Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.
Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl miliónu exponátů. Expozice ukazuje, jak všechny věci kolem nás vstupují do lidského života a mění jej po stránce funkční i symbolické.
Vydejte se do tajemné zahrady a prožijte společně s pěti malými hrdiny řadu veselých dobrodružství a nečekaných setkání s fantastickými bytostmi. Interaktivní výstava pro celou rodinu oživuje poetický příběh nejúspěšnější dětské knihy Jiřího Trnky Zahrada, převádí ho do multimediální instalace s originální scénografií a rozehrává autorovy ilustrace. Objevte její kouzlo společně.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Módní návrhář a Grand designér 2024 má svou první sólovou výstavu. Pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně vytvořil zcela novou kolekci unisex streetwear oděvů a instaloval ji do "ulice Jana Černého" na lávkách spojujících křídla paláce. Mezi nimi pak prostor světlíku odshora dolů protíná pohybující se šestnáctimetrové kyvadlo, symbol plynoucího času, cyklického vracení se módních trendů i "flow states", v nichž se tvůrce ocitá v absolutním soustředění, bezčasí, které přináší mimořádné výsledky. Ikonické modely Jan Černý přidal do stálé expozice módy Fashion 2000+.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Ikona české módy Liběna Rochová ve své životní výstavě. Velká retrospektiva v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně ukazuje na 800 metrech čtverečních cca 130 jejích modelů, a to nikoli v čase, ale v souvislostech. Téměř nepoznáte, který model je z jaké doby, natolik je módní design značky LR nadčasový. S oděvem, který stojí na pomezí art a fashion, se snoubí originální šperky, doplňky i umělecké inspirace. Některé modely zapůjčily do výstavy zákaznice, včetně Lucie Bílé. Mimořádná výstava pracuje se všemi návštěvníkovými smysly a je českým "must see" sezóny 2025-2027.
Labyrint – struktura, bludiště, metafora. Místo, kde bloudění a hledání cíle spojují nejistota, napětí a strach, s nimiž se poutník rozhoduje, kudy dál. Každé rozhodnutí je zásadní, neboť bez Ariadnina vlákna těžko rozklíčujeme své kroky zpět. Co nás vede k rozhodnutí? Porozumění struktuře? Strach z nejistoty? Projekt Labyrint rozvíjí právě tato témata. Konfrontuje návštěvníka s jeho postoji, umožňuje mu projít cestou labyrintu či bludiště a vede ho k proměně v kriticky uvažujícího pozorovatele. Labyrint a bludiště – dvě slova, dvě podoby cesty: labyrint nabízí jednu klikatou cestu ke středu a zpět, bludiště klade odbočky a překážky. Historie i báje nás učí, že hranice mezi nimi je často nejasná – a možná právě toto napětí činí cestu poutníka smysluplnou.
Výstava, věnovaná obyvatelům města i všem, kteří mají k Roztokám vztah, nabídne jedinečný pohled do minulosti prostřednictvím historických fotografií. Návštěvníci budou moci nahlédnout do proměn města i každodenního života jeho obyvatel v průběhu 20. století. Výstavu doplňují současné fotografie Stanislava Boloňského, které pomáhají návštěvníkům lépe se orientovat v dnes často proměněných a na první pohled obtížně rozpoznatelných místech zachycených na fotografiích z minulého století. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 16. dubna od 17 hodin na zámku v Roztokách. Její součástí bude také projekce němého filmu Filosofka Mája z roku 1928, zapůjčeného z Národního filmového archivu, který diváky zavede mimo jiné do dnes již zaniklé japonské zahrady v Tichém údolí.
úterý–neděle 10.00–12.00 a 12.30–18.00 - Módní návrhář Lukáš Macháček se v Jurkovičově vile vrací nejen ke svým moravským kořenům. Kolekce Hanácká reflektuje tradice, lidové motivy, dávnou i současnou obřadnost oděvu. Je součástí roku módy 2026 v Moravské galerii.
Velkoformátový muralu Tomáše Mitury obsadil stěnu dálničního pilíře, který vytváří specifický prostor za budovou bývalé sklárny. Práce Tomáše Mitury je na pomezí expresivní malby, pouliční grafiky, komiksu a subkulturní vizuality.
Výstava s názvem Deep House v MeetFactory představuje rozsáhlou realizaci polského umělce Cezary Poniatowského. Galerie se v čase zastaveném na „doomsday clock“ několik minut po půlnoci proměňuje v surreálně přízračný byt opuštěný svými původními obyvateli. Mikrokosmos hmyzu, bakterií a virů se zde tiše zmocňuje všech každodenních předmětů, stočené koberce, tvarem připomínající civící plazy či rubáše lidských přízraků, se stávají novými postlidskými protagonisty - jednou možná pohodlně usazenými v masážním křesle, jindy třeba obývajícími skleněná terária a nepřetržitě sledující diváka. Hmyzí objekty si pohrávají s věcmi jako děti, které se učí, jak funguje domácnost, jak napodobovat lidské návyky, přestavovat interiér a možná se pokusí prostor z tohoto stavu vyléčit pomocí akupunktury a masáže. Plynové ohřívače nás prozařují teplem a Cezaryho nástěnné reliéfy z posledních let doplňují prostorové scény jako pomyslné relikviáře plné potlačené paměti. Výsledkem je fantaskně spekulativní scenérie, která nám místo temné vize apokalypsy ukazuje podivně uklidňující a tichou verzi možné budoucí odplaty přírody.
Bauerova vila postavená v letech 1912-1914 podle návrhu architekta Josefa Gočára (1880-1945) je jedinečnou a stylově charakteristickou realizací architektury kubismu. Místním velkostatkářem Adolfem Bauerem byla objednána v době, kdy vznikaly nejvýraznější Gočárovy kubistické stavby – Dům u Černé Matky Boží v Praze a lázeňský dům v Bohdanči. Otevřeno o výkendech.
Původně hrad ze 13. století byl postupně přestavován. Zásadní klasicistní přestavbu dal provést v letech 1839—1842 Jakub Rudolf Geymüller a Geymüllerové byli také posledními soukromými majiteli zámku. V roce 1998 zámek přešel do správy UPM. Dnes jsou tu expozice hraček a nábytku ze sbírek muzea.
Imerzivní instalace pracující se světlem, zvukem a prostorem. Holeček promění hlavní halu EPO1 v prostředí, které se neprohlíží — prochází se jím a prožívá se fyzicky. Industriální architektura elektrárny se stává partnerem instalace, ne jejím pozadím. Výstava nabízí silný vizuální zážitek pro foto a video dokumentaci.
Lokální téma, které přirozeně sedí k místu i sezóně. Mestek pracuje s motivem Krkonoš, krajiny a rekreační kultury — s tím, jak si lidé osvojují horské prostředí a co po sobě v něm zanechávají. Výstava nabízí přirozený rámec pro letní návštěvníky regionu a tip na výlet pro ty, kdo do Trutnova přijíždějí za horami.
Známá osobnost české urban culture představuje výstavu na pomezí výtvarného umění, architektury a paměti míst. Vladimír 518, dlouhodobě spojený s tématy městského prostředí, identity a lokální historie, otevírá EPO1 publiku, které do galerie současného umění běžně nezavítá. Výstava má přesah mimo úzce vymezený výtvarný obor.
| Srdečně Vás zveme na výstavu Osudy psané válkou. Českoslovenští legionáři Roztok a Žalova, kterou připravilo Středočeské muzeum ve spolupráci s Československou obcí legionářskou pod záštitou Ministerstva kultury České republiky. Výstava přibližuje dramatické osudy známých osobností i prostých legionářů z Roztok a Žalova, kteří se podíleli na vzniku samostatného československého státu. Vydejte se po jejich stopách na nelehkou cestu od služby v rakousko-uherské armádě přes zajatecké tábory až do řad československých legií, s nimiž prošli boji ve Francii, Itálii, Srbsku i na Sibiři. Nahlédnete do jejich životních příběhů nejen v období první světové války, ale i v letech meziválečných a za nacistické okupace. |
Výstava představuje zvukové experimenty Františka Kyncla (1934–2011), včetně fonetické malby na rotačním bubnu Trommel, kde převáděl zvukový impuls do vrstev barev a gest, a doplňuje je o strukturální obrazy, originální Trommel i zvukové nahrávky z let 1979–1985.
Tvorba Martina Janíčka (1961) propojuje zvukové umění, sochařství a hudbu v interaktivních instalacích, zkoumá akustické možnosti převážně recyklovaných materiálů a pro Galerii Benedikta Rejta připravuje spolu s Pavlem Mrkusem zvukovou instalaci a projekci Hlas krajiny inspirovanou Českým středohořím.
Vita aeterna ukazuje, že kulturní dědictví nežije věčně samo od sebe. Je to zásluhou restaurátorů a konzervátorů, kteří svou odborností a péčí umožňují předmětům přetrvat další generace. Výstava přináší hlubší porozumění tomu, co všechno obnáší „neviditelná“ práce, která stojí mezi minulostí a budoucností.
Tvorba Radky Bodzewicz dlouhodobě vychází z literárních inspirací – četby poezie, prózy i odborných a filozofických textů. Náměty a témata, která v literatuře nachází a která vnímá jako nadčasová, aktualizuje prostřednictvím svébytného vizuálního jazyka do rozsáhlých, myšlenkově i výrazově sevřených obrazových cyklů, v nichž často kombinuje klasické výtvarné postupy s přesahem do nových technologií.
Skupina Bezhlavý jezdec (BJ) vznikla v roce 1996, byla symptomem doby euforie a nejistoty i výsledkem jedinečného setkání uměleckých individualit. Čtyři mladí studující Akademie výtvarných umění (Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk) vstupovali na výtvarnou scénu, která byla oproti té dnešní mnohem komornější.
Výstava Polopenze Lukáše Machalického je site-specific instalace na pomezí architektury, sochy a objektu. Pracuje s fikcí, kulisou a nejasnou hranicí mezi skutečným a umělým.
Výstava v Bílkově domě v Chýnově představuje především umělcova díla s husitskou tématikou a reliéfy z druhé poloviny jeho tvůrčího období. Další exponáty připomínají sochařovo přátelství s významnými českými básníky Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou a spolupráci s chýnovskými hrnčíři. Atmosféru obytných interiérů dotváří Bílkem navrhovaný nábytek.
Julius Reichel zaplavuje Galerii Kostka několika sty kilogramy vyřazeného textilu, z něhož vyrůstá jediný monumentální objekt – hmota, v níž je uloženo opotřebení a paměť mnoha životů. Stěny doprovázejí autorovy kaligrafické texty a malby, jež jako vždy zrcadlí chaos k apatii sklouzávající společnosti přesycené informacemi i dezinformacemi. Titul není náhodný, i samo jméno Julius Reichel je zděděné, převzaté po pradědovi, jehož osud prosvítá látkou jako stopa rodu. Reichel zde recykluje hmotu, znak i krev – dědictví, které nelze odložit, jen znovu a znovu přepisovat ve vizuálním a datovém smogu současnosti.
Vita aeterna ukazuje, že kulturní dědictví nežije věčně samo od sebe. Je to zásluhou restaurátorů a konzervátorů, kteří svou odborností a péčí umožňují předmětům přetrvat další generace. Výstava přináší hlubší porozumění tomu, co všechno obnáší „neviditelná“ práce, která stojí mezi minulostí a budoucností.
Už od 20. let snímky Josefa Sudka zachycovaly železné dráty, sítě, kolejnice či popelnice, které autorovi sloužily jako ty nejjednodušší fotografické náměty. Sudek však i tato prostá témata vždy podával s velkým citem pro světelnou atmosféru.
Výstava Milana Caise představuje nejnovější tvorbu, v níž se chyba, narušení a fragmentace stávají výtvarným principem i východiskem k úvahám o křehkosti systémů, hranicích poznání a možnostech nového porozumění.
Umělkyně Bystrík Klčo a Margarita Ivy představují v Karpuchina Gallery společnou výstavu You can't return, you are here, v níž prostřednictvím tvůrčího dialogu a práce s každodenními objekty ohýbají a vrství osobní vzpomínky a zkoumají transformaci vlastní identity. Kurátorem výstavy je Michal Pěchouček.
V areálu Braunerova mlýna si můžete prohlédnout panelovou výstavu, která vás zavede do rozmanité přírody okolí Roztok. Stačí udělat pár kroků a ocitnete se v úplně jiném světě – od vlhkých říčních niv až po slunné suché stráně. Spojují se tu klidné náhorní plošiny, dramatická údolí s mohutným tokem Vltavy, skalnaté srázy i skrytá lesní zákoutí. Tato barvitá mozaika prostředí je výsledkem tisíců let přírodních procesů i působení člověka. Poznejte příběhy této neobyčejné krajiny i jejích zvířecích a rostlinných obyvatel. Výstavu si můžete prohlédnout až do března příštího roku v otevírací době muzea a to zcela zdarma
Výstava Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově, která je nejstarší na světě, představuje její sto sedmdesáti letou historii. Vedle historických prací představí i díla současných studentů a významných absolventů, kteří se zásadním způsobem podíleli na vývoji českého uměleckého skla. Mezi nimi budou například René Roubíček, Vladimír Kopecký nebo Alena Matějka.
Už jen do 4. října můžete navštívit interaktivní zážitkovou expozici na Chvlaském zámku inspirovanou slavným románem Julese Verna. Návštěvníci se stanou součástí příběhu Philease Fogga a vydají se na dobrodružnou cestu napříč kontinenty, kde je čekají různé hádanky a úkoly. Poutavost projektu umocňuje scénické ztvárnění prostředí se zapojením světelných prvků a interaktivních exponátů, které vytvářejí autentický a pohlcující zážitek pro děti i dospělé.
Velmi silný umělecký dialog mezi obrazy Sáry Konečné a sochami Terezy Štětinové představuje výstava Zrání. Připravila ji galerie a aukční síň European Arts ve spolupráci s Art Part Clubem. Expozice zkoumá změnu jako podmínku růstu. Výstavu Zrání můžete navštívit každý den od 4. září do 4. října mezi desátou a osmnáctou zdarma. Najdete jive Vodičkově 33 na Praze 1, sídle European Arts.
Colloredo-Mansfeldský palác patří k nejvýznamnějším příkladům pražské palácové architektury. Stavba v bezprostřední blízkosti Karlova mostu vyrostla na základech románské, gotické a renesanční zástavby a spojuje prvky vrcholného baroka s pozdějšími rokokovými a novorokokovými úpravami.Nejkrásnějším a nejlépe dochovaným prostorem paláce je taneční sál, jehož výzdoba byla dokončena patrně v letech 1736–1737. Právě zrestaurovanou nástropní fresku Shromáždění olympských bohů vytvořili freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zeist. Palác je spojen s významnými šlechtickými rody i historickými událostmi, mimo jiné s posledním zasedáním královské rady „zimního krále“ Fridricha Falckého po bitvě na Bílé hoře.
Výstava Zachytit nit je odpovědí na kult výkonu. Aleksandrina Yordanova a Stanislava Karbušická se obracejí k pomalému rytmu rukodělné práce a pokornému pozorování, aby tak nalezly vnitřní klid a odhalily autenticitu lidského bytí. Kurátorkou výstavy je Katarína Hládeková. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Radku Částkovou a Magdalenu Šimurdovou pojí východiska v posthumanismu, které ohledávají prostřednictvím naslouchání vlastností různých přírodních nebo prefabrikovaných materiálů. Výstava Murmuring Matter propojuje tyto materiály stejně jako umělecké přístupy obou umělkyň. Kurátorkou výstavy je Ivana Hrončeková. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Výstava Stefana Hurtiga Solidarities nabízí post-antropocénní pohled na soužití lidí a mikrořas. Videa, zvuk a sochy zkoumají symbiózu, tekutost a nové formy mezidruhové solidarity. Kurátorkou výstavy je Tuçe Erel. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Memory of Touch (Paměť dotyku), výstava rozvíjející se ve dvou kapitolách, uvádí první rozsáhlejší představení umělecké sbírky Kunsthalle Praha. Uvidíte Koťátkovou, Kubištu nebo Kovandu ze sbírky, ale i díla současné mladé umělecké scény jako je Valentýna Janů.
Práce na papíře, fotografie a především textové stěny představí Jiřího Valocha jako jednu ze zásadních osobností východoevropského konceptualismu.
Výběr z tvorby 70. a 80. let, portrétování Jiřího Valocha.
Obrazy, kresby a fotografie Siegfrieda Herze se i dnes objevují jako zjevení. Jako by nepřicházely ze současnosti, ale z jiného, pozapomenutého času, z neklidného rozhraní symbolismu, raného expresionismu, dekadentní melancholie, němého filmu a soukromého deníku. Působí nečasově, a přece nejsou historizující. Jejich nečasovost není stylizací ani únikem do minulosti, ale důsledkem hluboké vnitřní izolace, z níž vyrůstají. Herz se neobrací k dějinám umění proto, aby citoval jejich formy, nýbrž proto, že v nich nachází příbuzné stavy: samotu, úzkost, rozechvění, touhu, zranění, extázi i tiché přijetí vlastního odloučení. Velmi důležitá je materiální povaha Herzových obrazů. Skvrny, stékání, oděrky, rozpití, neostré okraje a narušené povrchy vytvářejí dojem, že obraz prošel procesem zranění. Malířský povrch je jakousi kůží. Nese stopy dotyku, tlaku, rozpouštění i vymazávání. Téma obnažení se tak netýká jen zobrazené figury, ale také samotného obrazu. Neobnažuje se pouze tělo, ale i médium. Obraz ukazuje vlastní vznik, vlastní nestabilitu, vlastní poranitelnost. Herzova malba není hladkou iluzí; je přiznáním křehkosti.
Artium by KKCG uvádí výstavu Láska, první společný výstavní projekt umělecké dvojice Matěje Hrbka a Alessandry Svatek. Sochař a kreslíř mytických světů a konceptuální umělkyně pohybující se mezi ekologií, street artem a tetováním se ve výstavě, kterou sami označují za „výstavu s naprosto šíleným obsahem – láskou, která je opětována“, vydávají na dráhu dvou hvězd mířících ke kolizi. Výsledkem není romantická idyla, ale poctivá a místy sebeironická zpráva o tom, co se stane, když se dva autonomní umělecké světy střetnou, prolnou a spojí. Láska je podle autorů stav mysli natolik nevyzpytatelný, že je přirozeným mostem do světa umění. Je tématem, o kterém nikdo nikdy neřekne „to už tady bylo“. Hrbek a Svatek ji však neuchopili jako pouhý motiv, nýbrž jako koncept mapující procesy, kterými procházejí lidé „trpící vzájemnou láskou“. Dramaturgie výstavy si vypůjčuje jazyk astrofyziky a sleduje tři fáze střetu dvou nebeských těles.
Museum Montanelli představuje výstavu ze své sbírky věnovanou Bedřichu Dlouhému, jedné z nejvýraznějších osobností českého poválečného umění. Jeho obrazy propojují virtuózní malbu, humor, imaginaci i vizuální experiment a potvrzují nadčasovou sílu jeho mimořádného díla. Kurátorka: Dadja Altenburg Kohl
Výstava originálních kreseb, návrhů a modelů jedné z výrazných osobností českého automobilového designu. Designér, ilustrátor a pedagog Václav Král ve své tvorbě spojoval krásu, funkčnost a myšlenky o budoucnosti mobility.Výstava potrvá do 28. března 2027.
Výstava K nové epoše: Zdeněk Pešánek a dědictví světla ve Studiu Prona připomíná 130 let od narození Zdeňka Pešánka, průkopníka světelně-kinetického umění. Jeho dochovaná díla a archiválie z Galerie Benedikta Rejta v Lounech výstava staví do dialogu se současnými umělci, kteří jeho odkaz dál rozvíjejí. Pešánkův vizionářský příběh tak ukazuje, že jeho světelné umění má co říct i dnešku.
Moravská galerie v Brně představuje průřezovou výstavou „Bonsoir, Audrey!“ slovenského módního návrháře působícího v České republice Borise Krále. Návrhářův osobitý rukopis vycházející z módní klasiky „New Look“ Christiana Diora je rozpoznatelný, nadčasový, sofistikovaný a vrcholně elegantní. A také ukázněný. Vyznává se z obdivu k epoše módy 50. – 60. let 20. století opěvované ve filmech jako jsou Snídaně u Tiffanyho, Funny Face nebo Belle de jour a ztělesňované múzami jako byla Audrey Hepburn, Catherine Deneuve nebo Jackie Kennedy Onassis.
Mezinárodně etablovaný sochař a vysokoškolský pedagog Aleš Hnízdil zastupuje generaci, jež na pražské AVU studovala v samém závěru 70. let. Svou sochařskou práci postupně rozvíjel od stále stylizovanějších figurálních kompozic, až dospěl k potřebě ztvárnit samu podstatu bytí, energii.S Alešem Hnízdilem se představí malíř a hudebník Daniel Vlček, jehož studia na AVU formovala naopak dynamická doba přelomu milénia a všeobecná dostupnost informací a nástrojů pro digitální tvorbu. Právě propojování zvukového a vizuálního světa v digitální i materiální podstatě je základem Vlčkovy umělecké tvorby, v níž dominují obrazové záznamy zvukových vln a umělecké zvukové experimenty.Tento mezigenerační dialog rozšiřuje přizvání multimediálního umělce, hudebníka a pedagoga Antonína Gazdy, dlouhodobého spolupracovníka Daniela Vlčka. Ti spolu vytvoří na míru galerijnímu prostoru vícekanálovou zvukovou instalaci, která výstavě propůjčí parametry imerzivní zvukové krajiny.
Kresba Egona Schieleho Sedící žena s pokrčenými koleny (Edith) z roku 1917 se letos stala námětem známky České pošty vydané k 230. výročí založení NGP. Při této příležitosti bude mimořádně vystavena v expozici 1796–1918: Umění dlouhého století, kde ji následně vystřídá Schieleho Vlastní podobizna z roku 1914. Kresby nelze vystavovat trvale, neboť světlo způsobuje vyblednutí barev, žloutnutí a křehnutí papíru.
Lucie Kavánová pracuje jako autorizovaná architektka a ve své práci se zaměřuje převážně na autorské projekty rodinných domů a na rekonstrukce. Za velmi zdařilou rekonstrukci bývalého vodního mlýna situovaného u Lipnice nad Sázavou a jeho adaptaci na obytný dům byla v roce 2006 oceněna 1. místem v soutěži ČKA Nový domov 2005 v kategorii rekonstrukce.Od roku 2020 je Kavánová ve funkci městské architektky města Roudnice nad Labem a z předešlých slov je patrné, že do města přišla osobnost, která o architektuře přemýšlí v mnoha vrstvách a kontextech. Během svého působení v Roudnici se architektka podílela na zadání a formování několika veřejných prostranství, především projektu nového lesoparku a parku na Smetanově náměstí, kde spolupracovala i na pylonu podstavce busty TGM.
Michal Štochl pracuje s médiem koláže již více než dvacet let. V uměleckém prostředí je však znám především jako kurátor a producent výstavních projektů, na nichž spolupracoval s institucemi, jako jsou Galerie Rudolfinum či Národní galerie Praha. Jeho autorská tvorba vychází z klasické koláže, v posledních letech se však stále více posouvá ke konceptuálnímu přístupu. Koláž zde funguje jako záznam vnitřních dialogů a osobního pátrání v myšlenkové mapě současného světa – kultury, politiky, spirituality i ezoteriky. Jednotlivé obrazy se stávají fragmenty významů, které oscilují mezi osobní zkušeností a kolektivní pamětí. Výstava Head and Shoulders představuje volné zamyšlení nad stavem současného světa a nad představami o úspěchu, naplnění a lidských ambicích.
Ústředním tématem skupinové výstavy Rozrušená hladina jsou reliéfní přístupy založené na obraznosti. Výběr autorů sleduje tyto umělecké strategie napříč různými generacemi současné české výtvarné scény. Touto volbou se výstava záměrně ocitá v jakémsi meziprostoru mezi malbou a objektem či sochou a reflektuje tendence nové materiality. Výsledná podoba výstavy vychází ze spolupráce galeristy Petra Hájka a Vojtěcha Horálka, tentokrát ve dvojí roli vystavujícího umělce a kurátora výstavy.
Výstava s/Lídou představuje tvorbu Ludmily Šikolové, která rozšiřuje tradiční pojetí šperku prostřednictvím práce s neobvyklými materiály a experimentem.
Výstava "Dary pro prezidenta z daleka i blízka II." nabízí jedinečný pohled na roli darů ve světě diplomacie i místních tradic. Vybrané exponáty jsou výběrem z protokolární i osobní darů, které prezident Petr Pavel obdržel od zahraničních státníků, představitelů regionů i občanů v roce 2025. Součástí výběru jsou také některé dary věnované první dámě Evě Pavlové. Expozice ukazuje roli darů v diplomacii i osobních setkáních. Od předmětů vysoké řemeslné a umělecké hodnoty až po dary s ryze osobním poselstvím. Každý z nich vypráví příběh o kultuře, tradicích a vztazích, které stojí za oficiálními i neoficiálními setkáními hlavy státu.
Under the Surface představuje nejnovější tvorbu Ondřeje MIO Michálka, postavenou na lidské figuře, výrazné barevnosti a dynamice. Těla se napínají, deformují a dostávají do neobvyklých perspektiv, zatímco přesná anatomie se potkává se syrovostí samotné malby.
Jméno Kamila Lhotáka (1912–1990) si asi nejčastěji spojujeme s obrazy a malbami, avšak jeho tvorba a zapojení do umělecké činnosti byly mnohem rozsáhlejší. Byl velmi aktivní rovněž na poli grafiky, kde vytvořil na sedm set prací. Jeho ilustrační tvorbu můžeme obdivovat mimo jiné ve více než čtyřech stovkách knih, které doplnil svými kresbami. Právě na tyto tři hlavní směry umělcovy činnosti je zaměřena tato výstava, umístěná v prostorách Villy Pellé.
Jak mediální a měřící technologie ovlivňují naše vnímání světa a vztah k němu? Výstava Terra Incognita se na tuto otázku pokusí odpovědět pomocí filmových esejí a galerijních instalací. Zdůrazní při tom procesy, které v dlouhodobé perspektivě propojují zobrazování Země s jejím chápáním jako zdroje určeného k těžbě a přeměně v kapitál.
Výstava Crested / mâcistan je první velkou společnou přehlídkou díla Tanyi Lukin Linklater a Duana Linklatera v Evropě. V Galerii Rudolfinum vstupují tito dva přední umělci z řad severoamerických Prvních národů do dialogu se specifickým charakterem výstavního prostoru, aby společně zkoumali otázky sounáležitosti s kulturním dědictvím, koloběhu vědění a kolektivní paměti.
Písek. Fascinující materiál dětství a vzpomínek na kresby, budování fantastických staveb, ale také surovina vznikající po věky erozí a zároveň intenzivně využívaná člověkem. Název výstavy vychází ze vzpomínek Marie Filippovové na dětství v Brně, kdy prosila dospělé, aby jí klacíkem kreslili do písku na dvoře figury pánů. Kresba do písku se stává metaforou soustředěného pohroužení do tvorby, mimo prostor a čas. Právě z této zkušenosti vychází výstava Jako kreslit do písku, která v Galerii Uhelný mlýn představuje tři výrazné umělkyně různých generací – Marii Filippovovou (1938), Miladu Othovou (1944) a Dagmar Šubrtovou (1973). Jejich tvorbu spojuje důraz na proces, soustředěná práce s materiálem a schopnost nechat do vzniku díla vstoupit intuici i náhodu.
Výstava Crested / mâcistan je první velkou společnou přehlídkou díla Tanyi Lukin Linklater a Duana Linklatera v Evropě. V Galerii Rudolfinum vstupují tito dva přední umělci z řad severoamerických Prvních národů do dialogu se specifickým charakterem výstavního prostoru, aby společně zkoumali otázky sounáležitosti s kulturním dědictvím, koloběhu vědění a kolektivní paměti.
TECHNO ALLIANCE: Sarah Sommers ☆ Lindsey Herbert ☆ Nastya Muravyova ☆ Sofi Lucius ☆ Dj Boney S ☆ Zikade
18:00 - Hudební inscenace o snech, lásce, a hlavně o tom, jak důležité je jen nečekat, co nám osud přinese, ale vzít ho pevně do svých rukou. Přístupné divákům od 6 let
18:00 Henry Selick, režisér filmů Noční můra před Vánocemi a Jakub a obří broskev, se chopil populární stejnojmenné předlohy a za pomoci stop motion animace vytvořil generační kult hýřící obrazotvorností.
19:00 Filmový orchestr Praha je hudební těleso zaměřené především na interpretaci české filmové hudby. Ve svém repertoáru má významné tituly jako Panna a netvor, Spalovač mrtvol či Petrolejové lampy, stejně jako hudbu z filmů autorské dvojice Svěrák–Uhlíř, například Lotrando a Zubejda. Orchestr se však neomezuje pouze na domácí tvorbu – věnuje se také dalším hudebním žánrům a samozřejmě také světové filmové hudbě. Díky tomu nabízí posluchačům pestrý a atraktivní program propojující to nejlepší z české i zahraniční filmové hudební scény.
16:30 - Čtení pohádek má zvláštní kouzelnou moc vtáhnout všechny přítomné do děje a nechat je nahlédnout do světa hlavních hrdinů. Čtení hrou má moc dvojnásobnou, protože se těmi přítomnými stanete vy — rodiče se svými dětmi — a spolu s naším lektorem se do příběhu doslova vžijete! Doporučený věk: 3-6 let + doprovod
režie: Katharina Schmitt hrají: Ivana Uhlířová, Jakub Gottwald, Pasi Mäkelä, Vojtěch Šembera
14:00 Chica Checa 16:30 Bára Basiková 18:30 The Castle (Film a architektura + Q&A Virginia Nardelli a Stefano La Rosa) 21:30 Digger
10:00–17:00 – mezinárodní konference Umění ve veřejném prostoru evropských hlavních měst kultury 17:30 – performance Jana Bryxe a Kryštofa Vitnera
20h
10:00–17:00 – mezinárodní konference Umění ve veřejném prostoru evropských hlavních měst kultury 17:30 – performance Jana Bryxe a Kryštofa Vitnera
režie: Katharina Schmitt hrají: Ivana Uhlířová, Jakub Gottwald, Pasi Mäkelä, Vojtěch Šembera
19h
14:10 Tajemství džungle 14:50 Dívka v oblacích 15:10 Pravda, nebo lež (English friendly) 15:50 Budapešť 16:40 Bára Basiková (English friendly) 17:30 Zpráva pro Minervu 18:30 Poeta 18:40 Pozvání (English friendly) 19:00 Digger (English friendly) 20:50 Kdyby se holubi proměnili ve zlato (English friendly) 21:00 Tichá přítelkyně 21:30 V srdci divočiny (English friendly)
19:30h
Tématem vystavených obrazů jsou tentokrát především lidské hlavy a postavy, přetvářené často do té míry, že autor nerozlišuje mezi tzv. abstrakcí a reálným zobrazením původního podnětu. Podstatným rysem pláten či desek je důraz na barevné vyznění, podtrhovaný strukturou použitých materiálů: jde o kombinaci olejových a akrylových barev s epoxidovou pryskyřicí a dalšími pojidly, umožňujícími začlenit do malby písek, kameny, textilie…
TECHNO ALLIANCE: Sarah Sommers ☆ Lindsey Herbert ☆ Nastya Muravyova ☆ Sofi Lucius ☆ Dj Boney S ☆ Zikade
18:00 – debata Pražský gordický uzel 20:30 – závěrečný koncert Vladimir 518 & Mike T.
23h
19:30 "Já rozhodně netrpěla. A rodiče si to vybrali." / Dokumentární divadlo vystavěné na reálných osudech žen, bez kterých by se příběh českého disentu dost možná i vyvíjel jiným směrem...
20:00 – performance Barbory Dayef a Slávy Sobotovičové 22:00 – afterparty UDF Soundsystem Session
19:30h
16:30 - Čtení pohádek má zvláštní kouzelnou moc vtáhnout všechny přítomné do děje a nechat je nahlédnout do světa hlavních hrdinů. Čtení hrou má moc dvojnásobnou, protože se těmi přítomnými stanete vy — rodiče se svými dětmi — a spolu s naším lektorem se do příběhu doslova vžijete! Doporučený věk: 3-6 let + doprovod
18:00 Henry Selick, režisér filmů Noční můra před Vánocemi a Jakub a obří broskev, se chopil populární stejnojmenné předlohy a za pomoci stop motion animace vytvořil generační kult hýřící obrazotvorností.
19:00, Činohra s koncertem. Pocta hnutí grunge, poslední rockové rebelii. Na přelomu 80. a 90. let 20. století v USA vzniká fenomén “grunge”, který brzy zachvátí celý svět. Nejde jen o hudební styl, ale o výrazný umělecký a myšlenkový koncept. Jde o razantní reakci mladé generace na podobu současného světa. Fenomenální hudební i myšlenkové hnutí, v čele s kapelou Nirvana nebo Green River, Alice in Chains a dalšími, ostře reagovalo na podobu současného světa. Původní hra Martina Františáka s hudbou Ivana Achera je poctou tomuto hnutí.
21:30h
18:00 – debata Pražský gordický uzel 20:30 – závěrečný koncert Vladimir 518 & Mike T.
18:00 - Hudební inscenace o snech, lásce, a hlavně o tom, jak důležité je jen nečekat, co nám osud přinese, ale vzít ho pevně do svých rukou. Přístupné divákům od 6 let
19:00 Filmový orchestr Praha je hudební těleso zaměřené především na interpretaci české filmové hudby. Ve svém repertoáru má významné tituly jako Panna a netvor, Spalovač mrtvol či Petrolejové lampy, stejně jako hudbu z filmů autorské dvojice Svěrák–Uhlíř, například Lotrando a Zubejda. Orchestr se však neomezuje pouze na domácí tvorbu – věnuje se také dalším hudebním žánrům a samozřejmě také světové filmové hudbě. Díky tomu nabízí posluchačům pestrý a atraktivní program propojující to nejlepší z české i zahraniční filmové hudební scény.
19:30:00 Být dnes ženou, manželkou a matkou po třicítce je někdy samo o sobě dost náročné. A když jste k tomu ještě ženou filmového kritika, může se vám snadno stát, že se vaše představy normality, klidu a štěstí posunou úplně jinam, než kde je mají obyčejní lidé… Nominacemi na prestižní ceny ověnčená popkulturní groteska, divadelní verze populárního blogu, dává vyniknout hereckým výkonům Báry Kubátové a Jakuba Albrechta.
19:30:00 Být dnes ženou, manželkou a matkou po třicítce je někdy samo o sobě dost náročné. A když jste k tomu ještě ženou filmového kritika, může se vám snadno stát, že se vaše představy normality, klidu a štěstí posunou úplně jinam, než kde je mají obyčejní lidé… Nominacemi na prestižní ceny ověnčená popkulturní groteska, divadelní verze populárního blogu, dává vyniknout hereckým výkonům Báry Kubátové a Jakuba Albrechta.
20:00 – performance Barbory Dayef a Slávy Sobotovičové 22:00 – afterparty UDF Soundsystem Session
20:30 O patnáct let dříve než seriál Stranger Things zkombinoval sci-fi, motivy dospívání a nostalgii po spielbergovských osmdesátkách, přišel se stejným konceptem režisér Richard Kelly ve svém průkopnickém debutu Donnie Darko.
Nová interaktivní rodinná expozice Do těla vás zmenší na velikost buňky a vezme na dobrodružnou výpravu lidským organismem. Rozpumpujete srdce, prověříte své smysly, utkáte se s viry a zjistíte, co se děje s jídlem po spolknutí. Čeká vás spousta her, pohybu a překvapivých objevů. Na expozici se můžete těšit od 2. října 2026 a doporučujeme ji pro děti od 5 let.
19h
19:30h
17:30h
14:10 Tajemství džungle 14:50 Dívka v oblacích 15:10 Pravda, nebo lež (English friendly) 15:50 Budapešť 16:40 Bára Basiková (English friendly) 17:30 Zpráva pro Minervu 18:30 Poeta 18:40 Pozvání (English friendly) 19:00 Digger (English friendly) 20:50 Kdyby se holubi proměnili ve zlato (English friendly) 21:00 Tichá přítelkyně 21:30 V srdci divočiny (English friendly)
16:00/ODPOLEDNÍ FILMOVÝ KLUB - Nevděčné bytosti 18:00/NOVINKA - Christopherové 20:00/NOVINKA - Digger
17:30h
20:30 O patnáct let dříve než seriál Stranger Things zkombinoval sci-fi, motivy dospívání a nostalgii po spielbergovských osmdesátkách, přišel se stejným konceptem režisér Richard Kelly ve svém průkopnickém debutu Donnie Darko.