WHO? WHY? monografická výstava Daniela Pešty představující soubor autorových prací, které budou v ČR prezentovány poprvé. Přes multimediální vyjádření od malby k akvarelu, přes objekty, instalace, videa a asambláže se Pešta se svou typickou naléhavostí mimo jiné ptá, KDO vlastně řídí tento svět.
Výstava Neviditelná báseň je již 18. počinem současného umění v rámci dlouhodobého projektu Capacitas Statua Policlinica - umělecké projekty pro veřejný prostor FN Motol. Expozice vznikla ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a spolkem Umění venku a inspirací se stala poezie R. M. Rilkeho, jehož citlivost k neviditelnému a hlubokému porozumění přírodě se staly východiskem pro celou výstavu. Kurátorka Denisa Václavová oslovila přední osobnosti současné umělecké scény, např. Ester Knapovou, Františka Skálu, Kamilu Ženatou či Krištofa Kinteru, kteří pro výstavu vybrali obrazy, které pro ně vystihují vnitřní propojení se světem. Výstava Neviditelná báseň není jen kulturní událost. Je gestem solidarity a péče, které propojuje umění s každodenním životem pacientů, návštěvníků i zaměstnanců největší nemocnice v České republice. FN Motol se tak stává nejen místem léčby, ale i prostorem pro inspiraci, kontemplaci a sdílení. Zdarma přístupné do konce června.
Výstava DEVADE s podtitulem Architektura Prahy mezi přísností a diskotékou, která je k vidění od 29. ledna do 17. května 2026 v Centru architektury a městského plánování (CAMP), představuje stavby realizované na území Prahy mezi lety 1989–2004 a ilustruje na nich dobové změny. Od fungování profesních spolků, po nástup prvních hobbymarketů či to, jak o architektuře mluvila politická reprezentace
Výstava indického umělce vypráví alternativní mytologie, a to v podobě maleb, soch, videoher a AI simulačních programů. Vychází z folklorních proroctví, archeologických konspirací a okultních rukopisů a stírá hranice mezi mýtem a pamětí.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - výstavní intervence české sochařky, keramičky, malířky, kurátorky a pedagožky Jindry Vikové připomíná její významné životní jubileum. Přináší žensky křehká i silná, ale také s nadsázkou pojatá, humorná a intimní témata v dílech na papíře, v porcelánu, asambláži, kovu i plexiskle.
Although floral still lifes constitute the most extensive part of Václav Špála’s oeuvre, they have never before been presented in a dedicated exhibition. Previous exhibitions and the specialist literature have mostly dismissed them as a less interesting segment of his work, without attempting to highlight their specific qualities. However, the perspective offered by contemporary art enables us to re-evaluate aspects of Špála’s floral still lifes that modernism regarded as problematic. Variations on a theme, craftsmanship and temporality gain fresh and appealing significance in the context of contemporary art.
Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl miliónu exponátů. Expozice ukazuje, jak všechny věci kolem nás vstupují do lidského života a mění jej po stránce funkční i symbolické.
Moderní česká grafika a fotografie se rodily souběžně. Fotografický aparát se kolem roku 1900 dokonce stal součástí výbavy mnoha malířů či grafiků, kteří se už necítili svázáni zaběhlými stereotypy. Většina vystavených autentických autorských pozitivů, jež tvoří organickou součást uměleckých pozůstalostí, patří mezi přírůstky do muzejních fondů UPM z posledních let.
Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.
Výstava Marcely Vichrové Šla jsem do masny představí soubor maleb a kreseb čerpajících z každodenní zkušenosti, osobní paměti a vztahu k rodině i krajině. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Výstavní projekt Madonna mia představuje tvorbu Jindry Vikové v širším kulturním a historickém kontextu a zdůrazňuje její dlouhodobý zájem o témata ženské identity, mateřství a emocionální zkušenosti. Název výstavy pracuje s víceznačností, která je pro autorčinu tvorbu charakteristická: italský výraz je možné chápat jako intimní přivlastnění i jako citově zabarvené zvolání, zároveň tak odkazuje k autorčině tendenci otevírat prostor pro různé interpretační roviny.
Sochaři Valerián Karoušek a Jiří Novák se spřátelili již v době studií na pražské akademii a později na řadě soch do veřejného prostoru spolupracovali. Výstava v Museu Kampa bude po dlouhé době první, která je oba opět svede dohromady.
Jaroslava Kurandová a Zdeněk Rybka patří mezi výrazné, avšak opomíjené páry českého poválečného umění. Oba ve své malířské tvorbě vycházeli z geometrické abstrakce a hlásili se ke Klubu konkretistů. Vystaveny budou zejména obrazy z 60. až 90. let.
Výběr děl ze sbírky manželů Nobelových představuje, jak tištěná média formovala společnost i výtvarnou tvorbu během posledních více než sto let.
Vydejte se do tajemné zahrady a prožijte společně s pěti malými hrdiny řadu veselých dobrodružství a nečekaných setkání s fantastickými bytostmi. Interaktivní výstava pro celou rodinu oživuje poetický příběh nejúspěšnější dětské knihy Jiřího Trnky Zahrada, převádí ho do multimediální instalace s originální scénografií a rozehrává autorovy ilustrace. Objevte její kouzlo společně.
Tvorba Petra Grubera, Michala Kindernaye, Šárky Koudelové a Matěje Lišky se na této výstavě setkává v tichém, avšak intenzivním dialogu o krajině, čase, tempu a paměti. Jejich práce nejsou založeny na spektakulárním gestu, nýbrž na soustředěném naslouchání – materiálům, místu i tomu, co z krajiny postupně mizí. A také tomu, co se odehrává zdánlivě mimo kontrolu naší pozornosti a co přitom v pohybu funguje souvisle bez nás. Spojuje je zájem o vrstvy: geologické, zvukové, paměťové i vztahové. Vrstvy, které se neukazují naráz, ale vyžadují čas a pozornost.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Ikona české módy Liběna Rochová ve své životní výstavě. Velká retrospektiva v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně ukazuje na 800 metrech čtverečních cca 130 jejích modelů, a to nikoli v čase, ale v souvislostech. Téměř nepoznáte, který model je z jaké doby, natolik je módní design značky LR nadčasový. S oděvem, který stojí na pomezí art a fashion, se snoubí originální šperky, doplňky i umělecké inspirace. Některé modely zapůjčily do výstavy zákaznice, včetně Lucie Bílé. Mimořádná výstava pracuje se všemi návštěvníkovými smysly a je českým "must see" sezóny 2025-2027.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Módní návrhář a Grand designér 2024 má svou první sólovou výstavu. Pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně vytvořil zcela novou kolekci unisex streetwear oděvů a instaloval ji do "ulice Jana Černého" na lávkách spojujících křídla paláce. Mezi nimi pak prostor světlíku odshora dolů protíná pohybující se šestnáctimetrové kyvadlo, symbol plynoucího času, cyklického vracení se módních trendů i "flow states", v nichž se tvůrce ocitá v absolutním soustředění, bezčasí, které přináší mimořádné výsledky. Ikonické modely Jan Černý přidal do stálé expozice módy Fashion 2000+.
Český japanolog, překladatel, novinář, kaligraf, fotograf a pedagog Petr Geisler (1949–2009) se zcela osobitým a svébytným způsobem zapsal do rozvoje vztahů mezi Českou republikou (bývalým Československem) a Japonskem, a to nejen ráznými tahy a údery svého štětce. Výstava věnovaná Geislerově celoživotní tvorbě jej představí dosud v nejucelenější podobě – od jeho expresivních kaligrafií přes fotografické víceexpozice z Japonska 80. let až po monumentální zápis buddhistické Sútry srdce, který druhdy zdobil stěnu pasáže v paláci Metro na Národní třídě v Praze.
Výstava Adrienta Šimotová - Rozhraní připravená ve spolupráci Galerie Benedikta Rejta v Lounech s Nadačním fondem Adrieny Šimotové a Jiřího Johna oslavuje 100. výročí narození Adrieny Šimotové a zahajuje třídílný cyklus výstav napříč ČR k oslavám autorky.
Galerie představuje nové akvizice z let 2021 - 2026
Výstava Nadivoko představuje nejnovější tvorbu Petra Válka jako fantasmagorický svět obrazů, zvuků a objektů na pomezí výtvarného umění, hudby a performance.
V rámci výstavy v GASK zkoumá Jakub Berdych Kaspelis prostřednictvím vitrážových objektů z tabulového skla a skleněných váz s dekorem vysokého smaltu instituci rodiny a její proměny v posledních desetiletích. Kurátorkou výstavy je Marcela Straková a Veronika Marešová (GASK).
Radim Langer v GASK představuje své nejnovější obrazy, které zkoumají napětí mezi hmotou a světlem a odkazují k mýtické přítomnosti života v každém kousku hmoty, inspirované kosmickými rozměry Božské komedie.
Výstava Jiřího Černického tvoří rozsáhlý soubor kreseb, prostřednictvím kterých autor zkoumá, interpretuje a kontextualizuje témata reprezentující klíčové otázky formující spojitosti i protiklady současného světa. Černický tyto konceptuální kresby chápe jako studijní plány, které zahrnují jak fázi výzkumu, tak návrh na řešení sledované problematiky. Nezřídka přitom dochází k realizaci navržených řešení ve formě sochařských objektů či monumentálních instalací, z nichž některé tvoří dominanty aktuální výstavní expozice v Galerii Lázně.
Labyrint – struktura, bludiště, metafora. Místo, kde bloudění a hledání cíle spojují nejistota, napětí a strach, s nimiž se poutník rozhoduje, kudy dál. Každé rozhodnutí je zásadní, neboť bez Ariadnina vlákna těžko rozklíčujeme své kroky zpět. Co nás vede k rozhodnutí? Porozumění struktuře? Strach z nejistoty? Projekt Labyrint rozvíjí právě tato témata. Konfrontuje návštěvníka s jeho postoji, umožňuje mu projít cestou labyrintu či bludiště a vede ho k proměně v kriticky uvažujícího pozorovatele. Labyrint a bludiště – dvě slova, dvě podoby cesty: labyrint nabízí jednu klikatou cestu ke středu a zpět, bludiště klade odbočky a překážky. Historie i báje nás učí, že hranice mezi nimi je často nejasná – a možná právě toto napětí činí cestu poutníka smysluplnou.
Václav Sokol (*1938) vystudoval v druhé polovině 50. let pražskou Hollarku, na vysokou školu však kvůli svému kádrovému profilu nesměl. Pracoval v Památníku národního pí-semnictví a poté jako vedoucí propagace, grafik a nakonec vrátný ve Stavbách silnic a železnic. Známé jsou zejména jeho tvarově i barevně střídmé pastely, často vytvářené jako ilustrace k literárnímu textu. S bratrem Janem, známým filozofem, vydali v roce 1996 knihu Čtení z Bible, ve které se Václavovy kresby kongeniálně setkávají s Janovými tex-ty. Samostatnou výstavu měl v Praze naposled před šesti lety v knihovně Libri prohibiti. Kurátorka: Martina Vítková
Jihokorejská malířka Jina Park a český sochař Kurt Gebauer představují v Karpuchina Gallery společnou výstavu After the Atlas, v níž prostřednictvím dialogu malby a sochy reflektují narušený řád světa a uvolnění ideologické tíhy. Kurátorem výstavy je Michal Stolárik.
Výstava Svěcení jara otevírá prostor pro imaginaci, v němž lze tradici kriticky přehodnocovat a aktualizovat – ať již pomocí subverzivního gesta, empatie, nebo jemného humoru. Eva Yurková , Tomáš Kurečka, Filip Kůrka, Pavlína Kvita, Bystrík Klčo, Karíma Al-Mukhtarová, Nikola Emma Ryšavá, Zuzana Svatik, Markéta Špundová & Viktorie Macánová , Jan Uldrych , Žil Julie Vostalová , Jan Vytiska, Adam Žufníček
Výstava představuje tvorbu Milana Mölzera, Františka Kyncla a Jiřího Hilmara po emigraci v roce 1968 a zasazuje ji do širšího evropského kontextu. Mapuje jejich působení v západním Německu i vazby na progresivní umělecké okruhy. Nabízí jedinečnou možnost zhlédnout dosud nepublikovaná díla ze soukromých sbírek.
Výstava Outside / Inside představuje výběrovou retrospektivu, která volně sleduje tvorbu Romana Franty od 90. let po současnost. Autor otevírá odlehčený dialog mezi vnitřním a vnějším světem, mezi osobní zkušeností a kulturní pamětí. Jeho práce jsou sice ukotvené v realitě, ale oscilují mezi hyperrealistickými tendencemi a lapidární malbou, čímž vytvářejí někdy až absurdní kontrast mezi přesností detailu a zkratkou malířského gesta. Lidské vztahy, tváře, odkazy na knihy nebo dějiny umění zpracovává Roman Franta s ironickým nadhledem, ale zároveň s vědomím vážnosti témat, která se dotýkají lidské existence i kulturní tradice. Ironie je u něj prostředkem reflexe, nikoli úniku. Outside / Inside není jen prostým přehledem autorovy dosavadní tvorby, ale i sondou do proměn jeho malířského jazyka a vizuálního přemítání během posledních tří dekád. Roman Franta ukazuje, že malba může být současně rozjímavá i hravá, hodnotící i neformální, a také horizonty, které otevírá, jsou vždy dvojí: osobní i univerzální.
Výstava The Battle Between YES and NO v Kunsthalle Praha je vůbec první rozsáhlou přehlídku v Česku věnovanou Williamu Kentridgovi, jednomu z nejvýznamnějších umělců současnosti. Kentridge vyrůstal v Johannesburgu během apartheidu, v rodině hluboce oddané myšlenkám sociální spravedlnosti. Už jako student se zapojil do aktivistických hnutí proti apartheidu. Tyto zkušenosti formovaly jeho uměleckou praxi, která odráží sociální a historické napětí Jihoafrické republiky a zároveň se dotýká univerzálních témat lidské existence. Kentridge pracuje napříč médii, od kresby, sochy performance po film a operu.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Slovenská fotografka žijící v Paříži lena Knappova se ve své dokumentární tvorbě zaměřuje na svět módních přehlídek. Své řasy si udělám sama - to je jedna z vět, kterou tam v zákulisí můžete slyšet nejčastěji. Vypovídá o potřebě ochrany osobního prostoru modelek a je východiskem pro výstavu v Atriu Pražákova paláce v Brně. Součást Roku módy 2026 v MG Brno.
Projekt Laundromat Lucie Rosické přistupuje k prostoru samoobslužné prádelny jako k současné alegorii její osobní cesty do mateřství — reality značně vzdálené její idealizované podobě. Prádelna zaujímá liminální prostor, v němž je péče mechanizována, čas přísně organizován a opakování nahrazuje osobní vyjádření. Stává se tak kulisou pro Rosické neúprosně otevřené prezentace vlastní zkušenosti i zranitelné, proměnlivé a hluboce rozporné povahy její životní cesty.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Výstava je oslavou osmdesátin významného slovenského konceptualisty a jedné z klíčových postav československé umělecké scény 20. století Rudolfa Sikory. Nabízí jedinečný vhled do jeho komplexního vizuálního jazyka a otevírá aktuální i nadčasová témata včetně politiky, ekologie, osobní odpovědnosti.
Výstava, věnovaná obyvatelům města i všem, kteří mají k Roztokám vztah, nabídne jedinečný pohled do minulosti prostřednictvím historických fotografií. Návštěvníci budou moci nahlédnout do proměn města i každodenního života jeho obyvatel v průběhu 20. století. Výstavu doplňují současné fotografie Stanislava Boloňského, které pomáhají návštěvníkům lépe se orientovat v dnes často proměněných a na první pohled obtížně rozpoznatelných místech zachycených na fotografiích z minulého století. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 16. dubna od 17 hodin na zámku v Roztokách. Její součástí bude také projekce němého filmu Filosofka Mája z roku 1928, zapůjčeného z Národního filmového archivu, který diváky zavede mimo jiné do dnes již zaniklé japonské zahrady v Tichém údolí.
úterý–neděle 10.00–12.00 a 12.30–18.00 - Módní návrhář Lukáš Macháček se v Jurkovičově vile vrací nejen ke svým moravským kořenům. Kolekce Hanácká reflektuje tradice, lidové motivy, dávnou i současnou obřadnost oděvu. Je součástí roku módy 2026 v Moravské galerii.
Výstava Jiřího Petrboka Deník pacienta se soustředí na téma autoportrétu a představuje umělcovu tvorbu od 90. let po současnost jako souvislý záznam proměnlivého, neustále zpochybňovaného „já“. Autoportrét u něj neslouží k potvrzení identity ani k její stabilizaci, ale stává se prostorem proměny, maskování, ironie i obrany. V obrazech se subjekt objevuje jako hybrid, role, znak nebo tělo vystavené tlaku okolního světa. Název výstavy neodkazuje pouze k nemoci, ale k širší zkušenosti člověka, který je vystaven působení institucí, společenských očekávání, symbolů i vlastního těla. „Pacient“ je zde ten, na koho svět doléhá, ale kdo si zároveň vede vlastní záznam, aby se nestal pouhým případem. Petrbokův vizuální deník propojuje bolest, grotesku, humor i úzkost a napříč desetiletími ukazuje identitu jako proces — křehký, mnohoznačný a nikdy definitivně uzavřený.
KUBO KRÍŽO, KRISTÍNA OPÁLKOVÁ, TOMAS THURZO, MARK TOREN, DANIELA PILNÁ, GEORGE BRNA, MICHAL KRÁLÍČEK. Všichni jsou spojeni s fashion fotografií a každý z nich k ní přistupuje jinak, ale mají jednoho společného jmenovatele — použité médium. POLAROID. Médium, co neodmyslitelně patří ke světu módy.
V roce 2026 uplyne 230 let od založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, soukromé společnosti, jejíž hlavním záměrem bylo otevření veřejně přístupné obrazárny a posléze i vytvoření umělecké sbírky. Umělecká díla získaná Společností vlasteneckých přátel umění jsou dodnes základními kameny sbírkového fondu NGP a řada z nich je vystavena v expozici 1796–1918 Umění dlouhého století, která se již svým názvem k tomuto spolku vztahuje. V rámci této expozice bude při příležitosti výročí otevřena komorní výstava, která stručně nastíní 230 let vývoje, který vyústil v dnešní podobu NGP, jenž byla zřízena zákonem v roce 1949, tedy i existenci druhé předchůdkyně NGP, kterou byla Moderní galerie založená roku 1902 císařem Františkem Josefem I.
Nová výstava hudebníka a výtvarníka Marcela Bárty představí nové světelné meotary, které vznikaly na jaře tohoto roku. Odrážejí autorovu fascinaci hlubokou nocí prozářenou vzdálenými světy. Dávají tak vzniknout světům novým, z kterých k nám přicházejí podivné bytosti, mytické krajiny, démoni i groteskní figury, ochotně navštěvující imaginární ateliér, aby zde ožily a získaly své portréty. Poprvé bude také vystaven výběr černobílých kreseb z cest, které jsou součástí autorova deníku beze slov z posledních pěti let.
Fotograf a malíř Jiří 231 se nechal inspirovat britskou punkovou ikonou Vivienne Westwood, která poslední období svého života věnovala boji proti klimatickým změnám na Zemi způsobených zejména nadměrnou průmyslovou výrobou a dopravou s používáním fosilních paliv.
Výstava Fragmenty paměti v Jízdárně Pražského hradu propojuje středověké artefakty, dnes již vzdáleného nebo cizího významu, se současným uměním, které reprezentují například Francis Bacon, Gerhard Richter, Josef Koudelka a další. Vybízí k přemýšlení o vztahu minulosti a současnosti.
Výstava „Svět jinýma očima“ představuje tvorbu umělců a umělkyň na spektru autismu – od samouků po vystudované výtvarníky. Jejich práce reflektují unikátní vnímání světa, osobní příběhy a vnitřní krajiny duše, často zcela mimo běžné stereotypy. Obrazy návštěvníky vtáhnou do různorodé mozaiky stylů, technik a témat – od akrylu a oleje po PC grafiku, od fantazijních vizí po přírodní a historické motivy. Výstava je zároveň výzvou k otevřenému dialogu o neurodiverzitě, tvořivosti a vnímání odlišnosti.
Mezi lety 2013 a 2025 pořídil tým GHMP 2 366 uměleckých artefaktů do svých sbírek. Taková expanze sbírky umožňuje nejen mapovat tvorbu etablovaných autorek a autorů, ale také zachytit dění v nastupující scéně umělkyň a umělců. Výstava představuje výběr z těchto děl, který vytvořila letos končící ředitelka galerie Magdalena Juříková.
Velkoformátový muralu Tomáše Mitury obsadil stěnu dálničního pilíře, který vytváří specifický prostor za budovou bývalé sklárny. Práce Tomáše Mitury je na pomezí expresivní malby, pouliční grafiky, komiksu a subkulturní vizuality.
V prostoru rozkolísaných svobod vystupuje z utajení fiktivní agentura OKKULTEK a otevírá se novým adeptům. Výstava představí para-rituální prostředí, v němž se posedlost z minulosti setkává s očekáváním budoucího vyvolávání.
Výstava s názvem Deep House v MeetFactory představuje rozsáhlou realizaci polského umělce Cezary Poniatowského. Galerie se v čase zastaveném na „doomsday clock“ několik minut po půlnoci proměňuje v surreálně přízračný byt opuštěný svými původními obyvateli. Mikrokosmos hmyzu, bakterií a virů se zde tiše zmocňuje všech každodenních předmětů, stočené koberce, tvarem připomínající civící plazy či rubáše lidských přízraků, se stávají novými postlidskými protagonisty - jednou možná pohodlně usazenými v masážním křesle, jindy třeba obývajícími skleněná terária a nepřetržitě sledující diváka. Hmyzí objekty si pohrávají s věcmi jako děti, které se učí, jak funguje domácnost, jak napodobovat lidské návyky, přestavovat interiér a možná se pokusí prostor z tohoto stavu vyléčit pomocí akupunktury a masáže. Plynové ohřívače nás prozařují teplem a Cezaryho nástěnné reliéfy z posledních let doplňují prostorové scény jako pomyslné relikviáře plné potlačené paměti. Výsledkem je fantaskně spekulativní scenérie, která nám místo temné vize apokalypsy ukazuje podivně uklidňující a tichou verzi možné budoucí odplaty přírody.
Andrej Dúbravský patří k předním osobnostem současného slovenského malířství. Ve své tvorbě se zaměřuje především na figurativní malbu, v níž se prolínají motivy lidského těla, přírody a intimního každodenního života. Jeho obrazy se vyznačují spontánními malířskými gesty, výraznými barvami a často velkými formáty. Figurativní motivy, které se objevovaly již v jeho raných dílech, často zobrazují mužské tělo v různých podobách a fyzických stavech. Dúbravský se však nezaměřuje na ideál krásy známý z populární kultury, ale na rozmanitost fyzických podob lidského těla.
Retrospektivní výstava malíře Jana Rapina u příležitosti jeho 70. narozenin představí dosud nejucelenější průřez autorovou tvorbou. Expozice bude rozdělena do dvou částí – v prostoru Galerie v přízemí prezentace děl z posledních deseti let, v Galerii ve věži jednotlivá patra členěna do tematických celků. Výstava zve do světa obrazů, v nichž se elegance a ženská krása stávají ústředním motivem a prostupují celou autorovou tvorbou. Malby citlivě doplňují plastiky sochařů, kteří se tomuto tématu rovněž věnují.
Výstava se zaměřuje na téma duševního zdraví a well-beingu, které je pro mladou generaci velmi aktuální. Práce 24 umělkyň a umělců mapují, s jakými psychickými a sociálními tlaky se setkávají, jak na ně reagují i jak vnímají „nemoci“ společnosti. Vystavující: Ema Bartošová, Kateřina Bartůňková, Adriana Bogdanová, Yaryna Derevianko, Eliška Dostálková, Karolína Figar Vorlíková, Radka Hubatová, Jurrie Charvátů, Ľubomíra Chylová Sekerášová, Jan Kováčik, Zuzana Markéta Macková, Edi Pája Maršálek, Bronislava Orlická & Zuzana Smrkovská, Klára Podrabská, Michal Rejzek, Pavlína Rozsypálková, Natálie Ryzá, Kateřina Šípová, Patricie Švadlenková, Terezie Tomková, Anna Zubatá, Barbora Marka Žentelová, Štěpán Žůrek
18:00 Výstavou, která je věnovaná dílu Jiřího Petrboka od 90. let po současnost, provede sám umělec s kurátorem Otto M. Urbanem.