WHO? WHY? monografická výstava Daniela Pešty představující soubor autorových prací, které budou v ČR prezentovány poprvé. Přes multimediální vyjádření od malby k akvarelu, přes objekty, instalace, videa a asambláže se Pešta se svou typickou naléhavostí mimo jiné ptá, KDO vlastně řídí tento svět.
Výstava Neviditelná báseň je již 18. počinem současného umění v rámci dlouhodobého projektu Capacitas Statua Policlinica - umělecké projekty pro veřejný prostor FN Motol. Expozice vznikla ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a spolkem Umění venku a inspirací se stala poezie R. M. Rilkeho, jehož citlivost k neviditelnému a hlubokému porozumění přírodě se staly východiskem pro celou výstavu. Kurátorka Denisa Václavová oslovila přední osobnosti současné umělecké scény, např. Ester Knapovou, Františka Skálu, Kamilu Ženatou či Krištofa Kinteru, kteří pro výstavu vybrali obrazy, které pro ně vystihují vnitřní propojení se světem. Výstava Neviditelná báseň není jen kulturní událost. Je gestem solidarity a péče, které propojuje umění s každodenním životem pacientů, návštěvníků i zaměstnanců největší nemocnice v České republice. FN Motol se tak stává nejen místem léčby, ale i prostorem pro inspiraci, kontemplaci a sdílení. Zdarma přístupné do konce června.
Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.
Výstava Marcely Vichrové Šla jsem do masny představí soubor maleb a kreseb čerpajících z každodenní zkušenosti, osobní paměti a vztahu k rodině i krajině. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Moderní česká grafika a fotografie se rodily souběžně. Fotografický aparát se kolem roku 1900 dokonce stal součástí výbavy mnoha malířů či grafiků, kteří se už necítili svázáni zaběhlými stereotypy. Většina vystavených autentických autorských pozitivů, jež tvoří organickou součást uměleckých pozůstalostí, patří mezi přírůstky do muzejních fondů UPM z posledních let.
Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl miliónu exponátů. Expozice ukazuje, jak všechny věci kolem nás vstupují do lidského života a mění jej po stránce funkční i symbolické.
Vydejte se do tajemné zahrady a prožijte společně s pěti malými hrdiny řadu veselých dobrodružství a nečekaných setkání s fantastickými bytostmi. Interaktivní výstava pro celou rodinu oživuje poetický příběh nejúspěšnější dětské knihy Jiřího Trnky Zahrada, převádí ho do multimediální instalace s originální scénografií a rozehrává autorovy ilustrace. Objevte její kouzlo společně.
Výběr děl ze sbírky manželů Nobelových představuje, jak tištěná média formovala společnost i výtvarnou tvorbu během posledních více než sto let.
Tvorba Petra Grubera, Michala Kindernaye, Šárky Koudelové a Matěje Lišky se na této výstavě setkává v tichém, avšak intenzivním dialogu o krajině, čase, tempu a paměti. Jejich práce nejsou založeny na spektakulárním gestu, nýbrž na soustředěném naslouchání – materiálům, místu i tomu, co z krajiny postupně mizí. A také tomu, co se odehrává zdánlivě mimo kontrolu naší pozornosti a co přitom v pohybu funguje souvisle bez nás. Spojuje je zájem o vrstvy: geologické, zvukové, paměťové i vztahové. Vrstvy, které se neukazují naráz, ale vyžadují čas a pozornost.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Ikona české módy Liběna Rochová ve své životní výstavě. Velká retrospektiva v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně ukazuje na 800 metrech čtverečních cca 130 jejích modelů, a to nikoli v čase, ale v souvislostech. Téměř nepoznáte, který model je z jaké doby, natolik je módní design značky LR nadčasový. S oděvem, který stojí na pomezí art a fashion, se snoubí originální šperky, doplňky i umělecké inspirace. Některé modely zapůjčily do výstavy zákaznice, včetně Lucie Bílé. Mimořádná výstava pracuje se všemi návštěvníkovými smysly a je českým "must see" sezóny 2025-2027.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Módní návrhář a Grand designér 2024 má svou první sólovou výstavu. Pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně vytvořil zcela novou kolekci unisex streetwear oděvů a instaloval ji do "ulice Jana Černého" na lávkách spojujících křídla paláce. Mezi nimi pak prostor světlíku odshora dolů protíná pohybující se šestnáctimetrové kyvadlo, symbol plynoucího času, cyklického vracení se módních trendů i "flow states", v nichž se tvůrce ocitá v absolutním soustředění, bezčasí, které přináší mimořádné výsledky. Ikonické modely Jan Černý přidal do stálé expozice módy Fashion 2000+.
Český japanolog, překladatel, novinář, kaligraf, fotograf a pedagog Petr Geisler (1949–2009) se zcela osobitým a svébytným způsobem zapsal do rozvoje vztahů mezi Českou republikou (bývalým Československem) a Japonskem, a to nejen ráznými tahy a údery svého štětce. Výstava věnovaná Geislerově celoživotní tvorbě jej představí dosud v nejucelenější podobě – od jeho expresivních kaligrafií přes fotografické víceexpozice z Japonska 80. let až po monumentální zápis buddhistické Sútry srdce, který druhdy zdobil stěnu pasáže v paláci Metro na Národní třídě v Praze.
Výstava Adrienta Šimotová - Rozhraní připravená ve spolupráci Galerie Benedikta Rejta v Lounech s Nadačním fondem Adrieny Šimotové a Jiřího Johna oslavuje 100. výročí narození Adrieny Šimotové a zahajuje třídílný cyklus výstav napříč ČR k oslavám autorky.
Galerie představuje nové akvizice z let 2021 - 2026
Výstava Nadivoko představuje nejnovější tvorbu Petra Válka jako fantasmagorický svět obrazů, zvuků a objektů na pomezí výtvarného umění, hudby a performance.
Radim Langer v GASK představuje své nejnovější obrazy, které zkoumají napětí mezi hmotou a světlem a odkazují k mýtické přítomnosti života v každém kousku hmoty, inspirované kosmickými rozměry Božské komedie.
V rámci výstavy v GASK zkoumá Jakub Berdych Kaspelis prostřednictvím vitrážových objektů z tabulového skla a skleněných váz s dekorem vysokého smaltu instituci rodiny a její proměny v posledních desetiletích. Kurátorkou výstavy je Marcela Straková a Veronika Marešová (GASK).
Výstava Jiřího Černického tvoří rozsáhlý soubor kreseb, prostřednictvím kterých autor zkoumá, interpretuje a kontextualizuje témata reprezentující klíčové otázky formující spojitosti i protiklady současného světa. Černický tyto konceptuální kresby chápe jako studijní plány, které zahrnují jak fázi výzkumu, tak návrh na řešení sledované problematiky. Nezřídka přitom dochází k realizaci navržených řešení ve formě sochařských objektů či monumentálních instalací, z nichž některé tvoří dominanty aktuální výstavní expozice v Galerii Lázně.
Labyrint – struktura, bludiště, metafora. Místo, kde bloudění a hledání cíle spojují nejistota, napětí a strach, s nimiž se poutník rozhoduje, kudy dál. Každé rozhodnutí je zásadní, neboť bez Ariadnina vlákna těžko rozklíčujeme své kroky zpět. Co nás vede k rozhodnutí? Porozumění struktuře? Strach z nejistoty? Projekt Labyrint rozvíjí právě tato témata. Konfrontuje návštěvníka s jeho postoji, umožňuje mu projít cestou labyrintu či bludiště a vede ho k proměně v kriticky uvažujícího pozorovatele. Labyrint a bludiště – dvě slova, dvě podoby cesty: labyrint nabízí jednu klikatou cestu ke středu a zpět, bludiště klade odbočky a překážky. Historie i báje nás učí, že hranice mezi nimi je často nejasná – a možná právě toto napětí činí cestu poutníka smysluplnou.
Václav Sokol (*1938) vystudoval v druhé polovině 50. let pražskou Hollarku, na vysokou školu však kvůli svému kádrovému profilu nesměl. Pracoval v Památníku národního pí-semnictví a poté jako vedoucí propagace, grafik a nakonec vrátný ve Stavbách silnic a železnic. Známé jsou zejména jeho tvarově i barevně střídmé pastely, často vytvářené jako ilustrace k literárnímu textu. S bratrem Janem, známým filozofem, vydali v roce 1996 knihu Čtení z Bible, ve které se Václavovy kresby kongeniálně setkávají s Janovými tex-ty. Samostatnou výstavu měl v Praze naposled před šesti lety v knihovně Libri prohibiti. Kurátorka: Martina Vítková
Jihokorejská malířka Jina Park a český sochař Kurt Gebauer představují v Karpuchina Gallery společnou výstavu After the Atlas, v níž prostřednictvím dialogu malby a sochy reflektují narušený řád světa a uvolnění ideologické tíhy. Kurátorem výstavy je Michal Stolárik.
Výstava představuje tvorbu Milana Mölzera, Františka Kyncla a Jiřího Hilmara po emigraci v roce 1968 a zasazuje ji do širšího evropského kontextu. Mapuje jejich působení v západním Německu i vazby na progresivní umělecké okruhy. Nabízí jedinečnou možnost zhlédnout dosud nepublikovaná díla ze soukromých sbírek.
Výstava Outside / Inside představuje výběrovou retrospektivu, která volně sleduje tvorbu Romana Franty od 90. let po současnost. Autor otevírá odlehčený dialog mezi vnitřním a vnějším světem, mezi osobní zkušeností a kulturní pamětí. Jeho práce jsou sice ukotvené v realitě, ale oscilují mezi hyperrealistickými tendencemi a lapidární malbou, čímž vytvářejí někdy až absurdní kontrast mezi přesností detailu a zkratkou malířského gesta. Lidské vztahy, tváře, odkazy na knihy nebo dějiny umění zpracovává Roman Franta s ironickým nadhledem, ale zároveň s vědomím vážnosti témat, která se dotýkají lidské existence i kulturní tradice. Ironie je u něj prostředkem reflexe, nikoli úniku. Outside / Inside není jen prostým přehledem autorovy dosavadní tvorby, ale i sondou do proměn jeho malířského jazyka a vizuálního přemítání během posledních tří dekád. Roman Franta ukazuje, že malba může být současně rozjímavá i hravá, hodnotící i neformální, a také horizonty, které otevírá, jsou vždy dvojí: osobní i univerzální.
Výstava The Battle Between YES and NO v Kunsthalle Praha je vůbec první rozsáhlou přehlídku v Česku věnovanou Williamu Kentridgovi, jednomu z nejvýznamnějších umělců současnosti. Kentridge vyrůstal v Johannesburgu během apartheidu, v rodině hluboce oddané myšlenkám sociální spravedlnosti. Už jako student se zapojil do aktivistických hnutí proti apartheidu. Tyto zkušenosti formovaly jeho uměleckou praxi, která odráží sociální a historické napětí Jihoafrické republiky a zároveň se dotýká univerzálních témat lidské existence. Kentridge pracuje napříč médii, od kresby, sochy performance po film a operu.
Výstava, věnovaná obyvatelům města i všem, kteří mají k Roztokám vztah, nabídne jedinečný pohled do minulosti prostřednictvím historických fotografií. Návštěvníci budou moci nahlédnout do proměn města i každodenního života jeho obyvatel v průběhu 20. století. Výstavu doplňují současné fotografie Stanislava Boloňského, které pomáhají návštěvníkům lépe se orientovat v dnes často proměněných a na první pohled obtížně rozpoznatelných místech zachycených na fotografiích z minulého století. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 16. dubna od 17 hodin na zámku v Roztokách. Její součástí bude také projekce němého filmu Filosofka Mája z roku 1928, zapůjčeného z Národního filmového archivu, který diváky zavede mimo jiné do dnes již zaniklé japonské zahrady v Tichém údolí.
Projekt Laundromat Lucie Rosické přistupuje k prostoru samoobslužné prádelny jako k současné alegorii její osobní cesty do mateřství — reality značně vzdálené její idealizované podobě. Prádelna zaujímá liminální prostor, v němž je péče mechanizována, čas přísně organizován a opakování nahrazuje osobní vyjádření. Stává se tak kulisou pro Rosické neúprosně otevřené prezentace vlastní zkušenosti i zranitelné, proměnlivé a hluboce rozporné povahy její životní cesty.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Výstava je oslavou osmdesátin významného slovenského konceptualisty a jedné z klíčových postav československé umělecké scény 20. století Rudolfa Sikory. Nabízí jedinečný vhled do jeho komplexního vizuálního jazyka a otevírá aktuální i nadčasová témata včetně politiky, ekologie, osobní odpovědnosti.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Slovenská fotografka žijící v Paříži lena Knappova se ve své dokumentární tvorbě zaměřuje na svět módních přehlídek. Své řasy si udělám sama - to je jedna z vět, kterou tam v zákulisí můžete slyšet nejčastěji. Vypovídá o potřebě ochrany osobního prostoru modelek a je východiskem pro výstavu v Atriu Pražákova paláce v Brně. Součást Roku módy 2026 v MG Brno.
úterý–neděle 10.00–12.00 a 12.30–18.00 - Módní návrhář Lukáš Macháček se v Jurkovičově vile vrací nejen ke svým moravským kořenům. Kolekce Hanácká reflektuje tradice, lidové motivy, dávnou i současnou obřadnost oděvu. Je součástí roku módy 2026 v Moravské galerii.
Výstava Jiřího Petrboka Deník pacienta se soustředí na téma autoportrétu a představuje umělcovu tvorbu od 90. let po současnost jako souvislý záznam proměnlivého, neustále zpochybňovaného „já“. Autoportrét u něj neslouží k potvrzení identity ani k její stabilizaci, ale stává se prostorem proměny, maskování, ironie i obrany. V obrazech se subjekt objevuje jako hybrid, role, znak nebo tělo vystavené tlaku okolního světa. Název výstavy neodkazuje pouze k nemoci, ale k širší zkušenosti člověka, který je vystaven působení institucí, společenských očekávání, symbolů i vlastního těla. „Pacient“ je zde ten, na koho svět doléhá, ale kdo si zároveň vede vlastní záznam, aby se nestal pouhým případem. Petrbokův vizuální deník propojuje bolest, grotesku, humor i úzkost a napříč desetiletími ukazuje identitu jako proces — křehký, mnohoznačný a nikdy definitivně uzavřený.
KUBO KRÍŽO, KRISTÍNA OPÁLKOVÁ, TOMAS THURZO, MARK TOREN, DANIELA PILNÁ, GEORGE BRNA, MICHAL KRÁLÍČEK. Všichni jsou spojeni s fashion fotografií a každý z nich k ní přistupuje jinak, ale mají jednoho společného jmenovatele — použité médium. POLAROID. Médium, co neodmyslitelně patří ke světu módy.
Fotograf a malíř Jiří 231 se nechal inspirovat britskou punkovou ikonou Vivienne Westwood, která poslední období svého života věnovala boji proti klimatickým změnám na Zemi způsobených zejména nadměrnou průmyslovou výrobou a dopravou s používáním fosilních paliv.
V roce 2026 uplyne 230 let od založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, soukromé společnosti, jejíž hlavním záměrem bylo otevření veřejně přístupné obrazárny a posléze i vytvoření umělecké sbírky. Umělecká díla získaná Společností vlasteneckých přátel umění jsou dodnes základními kameny sbírkového fondu NGP a řada z nich je vystavena v expozici 1796–1918 Umění dlouhého století, která se již svým názvem k tomuto spolku vztahuje. V rámci této expozice bude při příležitosti výročí otevřena komorní výstava, která stručně nastíní 230 let vývoje, který vyústil v dnešní podobu NGP, jenž byla zřízena zákonem v roce 1949, tedy i existenci druhé předchůdkyně NGP, kterou byla Moderní galerie založená roku 1902 císařem Františkem Josefem I.
Nová výstava hudebníka a výtvarníka Marcela Bárty představí nové světelné meotary, které vznikaly na jaře tohoto roku. Odrážejí autorovu fascinaci hlubokou nocí prozářenou vzdálenými světy. Dávají tak vzniknout světům novým, z kterých k nám přicházejí podivné bytosti, mytické krajiny, démoni i groteskní figury, ochotně navštěvující imaginární ateliér, aby zde ožily a získaly své portréty. Poprvé bude také vystaven výběr černobílých kreseb z cest, které jsou součástí autorova deníku beze slov z posledních pěti let.
Výstava „Svět jinýma očima“ představuje tvorbu umělců a umělkyň na spektru autismu – od samouků po vystudované výtvarníky. Jejich práce reflektují unikátní vnímání světa, osobní příběhy a vnitřní krajiny duše, často zcela mimo běžné stereotypy. Obrazy návštěvníky vtáhnou do různorodé mozaiky stylů, technik a témat – od akrylu a oleje po PC grafiku, od fantazijních vizí po přírodní a historické motivy. Výstava je zároveň výzvou k otevřenému dialogu o neurodiverzitě, tvořivosti a vnímání odlišnosti.
Mezi lety 2013 a 2025 pořídil tým GHMP 2 366 uměleckých artefaktů do svých sbírek. Taková expanze sbírky umožňuje nejen mapovat tvorbu etablovaných autorek a autorů, ale také zachytit dění v nastupující scéně umělkyň a umělců. Výstava představuje výběr z těchto děl, který vytvořila letos končící ředitelka galerie Magdalena Juříková.
Velkoformátový muralu Tomáše Mitury obsadil stěnu dálničního pilíře, který vytváří specifický prostor za budovou bývalé sklárny. Práce Tomáše Mitury je na pomezí expresivní malby, pouliční grafiky, komiksu a subkulturní vizuality.
Andrej Dúbravský patří k předním osobnostem současného slovenského malířství. Ve své tvorbě se zaměřuje především na figurativní malbu, v níž se prolínají motivy lidského těla, přírody a intimního každodenního života. Jeho obrazy se vyznačují spontánními malířskými gesty, výraznými barvami a často velkými formáty. Figurativní motivy, které se objevovaly již v jeho raných dílech, často zobrazují mužské tělo v různých podobách a fyzických stavech. Dúbravský se však nezaměřuje na ideál krásy známý z populární kultury, ale na rozmanitost fyzických podob lidského těla.
Výstava s názvem Deep House v MeetFactory představuje rozsáhlou realizaci polského umělce Cezary Poniatowského. Galerie se v čase zastaveném na „doomsday clock“ několik minut po půlnoci proměňuje v surreálně přízračný byt opuštěný svými původními obyvateli. Mikrokosmos hmyzu, bakterií a virů se zde tiše zmocňuje všech každodenních předmětů, stočené koberce, tvarem připomínající civící plazy či rubáše lidských přízraků, se stávají novými postlidskými protagonisty - jednou možná pohodlně usazenými v masážním křesle, jindy třeba obývajícími skleněná terária a nepřetržitě sledující diváka. Hmyzí objekty si pohrávají s věcmi jako děti, které se učí, jak funguje domácnost, jak napodobovat lidské návyky, přestavovat interiér a možná se pokusí prostor z tohoto stavu vyléčit pomocí akupunktury a masáže. Plynové ohřívače nás prozařují teplem a Cezaryho nástěnné reliéfy z posledních let doplňují prostorové scény jako pomyslné relikviáře plné potlačené paměti. Výsledkem je fantaskně spekulativní scenérie, která nám místo temné vize apokalypsy ukazuje podivně uklidňující a tichou verzi možné budoucí odplaty přírody.
V prostoru rozkolísaných svobod vystupuje z utajení fiktivní agentura OKKULTEK a otevírá se novým adeptům. Výstava představí para-rituální prostředí, v němž se posedlost z minulosti setkává s očekáváním budoucího vyvolávání.
Retrospektivní výstava malíře Jana Rapina u příležitosti jeho 70. narozenin představí dosud nejucelenější průřez autorovou tvorbou. Expozice bude rozdělena do dvou částí – v prostoru Galerie v přízemí prezentace děl z posledních deseti let, v Galerii ve věži jednotlivá patra členěna do tematických celků. Výstava zve do světa obrazů, v nichž se elegance a ženská krása stávají ústředním motivem a prostupují celou autorovou tvorbou. Malby citlivě doplňují plastiky sochařů, kteří se tomuto tématu rovněž věnují.
Czech Press Photo – nejlepší novinářské fotografie mapující zásadní události uplynulého období. 31. ročník výstavy přináší téměř 800 snímků – vítězové i nominovaní všech soutěžních kategorií, držitelé speciálních a partnerských ocenění a samozřejmě také Fotografie roku. Součástí je také 5. ročník soutěže Czech Photo Junior. K návštěvě denně v Nové budově Národního muzea.
Společná výstava autorstva Martina Nytry a Ivy Davidové je motivována jejich sdílenou vášní a citem pro rostliny jako vnímavé bytosti a zároveň s jejich aktivitami guerillového i klasického zahradničení. Autorstvo se na výstavě v Pragovce tématicky zaměřují na propojování rostlin a architektury – téma biofilního designu je řešeno právě i v oboru architektury. Iva Davidová a Martin Nytra jej ovšem řeší nikoliv představováním návrhů reálných budov s tvaroslovím odpovídajícím současným architektonickým trendům, ale poeticko-pohádkovým vizuálním jazykem, v němž propojují estetiku animovaných pohádek s problematikou reálné environmentální krize, v níž se nacházíme. Jejich modely domů (upravené z domečků pro panenky) prorůstají „plevelné,“ ale zároveň léčivé rostliny, jakými je například smetanka lékařská. Domy a města chápou Davidová a Nytra jako potenciální biotop, o němž by takto měla uvažovat i samotná disciplína architektury. Kurátorkou výstavy je Barbora Lungová. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Čtvrté pokračování dlouhodobého projektu představí skrze umělecká díla téma odolnosti jako formy odporu, která není vždy vidět, ale mění způsob, jakým vnímáme svět.
Výstava Jídlo jako rituál kolektivu Polévka na Baru vychází ze zkušenosti setkávání u jídla, kávy či vína, které proměňuje všední okamžik ve sdílený rituál. Projekt nahlíží jídlo nejen jako prostředek nasycení, ale jako kulturní, sociální i osobní fenomén. Sleduje jeho rozmanité podoby: od smyslového požitku a denních návyků přes intimní rituály až po společenské normy a tlaky, které se prostřednictvím jídla často projevují. Vedle pozitiv spojených se vzpomínkami, péčí a sdílením otevírá také momenty hodnocení, kontroly a stigmatizace. Kurátorkou výstavy je Magdaléna Nešněrová, vystavujícími umělkyněmi a umělci jsou Markéta Feltová, Michael Franče, Barbora Knobová, Yvona Kovářová, Michaela Munzarová a Lucie Vobr. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18
Perfect World je samostatná výstava Katarzyny Wyszkowské, která má podobu mnohovrstevnaté, narativní malířské instalace. Jejím cílem je představit postkapitalistický svět nesoucí rysy současné utopie. Wyszkowská se zabývá otázkou práce a jejích možných cest vývoje v blízké budoucnosti. Klade si přitom otázku, zda představy, které se z dnešní perspektivy jeví jako nereálné, nejsou jen naivními sny, nebo zda mohou mít určitý socio-politický význam. Kurátorem výstavy je Piotr Sikora. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Artium by KKCG uvádí výstavu Intervaly přítomnosti – nový, prostorově rozsáhlý projekt sochařky Kateřiny Šťastné, jedné z nejvýraznějších mladých autorek současné české umělecké scény. Výstava vznikla přímo pro specifickou architekturu Artia, kde se lidé míjejí, potkávají a zanechávají po sobě stopy – fyzické i symbolické. Šťastná zde rozvíjí své dlouhodobé téma tělesnosti, dechu a vzájemného ovlivňování člověka a prostředí. Tentokrát však posouvá svou práci do nové roviny: propojuje monumentální sochy, intimní textilní výšivky i reliéfy do jednoho celku, který návštěvníka vtahuje do fyzického i mentálního zpomalení. Intervaly přítomnosti nejsou klasickou výstavou, ale zkušeností, která se odehrává v těle diváka.
Výstava „Říp: kontext a současnost“ se uskuteční v hlavním výstavním sále roudnické galerie, nabídne vedle historických maleb hory Říp a okolí Roudnice z galerijních sbírek také současné umělecké reflexe této krajiny i témat národní identity, s nimiž je Říp neodmyslitelně spojen. Návštěvníci přitom nebudou odkázáni jen na statická díla, ale mohou se ponořit do působivého prostředí videí, zvukových instalací a interaktivních herních prvků. Galerie usazená v blízkosti Řípu oslovila ke spolupráci studenty a pedagogy ústecké Fakulty umění a designu z ateliérů Fotografie, Aplikovaná fotografie, Time-Based Media, Interaktivní média, Digitální média a Objekt–prostor–akce, kteří pro tuto výjimečnou příležitost vytvořili autorská díla na míru výstavě.
Výstava Present Perfect sleduje stopy dějin umění na současné výtvarné scéně, ať už se jedná o přímé odkazy ke konkrétním starším dílům, nebo o volnější návaznosti a reference na minulost oboru. Druhým spojujícím prvkem výstavy je keramická hlína. Materiál, který provází uměleckou tvorbu od jejích pravěkých počátků až dodneška, zažil nedávno, podobně jako třeba před sto lety, novou vlnu popularity. V prostorách galerie se tak potkají starší sochy z pálené hlíny spolu se současnými pracemi (nejen) z keramiky. Ostatně právě keramickou hlínu charakterizuje její trvanlivost, stejně jako schopnost uchovávat otisky minulosti.
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem představí v příštích měsících tvorbu roudnického rodáka Miroslava Machotky výrazné osobností současné české fotografie. Komorní, avšak obsáhlá výstava nabídne průřez autorovou tvorbou zaměřenou nejen na rodné město a ukáže jeho důsledně intuitivní přístup k fotografii, v němž se realita proměňuje ve vizuálně soustředěné, bezčasé obrazy.
Bauerova vila postavená v letech 1912-1914 podle návrhu architekta Josefa Gočára (1880-1945) je jedinečnou a stylově charakteristickou realizací architektury kubismu. Místním velkostatkářem Adolfem Bauerem byla objednána v době, kdy vznikaly nejvýraznější Gočárovy kubistické stavby – Dům u Černé Matky Boží v Praze a lázeňský dům v Bohdanči. Otevřeno o výkendech.
Knihovna byla založena společně s muzeem v roce 1885, ale plný rozvoj knihovny se však započal až poté, co se v listopadu 1900 přestěhovala do nové budovy postavené pro účely muzea. Její fond je unikátní svým zaměřením na umění, umělecký průmysl, design, módu, fotografii, architekturu, památkovou péči a související obory a představuje badatelské zázemí pro zaměstnance muzea a pro širokou odbornou veřejnost dnes, stejně jako před 125 lety. Výstava představuje její opravdové poklady.
Původně hrad ze 13. století byl postupně přestavován. Zásadní klasicistní přestavbu dal provést v letech 1839—1842 Jakub Rudolf Geymüller a Geymüllerové byli také posledními soukromými majiteli zámku. V roce 1998 zámek přešel do správy UPM. Dnes jsou tu expozice hraček a nábytku ze sbírek muzea.
Druhý oheň je autorský náhled na sibiřské jezero Bajkal, nejstarší, nejhlubší a nejobjemnější jezero na světě, které obsahuje více než 20 % světové sladké vody. Gabriela Bulišová a Mark Isaac strávili rok na východní Sibiři a vytvořili mnohostranný projekt, který klade zvláštní důraz na ekologické problémy jezera, včetně rostoucí míry znečištění a rychlé změny klimatu. Pomocí experimentálních fotografií, multikanálových videí a unikátně navržené fotoknihy zachycují rozlehlost a majestátnost jezera, intimní okamžiky jeho odolných obyvatel a svérázná místa a naléhavost nebezpečí, která je ohrožují.
Váza je patrně jedním z prvních předmětů, který se stal komplexní metaforou lidské existence. Symbolicky odkazuje k dějinnému trvání i konečnosti života, k propojení člověka s přírodou i k tělesnosti našeho bytí. Stejně tak je oblíbeným architektonickým prvkem, který reprezentuje nadčasovou tradici a řád univerza.
Czech Nature Photo 2026 – nejlepší snímky českých a slovenských fotografů představují přírodu z celého světa a ukazují unikátní krásu zvířat, rostlin i krajiny. Výstava si klade za cíl také vzdělávat veřejnost a motivovat ji k ochraně přírody, která nenávratně mizí. Součástí je také 5. ročník soutěže Czech Photo Junior. K vidění denně v Tereziánském křídle Pražského hradu.
Lokální téma, které přirozeně sedí k místu i sezóně. Mestek pracuje s motivem Krkonoš, krajiny a rekreační kultury — s tím, jak si lidé osvojují horské prostředí a co po sobě v něm zanechávají. Výstava nabízí přirozený rámec pro letní návštěvníky regionu a tip na výlet pro ty, kdo do Trutnova přijíždějí za horami.
Známá osobnost české urban culture představuje výstavu na pomezí výtvarného umění, architektury a paměti míst. Vladimír 518, dlouhodobě spojený s tématy městského prostředí, identity a lokální historie, otevírá EPO1 publiku, které do galerie současného umění běžně nezavítá. Výstava má přesah mimo úzce vymezený výtvarný obor.
Výstava Chata: Fenomén ve světě architektury zhodnocuje fenomén chat a víkendových domů jako důležitou, ale přesto často opomíjenou, typologii v rozvoji moderní architektury a bytového designu 20. století, který souvisí s radikální proměnou společnosti, ale i myšlením tehdejší architektonické a výtvarné avantgardy.
Imerzivní instalace pracující se světlem, zvukem a prostorem. Holeček promění hlavní halu EPO1 v prostředí, které se neprohlíží — prochází se jím a prožívá se fyzicky. Industriální architektura elektrárny se stává partnerem instalace, ne jejím pozadím. Výstava nabízí silný vizuální zážitek pro foto a video dokumentaci.
Výstavní projekt IMAGO propojuje tvorbu tří umělců – Richarda Nestlera, Matouše Marka a Marie Ladrovou – kteří prošli intermediálním ateliérem Milana Knížáka na Pražské Akademii výtvarních umění AVU. Po letech samostatného působení v oblasti současného umění se znovu setkávají v kolektivní výstavě, jejímž ústředním tématem je podvědomí, sen a imaginace – fenomény, které se staly klíčovými prvky jejich individuální tvorby. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Připomeneme si velké výstavy zaměřené na budoucnost Prahy (Pražské priority), velké transformační lokality (Smíchovské a Žižkovské nádraží, Rohanský ostrov) či rozvoj dopravy (Propojené město) i krajiny (Město a řeka). Ohlédneme se také do minulosti spolu s autory výstav a intervencí Architektura 58–89, Asanace a DEVADE.
15:30 Rodinná dílna na výstavě