Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl miliónu exponátů. Expozice ukazuje, jak všechny věci kolem nás vstupují do lidského života a mění jej po stránce funkční i symbolické.
Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.
Vydejte se do tajemné zahrady a prožijte společně s pěti malými hrdiny řadu veselých dobrodružství a nečekaných setkání s fantastickými bytostmi. Interaktivní výstava pro celou rodinu oživuje poetický příběh nejúspěšnější dětské knihy Jiřího Trnky Zahrada, převádí ho do multimediální instalace s originální scénografií a rozehrává autorovy ilustrace. Objevte její kouzlo společně.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Módní návrhář a Grand designér 2024 má svou první sólovou výstavu. Pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně vytvořil zcela novou kolekci unisex streetwear oděvů a instaloval ji do "ulice Jana Černého" na lávkách spojujících křídla paláce. Mezi nimi pak prostor světlíku odshora dolů protíná pohybující se šestnáctimetrové kyvadlo, symbol plynoucího času, cyklického vracení se módních trendů i "flow states", v nichž se tvůrce ocitá v absolutním soustředění, bezčasí, které přináší mimořádné výsledky. Ikonické modely Jan Černý přidal do stálé expozice módy Fashion 2000+.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Ikona české módy Liběna Rochová ve své životní výstavě. Velká retrospektiva v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně ukazuje na 800 metrech čtverečních cca 130 jejích modelů, a to nikoli v čase, ale v souvislostech. Téměř nepoznáte, který model je z jaké doby, natolik je módní design značky LR nadčasový. S oděvem, který stojí na pomezí art a fashion, se snoubí originální šperky, doplňky i umělecké inspirace. Některé modely zapůjčily do výstavy zákaznice, včetně Lucie Bílé. Mimořádná výstava pracuje se všemi návštěvníkovými smysly a je českým "must see" sezóny 2025-2027.
Labyrint – struktura, bludiště, metafora. Místo, kde bloudění a hledání cíle spojují nejistota, napětí a strach, s nimiž se poutník rozhoduje, kudy dál. Každé rozhodnutí je zásadní, neboť bez Ariadnina vlákna těžko rozklíčujeme své kroky zpět. Co nás vede k rozhodnutí? Porozumění struktuře? Strach z nejistoty? Projekt Labyrint rozvíjí právě tato témata. Konfrontuje návštěvníka s jeho postoji, umožňuje mu projít cestou labyrintu či bludiště a vede ho k proměně v kriticky uvažujícího pozorovatele. Labyrint a bludiště – dvě slova, dvě podoby cesty: labyrint nabízí jednu klikatou cestu ke středu a zpět, bludiště klade odbočky a překážky. Historie i báje nás učí, že hranice mezi nimi je často nejasná – a možná právě toto napětí činí cestu poutníka smysluplnou.
Výstava, věnovaná obyvatelům města i všem, kteří mají k Roztokám vztah, nabídne jedinečný pohled do minulosti prostřednictvím historických fotografií. Návštěvníci budou moci nahlédnout do proměn města i každodenního života jeho obyvatel v průběhu 20. století. Výstavu doplňují současné fotografie Stanislava Boloňského, které pomáhají návštěvníkům lépe se orientovat v dnes často proměněných a na první pohled obtížně rozpoznatelných místech zachycených na fotografiích z minulého století. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 16. dubna od 17 hodin na zámku v Roztokách. Její součástí bude také projekce němého filmu Filosofka Mája z roku 1928, zapůjčeného z Národního filmového archivu, který diváky zavede mimo jiné do dnes již zaniklé japonské zahrady v Tichém údolí.
úterý–neděle 10.00–12.00 a 12.30–18.00 - Módní návrhář Lukáš Macháček se v Jurkovičově vile vrací nejen ke svým moravským kořenům. Kolekce Hanácká reflektuje tradice, lidové motivy, dávnou i současnou obřadnost oděvu. Je součástí roku módy 2026 v Moravské galerii.
Velkoformátový muralu Tomáše Mitury obsadil stěnu dálničního pilíře, který vytváří specifický prostor za budovou bývalé sklárny. Práce Tomáše Mitury je na pomezí expresivní malby, pouliční grafiky, komiksu a subkulturní vizuality.
Výstava s názvem Deep House v MeetFactory představuje rozsáhlou realizaci polského umělce Cezary Poniatowského. Galerie se v čase zastaveném na „doomsday clock“ několik minut po půlnoci proměňuje v surreálně přízračný byt opuštěný svými původními obyvateli. Mikrokosmos hmyzu, bakterií a virů se zde tiše zmocňuje všech každodenních předmětů, stočené koberce, tvarem připomínající civící plazy či rubáše lidských přízraků, se stávají novými postlidskými protagonisty - jednou možná pohodlně usazenými v masážním křesle, jindy třeba obývajícími skleněná terária a nepřetržitě sledující diváka. Hmyzí objekty si pohrávají s věcmi jako děti, které se učí, jak funguje domácnost, jak napodobovat lidské návyky, přestavovat interiér a možná se pokusí prostor z tohoto stavu vyléčit pomocí akupunktury a masáže. Plynové ohřívače nás prozařují teplem a Cezaryho nástěnné reliéfy z posledních let doplňují prostorové scény jako pomyslné relikviáře plné potlačené paměti. Výsledkem je fantaskně spekulativní scenérie, která nám místo temné vize apokalypsy ukazuje podivně uklidňující a tichou verzi možné budoucí odplaty přírody.
Původně hrad ze 13. století byl postupně přestavován. Zásadní klasicistní přestavbu dal provést v letech 1839—1842 Jakub Rudolf Geymüller a Geymüllerové byli také posledními soukromými majiteli zámku. V roce 1998 zámek přešel do správy UPM. Dnes jsou tu expozice hraček a nábytku ze sbírek muzea.
Bauerova vila postavená v letech 1912-1914 podle návrhu architekta Josefa Gočára (1880-1945) je jedinečnou a stylově charakteristickou realizací architektury kubismu. Místním velkostatkářem Adolfem Bauerem byla objednána v době, kdy vznikaly nejvýraznější Gočárovy kubistické stavby – Dům u Černé Matky Boží v Praze a lázeňský dům v Bohdanči. Otevřeno o výkendech.
Lokální téma, které přirozeně sedí k místu i sezóně. Mestek pracuje s motivem Krkonoš, krajiny a rekreační kultury — s tím, jak si lidé osvojují horské prostředí a co po sobě v něm zanechávají. Výstava nabízí přirozený rámec pro letní návštěvníky regionu a tip na výlet pro ty, kdo do Trutnova přijíždějí za horami.
Imerzivní instalace pracující se světlem, zvukem a prostorem. Holeček promění hlavní halu EPO1 v prostředí, které se neprohlíží — prochází se jím a prožívá se fyzicky. Industriální architektura elektrárny se stává partnerem instalace, ne jejím pozadím. Výstava nabízí silný vizuální zážitek pro foto a video dokumentaci.
Známá osobnost české urban culture představuje výstavu na pomezí výtvarného umění, architektury a paměti míst. Vladimír 518, dlouhodobě spojený s tématy městského prostředí, identity a lokální historie, otevírá EPO1 publiku, které do galerie současného umění běžně nezavítá. Výstava má přesah mimo úzce vymezený výtvarný obor.
| Srdečně Vás zveme na výstavu Osudy psané válkou. Českoslovenští legionáři Roztok a Žalova, kterou připravilo Středočeské muzeum ve spolupráci s Československou obcí legionářskou pod záštitou Ministerstva kultury České republiky. Výstava přibližuje dramatické osudy známých osobností i prostých legionářů z Roztok a Žalova, kteří se podíleli na vzniku samostatného československého státu. Vydejte se po jejich stopách na nelehkou cestu od služby v rakousko-uherské armádě přes zajatecké tábory až do řad československých legií, s nimiž prošli boji ve Francii, Itálii, Srbsku i na Sibiři. Nahlédnete do jejich životních příběhů nejen v období první světové války, ale i v letech meziválečných a za nacistické okupace. |
Tvorba Martina Janíčka (1961) propojuje zvukové umění, sochařství a hudbu v interaktivních instalacích, zkoumá akustické možnosti převážně recyklovaných materiálů a pro Galerii Benedikta Rejta připravuje spolu s Pavlem Mrkusem zvukovou instalaci a projekci Hlas krajiny inspirovanou Českým středohořím.
Výstava představuje zvukové experimenty Františka Kyncla (1934–2011), včetně fonetické malby na rotačním bubnu Trommel, kde převáděl zvukový impuls do vrstev barev a gest, a doplňuje je o strukturální obrazy, originální Trommel i zvukové nahrávky z let 1979–1985.
Vita aeterna ukazuje, že kulturní dědictví nežije věčně samo od sebe. Je to zásluhou restaurátorů a konzervátorů, kteří svou odborností a péčí umožňují předmětům přetrvat další generace. Výstava přináší hlubší porozumění tomu, co všechno obnáší „neviditelná“ práce, která stojí mezi minulostí a budoucností.
Tvorba Radky Bodzewicz dlouhodobě vychází z literárních inspirací – četby poezie, prózy i odborných a filozofických textů. Náměty a témata, která v literatuře nachází a která vnímá jako nadčasová, aktualizuje prostřednictvím svébytného vizuálního jazyka do rozsáhlých, myšlenkově i výrazově sevřených obrazových cyklů, v nichž často kombinuje klasické výtvarné postupy s přesahem do nových technologií.
Skupina Bezhlavý jezdec (BJ) vznikla v roce 1996, byla symptomem doby euforie a nejistoty i výsledkem jedinečného setkání uměleckých individualit. Čtyři mladí studující Akademie výtvarných umění (Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk) vstupovali na výtvarnou scénu, která byla oproti té dnešní mnohem komornější.
Výstava Polopenze Lukáše Machalického je site-specific instalace na pomezí architektury, sochy a objektu. Pracuje s fikcí, kulisou a nejasnou hranicí mezi skutečným a umělým.
Výstava v Bílkově domě v Chýnově představuje především umělcova díla s husitskou tématikou a reliéfy z druhé poloviny jeho tvůrčího období. Další exponáty připomínají sochařovo přátelství s významnými českými básníky Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou a spolupráci s chýnovskými hrnčíři. Atmosféru obytných interiérů dotváří Bílkem navrhovaný nábytek.
Julius Reichel zaplavuje Galerii Kostka několika sty kilogramy vyřazeného textilu, z něhož vyrůstá jediný monumentální objekt – hmota, v níž je uloženo opotřebení a paměť mnoha životů. Stěny doprovázejí autorovy kaligrafické texty a malby, jež jako vždy zrcadlí chaos k apatii sklouzávající společnosti přesycené informacemi i dezinformacemi. Titul není náhodný, i samo jméno Julius Reichel je zděděné, převzaté po pradědovi, jehož osud prosvítá látkou jako stopa rodu. Reichel zde recykluje hmotu, znak i krev – dědictví, které nelze odložit, jen znovu a znovu přepisovat ve vizuálním a datovém smogu současnosti.
Už od 20. let snímky Josefa Sudka zachycovaly železné dráty, sítě, kolejnice či popelnice, které autorovi sloužily jako ty nejjednodušší fotografické náměty. Sudek však i tato prostá témata vždy podával s velkým citem pro světelnou atmosféru.
Vita aeterna ukazuje, že kulturní dědictví nežije věčně samo od sebe. Je to zásluhou restaurátorů a konzervátorů, kteří svou odborností a péčí umožňují předmětům přetrvat další generace. Výstava přináší hlubší porozumění tomu, co všechno obnáší „neviditelná“ práce, která stojí mezi minulostí a budoucností.
Vlado Maen je autodidakt a etablovaný tatér, který se v posledních letech intenzivně vrací k malbě. Zkušenost s tetováním se přirozeně promítá i do jeho výtvarného rukopisu – pracuje s výraznou linií, gestem a barevnými plochami. Vedle práce na plátně se jeho tvorba objevuje také ve veřejném prostoru Prahy, kde realizoval několik streetartových děl.
Výstava Milana Caise představuje nejnovější tvorbu, v níž se chyba, narušení a fragmentace stávají výtvarným principem i východiskem k úvahám o křehkosti systémů, hranicích poznání a možnostech nového porozumění.
Už jen do 4. října můžete navštívit interaktivní zážitkovou expozici na Chvlaském zámku inspirovanou slavným románem Julese Verna. Návštěvníci se stanou součástí příběhu Philease Fogga a vydají se na dobrodružnou cestu napříč kontinenty, kde je čekají různé hádanky a úkoly. Poutavost projektu umocňuje scénické ztvárnění prostředí se zapojením světelných prvků a interaktivních exponátů, které vytvářejí autentický a pohlcující zážitek pro děti i dospělé.
Výstava Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově, která je nejstarší na světě, představuje její sto sedmdesáti letou historii. Vedle historických prací představí i díla současných studentů a významných absolventů, kteří se zásadním způsobem podíleli na vývoji českého uměleckého skla. Mezi nimi budou například René Roubíček, Vladimír Kopecký nebo Alena Matějka.
Výstava drobných obrazů na plátně a na papíru. Společným tématem je inspirace poezií - především básněmi Bohuslava Reynka a Jana Skácela. Ty si autorka pro sebe objevila již v 90.letech minulého století, postupně k nim přibyly písňové texty Radůzy, Pepy Lábuse a dalších… Letošní černobílé obrázky jsou inspirované písněmi autorčiny sestry Markéty Ambrožové, poslední koláže vznikly na texty Ivana Wernische.
Umělkyně Bystrík Klčo a Margarita Ivy představují v Karpuchina Gallery společnou výstavu You can't return, you are here, v níž prostřednictvím tvůrčího dialogu a práce s každodenními objekty ohýbají a vrství osobní vzpomínky a zkoumají transformaci vlastní identity. Kurátorem výstavy je Michal Pěchouček.
V areálu Braunerova mlýna si můžete prohlédnout panelovou výstavu, která vás zavede do rozmanité přírody okolí Roztok. Stačí udělat pár kroků a ocitnete se v úplně jiném světě – od vlhkých říčních niv až po slunné suché stráně. Spojují se tu klidné náhorní plošiny, dramatická údolí s mohutným tokem Vltavy, skalnaté srázy i skrytá lesní zákoutí. Tato barvitá mozaika prostředí je výsledkem tisíců let přírodních procesů i působení člověka. Poznejte příběhy této neobyčejné krajiny i jejích zvířecích a rostlinných obyvatel. Výstavu si můžete prohlédnout až do března příštího roku v otevírací době muzea a to zcela zdarma
Výstava světově známého malíře Jiřího Mášky, který po New Yorku, Paříži, Cannes, Seattle, Boloni a Pekingu konečně vystavuje své surrealistické a expresionictické obrazy také v Praze na Novoměstské radnici. Hostem výstavy je také výtvarnice Jana Volková, která tvoří abstraktní funkcionalismus.
Výstava si klade za cíl představit inspirativní uměleckou dynamiku provázející několik dobrovolníků - Ivana Komárka (1956), Filipa Horynu (1984), a Vojtěch Adamce (1956). Ti tvoří základnu podpory dětí a rodin, kteří čerpají služby spolku pro mimoškolní aktivity Palaestra. Výstava nabízí pohled "bezelstného" pozorovatele, který má ambici zůstat civilní a osobní. Obrací se sice k divákovi klasickými malířskými prostředky, ovšem zároveň tak, že do nich vtěluje nečekané možnosti, jak zdánlivě obyčejné příběhy číst.
Radku Částkovou a Magdalenu Šimurdovou pojí východiska v posthumanismu, které ohledávají prostřednictvím naslouchání vlastností různých přírodních nebo prefabrikovaných materiálů. Výstava Murmuring Matter propojuje tyto materiály stejně jako umělecké přístupy obou umělkyň. Kurátorkou výstavy je Ivana Hrončeková. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Výstava Stefana Hurtiga Solidarities nabízí post-antropocénní pohled na soužití lidí a mikrořas. Videa, zvuk a sochy zkoumají symbiózu, tekutost a nové formy mezidruhové solidarity. Kurátorkou výstavy je Tuçe Erel. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Colloredo-Mansfeldský palác patří k nejvýznamnějším příkladům pražské palácové architektury. Stavba v bezprostřední blízkosti Karlova mostu vyrostla na základech románské, gotické a renesanční zástavby a spojuje prvky vrcholného baroka s pozdějšími rokokovými a novorokokovými úpravami.Nejkrásnějším a nejlépe dochovaným prostorem paláce je taneční sál, jehož výzdoba byla dokončena patrně v letech 1736–1737. Právě zrestaurovanou nástropní fresku Shromáždění olympských bohů vytvořili freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zeist. Palác je spojen s významnými šlechtickými rody i historickými událostmi, mimo jiné s posledním zasedáním královské rady „zimního krále“ Fridricha Falckého po bitvě na Bílé hoře.
Výstava Zachytit nit je odpovědí na kult výkonu. Aleksandrina Yordanova a Stanislava Karbušická se obracejí k pomalému rytmu rukodělné práce a pokornému pozorování, aby tak nalezly vnitřní klid a odhalily autenticitu lidského bytí. Kurátorkou výstavy je Katarína Hládeková. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Velmi silný umělecký dialog mezi obrazy Sáry Konečné a sochami Terezy Štětinové představuje výstava Zrání. Připravila ji galerie a aukční síň European Arts ve spolupráci s Art Part Clubem. Expozice zkoumá změnu jako podmínku růstu. Výstavu Zrání můžete navštívit každý den od 4. září do 4. října mezi desátou a osmnáctou zdarma. Najdete jive Vodičkově 33 na Praze 1, sídle European Arts.
Memory of Touch (Paměť dotyku), výstava rozvíjející se ve dvou kapitolách, uvádí první rozsáhlejší představení umělecké sbírky Kunsthalle Praha. Uvidíte Koťátkovou, Kubištu nebo Kovandu ze sbírky, ale i díla současné mladé umělecké scény jako je Valentýna Janů.
Výběr z tvorby 70. a 80. let, portrétování Jiřího Valocha.
Práce na papíře, fotografie a především textové stěny představí Jiřího Valocha jako jednu ze zásadních osobností východoevropského konceptualismu.
Obrazy, kresby a fotografie Siegfrieda Herze se i dnes objevují jako zjevení. Jako by nepřicházely ze současnosti, ale z jiného, pozapomenutého času, z neklidného rozhraní symbolismu, raného expresionismu, dekadentní melancholie, němého filmu a soukromého deníku. Působí nečasově, a přece nejsou historizující. Jejich nečasovost není stylizací ani únikem do minulosti, ale důsledkem hluboké vnitřní izolace, z níž vyrůstají. Herz se neobrací k dějinám umění proto, aby citoval jejich formy, nýbrž proto, že v nich nachází příbuzné stavy: samotu, úzkost, rozechvění, touhu, zranění, extázi i tiché přijetí vlastního odloučení. Velmi důležitá je materiální povaha Herzových obrazů. Skvrny, stékání, oděrky, rozpití, neostré okraje a narušené povrchy vytvářejí dojem, že obraz prošel procesem zranění. Malířský povrch je jakousi kůží. Nese stopy dotyku, tlaku, rozpouštění i vymazávání. Téma obnažení se tak netýká jen zobrazené figury, ale také samotného obrazu. Neobnažuje se pouze tělo, ale i médium. Obraz ukazuje vlastní vznik, vlastní nestabilitu, vlastní poranitelnost. Herzova malba není hladkou iluzí; je přiznáním křehkosti.
Artium by KKCG uvádí výstavu Láska, první společný výstavní projekt umělecké dvojice Matěje Hrbka a Alessandry Svatek. Sochař a kreslíř mytických světů a konceptuální umělkyně pohybující se mezi ekologií, street artem a tetováním se ve výstavě, kterou sami označují za „výstavu s naprosto šíleným obsahem – láskou, která je opětována“, vydávají na dráhu dvou hvězd mířících ke kolizi. Výsledkem není romantická idyla, ale poctivá a místy sebeironická zpráva o tom, co se stane, když se dva autonomní umělecké světy střetnou, prolnou a spojí. Láska je podle autorů stav mysli natolik nevyzpytatelný, že je přirozeným mostem do světa umění. Je tématem, o kterém nikdo nikdy neřekne „to už tady bylo“. Hrbek a Svatek ji však neuchopili jako pouhý motiv, nýbrž jako koncept mapující procesy, kterými procházejí lidé „trpící vzájemnou láskou“. Dramaturgie výstavy si vypůjčuje jazyk astrofyziky a sleduje tři fáze střetu dvou nebeských těles.
Museum Montanelli představuje výstavu ze své sbírky věnovanou Bedřichu Dlouhému, jedné z nejvýraznějších osobností českého poválečného umění. Jeho obrazy propojují virtuózní malbu, humor, imaginaci i vizuální experiment a potvrzují nadčasovou sílu jeho mimořádného díla. Kurátorka: Dadja Altenburg Kohl
Výstava originálních kreseb, návrhů a modelů jedné z výrazných osobností českého automobilového designu. Designér, ilustrátor a pedagog Václav Král ve své tvorbě spojoval krásu, funkčnost a myšlenky o budoucnosti mobility.Výstava potrvá do 28. března 2027.
Výstava České korunovační klenoty - Habsburkové 500 připomíná pět set let od nástupu Ferdinanda I. Habsburského na český trůn. Sleduje jejich osudy od jejich uložení na Karlštejně přes přesun do Vídně během třicetileté války až po slavnostní návrat do Prahy roku 1791. Vedle svatováclavské koruny se do centra pozornosti dostanou také bohatě zdobené královské žezlo a jablko, původně osobní insignie Ferdinanda I. K vidění bude i korunovační roucho či historické klíče strážců korunního archivu, panovnické portréty a další dobová vyobrazení připomínající spojení korunovačních klenotů s habsburskou dynastií.
Výstava K nové epoše: Zdeněk Pešánek a dědictví světla ve Studiu Prona připomíná 130 let od narození Zdeňka Pešánka, průkopníka světelně-kinetického umění. Jeho dochovaná díla a archiválie z Galerie Benedikta Rejta v Lounech výstava staví do dialogu se současnými umělci, kteří jeho odkaz dál rozvíjejí. Pešánkův vizionářský příběh tak ukazuje, že jeho světelné umění má co říct i dnešku.
Drama Johanna Wolfganga von Goethe Faust patří k základům světové literatury a také jeho výtvarná pojednání tvoří významnou kapitolu dějin umění 19. století. Ilustrace k Faustovi vytvářeli umělci slavní i dnes již pozapomenutí – Peter von Cornelius, Moritz Retzsch, Eugène Delacroix, Engelbert Seibertz, Gabriel von Max a mnozí další. Kabinet ve dvou obměnách představí výběr těchto ilustrací ze Sbírky grafiky a kresby NGP.
Michal Štochl pracuje s médiem koláže již více než dvacet let. V uměleckém prostředí je však znám především jako kurátor a producent výstavních projektů, na nichž spolupracoval s institucemi, jako jsou Galerie Rudolfinum či Národní galerie Praha. Jeho autorská tvorba vychází z klasické koláže, v posledních letech se však stále více posouvá ke konceptuálnímu přístupu. Koláž zde funguje jako záznam vnitřních dialogů a osobního pátrání v myšlenkové mapě současného světa – kultury, politiky, spirituality i ezoteriky. Jednotlivé obrazy se stávají fragmenty významů, které oscilují mezi osobní zkušeností a kolektivní pamětí. Výstava Head and Shoulders představuje volné zamyšlení nad stavem současného světa a nad představami o úspěchu, naplnění a lidských ambicích.
Ústředním tématem skupinové výstavy Rozrušená hladina jsou reliéfní přístupy založené na obraznosti. Výběr autorů sleduje tyto umělecké strategie napříč různými generacemi současné české výtvarné scény. Touto volbou se výstava záměrně ocitá v jakémsi meziprostoru mezi malbou a objektem či sochou a reflektuje tendence nové materiality. Výsledná podoba výstavy vychází ze spolupráce galeristy Petra Hájka a Vojtěcha Horálka, tentokrát ve dvojí roli vystavujícího umělce a kurátora výstavy.
Moravská galerie v Brně představuje průřezovou výstavou „Bonsoir, Audrey!“ slovenského módního návrháře působícího v České republice Borise Krále. Návrhářův osobitý rukopis vycházející z módní klasiky „New Look“ Christiana Diora je rozpoznatelný, nadčasový, sofistikovaný a vrcholně elegantní. A také ukázněný. Vyznává se z obdivu k epoše módy 50. – 60. let 20. století opěvované ve filmech jako jsou Snídaně u Tiffanyho, Funny Face nebo Belle de jour a ztělesňované múzami jako byla Audrey Hepburn, Catherine Deneuve nebo Jackie Kennedy Onassis.
Mezinárodně etablovaný sochař a vysokoškolský pedagog Aleš Hnízdil zastupuje generaci, jež na pražské AVU studovala v samém závěru 70. let. Svou sochařskou práci postupně rozvíjel od stále stylizovanějších figurálních kompozic, až dospěl k potřebě ztvárnit samu podstatu bytí, energii.S Alešem Hnízdilem se představí malíř a hudebník Daniel Vlček, jehož studia na AVU formovala naopak dynamická doba přelomu milénia a všeobecná dostupnost informací a nástrojů pro digitální tvorbu. Právě propojování zvukového a vizuálního světa v digitální i materiální podstatě je základem Vlčkovy umělecké tvorby, v níž dominují obrazové záznamy zvukových vln a umělecké zvukové experimenty.Tento mezigenerační dialog rozšiřuje přizvání multimediálního umělce, hudebníka a pedagoga Antonína Gazdy, dlouhodobého spolupracovníka Daniela Vlčka. Ti spolu vytvoří na míru galerijnímu prostoru vícekanálovou zvukovou instalaci, která výstavě propůjčí parametry imerzivní zvukové krajiny.
Kresba Egona Schieleho Sedící žena s pokrčenými koleny (Edith) z roku 1917 se letos stala námětem známky České pošty vydané k 230. výročí založení NGP. Při této příležitosti bude mimořádně vystavena v expozici 1796–1918: Umění dlouhého století, kde ji následně vystřídá Schieleho Vlastní podobizna z roku 1914. Kresby nelze vystavovat trvale, neboť světlo způsobuje vyblednutí barev, žloutnutí a křehnutí papíru.
Lucie Kavánová pracuje jako autorizovaná architektka a ve své práci se zaměřuje převážně na autorské projekty rodinných domů a na rekonstrukce. Za velmi zdařilou rekonstrukci bývalého vodního mlýna situovaného u Lipnice nad Sázavou a jeho adaptaci na obytný dům byla v roce 2006 oceněna 1. místem v soutěži ČKA Nový domov 2005 v kategorii rekonstrukce.Od roku 2020 je Kavánová ve funkci městské architektky města Roudnice nad Labem a z předešlých slov je patrné, že do města přišla osobnost, která o architektuře přemýšlí v mnoha vrstvách a kontextech. Během svého působení v Roudnici se architektka podílela na zadání a formování několika veřejných prostranství, především projektu nového lesoparku a parku na Smetanově náměstí, kde spolupracovala i na pylonu podstavce busty TGM.
17:00-Komentovaná prohlídka výstavy Třetí krajina s autorem Vladimírem Houdkem a kurátorem Filipem Kazdou nabídne od 17:00 do 18:00 příležitost projít si výstavu společně s jejími tvůrci v rámci Prague Art Week. Na prohlídku naváže networkingové setkání Cocktail Network Event s hongkongskými rezidenty.
18:00-Cocktail Network Event s hongkongským umělcem Jive Lau Ho-fai a umělkyní Mari Liew Yu-Lin nabídne od 18:00 do 20:00 neformální příležitost setkat se s nimi osobně a propojit pražskou a hongkongskou uměleckou komunitu v rámci Prague Art Week.
Objekty Emmélie Lempert vyvolávají fyzické pocity – některé evokují svlečenou kůži, jiné tělo modifikující historické spodní prádlo. Instalace mezi dvěma skly obnažuje křehkost vzpomínek na intimitu těla i záhyby, průsvitnost a saténový lesk textilu.