Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl miliónu exponátů. Expozice ukazuje, jak všechny věci kolem nás vstupují do lidského života a mění jej po stránce funkční i symbolické.
Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.
Vydejte se do tajemné zahrady a prožijte společně s pěti malými hrdiny řadu veselých dobrodružství a nečekaných setkání s fantastickými bytostmi. Interaktivní výstava pro celou rodinu oživuje poetický příběh nejúspěšnější dětské knihy Jiřího Trnky Zahrada, převádí ho do multimediální instalace s originální scénografií a rozehrává autorovy ilustrace. Objevte její kouzlo společně.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Ikona české módy Liběna Rochová ve své životní výstavě. Velká retrospektiva v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně ukazuje na 800 metrech čtverečních cca 130 jejích modelů, a to nikoli v čase, ale v souvislostech. Téměř nepoznáte, který model je z jaké doby, natolik je módní design značky LR nadčasový. S oděvem, který stojí na pomezí art a fashion, se snoubí originální šperky, doplňky i umělecké inspirace. Některé modely zapůjčily do výstavy zákaznice, včetně Lucie Bílé. Mimořádná výstava pracuje se všemi návštěvníkovými smysly a je českým "must see" sezóny 2025-2027.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Módní návrhář a Grand designér 2024 má svou první sólovou výstavu. Pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně vytvořil zcela novou kolekci unisex streetwear oděvů a instaloval ji do "ulice Jana Černého" na lávkách spojujících křídla paláce. Mezi nimi pak prostor světlíku odshora dolů protíná pohybující se šestnáctimetrové kyvadlo, symbol plynoucího času, cyklického vracení se módních trendů i "flow states", v nichž se tvůrce ocitá v absolutním soustředění, bezčasí, které přináší mimořádné výsledky. Ikonické modely Jan Černý přidal do stálé expozice módy Fashion 2000+.
Labyrint – struktura, bludiště, metafora. Místo, kde bloudění a hledání cíle spojují nejistota, napětí a strach, s nimiž se poutník rozhoduje, kudy dál. Každé rozhodnutí je zásadní, neboť bez Ariadnina vlákna těžko rozklíčujeme své kroky zpět. Co nás vede k rozhodnutí? Porozumění struktuře? Strach z nejistoty? Projekt Labyrint rozvíjí právě tato témata. Konfrontuje návštěvníka s jeho postoji, umožňuje mu projít cestou labyrintu či bludiště a vede ho k proměně v kriticky uvažujícího pozorovatele. Labyrint a bludiště – dvě slova, dvě podoby cesty: labyrint nabízí jednu klikatou cestu ke středu a zpět, bludiště klade odbočky a překážky. Historie i báje nás učí, že hranice mezi nimi je často nejasná – a možná právě toto napětí činí cestu poutníka smysluplnou.
Výstava představuje tvorbu Milana Mölzera, Františka Kyncla a Jiřího Hilmara po emigraci v roce 1968 a zasazuje ji do širšího evropského kontextu. Mapuje jejich působení v západním Německu i vazby na progresivní umělecké okruhy. Nabízí jedinečnou možnost zhlédnout dosud nepublikovaná díla ze soukromých sbírek.
Výstava, věnovaná obyvatelům města i všem, kteří mají k Roztokám vztah, nabídne jedinečný pohled do minulosti prostřednictvím historických fotografií. Návštěvníci budou moci nahlédnout do proměn města i každodenního života jeho obyvatel v průběhu 20. století. Výstavu doplňují současné fotografie Stanislava Boloňského, které pomáhají návštěvníkům lépe se orientovat v dnes často proměněných a na první pohled obtížně rozpoznatelných místech zachycených na fotografiích z minulého století. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 16. dubna od 17 hodin na zámku v Roztokách. Její součástí bude také projekce němého filmu Filosofka Mája z roku 1928, zapůjčeného z Národního filmového archivu, který diváky zavede mimo jiné do dnes již zaniklé japonské zahrady v Tichém údolí.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Slovenská fotografka žijící v Paříži lena Knappova se ve své dokumentární tvorbě zaměřuje na svět módních přehlídek. Své řasy si udělám sama - to je jedna z vět, kterou tam v zákulisí můžete slyšet nejčastěji. Vypovídá o potřebě ochrany osobního prostoru modelek a je východiskem pro výstavu v Atriu Pražákova paláce v Brně. Součást Roku módy 2026 v MG Brno.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Výstava je oslavou osmdesátin významného slovenského konceptualisty a jedné z klíčových postav československé umělecké scény 20. století Rudolfa Sikory. Nabízí jedinečný vhled do jeho komplexního vizuálního jazyka a otevírá aktuální i nadčasová témata včetně politiky, ekologie, osobní odpovědnosti.
úterý–neděle 10.00–12.00 a 12.30–18.00 - Módní návrhář Lukáš Macháček se v Jurkovičově vile vrací nejen ke svým moravským kořenům. Kolekce Hanácká reflektuje tradice, lidové motivy, dávnou i současnou obřadnost oděvu. Je součástí roku módy 2026 v Moravské galerii.
Výstava s názvem Deep House v MeetFactory představuje rozsáhlou realizaci polského umělce Cezary Poniatowského. Galerie se v čase zastaveném na „doomsday clock“ několik minut po půlnoci proměňuje v surreálně přízračný byt opuštěný svými původními obyvateli. Mikrokosmos hmyzu, bakterií a virů se zde tiše zmocňuje všech každodenních předmětů, stočené koberce, tvarem připomínající civící plazy či rubáše lidských přízraků, se stávají novými postlidskými protagonisty - jednou možná pohodlně usazenými v masážním křesle, jindy třeba obývajícími skleněná terária a nepřetržitě sledující diváka. Hmyzí objekty si pohrávají s věcmi jako děti, které se učí, jak funguje domácnost, jak napodobovat lidské návyky, přestavovat interiér a možná se pokusí prostor z tohoto stavu vyléčit pomocí akupunktury a masáže. Plynové ohřívače nás prozařují teplem a Cezaryho nástěnné reliéfy z posledních let doplňují prostorové scény jako pomyslné relikviáře plné potlačené paměti. Výsledkem je fantaskně spekulativní scenérie, která nám místo temné vize apokalypsy ukazuje podivně uklidňující a tichou verzi možné budoucí odplaty přírody.
Velkoformátový muralu Tomáše Mitury obsadil stěnu dálničního pilíře, který vytváří specifický prostor za budovou bývalé sklárny. Práce Tomáše Mitury je na pomezí expresivní malby, pouliční grafiky, komiksu a subkulturní vizuality.
Výstava Present Perfect sleduje stopy dějin umění na současné výtvarné scéně, ať už se jedná o přímé odkazy ke konkrétním starším dílům, nebo o volnější návaznosti a reference na minulost oboru. Druhým spojujícím prvkem výstavy je keramická hlína. Materiál, který provází uměleckou tvorbu od jejích pravěkých počátků až dodneška, zažil nedávno, podobně jako třeba před sto lety, novou vlnu popularity. V prostorách galerie se tak potkají starší sochy z pálené hlíny spolu se současnými pracemi (nejen) z keramiky. Ostatně právě keramickou hlínu charakterizuje její trvanlivost, stejně jako schopnost uchovávat otisky minulosti.
Váza je patrně jedním z prvních předmětů, který se stal komplexní metaforou lidské existence. Symbolicky odkazuje k dějinnému trvání i konečnosti života, k propojení člověka s přírodou i k tělesnosti našeho bytí. Stejně tak je oblíbeným architektonickým prvkem, který reprezentuje nadčasovou tradici a řád univerza.
Bauerova vila postavená v letech 1912-1914 podle návrhu architekta Josefa Gočára (1880-1945) je jedinečnou a stylově charakteristickou realizací architektury kubismu. Místním velkostatkářem Adolfem Bauerem byla objednána v době, kdy vznikaly nejvýraznější Gočárovy kubistické stavby – Dům u Černé Matky Boží v Praze a lázeňský dům v Bohdanči. Otevřeno o výkendech.
Původně hrad ze 13. století byl postupně přestavován. Zásadní klasicistní přestavbu dal provést v letech 1839—1842 Jakub Rudolf Geymüller a Geymüllerové byli také posledními soukromými majiteli zámku. V roce 1998 zámek přešel do správy UPM. Dnes jsou tu expozice hraček a nábytku ze sbírek muzea.
Výstava Chata: Fenomén ve světě architektury zhodnocuje fenomén chat a víkendových domů jako důležitou, ale přesto často opomíjenou, typologii v rozvoji moderní architektury a bytového designu 20. století, který souvisí s radikální proměnou společnosti, ale i myšlením tehdejší architektonické a výtvarné avantgardy.
Známá osobnost české urban culture představuje výstavu na pomezí výtvarného umění, architektury a paměti míst. Vladimír 518, dlouhodobě spojený s tématy městského prostředí, identity a lokální historie, otevírá EPO1 publiku, které do galerie současného umění běžně nezavítá. Výstava má přesah mimo úzce vymezený výtvarný obor.
Imerzivní instalace pracující se světlem, zvukem a prostorem. Holeček promění hlavní halu EPO1 v prostředí, které se neprohlíží — prochází se jím a prožívá se fyzicky. Industriální architektura elektrárny se stává partnerem instalace, ne jejím pozadím. Výstava nabízí silný vizuální zážitek pro foto a video dokumentaci.
Lokální téma, které přirozeně sedí k místu i sezóně. Mestek pracuje s motivem Krkonoš, krajiny a rekreační kultury — s tím, jak si lidé osvojují horské prostředí a co po sobě v něm zanechávají. Výstava nabízí přirozený rámec pro letní návštěvníky regionu a tip na výlet pro ty, kdo do Trutnova přijíždějí za horami.
| Srdečně Vás zveme na výstavu Osudy psané válkou. Českoslovenští legionáři Roztok a Žalova, kterou připravilo Středočeské muzeum ve spolupráci s Československou obcí legionářskou pod záštitou Ministerstva kultury České republiky. Výstava přibližuje dramatické osudy známých osobností i prostých legionářů z Roztok a Žalova, kteří se podíleli na vzniku samostatného československého státu. Vydejte se po jejich stopách na nelehkou cestu od služby v rakousko-uherské armádě přes zajatecké tábory až do řad československých legií, s nimiž prošli boji ve Francii, Itálii, Srbsku i na Sibiři. Nahlédnete do jejich životních příběhů nejen v období první světové války, ale i v letech meziválečných a za nacistické okupace. |
Mezinárodní výstava současného umění zrozeného z nutnosti. Jak vypadá umění zformované životními podmínkami těch, kdo je vytvářejí? Bienále Ve věci umění představuje více než 40 umělců, umělkyní a kolektivů z celého světa. Vstup zdarma
Výstava představuje zvukové experimenty Františka Kyncla (1934–2011), včetně fonetické malby na rotačním bubnu Trommel, kde převáděl zvukový impuls do vrstev barev a gest, a doplňuje je o strukturální obrazy, originální Trommel i zvukové nahrávky z let 1979–1985.
Tvorba Martina Janíčka (1961) propojuje zvukové umění, sochařství a hudbu v interaktivních instalacích, zkoumá akustické možnosti převážně recyklovaných materiálů a pro Galerii Benedikta Rejta připravuje spolu s Pavlem Mrkusem zvukovou instalaci a projekci Hlas krajiny inspirovanou Českým středohořím.
Vita aeterna ukazuje, že kulturní dědictví nežije věčně samo od sebe. Je to zásluhou restaurátorů a konzervátorů, kteří svou odborností a péčí umožňují předmětům přetrvat další generace. Výstava přináší hlubší porozumění tomu, co všechno obnáší „neviditelná“ práce, která stojí mezi minulostí a budoucností.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Výstavní intervence čtyř obrazů starých mistrů, které zabavili rodině židovského podnikatele nacisté a jež se nyní vracejí jak k rodině, tak k očím veřejnosti.
Tvorba Radky Bodzewicz dlouhodobě vychází z literárních inspirací – četby poezie, prózy i odborných a filozofických textů. Náměty a témata, která v literatuře nachází a která vnímá jako nadčasová, aktualizuje prostřednictvím svébytného vizuálního jazyka do rozsáhlých, myšlenkově i výrazově sevřených obrazových cyklů, v nichž často kombinuje klasické výtvarné postupy s přesahem do nových technologií.
Skupina Bezhlavý jezdec (BJ) vznikla v roce 1996, byla symptomem doby euforie a nejistoty i výsledkem jedinečného setkání uměleckých individualit. Čtyři mladí studující Akademie výtvarných umění (Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk) vstupovali na výtvarnou scénu, která byla oproti té dnešní mnohem komornější.
Výstava Polopenze Lukáše Machalického je site-specific instalace na pomezí architektury, sochy a objektu. Pracuje s fikcí, kulisou a nejasnou hranicí mezi skutečným a umělým.
Výstava v Bílkově domě v Chýnově představuje především umělcova díla s husitskou tématikou a reliéfy z druhé poloviny jeho tvůrčího období. Další exponáty připomínají sochařovo přátelství s významnými českými básníky Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou a spolupráci s chýnovskými hrnčíři. Atmosféru obytných interiérů dotváří Bílkem navrhovaný nábytek.
Joie de Vivre je francouzský výraz, který se doslova překládá jako „radost ze života“. Označuje nakažlivé nadšení, životní elán, optimismus a schopnost hluboce si užívat přítomný okamžik a každodenní maličkosti. Výstava Joie de Vivre představuje aktuální tvorbu Tomáše Jetely, Tomáše Němce a Václava Misaře – tří malířů, kteří stáli u samotných začátků The Chemistry Gallery. Právě s nimi galerie v letech 2008 a 2009 formovala svou identitu, hledala vlastní jazyk a objevovala autory, jejichž tvorba obstála ve zkoušce času. Dnes se po více než patnácti letech vracejí do společného výstavního prostoru, každý s výrazně vyzrálým rukopisem a zároveň zcela odlišným příběhem, který formoval jejich cestu. Cestu, na které byla pro všechny tři výraznou životní kotvou radost z malby jako takové.
Výstava The Battle Between YES and NO v Kunsthalle Praha je vůbec první rozsáhlou přehlídku v Česku věnovanou Williamu Kentridgovi, jednomu z nejvýznamnějších umělců současnosti. Kentridge vyrůstal v Johannesburgu během apartheidu, v rodině hluboce oddané myšlenkám sociální spravedlnosti. Už jako student se zapojil do aktivistických hnutí proti apartheidu. Tyto zkušenosti formovaly jeho uměleckou praxi, která odráží sociální a historické napětí Jihoafrické republiky a zároveň se dotýká univerzálních témat lidské existence. Kentridge pracuje napříč médii, od kresby, sochy performance po film a operu.
Skupinová výstava umělkyň Viktorie Beldové, Karolíny Kučerové a Barbory Maté nazvaná "HOME SWEET HOME" v Galerii C12 v Hrzánské pasáži v Celetné 12. Výstava bude k vidění do 6. září 2026.
Julius Reichel zaplavuje Galerii Kostka několika sty kilogramy vyřazeného textilu, z něhož vyrůstá jediný monumentální objekt – hmota, v níž je uloženo opotřebení a paměť mnoha životů. Stěny doprovázejí autorovy kaligrafické texty a malby, jež jako vždy zrcadlí chaos k apatii sklouzávající společnosti přesycené informacemi i dezinformacemi. Titul není náhodný, i samo jméno Julius Reichel je zděděné, převzaté po pradědovi, jehož osud prosvítá látkou jako stopa rodu. Reichel zde recykluje hmotu, znak i krev – dědictví, které nelze odložit, jen znovu a znovu přepisovat ve vizuálním a datovém smogu současnosti.
Vita aeterna ukazuje, že kulturní dědictví nežije věčně samo od sebe. Je to zásluhou restaurátorů a konzervátorů, kteří svou odborností a péčí umožňují předmětům přetrvat další generace. Výstava přináší hlubší porozumění tomu, co všechno obnáší „neviditelná“ práce, která stojí mezi minulostí a budoucností.
Už od 20. let snímky Josefa Sudka zachycovaly železné dráty, sítě, kolejnice či popelnice, které autorovi sloužily jako ty nejjednodušší fotografické náměty. Sudek však i tato prostá témata vždy podával s velkým citem pro světelnou atmosféru.
Výstava Milana Caise představuje nejnovější tvorbu, v níž se chyba, narušení a fragmentace stávají výtvarným principem i východiskem k úvahám o křehkosti systémů, hranicích poznání a možnostech nového porozumění.
Vlado Maen je autodidakt a etablovaný tatér, který se v posledních letech intenzivně vrací k malbě. Zkušenost s tetováním se přirozeně promítá i do jeho výtvarného rukopisu – pracuje s výraznou linií, gestem a barevnými plochami. Vedle práce na plátně se jeho tvorba objevuje také ve veřejném prostoru Prahy, kde realizoval několik streetartových děl.
Grafický cyklus Máj z roku 1911 se řadí k prvním velkým úspěchům českého grafika a ilustrátora Františka Koblihy. Vydala jej Moderní revue v návaznosti na sté výročí narození Karla Hynka Máchy (1910). Kobliha se zde jako jeden z vůbec prvních výtvarníků zcela odklonil od dějové popisnosti. Místo vyprávění příběhu se zaměřil na kontemplativní rovinu básně a stvořil svébytný vizuální doprovod, který si diváka podmaní svou snovou, melancholickou atmosférou.
Výstava představuje jedinečné snímky přírody z celého světa, pořízené fotografy z České republiky a Slovenska. Oceněné a vybrané fotografie zachycují fascinující krásu zvířat, rostlin i krajiny a zároveň upozorňují na důležitost ochrany přírody, která nenávratně mizí.
V areálu Braunerova mlýna si můžete prohlédnout panelovou výstavu, která vás zavede do rozmanité přírody okolí Roztok. Stačí udělat pár kroků a ocitnete se v úplně jiném světě – od vlhkých říčních niv až po slunné suché stráně. Spojují se tu klidné náhorní plošiny, dramatická údolí s mohutným tokem Vltavy, skalnaté srázy i skrytá lesní zákoutí. Tato barvitá mozaika prostředí je výsledkem tisíců let přírodních procesů i působení člověka. Poznejte příběhy této neobyčejné krajiny i jejích zvířecích a rostlinných obyvatel. Výstavu si můžete prohlédnout až do března příštího roku v otevírací době muzea a to zcela zdarma
Výstava drobných obrazů na plátně a na papíru. Společným tématem je inspirace poezií - především básněmi Bohuslava Reynka a Jana Skácela. Ty si autorka pro sebe objevila již v 90.letech minulého století, postupně k nim přibyly písňové texty Radůzy, Pepy Lábuse a dalších… Letošní černobílé obrázky jsou inspirované písněmi autorčiny sestry Markéty Ambrožové, poslední koláže vznikly na texty Ivana Wernische.
Výstava Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově, která je nejstarší na světě, představuje její sto sedmdesáti letou historii. Vedle historických prací představí i díla současných studentů a významných absolventů, kteří se zásadním způsobem podíleli na vývoji českého uměleckého skla. Mezi nimi budou například René Roubíček, Vladimír Kopecký nebo Alena Matějka.
Už jen do 4. října můžete navštívit interaktivní zážitkovou expozici na Chvlaském zámku inspirovanou slavným románem Julese Verna. Návštěvníci se stanou součástí příběhu Philease Fogga a vydají se na dobrodružnou cestu napříč kontinenty, kde je čekají různé hádanky a úkoly. Poutavost projektu umocňuje scénické ztvárnění prostředí se zapojením světelných prvků a interaktivních exponátů, které vytvářejí autentický a pohlcující zážitek pro děti i dospělé.
Umělkyně Bystrík Klčo a Margarita Ivy představují v Karpuchina Gallery společnou výstavu You can't return, you are here, v níž prostřednictvím tvůrčího dialogu a práce s každodenními objekty ohýbají a vrství osobní vzpomínky a zkoumají transformaci vlastní identity. Kurátorem výstavy je Michal Pěchouček.