Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl miliónu exponátů. Expozice ukazuje, jak všechny věci kolem nás vstupují do lidského života a mění jej po stránce funkční i symbolické.
Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.
Vydejte se do tajemné zahrady a prožijte společně s pěti malými hrdiny řadu veselých dobrodružství a nečekaných setkání s fantastickými bytostmi. Interaktivní výstava pro celou rodinu oživuje poetický příběh nejúspěšnější dětské knihy Jiřího Trnky Zahrada, převádí ho do multimediální instalace s originální scénografií a rozehrává autorovy ilustrace. Objevte její kouzlo společně.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Módní návrhář a Grand designér 2024 má svou první sólovou výstavu. Pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně vytvořil zcela novou kolekci unisex streetwear oděvů a instaloval ji do "ulice Jana Černého" na lávkách spojujících křídla paláce. Mezi nimi pak prostor světlíku odshora dolů protíná pohybující se šestnáctimetrové kyvadlo, symbol plynoucího času, cyklického vracení se módních trendů i "flow states", v nichž se tvůrce ocitá v absolutním soustředění, bezčasí, které přináší mimořádné výsledky. Ikonické modely Jan Černý přidal do stálé expozice módy Fashion 2000+.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Ikona české módy Liběna Rochová ve své životní výstavě. Velká retrospektiva v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně ukazuje na 800 metrech čtverečních cca 130 jejích modelů, a to nikoli v čase, ale v souvislostech. Téměř nepoznáte, který model je z jaké doby, natolik je módní design značky LR nadčasový. S oděvem, který stojí na pomezí art a fashion, se snoubí originální šperky, doplňky i umělecké inspirace. Některé modely zapůjčily do výstavy zákaznice, včetně Lucie Bílé. Mimořádná výstava pracuje se všemi návštěvníkovými smysly a je českým "must see" sezóny 2025-2027.
Labyrint – struktura, bludiště, metafora. Místo, kde bloudění a hledání cíle spojují nejistota, napětí a strach, s nimiž se poutník rozhoduje, kudy dál. Každé rozhodnutí je zásadní, neboť bez Ariadnina vlákna těžko rozklíčujeme své kroky zpět. Co nás vede k rozhodnutí? Porozumění struktuře? Strach z nejistoty? Projekt Labyrint rozvíjí právě tato témata. Konfrontuje návštěvníka s jeho postoji, umožňuje mu projít cestou labyrintu či bludiště a vede ho k proměně v kriticky uvažujícího pozorovatele. Labyrint a bludiště – dvě slova, dvě podoby cesty: labyrint nabízí jednu klikatou cestu ke středu a zpět, bludiště klade odbočky a překážky. Historie i báje nás učí, že hranice mezi nimi je často nejasná – a možná právě toto napětí činí cestu poutníka smysluplnou.
Výstava, věnovaná obyvatelům města i všem, kteří mají k Roztokám vztah, nabídne jedinečný pohled do minulosti prostřednictvím historických fotografií. Návštěvníci budou moci nahlédnout do proměn města i každodenního života jeho obyvatel v průběhu 20. století. Výstavu doplňují současné fotografie Stanislava Boloňského, které pomáhají návštěvníkům lépe se orientovat v dnes často proměněných a na první pohled obtížně rozpoznatelných místech zachycených na fotografiích z minulého století. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 16. dubna od 17 hodin na zámku v Roztokách. Její součástí bude také projekce němého filmu Filosofka Mája z roku 1928, zapůjčeného z Národního filmového archivu, který diváky zavede mimo jiné do dnes již zaniklé japonské zahrady v Tichém údolí.
úterý–neděle 10.00–12.00 a 12.30–18.00 - Módní návrhář Lukáš Macháček se v Jurkovičově vile vrací nejen ke svým moravským kořenům. Kolekce Hanácká reflektuje tradice, lidové motivy, dávnou i současnou obřadnost oděvu. Je součástí roku módy 2026 v Moravské galerii.
Velkoformátový muralu Tomáše Mitury obsadil stěnu dálničního pilíře, který vytváří specifický prostor za budovou bývalé sklárny. Práce Tomáše Mitury je na pomezí expresivní malby, pouliční grafiky, komiksu a subkulturní vizuality.
Výstava s názvem Deep House v MeetFactory představuje rozsáhlou realizaci polského umělce Cezary Poniatowského. Galerie se v čase zastaveném na „doomsday clock“ několik minut po půlnoci proměňuje v surreálně přízračný byt opuštěný svými původními obyvateli. Mikrokosmos hmyzu, bakterií a virů se zde tiše zmocňuje všech každodenních předmětů, stočené koberce, tvarem připomínající civící plazy či rubáše lidských přízraků, se stávají novými postlidskými protagonisty - jednou možná pohodlně usazenými v masážním křesle, jindy třeba obývajícími skleněná terária a nepřetržitě sledující diváka. Hmyzí objekty si pohrávají s věcmi jako děti, které se učí, jak funguje domácnost, jak napodobovat lidské návyky, přestavovat interiér a možná se pokusí prostor z tohoto stavu vyléčit pomocí akupunktury a masáže. Plynové ohřívače nás prozařují teplem a Cezaryho nástěnné reliéfy z posledních let doplňují prostorové scény jako pomyslné relikviáře plné potlačené paměti. Výsledkem je fantaskně spekulativní scenérie, která nám místo temné vize apokalypsy ukazuje podivně uklidňující a tichou verzi možné budoucí odplaty přírody.
Původně hrad ze 13. století byl postupně přestavován. Zásadní klasicistní přestavbu dal provést v letech 1839—1842 Jakub Rudolf Geymüller a Geymüllerové byli také posledními soukromými majiteli zámku. V roce 1998 zámek přešel do správy UPM. Dnes jsou tu expozice hraček a nábytku ze sbírek muzea.
Bauerova vila postavená v letech 1912-1914 podle návrhu architekta Josefa Gočára (1880-1945) je jedinečnou a stylově charakteristickou realizací architektury kubismu. Místním velkostatkářem Adolfem Bauerem byla objednána v době, kdy vznikaly nejvýraznější Gočárovy kubistické stavby – Dům u Černé Matky Boží v Praze a lázeňský dům v Bohdanči. Otevřeno o výkendech.
Známá osobnost české urban culture představuje výstavu na pomezí výtvarného umění, architektury a paměti míst. Vladimír 518, dlouhodobě spojený s tématy městského prostředí, identity a lokální historie, otevírá EPO1 publiku, které do galerie současného umění běžně nezavítá. Výstava má přesah mimo úzce vymezený výtvarný obor.
Lokální téma, které přirozeně sedí k místu i sezóně. Mestek pracuje s motivem Krkonoš, krajiny a rekreační kultury — s tím, jak si lidé osvojují horské prostředí a co po sobě v něm zanechávají. Výstava nabízí přirozený rámec pro letní návštěvníky regionu a tip na výlet pro ty, kdo do Trutnova přijíždějí za horami.
Imerzivní instalace pracující se světlem, zvukem a prostorem. Holeček promění hlavní halu EPO1 v prostředí, které se neprohlíží — prochází se jím a prožívá se fyzicky. Industriální architektura elektrárny se stává partnerem instalace, ne jejím pozadím. Výstava nabízí silný vizuální zážitek pro foto a video dokumentaci.
| Srdečně Vás zveme na výstavu Osudy psané válkou. Českoslovenští legionáři Roztok a Žalova, kterou připravilo Středočeské muzeum ve spolupráci s Československou obcí legionářskou pod záštitou Ministerstva kultury České republiky. Výstava přibližuje dramatické osudy známých osobností i prostých legionářů z Roztok a Žalova, kteří se podíleli na vzniku samostatného československého státu. Vydejte se po jejich stopách na nelehkou cestu od služby v rakousko-uherské armádě přes zajatecké tábory až do řad československých legií, s nimiž prošli boji ve Francii, Itálii, Srbsku i na Sibiři. Nahlédnete do jejich životních příběhů nejen v období první světové války, ale i v letech meziválečných a za nacistické okupace. |
Tvorba Martina Janíčka (1961) propojuje zvukové umění, sochařství a hudbu v interaktivních instalacích, zkoumá akustické možnosti převážně recyklovaných materiálů a pro Galerii Benedikta Rejta připravuje spolu s Pavlem Mrkusem zvukovou instalaci a projekci Hlas krajiny inspirovanou Českým středohořím.
Výstava představuje zvukové experimenty Františka Kyncla (1934–2011), včetně fonetické malby na rotačním bubnu Trommel, kde převáděl zvukový impuls do vrstev barev a gest, a doplňuje je o strukturální obrazy, originální Trommel i zvukové nahrávky z let 1979–1985.
Vita aeterna ukazuje, že kulturní dědictví nežije věčně samo od sebe. Je to zásluhou restaurátorů a konzervátorů, kteří svou odborností a péčí umožňují předmětům přetrvat další generace. Výstava přináší hlubší porozumění tomu, co všechno obnáší „neviditelná“ práce, která stojí mezi minulostí a budoucností.
Tvorba Radky Bodzewicz dlouhodobě vychází z literárních inspirací – četby poezie, prózy i odborných a filozofických textů. Náměty a témata, která v literatuře nachází a která vnímá jako nadčasová, aktualizuje prostřednictvím svébytného vizuálního jazyka do rozsáhlých, myšlenkově i výrazově sevřených obrazových cyklů, v nichž často kombinuje klasické výtvarné postupy s přesahem do nových technologií.
Skupina Bezhlavý jezdec (BJ) vznikla v roce 1996, byla symptomem doby euforie a nejistoty i výsledkem jedinečného setkání uměleckých individualit. Čtyři mladí studující Akademie výtvarných umění (Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk) vstupovali na výtvarnou scénu, která byla oproti té dnešní mnohem komornější.
Výstava Polopenze Lukáše Machalického je site-specific instalace na pomezí architektury, sochy a objektu. Pracuje s fikcí, kulisou a nejasnou hranicí mezi skutečným a umělým.
Výstava v Bílkově domě v Chýnově představuje především umělcova díla s husitskou tématikou a reliéfy z druhé poloviny jeho tvůrčího období. Další exponáty připomínají sochařovo přátelství s významnými českými básníky Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou a spolupráci s chýnovskými hrnčíři. Atmosféru obytných interiérů dotváří Bílkem navrhovaný nábytek.
Julius Reichel zaplavuje Galerii Kostka několika sty kilogramy vyřazeného textilu, z něhož vyrůstá jediný monumentální objekt – hmota, v níž je uloženo opotřebení a paměť mnoha životů. Stěny doprovázejí autorovy kaligrafické texty a malby, jež jako vždy zrcadlí chaos k apatii sklouzávající společnosti přesycené informacemi i dezinformacemi. Titul není náhodný, i samo jméno Julius Reichel je zděděné, převzaté po pradědovi, jehož osud prosvítá látkou jako stopa rodu. Reichel zde recykluje hmotu, znak i krev – dědictví, které nelze odložit, jen znovu a znovu přepisovat ve vizuálním a datovém smogu současnosti.
Už od 20. let snímky Josefa Sudka zachycovaly železné dráty, sítě, kolejnice či popelnice, které autorovi sloužily jako ty nejjednodušší fotografické náměty. Sudek však i tato prostá témata vždy podával s velkým citem pro světelnou atmosféru.
Vita aeterna ukazuje, že kulturní dědictví nežije věčně samo od sebe. Je to zásluhou restaurátorů a konzervátorů, kteří svou odborností a péčí umožňují předmětům přetrvat další generace. Výstava přináší hlubší porozumění tomu, co všechno obnáší „neviditelná“ práce, která stojí mezi minulostí a budoucností.
Výstava Milana Caise představuje nejnovější tvorbu, v níž se chyba, narušení a fragmentace stávají výtvarným principem i východiskem k úvahám o křehkosti systémů, hranicích poznání a možnostech nového porozumění.
Vlado Maen je autodidakt a etablovaný tatér, který se v posledních letech intenzivně vrací k malbě. Zkušenost s tetováním se přirozeně promítá i do jeho výtvarného rukopisu – pracuje s výraznou linií, gestem a barevnými plochami. Vedle práce na plátně se jeho tvorba objevuje také ve veřejném prostoru Prahy, kde realizoval několik streetartových děl.
Výstava drobných obrazů na plátně a na papíru. Společným tématem je inspirace poezií - především básněmi Bohuslava Reynka a Jana Skácela. Ty si autorka pro sebe objevila již v 90.letech minulého století, postupně k nim přibyly písňové texty Radůzy, Pepy Lábuse a dalších… Letošní černobílé obrázky jsou inspirované písněmi autorčiny sestry Markéty Ambrožové, poslední koláže vznikly na texty Ivana Wernische.
Výstava Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově, která je nejstarší na světě, představuje její sto sedmdesáti letou historii. Vedle historických prací představí i díla současných studentů a významných absolventů, kteří se zásadním způsobem podíleli na vývoji českého uměleckého skla. Mezi nimi budou například René Roubíček, Vladimír Kopecký nebo Alena Matějka.
V areálu Braunerova mlýna si můžete prohlédnout panelovou výstavu, která vás zavede do rozmanité přírody okolí Roztok. Stačí udělat pár kroků a ocitnete se v úplně jiném světě – od vlhkých říčních niv až po slunné suché stráně. Spojují se tu klidné náhorní plošiny, dramatická údolí s mohutným tokem Vltavy, skalnaté srázy i skrytá lesní zákoutí. Tato barvitá mozaika prostředí je výsledkem tisíců let přírodních procesů i působení člověka. Poznejte příběhy této neobyčejné krajiny i jejích zvířecích a rostlinných obyvatel. Výstavu si můžete prohlédnout až do března příštího roku v otevírací době muzea a to zcela zdarma
Umělkyně Bystrík Klčo a Margarita Ivy představují v Karpuchina Gallery společnou výstavu You can't return, you are here, v níž prostřednictvím tvůrčího dialogu a práce s každodenními objekty ohýbají a vrství osobní vzpomínky a zkoumají transformaci vlastní identity. Kurátorem výstavy je Michal Pěchouček.
Už jen do 4. října můžete navštívit interaktivní zážitkovou expozici na Chvlaském zámku inspirovanou slavným románem Julese Verna. Návštěvníci se stanou součástí příběhu Philease Fogga a vydají se na dobrodružnou cestu napříč kontinenty, kde je čekají různé hádanky a úkoly. Poutavost projektu umocňuje scénické ztvárnění prostředí se zapojením světelných prvků a interaktivních exponátů, které vytvářejí autentický a pohlcující zážitek pro děti i dospělé.
Výstava si klade za cíl představit inspirativní uměleckou dynamiku provázející několik dobrovolníků - Ivana Komárka (1956), Filipa Horynu (1984), a Vojtěch Adamce (1956). Ti tvoří základnu podpory dětí a rodin, kteří čerpají služby spolku pro mimoškolní aktivity Palaestra. Výstava nabízí pohled "bezelstného" pozorovatele, který má ambici zůstat civilní a osobní. Obrací se sice k divákovi klasickými malířskými prostředky, ovšem zároveň tak, že do nich vtěluje nečekané možnosti, jak zdánlivě obyčejné příběhy číst.
Výstava světově známého malíře Jiřího Mášky, který po New Yorku, Paříži, Cannes, Seattle, Boloni a Pekingu konečně vystavuje své surrealistické a expresionictické obrazy také v Praze na Novoměstské radnici. Hostem výstavy je také výtvarnice Jana Volková, která tvoří abstraktní funkcionalismus.
Výstava Zachytit nit je odpovědí na kult výkonu. Aleksandrina Yordanova a Stanislava Karbušická se obracejí k pomalému rytmu rukodělné práce a pokornému pozorování, aby tak nalezly vnitřní klid a odhalily autenticitu lidského bytí. Kurátorkou výstavy je Katarína Hládeková. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Radku Částkovou a Magdalenu Šimurdovou pojí východiska v posthumanismu, které ohledávají prostřednictvím naslouchání vlastností různých přírodních nebo prefabrikovaných materiálů. Výstava Murmuring Matter propojuje tyto materiály stejně jako umělecké přístupy obou umělkyň. Kurátorkou výstavy je Ivana Hrončeková. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Colloredo-Mansfeldský palác patří k nejvýznamnějším příkladům pražské palácové architektury. Stavba v bezprostřední blízkosti Karlova mostu vyrostla na základech románské, gotické a renesanční zástavby a spojuje prvky vrcholného baroka s pozdějšími rokokovými a novorokokovými úpravami.Nejkrásnějším a nejlépe dochovaným prostorem paláce je taneční sál, jehož výzdoba byla dokončena patrně v letech 1736–1737. Právě zrestaurovanou nástropní fresku Shromáždění olympských bohů vytvořili freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zeist. Palác je spojen s významnými šlechtickými rody i historickými událostmi, mimo jiné s posledním zasedáním královské rady „zimního krále“ Fridricha Falckého po bitvě na Bílé hoře.
Výstava Stefana Hurtiga Solidarities nabízí post-antropocénní pohled na soužití lidí a mikrořas. Videa, zvuk a sochy zkoumají symbiózu, tekutost a nové formy mezidruhové solidarity. Kurátorkou výstavy je Tuçe Erel. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Velmi silný umělecký dialog mezi obrazy Sáry Konečné a sochami Terezy Štětinové představuje výstava Zrání. Připravila ji galerie a aukční síň European Arts ve spolupráci s Art Part Clubem. Expozice zkoumá změnu jako podmínku růstu. Výstavu Zrání můžete navštívit každý den od 4. září do 4. října mezi desátou a osmnáctou zdarma. Najdete jive Vodičkově 33 na Praze 1, sídle European Arts.
Memory of Touch (Paměť dotyku), výstava rozvíjející se ve dvou kapitolách, uvádí první rozsáhlejší představení umělecké sbírky Kunsthalle Praha. Uvidíte Koťátkovou, Kubištu nebo Kovandu ze sbírky, ale i díla současné mladé umělecké scény jako je Valentýna Janů.
V roce 2026 uplyne 230 let od založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, soukromé společnosti, jejíž hlavním záměrem bylo otevření veřejně přístupné obrazárny a posléze i vytvoření umělecké sbírky. Umělecká díla získaná Společností vlasteneckých přátel umění jsou dodnes základními kameny sbírkového fondu NGP a řada z nich je vystavena v expozici 1796–1918 Umění dlouhého století, která se již svým názvem k tomuto spolku vztahuje. V rámci této expozice bude při příležitosti výročí otevřena komorní výstava, která stručně nastíní 230 let vývoje, který vyústil v dnešní podobu NGP, jenž byla zřízena zákonem v roce 1949, tedy i existenci druhé předchůdkyně NGP, kterou byla Moderní galerie založená roku 1902 císařem Františkem Josefem I.
Práce na papíře, fotografie a především textové stěny představí Jiřího Valocha jako jednu ze zásadních osobností východoevropského konceptualismu.
Výběr z tvorby 70. a 80. let, portrétování Jiřího Valocha.
Obrazy, kresby a fotografie Siegfrieda Herze se i dnes objevují jako zjevení. Jako by nepřicházely ze současnosti, ale z jiného, pozapomenutého času, z neklidného rozhraní symbolismu, raného expresionismu, dekadentní melancholie, němého filmu a soukromého deníku. Působí nečasově, a přece nejsou historizující. Jejich nečasovost není stylizací ani únikem do minulosti, ale důsledkem hluboké vnitřní izolace, z níž vyrůstají. Herz se neobrací k dějinám umění proto, aby citoval jejich formy, nýbrž proto, že v nich nachází příbuzné stavy: samotu, úzkost, rozechvění, touhu, zranění, extázi i tiché přijetí vlastního odloučení. Velmi důležitá je materiální povaha Herzových obrazů. Skvrny, stékání, oděrky, rozpití, neostré okraje a narušené povrchy vytvářejí dojem, že obraz prošel procesem zranění. Malířský povrch je jakousi kůží. Nese stopy dotyku, tlaku, rozpouštění i vymazávání. Téma obnažení se tak netýká jen zobrazené figury, ale také samotného obrazu. Neobnažuje se pouze tělo, ale i médium. Obraz ukazuje vlastní vznik, vlastní nestabilitu, vlastní poranitelnost. Herzova malba není hladkou iluzí; je přiznáním křehkosti.
Art for Amnesty je benefiční projekt české pobočky Amnesty International, který propojuje současné umění s podporou lidských práv. Současní čeští umělci a umělkyně věnovali svá díla do aukce, jejíž výtěžek poputuje na podporu činnosti Amnesty International.
Výstava "Dary pro prezidenta z daleka i blízka II." nabízí jedinečný pohled na roli darů ve světě diplomacie i místních tradic. Vybrané exponáty jsou výběrem z protokolární i osobní darů, které prezident Petr Pavel obdržel od zahraničních státníků, představitelů regionů i občanů v roce 2025. Součástí výběru jsou také některé dary věnované první dámě Evě Pavlové. Expozice ukazuje roli darů v diplomacii i osobních setkáních. Od předmětů vysoké řemeslné a umělecké hodnoty až po dary s ryze osobním poselstvím. Každý z nich vypráví příběh o kultuře, tradicích a vztazích, které stojí za oficiálními i neoficiálními setkáními hlavy státu.
Objekty Emmélie Lempert vyvolávají fyzické pocity – některé evokují svlečenou kůži, jiné tělo modifikující historické spodní prádlo. Instalace mezi dvěma skly obnažuje křehkost vzpomínek na intimitu těla i záhyby, průsvitnost a saténový lesk textilu.