Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.
Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl miliónu exponátů. Expozice ukazuje, jak všechny věci kolem nás vstupují do lidského života a mění jej po stránce funkční i symbolické.
Výběr děl ze sbírky manželů Nobelových představuje, jak tištěná média formovala společnost i výtvarnou tvorbu během posledních více než sto let.
Vydejte se do tajemné zahrady a prožijte společně s pěti malými hrdiny řadu veselých dobrodružství a nečekaných setkání s fantastickými bytostmi. Interaktivní výstava pro celou rodinu oživuje poetický příběh nejúspěšnější dětské knihy Jiřího Trnky Zahrada, převádí ho do multimediální instalace s originální scénografií a rozehrává autorovy ilustrace. Objevte její kouzlo společně.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Ikona české módy Liběna Rochová ve své životní výstavě. Velká retrospektiva v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně ukazuje na 800 metrech čtverečních cca 130 jejích modelů, a to nikoli v čase, ale v souvislostech. Téměř nepoznáte, který model je z jaké doby, natolik je módní design značky LR nadčasový. S oděvem, který stojí na pomezí art a fashion, se snoubí originální šperky, doplňky i umělecké inspirace. Některé modely zapůjčily do výstavy zákaznice, včetně Lucie Bílé. Mimořádná výstava pracuje se všemi návštěvníkovými smysly a je českým "must see" sezóny 2025-2027.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Módní návrhář a Grand designér 2024 má svou první sólovou výstavu. Pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně vytvořil zcela novou kolekci unisex streetwear oděvů a instaloval ji do "ulice Jana Černého" na lávkách spojujících křídla paláce. Mezi nimi pak prostor světlíku odshora dolů protíná pohybující se šestnáctimetrové kyvadlo, symbol plynoucího času, cyklického vracení se módních trendů i "flow states", v nichž se tvůrce ocitá v absolutním soustředění, bezčasí, které přináší mimořádné výsledky. Ikonické modely Jan Černý přidal do stálé expozice módy Fashion 2000+.
Výstava Nadivoko představuje nejnovější tvorbu Petra Válka jako fantasmagorický svět obrazů, zvuků a objektů na pomezí výtvarného umění, hudby a performance.
V rámci výstavy v GASK zkoumá Jakub Berdych Kaspelis prostřednictvím vitrážových objektů z tabulového skla a skleněných váz s dekorem vysokého smaltu instituci rodiny a její proměny v posledních desetiletích. Kurátorkou výstavy je Marcela Straková a Veronika Marešová (GASK).
Radim Langer v GASK představuje své nejnovější obrazy, které zkoumají napětí mezi hmotou a světlem a odkazují k mýtické přítomnosti života v každém kousku hmoty, inspirované kosmickými rozměry Božské komedie.
Labyrint – struktura, bludiště, metafora. Místo, kde bloudění a hledání cíle spojují nejistota, napětí a strach, s nimiž se poutník rozhoduje, kudy dál. Každé rozhodnutí je zásadní, neboť bez Ariadnina vlákna těžko rozklíčujeme své kroky zpět. Co nás vede k rozhodnutí? Porozumění struktuře? Strach z nejistoty? Projekt Labyrint rozvíjí právě tato témata. Konfrontuje návštěvníka s jeho postoji, umožňuje mu projít cestou labyrintu či bludiště a vede ho k proměně v kriticky uvažujícího pozorovatele. Labyrint a bludiště – dvě slova, dvě podoby cesty: labyrint nabízí jednu klikatou cestu ke středu a zpět, bludiště klade odbočky a překážky. Historie i báje nás učí, že hranice mezi nimi je často nejasná – a možná právě toto napětí činí cestu poutníka smysluplnou.
Výstava představuje tvorbu Milana Mölzera, Františka Kyncla a Jiřího Hilmara po emigraci v roce 1968 a zasazuje ji do širšího evropského kontextu. Mapuje jejich působení v západním Německu i vazby na progresivní umělecké okruhy. Nabízí jedinečnou možnost zhlédnout dosud nepublikovaná díla ze soukromých sbírek.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Slovenská fotografka žijící v Paříži lena Knappova se ve své dokumentární tvorbě zaměřuje na svět módních přehlídek. Své řasy si udělám sama - to je jedna z vět, kterou tam v zákulisí můžete slyšet nejčastěji. Vypovídá o potřebě ochrany osobního prostoru modelek a je východiskem pro výstavu v Atriu Pražákova paláce v Brně. Součást Roku módy 2026 v MG Brno.
Výstava, věnovaná obyvatelům města i všem, kteří mají k Roztokám vztah, nabídne jedinečný pohled do minulosti prostřednictvím historických fotografií. Návštěvníci budou moci nahlédnout do proměn města i každodenního života jeho obyvatel v průběhu 20. století. Výstavu doplňují současné fotografie Stanislava Boloňského, které pomáhají návštěvníkům lépe se orientovat v dnes často proměněných a na první pohled obtížně rozpoznatelných místech zachycených na fotografiích z minulého století. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 16. dubna od 17 hodin na zámku v Roztokách. Její součástí bude také projekce němého filmu Filosofka Mája z roku 1928, zapůjčeného z Národního filmového archivu, který diváky zavede mimo jiné do dnes již zaniklé japonské zahrady v Tichém údolí.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Výstava je oslavou osmdesátin významného slovenského konceptualisty a jedné z klíčových postav československé umělecké scény 20. století Rudolfa Sikory. Nabízí jedinečný vhled do jeho komplexního vizuálního jazyka a otevírá aktuální i nadčasová témata včetně politiky, ekologie, osobní odpovědnosti.
Výstava Jiřího Petrboka Deník pacienta se soustředí na téma autoportrétu a představuje umělcovu tvorbu od 90. let po současnost jako souvislý záznam proměnlivého, neustále zpochybňovaného „já“. Autoportrét u něj neslouží k potvrzení identity ani k její stabilizaci, ale stává se prostorem proměny, maskování, ironie i obrany. V obrazech se subjekt objevuje jako hybrid, role, znak nebo tělo vystavené tlaku okolního světa. Název výstavy neodkazuje pouze k nemoci, ale k širší zkušenosti člověka, který je vystaven působení institucí, společenských očekávání, symbolů i vlastního těla. „Pacient“ je zde ten, na koho svět doléhá, ale kdo si zároveň vede vlastní záznam, aby se nestal pouhým případem. Petrbokův vizuální deník propojuje bolest, grotesku, humor i úzkost a napříč desetiletími ukazuje identitu jako proces — křehký, mnohoznačný a nikdy definitivně uzavřený.
úterý–neděle 10.00–12.00 a 12.30–18.00 - Módní návrhář Lukáš Macháček se v Jurkovičově vile vrací nejen ke svým moravským kořenům. Kolekce Hanácká reflektuje tradice, lidové motivy, dávnou i současnou obřadnost oděvu. Je součástí roku módy 2026 v Moravské galerii.
Mezi lety 2013 a 2025 pořídil tým GHMP 2 366 uměleckých artefaktů do svých sbírek. Taková expanze sbírky umožňuje nejen mapovat tvorbu etablovaných autorek a autorů, ale také zachytit dění v nastupující scéně umělkyň a umělců. Výstava představuje výběr z těchto děl, který vytvořila letos končící ředitelka galerie Magdalena Juříková.
Výstava s názvem Deep House v MeetFactory představuje rozsáhlou realizaci polského umělce Cezary Poniatowského. Galerie se v čase zastaveném na „doomsday clock“ několik minut po půlnoci proměňuje v surreálně přízračný byt opuštěný svými původními obyvateli. Mikrokosmos hmyzu, bakterií a virů se zde tiše zmocňuje všech každodenních předmětů, stočené koberce, tvarem připomínající civící plazy či rubáše lidských přízraků, se stávají novými postlidskými protagonisty - jednou možná pohodlně usazenými v masážním křesle, jindy třeba obývajícími skleněná terária a nepřetržitě sledující diváka. Hmyzí objekty si pohrávají s věcmi jako děti, které se učí, jak funguje domácnost, jak napodobovat lidské návyky, přestavovat interiér a možná se pokusí prostor z tohoto stavu vyléčit pomocí akupunktury a masáže. Plynové ohřívače nás prozařují teplem a Cezaryho nástěnné reliéfy z posledních let doplňují prostorové scény jako pomyslné relikviáře plné potlačené paměti. Výsledkem je fantaskně spekulativní scenérie, která nám místo temné vize apokalypsy ukazuje podivně uklidňující a tichou verzi možné budoucí odplaty přírody.
V prostoru rozkolísaných svobod vystupuje z utajení fiktivní agentura OKKULTEK a otevírá se novým adeptům. Výstava představí para-rituální prostředí, v němž se posedlost z minulosti setkává s očekáváním budoucího vyvolávání.
Velkoformátový muralu Tomáše Mitury obsadil stěnu dálničního pilíře, který vytváří specifický prostor za budovou bývalé sklárny. Práce Tomáše Mitury je na pomezí expresivní malby, pouliční grafiky, komiksu a subkulturní vizuality.
Czech Press Photo – nejlepší novinářské fotografie mapující zásadní události uplynulého období. 31. ročník výstavy přináší téměř 800 snímků – vítězové i nominovaní všech soutěžních kategorií, držitelé speciálních a partnerských ocenění a samozřejmě také Fotografie roku. Součástí je také 5. ročník soutěže Czech Photo Junior. K návštěvě denně v Nové budově Národního muzea.
Společná výstava autorstva Martina Nytry a Ivy Davidové je motivována jejich sdílenou vášní a citem pro rostliny jako vnímavé bytosti a zároveň s jejich aktivitami guerillového i klasického zahradničení. Autorstvo se na výstavě v Pragovce tématicky zaměřují na propojování rostlin a architektury – téma biofilního designu je řešeno právě i v oboru architektury. Iva Davidová a Martin Nytra jej ovšem řeší nikoliv představováním návrhů reálných budov s tvaroslovím odpovídajícím současným architektonickým trendům, ale poeticko-pohádkovým vizuálním jazykem, v němž propojují estetiku animovaných pohádek s problematikou reálné environmentální krize, v níž se nacházíme. Jejich modely domů (upravené z domečků pro panenky) prorůstají „plevelné,“ ale zároveň léčivé rostliny, jakými je například smetanka lékařská. Domy a města chápou Davidová a Nytra jako potenciální biotop, o němž by takto měla uvažovat i samotná disciplína architektury. Kurátorkou výstavy je Barbora Lungová. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Výstava Jídlo jako rituál kolektivu Polévka na Baru vychází ze zkušenosti setkávání u jídla, kávy či vína, které proměňuje všední okamžik ve sdílený rituál. Projekt nahlíží jídlo nejen jako prostředek nasycení, ale jako kulturní, sociální i osobní fenomén. Sleduje jeho rozmanité podoby: od smyslového požitku a denních návyků přes intimní rituály až po společenské normy a tlaky, které se prostřednictvím jídla často projevují. Vedle pozitiv spojených se vzpomínkami, péčí a sdílením otevírá také momenty hodnocení, kontroly a stigmatizace. Kurátorkou výstavy je Magdaléna Nešněrová, vystavujícími umělkyněmi a umělci jsou Markéta Feltová, Michael Franče, Barbora Knobová, Yvona Kovářová, Michaela Munzarová a Lucie Vobr. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18
Perfect World je samostatná výstava Katarzyny Wyszkowské, která má podobu mnohovrstevnaté, narativní malířské instalace. Jejím cílem je představit postkapitalistický svět nesoucí rysy současné utopie. Wyszkowská se zabývá otázkou práce a jejích možných cest vývoje v blízké budoucnosti. Klade si přitom otázku, zda představy, které se z dnešní perspektivy jeví jako nereálné, nejsou jen naivními sny, nebo zda mohou mít určitý socio-politický význam. Kurátorem výstavy je Piotr Sikora. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Výstava Present Perfect sleduje stopy dějin umění na současné výtvarné scéně, ať už se jedná o přímé odkazy ke konkrétním starším dílům, nebo o volnější návaznosti a reference na minulost oboru. Druhým spojujícím prvkem výstavy je keramická hlína. Materiál, který provází uměleckou tvorbu od jejích pravěkých počátků až dodneška, zažil nedávno, podobně jako třeba před sto lety, novou vlnu popularity. V prostorách galerie se tak potkají starší sochy z pálené hlíny spolu se současnými pracemi (nejen) z keramiky. Ostatně právě keramickou hlínu charakterizuje její trvanlivost, stejně jako schopnost uchovávat otisky minulosti.
Bauerova vila postavená v letech 1912-1914 podle návrhu architekta Josefa Gočára (1880-1945) je jedinečnou a stylově charakteristickou realizací architektury kubismu. Místním velkostatkářem Adolfem Bauerem byla objednána v době, kdy vznikaly nejvýraznější Gočárovy kubistické stavby – Dům u Černé Matky Boží v Praze a lázeňský dům v Bohdanči. Otevřeno o výkendech.
Váza je patrně jedním z prvních předmětů, který se stal komplexní metaforou lidské existence. Symbolicky odkazuje k dějinnému trvání i konečnosti života, k propojení člověka s přírodou i k tělesnosti našeho bytí. Stejně tak je oblíbeným architektonickým prvkem, který reprezentuje nadčasovou tradici a řád univerza.
Druhý oheň je autorský náhled na sibiřské jezero Bajkal, nejstarší, nejhlubší a nejobjemnější jezero na světě, které obsahuje více než 20 % světové sladké vody. Gabriela Bulišová a Mark Isaac strávili rok na východní Sibiři a vytvořili mnohostranný projekt, který klade zvláštní důraz na ekologické problémy jezera, včetně rostoucí míry znečištění a rychlé změny klimatu. Pomocí experimentálních fotografií, multikanálových videí a unikátně navržené fotoknihy zachycují rozlehlost a majestátnost jezera, intimní okamžiky jeho odolných obyvatel a svérázná místa a naléhavost nebezpečí, která je ohrožují.
Knihovna byla založena společně s muzeem v roce 1885, ale plný rozvoj knihovny se však započal až poté, co se v listopadu 1900 přestěhovala do nové budovy postavené pro účely muzea. Její fond je unikátní svým zaměřením na umění, umělecký průmysl, design, módu, fotografii, architekturu, památkovou péči a související obory a představuje badatelské zázemí pro zaměstnance muzea a pro širokou odbornou veřejnost dnes, stejně jako před 125 lety. Výstava představuje její opravdové poklady.
Původně hrad ze 13. století byl postupně přestavován. Zásadní klasicistní přestavbu dal provést v letech 1839—1842 Jakub Rudolf Geymüller a Geymüllerové byli také posledními soukromými majiteli zámku. V roce 1998 zámek přešel do správy UPM. Dnes jsou tu expozice hraček a nábytku ze sbírek muzea.
Czech Nature Photo 2026 – nejlepší snímky českých a slovenských fotografů představují přírodu z celého světa a ukazují unikátní krásu zvířat, rostlin i krajiny. Výstava si klade za cíl také vzdělávat veřejnost a motivovat ji k ochraně přírody, která nenávratně mizí. Součástí je také 5. ročník soutěže Czech Photo Junior. K vidění denně v Tereziánském křídle Pražského hradu.
Imerzivní instalace pracující se světlem, zvukem a prostorem. Holeček promění hlavní halu EPO1 v prostředí, které se neprohlíží — prochází se jím a prožívá se fyzicky. Industriální architektura elektrárny se stává partnerem instalace, ne jejím pozadím. Výstava nabízí silný vizuální zážitek pro foto a video dokumentaci.
Známá osobnost české urban culture představuje výstavu na pomezí výtvarného umění, architektury a paměti míst. Vladimír 518, dlouhodobě spojený s tématy městského prostředí, identity a lokální historie, otevírá EPO1 publiku, které do galerie současného umění běžně nezavítá. Výstava má přesah mimo úzce vymezený výtvarný obor.
Lokální téma, které přirozeně sedí k místu i sezóně. Mestek pracuje s motivem Krkonoš, krajiny a rekreační kultury — s tím, jak si lidé osvojují horské prostředí a co po sobě v něm zanechávají. Výstava nabízí přirozený rámec pro letní návštěvníky regionu a tip na výlet pro ty, kdo do Trutnova přijíždějí za horami.
Výstava Chata: Fenomén ve světě architektury zhodnocuje fenomén chat a víkendových domů jako důležitou, ale přesto často opomíjenou, typologii v rozvoji moderní architektury a bytového designu 20. století, který souvisí s radikální proměnou společnosti, ale i myšlením tehdejší architektonické a výtvarné avantgardy.
Výstavní projekt IMAGO propojuje tvorbu tří umělců – Richarda Nestlera, Matouše Marka a Marie Ladrovou – kteří prošli intermediálním ateliérem Milana Knížáka na Pražské Akademii výtvarních umění AVU. Po letech samostatného působení v oblasti současného umění se znovu setkávají v kolektivní výstavě, jejímž ústředním tématem je podvědomí, sen a imaginace – fenomény, které se staly klíčovými prvky jejich individuální tvorby. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
| Srdečně Vás zveme na výstavu Osudy psané válkou. Českoslovenští legionáři Roztok a Žalova, kterou připravilo Středočeské muzeum ve spolupráci s Československou obcí legionářskou pod záštitou Ministerstva kultury České republiky. Výstava přibližuje dramatické osudy známých osobností i prostých legionářů z Roztok a Žalova, kteří se podíleli na vzniku samostatného československého státu. Vydejte se po jejich stopách na nelehkou cestu od služby v rakousko-uherské armádě přes zajatecké tábory až do řad československých legií, s nimiž prošli boji ve Francii, Itálii, Srbsku i na Sibiři. Nahlédnete do jejich životních příběhů nejen v období první světové války, ale i v letech meziválečných a za nacistické okupace. |
Takzvaný český Banksy, anonymní streetartový umělec a autor nápisu Neboj na tunelu v Karlíně, vystavuje v Uhelném mlýně. Proč to děláš? Nápis, který před lety vytvořil na libčickém nádraží, klade cestujícím naléhavou a provokativní otázku. Podobně apeluje i na návštěvníky galerie. Na výstavě s názvem Bude vystavuje malé průhledy do podvědomí, složené z drobných kreseb a objektů vystihujících vnitřní i skutečné (ne)pokoje, vstupy do soukromí, domovů i duší, kde se ve výsledku formuje nejen charakter jedince, ale i celospolečenská nálada, a ustavují se hranice toho, co je v dnešní společnosti ještě přijatelné, a co už není. Rafinovaná instalace přesahuje z rámce galerie do exteriérů.
Výstava Stay in Touch v Karpuchina Gallery představuje talentovanou mladou malířku Natalii Pejchovou. Autorku, kterou ovlivnily v obrazové symbolice a duchovnímu rozměru cesty do Indonésie. Výstava samotná pojednává o prostoru současného města, kde se prolínají fragmenty emocí, symbolů a každodenních rituálů do vrstevnaté krajiny úzkosti i tiché touhy po autenticitě. Kurátorkou výstavy je Alexandra Karpuchina a je k vidění do 9. 8. 2026
Mezinárodní výstava současného umění zrozeného z nutnosti. Jak vypadá umění zformované životními podmínkami těch, kdo je vytvářejí? Bienále Ve věci umění představuje více než 40 umělců, umělkyní a kolektivů z celého světa. Vstup zdarma
Kdo ovládá naše data, osobní suverenitu i politickou svobodu? Odpovědi nabízí výstava DATAS: The Data and the Sovereign, kde čeští a zahraniční umělci ve svých dílech zkoumají, jak výpočetní technologie, automatizace a digitální infrastruktury narušují osobní i státní suverenitu. Vstupné dobrovolné. Více informací na galerierudolfinum.cz
Tvorba Martina Janíčka (1961) propojuje zvukové umění, sochařství a hudbu v interaktivních instalacích, zkoumá akustické možnosti převážně recyklovaných materiálů a pro Galerii Benedikta Rejta připravuje spolu s Pavlem Mrkusem zvukovou instalaci a projekci Hlas krajiny inspirovanou Českým středohořím.
Výstava představuje zvukové experimenty Františka Kyncla (1934–2011), včetně fonetické malby na rotačním bubnu Trommel, kde převáděl zvukový impuls do vrstev barev a gest, a doplňuje je o strukturální obrazy, originální Trommel i zvukové nahrávky z let 1979–1985.
Afterimage je doznívající obraz. Otisk pohybu, vzpomínky nebo emoce, který přetrvává déle než samotný okamžik. Abstraktní malby Michala Synka sledují trajektorie těchto neviditelných stop v prostoru mezi minulostí a přítomností.
Vita aeterna ukazuje, že kulturní dědictví nežije věčně samo od sebe. Je to zásluhou restaurátorů a konzervátorů, kteří svou odborností a péčí umožňují předmětům přetrvat další generace. Výstava přináší hlubší porozumění tomu, co všechno obnáší „neviditelná“ práce, která stojí mezi minulostí a budoucností.
Výstava sochařky Dany Bartoníčkové (1988) a malíře Jakuba Tytykala (1984) odkazuje na vitální rozpolcenost, smysl pro absurditu a hravou skepsi, kterou v sobě nese umělecká generace narozená v československých osmdesátých letech. Konzumně rozbujelá společnost svobodných devadesátek se v druhém desetiletí nového letopočtu ocitá v rozhraní složité udržitelnosti a kolapsu. Na horizontu vývoje se množí úzkostné otazníky spojené s kolektivním i individuálním osudem člověka, jehož vědomí a poznání naráží na nové hranice zkušenosti s masovými projevy sebeodcizení. Uprostřed hodnotové tříště se vyjevují mementa z minulosti a společenská dynamika ztrácí na lesku. Vztah člověka k časoprostoru se komplikuje a problematizuje.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Výstavní intervence čtyř obrazů starých mistrů, které zabavili rodině židovského podnikatele nacisté a jež se nyní vracejí jak k rodině, tak k očím veřejnosti.
Tvorba Radky Bodzewicz dlouhodobě vychází z literárních inspirací – četby poezie, prózy i odborných a filozofických textů. Náměty a témata, která v literatuře nachází a která vnímá jako nadčasová, aktualizuje prostřednictvím svébytného vizuálního jazyka do rozsáhlých, myšlenkově i výrazově sevřených obrazových cyklů, v nichž často kombinuje klasické výtvarné postupy s přesahem do nových technologií.
Skupina Bezhlavý jezdec (BJ) vznikla v roce 1996, byla symptomem doby euforie a nejistoty i výsledkem jedinečného setkání uměleckých individualit. Čtyři mladí studující Akademie výtvarných umění (Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk) vstupovali na výtvarnou scénu, která byla oproti té dnešní mnohem komornější.
Výstava Polopenze Lukáše Machalického je site-specific instalace na pomezí architektury, sochy a objektu. Pracuje s fikcí, kulisou a nejasnou hranicí mezi skutečným a umělým.
Nejnovější výstava přináší průřez jeho obrazy, kresbami a fotografiemi z posledních let s důrazem na současnou polohu. Noční městské výjevy, baladické, opuštěné krajiny, na dřeň oproštěné interiéry. kurátor: Karel Srp
Výstava v Bílkově domě v Chýnově představuje především umělcova díla s husitskou tématikou a reliéfy z druhé poloviny jeho tvůrčího období. Další exponáty připomínají sochařovo přátelství s významnými českými básníky Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou a spolupráci s chýnovskými hrnčíři. Atmosféru obytných interiérů dotváří Bílkem navrhovaný nábytek.
Ateliér aplikované fotografie FUD UJEP
Výstava Wall of Hope je mezigenerační setkání autorů a umělců, jejichž umělecká dráha započala tvorbou graffiti ve veřejném prostoru. Tito umělci se 5. května 2026 sešli na graffiti zóně Orionka v pražských Modřanech, aby vytvořili svá díla, která budou reprodukována v charfitativním kalendáři ART 2027 pro Naději. Tématem byla citace či inspirace některým světově proslulým umělcem, nebo jeho konkrétním dílem. Na výstavě tak můžete vidět interpetaci obrazů Picassa, Klimta, Van Gogha, Kupky, Schieleho, Miro nebo Haringa. Výstava představuje stejné umělce a jejich atélierovou verzi toho co bylo na Orionce, ale ve zmenšeném formátu. Představuje nová originální díla, která jsou autentičtější než případné reprodukce. Díla na Orionce jsou již zcela jistě přemalována jinými graffiti, ale žijí a budou žít dál v nové formě. Graffiti jamu se zúčastnilo také několik dětí umělců ve věku od 4 do 14 let, vystavujeme také jejich práce. Takže se můžete těšit na skutečně pestrou a originální nabídku v podání Adama Štecha, Michala Škapy, Ondřeje Vyhnánka, Lenky Kozlíkové, Jana Lamra, Paniky, Jiří 231, Chaozzline, Dossy Doss, Crazy, Ondřeje Michálka a dětí Felixe, Ralfa, Rudy a Medy.
komiks, ilustrace a volná tvorba Jaromíra 99
Projekt The Second Fire je autorský náhled na sibiřské jezero Bajkal, nejstarší, nejhlubší a nejobjemnější jezero na světě, které obsahuje více než 20 % světové sladké vody. Gabriela Bulišová a Mark Isaac strávili rok na východní Sibiři a vytvořili mnohostranný projekt, který klade zvláštní důraz na ekologické problémy jezera, včetně rostoucí míry znečištění a rychlé změny klimatu. Pomocí experimentálních fotografií, multikanálových videí a unikátně navržené fotoknihy zachycují rozlehlost a majestátnost jezera, intimní okamžiky jeho odolných obyvatel a svérázná místa a naléhavost nebezpečí, která je ohrožují.
Dílo Zdeňka Mézla (31. 10. 1934 – 23. 5. 2016) je známo několika generacím čtenářů především díky ilustracím knih pro děti i dospělé. Umělec se při práci na nich inspiroval minulostí jak po stránce tematické, tak také slohové, kdy mu bylo vzorem umění antiky, středověku, manýrismu i baroka. Výstava představí návštěvníkům nejen tyto ilustrace a volnou grafiku, v nichž Zdeněk Mézl uplatňoval tradiční techniku dřevorytu, ale také umělcova díla malířská a sochařská, pocházející z pozdějšího tvůrčího období. Výstava, kurátorovaná Kateřinou Mazačovou, se koná u příležitosti 10. výročí umělcova úmrtí.
Výstava Nového sdružení pražských umělců „Pod povrch 2“, ideově navazuje na předchozí výstavu „Pod povrch“, která se konala v roce 2025 v prostorách galerie v přízemí Novoměstské radnice. Představuje díla hledající vyjádření osobních, filozofických, společenských i politických a kulturních proudů, které osobitě reflektují zastoupení tvůrci a kterými pod povrchem věcí komunikují a rezonují se svými kolegy. Společenství NSPU není jen lokální, potkávají se zde výtvarníci z Asie a Evropy s kolegy z Čech, reprezentujících několik rovin uměleckého přístupu: tradici akademické avantgardy s přístupy mimo hlavní proudy, klasické malířství a grafiku, s dalšími vizuálními přístupy, v jeho řadách působí sochaři a fotograf, vytvářející počítačové obrazy na fotografickém základě.
V roce 2026 uplyne 230 let od založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, soukromé společnosti, jejíž hlavním záměrem bylo otevření veřejně přístupné obrazárny a posléze i vytvoření umělecké sbírky. Umělecká díla získaná Společností vlasteneckých přátel umění jsou dodnes základními kameny sbírkového fondu NGP a řada z nich je vystavena v expozici 1796–1918 Umění dlouhého století, která se již svým názvem k tomuto spolku vztahuje. V rámci této expozice bude při příležitosti výročí otevřena komorní výstava, která stručně nastíní 230 let vývoje, který vyústil v dnešní podobu NGP, jenž byla zřízena zákonem v roce 1949, tedy i existenci druhé předchůdkyně NGP, kterou byla Moderní galerie založená roku 1902 císařem Františkem Josefem I.
Výstava Fragmenty paměti v Jízdárně Pražského hradu propojuje středověké artefakty, dnes již vzdáleného nebo cizího významu, se současným uměním, které reprezentují například Francis Bacon, Gerhard Richter, Josef Koudelka a další. Vybízí k přemýšlení o vztahu minulosti a současnosti.
Joie de Vivre je francouzský výraz, který se doslova překládá jako „radost ze života“. Označuje nakažlivé nadšení, životní elán, optimismus a schopnost hluboce si užívat přítomný okamžik a každodenní maličkosti. Výstava Joie de Vivre představuje aktuální tvorbu Tomáše Jetely, Tomáše Němce a Václava Misaře – tří malířů, kteří stáli u samotných začátků The Chemistry Gallery. Právě s nimi galerie v letech 2008 a 2009 formovala svou identitu, hledala vlastní jazyk a objevovala autory, jejichž tvorba obstála ve zkoušce času. Dnes se po více než patnácti letech vracejí do společného výstavního prostoru, každý s výrazně vyzrálým rukopisem a zároveň zcela odlišným příběhem, který formoval jejich cestu. Cestu, na které byla pro všechny tři výraznou životní kotvou radost z malby jako takové.
Výstava je prostředím, ve kterém se polemizuje nad gnostickými principy duality a hojnosti. Jaké tajemství si o našich duších šeptají stromy na hřbitově, místě, kde zanecháváme materialitu našeho bytí?
Výstava The Battle Between YES and NO v Kunsthalle Praha je vůbec první rozsáhlou přehlídku v Česku věnovanou Williamu Kentridgovi, jednomu z nejvýznamnějších umělců současnosti. Kentridge vyrůstal v Johannesburgu během apartheidu, v rodině hluboce oddané myšlenkám sociální spravedlnosti. Už jako student se zapojil do aktivistických hnutí proti apartheidu. Tyto zkušenosti formovaly jeho uměleckou praxi, která odráží sociální a historické napětí Jihoafrické republiky a zároveň se dotýká univerzálních témat lidské existence. Kentridge pracuje napříč médii, od kresby, sochy performance po film a operu.