touto volbou se výstava záměrně ocitá v jakémsi meziprostoru mezi malbou a objektem či sochou a reflektuje tendence nové materiality. Výsledná podoba výstavy vychází ze spolupráce galeristy Petra Hájka a Vojtěcha Horálka, tentokrát ve dvojí roli vystavujícího umělce a kurátora výstavy.
Mezinárodně etablovaný sochař a vysokoškolský pedagog Aleš Hnízdil zastupuje generaci, jež na pražské AVU studovala v samém závěru 70. let. Svou sochařskou práci postupně rozvíjel od stále stylizovanějších figurálních kompozic, až dospěl k potřebě ztvárnit samu podstatu bytí, energii.S Alešem Hnízdilem se představí malíř a hudebník Daniel Vlček, jehož studia na AVU formovala naopak dynamická doba přelomu milénia a všeobecná dostupnost informací a nástrojů pro digitální tvorbu. Právě propojování zvukového a vizuálního světa v digitální i materiální podstatě je základem Vlčkovy umělecké tvorby, v níž dominují obrazové záznamy zvukových vln a umělecké zvukové experimenty.Tento mezigenerační dialog rozšiřuje přizvání multimediálního umělce, hudebníka a pedagoga Antonína Gazdy, dlouhodobého spolupracovníka Daniela Vlčka. Ti spolu vytvoří na míru galerijnímu prostoru vícekanálovou zvukovou instalaci, která výstavě propůjčí parametry imerzivní zvukové krajiny.
Kresba Egona Schieleho Sedící žena s pokrčenými koleny (Edith) z roku 1917 se letos stala námětem známky České pošty vydané k 230. výročí založení NGP. Při této příležitosti bude mimořádně vystavena v expozici 1796–1918: Umění dlouhého století, kde ji následně vystřídá Schieleho Vlastní podobizna z roku 1914. Kresby nelze vystavovat trvale, neboť světlo způsobuje vyblednutí barev, žloutnutí a křehnutí papíru.
Lucie Kavánová pracuje jako autorizovaná architektka a ve své práci se zaměřuje převážně na autorské projekty rodinných domů a na rekonstrukce. Za velmi zdařilou rekonstrukci bývalého vodního mlýna situovaného u Lipnice nad Sázavou a jeho adaptaci na obytný dům byla v roce 2006 oceněna 1. místem v soutěži ČKA Nový domov 2005 v kategorii rekonstrukce.Od roku 2020 je Kavánová ve funkci městské architektky města Roudnice nad Labem a z předešlých slov je patrné, že do města přišla osobnost, která o architektuře přemýšlí v mnoha vrstvách a kontextech. Během svého působení v Roudnici se architektka podílela na zadání a formování několika veřejných prostranství, především projektu nového lesoparku a parku na Smetanově náměstí, kde spolupracovala i na pylonu podstavce busty TGM.
Moravská galerie v Brně představuje průřezovou výstavou „Bonsoir, Audrey!“ slovenského módního návrháře působícího v České republice Borise Krále. Návrhářův osobitý rukopis vycházející z módní klasiky „New Look“ Christiana Diora je rozpoznatelný, nadčasový, sofistikovaný a vrcholně elegantní. A také ukázněný. Vyznává se z obdivu k epoše módy 50. – 60. let 20. století opěvované ve filmech jako jsou Snídaně u Tiffanyho, Funny Face nebo Belle de jour a ztělesňované múzami jako byla Audrey Hepburn, Catherine Deneuve nebo Jackie Kennedy Onassis.
Výstava s/Lídou představuje tvorbu Ludmily Šikolové, která rozšiřuje tradiční pojetí šperku prostřednictvím práce s neobvyklými materiály a experimentem.
Výstava Crested / mâcistan je první velkou společnou přehlídkou díla Tanyi Lukin Linklater a Duana Linklatera v Evropě. V Galerii Rudolfinum vstupují tito dva přední umělci z řad severoamerických Prvních národů do dialogu se specifickým charakterem výstavního prostoru, aby společně zkoumali otázky sounáležitosti s kulturním dědictvím, koloběhu vědění a kolektivní paměti.
Jméno Kamila Lhotáka (1912–1990) si asi nejčastěji spojujeme s obrazy a malbami, avšak jeho tvorba a zapojení do umělecké činnosti byly mnohem rozsáhlejší. Byl velmi aktivní rovněž na poli grafiky, kde vytvořil na sedm set prací. Jeho ilustrační tvorbu můžeme obdivovat mimo jiné ve více než čtyřech stovkách knih, které doplnil svými kresbami. Právě na tyto tři hlavní směry umělcovy činnosti je zaměřena tato výstava, umístěná v prostorách Villy Pellé.
Jak mediální a měřící technologie ovlivňují naše vnímání světa a vztah k němu? Výstava Terra Incognita se na tuto otázku pokusí odpovědět pomocí filmových esejí a galerijních instalací. Zdůrazní při tom procesy, které v dlouhodobé perspektivě propojují zobrazování Země s jejím chápáním jako zdroje určeného k těžbě a přeměně v kapitál.
Písek. Fascinující materiál dětství a vzpomínek na kresby, budování fantastických staveb, ale také surovina vznikající po věky erozí a zároveň intenzivně využívaná člověkem. Název výstavy vychází ze vzpomínek Marie Filippovové na dětství v Brně, kdy prosila dospělé, aby jí klacíkem kreslili do písku na dvoře figury pánů. Kresba do písku se stává metaforou soustředěného pohroužení do tvorby, mimo prostor a čas. Právě z této zkušenosti vychází výstava Jako kreslit do písku, která v Galerii Uhelný mlýn představuje tři výrazné umělkyně různých generací – Marii Filippovovou (1938), Miladu Othovou (1944) a Dagmar Šubrtovou (1973). Jejich tvorbu spojuje důraz na proces, soustředěná práce s materiálem a schopnost nechat do vzniku díla vstoupit intuici i náhodu.
Under the Surface představuje nejnovější tvorbu Ondřeje MIO Michálka, postavenou na lidské figuře, výrazné barevnosti a dynamice. Těla se napínají, deformují a dostávají do neobvyklých perspektiv, zatímco přesná anatomie se potkává se syrovostí samotné malby.
Tématem vystavených obrazů jsou tentokrát především lidské hlavy a postavy, přetvářené často do té míry, že autor nerozlišuje mezi tzv. abstrakcí a reálným zobrazením původního podnětu. Podstatným rysem pláten či desek je důraz na barevné vyznění, podtrhovaný strukturou použitých materiálů: jde o kombinaci olejových a akrylových barev s epoxidovou pryskyřicí a dalšími pojidly, umožňujícími začlenit do malby písek, kameny, textilie…
Nová interaktivní rodinná expozice Do těla vás zmenší na velikost buňky a vezme na dobrodružnou výpravu lidským organismem. Rozpumpujete srdce, prověříte své smysly, utkáte se s viry a zjistíte, co se děje s jídlem po spolknutí. Čeká vás spousta her, pohybu a překvapivých objevů. Na expozici se můžete těšit od 2. října 2026 a doporučujeme ji pro děti od 5 let.
Milan Kunc is one of the more prominent figures of the art scene of the second half of the twentieth century, with his work represented in numerous significant public and private collections around the world. Since the 1970s, he has developed a distinctive visual language in which pop-cultural aesthetics, irony, surrealist imagination, and a sensitive reflection on social change converge.
Nový soubor obrazů malíře propojuje skutečné příběhy, vesnickou každodennost, ničivou sílu ohně a osobitou představu spravedlnosti, která někdy přichází jako nečekaný úder shůry. Název výstavy vychází z historky, kterou autorovi vyprávěl postarší muž. Jeho sousedka mu měla systematicky krást polena a topit s nimi. Když během času zmizelo několik kubíků dřeva, muž část polen navrtal, ukryl do nich staré patrony a vrátil je mezi ostatní. Sousedčin komín následný výbuch nevydržel. Jak lakonicky příběh uzavírá: „Výbuch prý byl parádní.“
Výstava fotografa Pavla Zieglera na Novoměstské radnici přináší přehled jeho dosavadní, vrcholně estetické, tvorby. Je nahlédnutím do jeho světa, který návštěvníci jeho výstav důvěrně znají, ale je také pohledem na méně známé aspekty jeho díla.
Kunsthalle Praha představuje rozsáhlou samostatnou výstavu francouzské umělkyně Annette Messager. Více než padesát let vytváří Messager svět, v němž se něha setkává s neklidem a známé věci získávají nový, podivně znepokojivý charakter. Z obyčejných materiálů jako jsou látky, hračky, fotografie či plyšová zvířata vytváří křehké monumenty paměti, identity a touhy. V rozměrných instalacích, intimních kresbách nebo kolážích vypráví příběhy, které zpochybňují způsoby, jimiž běžně zobrazujeme tělo, gender a emocionální zkušenost.
Sbírka obrazů je nejstarší kontinuálně existující sbírkou obrazů u nás; její kořeny sahají do přelomu 16. a 17. století. I díky tomu se svou kvalitou řadí mezi nejvýznamnější evropské umělecké kolekce. Expozice nabízí výběr cca 100 děl od autorů jako Aachen, Rubens, Titian, Veronese či Cranach.
Sbírka obrazů je nejstarší kontinuálně existující sbírkou obrazů u nás; její kořeny sahají do přelomu 16. a 17. století. I díky tomu se svou kvalitou řadí mezi nejvýznamnější evropské umělecké kolekce. Expozice nabízí výběr cca 100 děl od autorů jako Aachen, Rubens, Titian, Veronese či Cranach.
Festival německy mluvených filmů DAS FILMFEST otevírá už od roku 2006 každý říjen filmovou festivalovou sezonu. Pravidelně přináší výběr těch nejaktuálnějších snímků z Německa, Rakouska a Švýcarska – ať už se jedná o kvalitní mainstream, dokumenty nebo snímky, které sklidily úspěch na mezinárodních filmových festivalech.
Festival německy mluvených filmů DAS FILMFEST otevírá už od roku 2006 každý říjen filmovou festivalovou sezonu. Pravidelně přináší výběr těch nejaktuálnějších snímků z Německa, Rakouska a Švýcarska – ať už se jedná o kvalitní mainstream, dokumenty nebo snímky, které sklidily úspěch na mezinárodních filmových festivalech.
Fotografie, záznamy akci a objekty - 80 léta
Festival německy mluvených filmů DAS FILMFEST otevírá už od roku 2006 každý říjen filmovou festivalovou sezonu. Pravidelně přináší výběr těch nejaktuálnějších snímků z Německa, Rakouska a Švýcarska – ať už se jedná o kvalitní mainstream, dokumenty nebo snímky, které sklidily úspěch na mezinárodních filmových festivalech.
Obrazy, sochy a zvuková instalace - současná tvorba
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Výstavní intervence jednoho z příslušníků „brněnské bohémy“ ve stálé expozici ART IS HERE Pražákova paláce Moravské galerie.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Výstavní intervence jednoho z příslušníků „brněnské bohémy“ ve stálé expozici ART IS HERE Pražákova paláce Moravské galerie.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Výstava o výstavě. Moravská galerie v rámci projektu network Valoch rekonstruuje první svobodnou výstavu Adrieny Šimotové po roce 1968. V brněnském Domě pánů z Kunštátu ji na jaře 1986 uspořádal Jiří Valoch. Stala se manifestací umělecké pospolitosti nerežimních tvůrců té doby. Moravská galerie nyní ukazuje mnohá z tehdy vystavených děl, především slavné Šimotové práce v papíře. Zároveň dodává dobovou autenticitu formou fotografické dokumentace Bohdana Holomíčka, Hany Hamplové a dalších.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Obohacení stálé expozice ART IS HERE Pražákova paláce Moravské galerie o díla tří výtvarných umělců ze sbírky Jiřího Valocha. Součást projektu network Valoch.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - První část retrospektivy děl, která vznikla za uplynulých 30 let ve výtvarném sympóziu v Mikulově. Postupně budou představena v Atriu Pražákova paláce v Brně.
Jeden z nejvýznamnějších současných autorů ze střední Evropy, rakouský sochař a konceptuální umělec Erwin Wurm.. Své práce vystavoval například ve vídeňské Albertině, v mnichovském Lenbachhaus, v pařížské Galerie Thaddaeus Ropac, nebo berlínské KÖNIG GALERIE. Jeho umělecká díla jsou zastoupena v Guggenheimově muzeu a Walker Art Center v New Yorku, Muzeu Ludwigových v Kolíně nad Rýnem, Kunstmuseu St.Gallen, v Musée d'art contemporain de Lyon, Muzeu starého a nového umění v Mnichově, v Centre Pompidou a dalších. Nicméně v České republice se sólově představí vůbec poprvé. Liberecká galerie tak naváže na výstavy, které již českému publiku odprezentovaly jiné významné osobnosti současnosti – Neo Raucha, Rosu Loy, Zsófii Keresztes nebo Kojiho Kakinumu.
Počátky humpolecké soukromé sbírky českého umění 20. a 21. století, za níž stojí manželé Rýznerovi, sahají do poloviny devadesátých let. Výroční výstava Továrna na krásno, která navazuje na předchozí výstavní kapitoly Prolog a Intermezzo, představuje díla dle subjektivního výběru sběratelů, tedy takové umělecké práce, s nimiž se pojí silný osobní vztah. Mohou to být díla vybíraná nejbližší rodinou, spojená s přátelstvím, místním krajem a krajinou či s působivým příběhem, ale také práce, které i po třiceti letech vyvolávají stejně silné pohnutí jako při prvním setkání. Zóna pro umění 8smička, jež působí za zdmi bývalé textilní továrny, se díky existenci sbírky a desítkám výstav za posledních osm let skutečně transformovala v továrnu na krásno. Samotný název výstavy je však parafrází titulu románu Karla Čapka Továrna na absolutno a připomíná nejen spolupráci bratří Čapků na poli literatury a výtvarného umění, ale i jejich důležitou roli při vzniku sbírky
19:00, R.U.R. podle Buchet a loutek.
15:00 Minotaur 18:00 DAS FILMFEST – Milovnice 20:30 DAS FILMFEST – Netrpělivost srdce
16:00 Kino seniorů: Kdyby se holubi proměnili ve zlato 16:30 Céčko: Chica Checa 18:10 Minotaur 18:30 Céčko: Bára Basiková 20:30 Céčko: Budapešť
20 h – JAZZ DOCK ORCHESTRA plays Led Zeppelin (modern orchestral jazz)
19:30 "Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není." Adaptace kultovního románu. Oportunismus konce třicátých let versus oportunismus dneška. Dáte si věneček nebo rakvičku?
19:30h
18:00/ČESKÉ KINO – Šipkaři 20:00/ČESKÉ KINO – Milovník, ne bojovník
18:30 O (ne)rodičovství a společenských očekáváních si budeme povídat s norskou spisovatelkou Linn Strømsborg, autorkou úspěšných románů Nikdy, nikdy, nikdy a Sakra, sakra, sakra z edice současné světové prózy Hlas. Druhým hostem debaty bude česká spisovatelka Dorota Ambrožová. Moderuje Šárka Jančíková. Akci pořádají Skandinávský dům a nakladatelství Vyšehrad.
19:30h
19:00 Slavná Shakespearova komedie vás zavede do světa, kde se minulost prolíná s přítomností. Není totiž jen návratem do časů Shakespeara, ale také odrazem dnešního světa, kde ženy jsou někdy jako muži a muži jsou někdy jako ženy. Jakub Albrecht jako Kateřina a Ondřej Veselý v roli Petruccia vás provedou příběhem, kde se muži snaží zkrotit ženy (které hrají muži), aby se chovaly a vypadaly podle jejich představ.
20:00 Situace jednoho dospělého člověka, k němuž se vetře autoritativní gymnaziální profesor, aby ho vtáhl kamsi zpět do světa dospívání, rozpaků, trapné intimity, erotického probouzení, kompotů a póz. Tato roztomilá jalovost bohužel naráží na realitu intelektuálního snobismu, předstírané kultivovanosti a „modernosti“.V džungli grimas, předstírání a hesel je třeba vytvořit podmínky pro vlastní a autentickou výpověď. Ty ovšem vykazují prvky vtíravé dramatičnosti - moucha, karbanátek, spoďárky a okno, za nímž je hluboký temný les. Vše vnější je deformující. Je třeba čelit skutečnosti, že sám sebou se stát nelze. Být člověkem znamená být nepřirozený. Skutečnost se objevuje v neskutečnosti, k níž je člověk odsouzen. Mé já, nešikovné a kompromitující, které mělo zůstat skryto, získává svůj hlas v podobě disharmonického kvarteta.
19:30 Ryze současné téma anti-agingu nebo biohackingu nabízí autorská inscenace Jana Mikuláška a Lenky Veverkové s názvem Příliš krátká telomera. Biohackeři testují nejrůznější přístupy k optimalizaci těla a prodloužení života. Můžeme však mít náš život a tělo plně pod kontrolou? Na ožehavou otázku s humorem odpoví herecké duo Jakuba Albrechta s Bárou Kubátovou.
19:00 Osobitý dokumentární portrét vnitřního světa předčasně zesnulého japanologa a kaligrafa Petra Geislera. Z rodinných archivů, osobních dopisů, vzpomínek přátel a kontrastů mezi šedí normalizačního Československa a pulzujícím Tokiem 80. let se skládá mnohovrstevnatý obraz křehkého umělce.
Rozálie se vrací do cirkusového šapitó. Na Výstavišti odehraje jedinečný koncert s kapelou.
19:00 Slavná Shakespearova komedie vás zavede do světa, kde se minulost prolíná s přítomností. Není totiž jen návratem do časů Shakespeara, ale také odrazem dnešního světa, kde ženy jsou někdy jako muži a muži jsou někdy jako ženy. Jakub Albrecht jako Kateřina a Ondřej Veselý v roli Petruccia vás provedou příběhem, kde se muži snaží zkrotit ženy (které hrají muži), aby se chovaly a vypadaly podle jejich představ.
10:45 - Co to bečí? Co to řehtá? Komu patří tahle tlapka? A kdo má ruce k objímání? Pojďme se společně zaposlouchat, dotknout a objevovat sebe a svět pomocí hravých aktivit rozvíjejících smysly. Možná, že některé hlasy, ruce a objetí poznáme vždycky.
20:30h
Výstava Františka Petráka a Tomáše Absolona je mezigeneračním dialogem o výzvách dvourozměrného zobrazování. Oba autoři chápou pozici malíře jako intermediálního překladatele pohybujícího se na pomezí každodenní poetiky, didaktiky a dějin malířství.
19:00 - Fyzické divadlo, které režírovala jedna z nejslavnějších novocirkusových osobností současnosti – italská režisérka Firenza Guidi. Cizinec je koláží tance, akrobacie a smyslných obrazů.
18:00 Skrze rozhovory, pořízené za nocí na střechách Tel Avivu, odhaluje dokument mechanismy za vědomým masovým zabíjením palestinských civilistů v Gaze ze strany Izraele. Po projekci proběhne odborná debata se zahraničními hosty v angličtině bez překladu.
19:30 Ryze současné téma anti-agingu nebo biohackingu nabízí autorská inscenace Jana Mikuláška a Lenky Veverkové s názvem Příliš krátká telomera. Biohackeři testují nejrůznější přístupy k optimalizaci těla a prodloužení života. Můžeme však mít náš život a tělo plně pod kontrolou? Na ožehavou otázku s humorem odpoví herecké duo Jakuba Albrechta s Bárou Kubátovou.