Architekt a designér evropského významu Josef Hoffmann na počátku dvacátého století navrhl nebývale moderní interiér pro hostinské pokoje tzv. Poldihausu na Kladně. Výstava prezentuje nábytkové originály, okolnosti stavby i dramata doby.
WHO? WHY? monografická výstava Daniela Pešty představující soubor autorových prací, které budou v ČR prezentovány poprvé. Přes multimediální vyjádření od malby k akvarelu, přes objekty, instalace, videa a asambláže se Pešta se svou typickou naléhavostí mimo jiné ptá, KDO vlastně řídí tento svět.
Výstava Neviditelná báseň je již 18. počinem současného umění v rámci dlouhodobého projektu Capacitas Statua Policlinica - umělecké projekty pro veřejný prostor FN Motol. Expozice vznikla ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a spolkem Umění venku a inspirací se stala poezie R. M. Rilkeho, jehož citlivost k neviditelnému a hlubokému porozumění přírodě se staly východiskem pro celou výstavu. Kurátorka Denisa Václavová oslovila přední osobnosti současné umělecké scény, např. Ester Knapovou, Františka Skálu, Kamilu Ženatou či Krištofa Kinteru, kteří pro výstavu vybrali obrazy, které pro ně vystihují vnitřní propojení se světem. Výstava Neviditelná báseň není jen kulturní událost. Je gestem solidarity a péče, které propojuje umění s každodenním životem pacientů, návštěvníků i zaměstnanců největší nemocnice v České republice. FN Motol se tak stává nejen místem léčby, ale i prostorem pro inspiraci, kontemplaci a sdílení. Zdarma přístupné do konce června.
Výstavní projekt dvou autorek různých generací – Kateřiny Adamové Linhartové (1977) a Mai (2000), se prostřednictvím kresby a objektové instalace herním i kritickým způsobem vyrovnává s významovou mnohoznačností zdánlivě samozřejmých společenských daností, standardů a normalit. Kurátorem výstavy je Petr Vaňous. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Výstava ukrajinské umělkyně Oksany Sadovenko Where Do Pigeons Sleep? zkoumá skrytý noční život holubů a jejich hledání místa v nejistém světě antropocénu. Velkoformátové malby a křehké sochařské práce odhalují jemné vzájemnosti a křehké městské ekologie. Kurátorkou výstavy je Jana Písaříková. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18.
Skupinová výstava Jak mluvit s oblačníky se různými tvůrčími formami zaměřuje na vodu jako klíčový zdroj pro přežití a ohrožené společné dobro. Umělecky se vyjadřuje k tématům jako regulace řek, přístup k pitné vodě a ovlivňování počasí, přičemž zároveň upozorňuje na sociální problémy spojené s vodou. Výstava představí devět polských umělkyň, umělců a uměleckých dvojic – Centrala (Małgorzata Kuciewicz & Simone De Iacobis), Aleksandra Cieślewicz, Kornelia Dzikowska-Demirska, Anna Klimczak & Sefa Sagir, Marta Krześlak, Diana Lelonek, Agnieszka Mastalerz & Michał Szaranowicz, Alicja Patanowska a Sara Rodowicz-Ślusarczyk. Kurátorkou výstavy je Joanna Glinkowska a o její architekturu se postarala Zuzanna Kofta. Otevírací doba galerie út–pá 12–20, so–ne 10–18
V Galerii Kostka pod názvem Challenger Escape Plan představuje svou nejaktuálnější i starší malířskou tvorbu Jozef Mrva ml. v rozsáhlé prostorové instalaci, na jejíž podobě spolupracuje s Ondřejem Doskočilem.
Sólová výstava multidisciplinárního sochaře a designéra Tadeáše Podrackého s názvem It Grows With You v hlavní galerii MeetFactory představuje v podobě několika sérií soubornou tvorbu autora z posledních pěti let. Podracký ve své tvorbě zkoumá prostředí člověka prostřednictvím objektů, které se vědomě pohybují na hraně designu a volného umění – vycházejí z DNA užitých artefaktů (zrcadlo, židle, lehátko, lustr), ale jejich výsledná podoba funkci záměrně narušuje a používá ji spíše jako rozhraní pro komunikaci s divákem než jako cíl. Klíčová je pro něj spekulativní imaginace – otázka, jak by vypadaly věci a architektura, kdyby se kulturní a společenský vývoj ubíral jinudy – a zároveň procesualita, v níž se koncept nerodí primárně na papíře, ale „pod rukama“.
Jaromír 99 je hudebník, textař a výtvarník pocházející z Jeseníku. Působí jako zpěvák Letní kapely a literárně-hudebního uskupení Kafka Band. Společně se spisovatelem Jaroslavem Rudišem je autorem komiksové trilogie Alois Nebel a podílel se i na stejnojmenném filmu. Další komiksy pod které se může podepsat jsou Bomber, Zámek Franze Kafky, Zátopek , Zatím dobrý a Čáslavská. V roce 2022 vydal sbírku písňových textů a ilustrací Mimosezóna. Neméně známý je i pod vlastním jménem Jaromír Švejdík. V Českých Budějovicích je v Galerii Panská 1 stálá expozice kompletní tvorby Jaromíra 99 – akvarely, giclée, sítotisky, paper cut, digitální tisky, knihy, LP i CD.
Média se zdají vševidoucí a vševědoucí. Svět už nepoznáváme skrze smysly, čteme ho z obrazovek. Jsou nám předkládána fakta zesílená, deformovaná, animovaná, detailně prokreslená, šokující, opatřené superlativy a vykřičníky. Ve srovnání s tím se realita jeví šedou, mdlou, nedostačující. Upřednostňujeme iluze a zhuštění, posílení, zvýraznění všeho, hrůzy, nenávisti, krutosti, násilí, manipulativní dominance. Post-tarantinovský svět zamíchal kartami. Volíme si vlastní verze příběhů, jsme přitahováni nebo se naopak vyhýbáme tomu, co bývá označeno: violence, sex, language+.
Výstava DEVADE s podtitulem Architektura Prahy mezi přísností a diskotékou, která je k vidění od 29. ledna do 17. května 2026 v Centru architektury a městského plánování (CAMP), představuje stavby realizované na území Prahy mezi lety 1989–2004 a ilustruje na nich dobové změny. Od fungování profesních spolků, po nástup prvních hobbymarketů či to, jak o architektuře mluvila politická reprezentace
Výstava indického umělce vypráví alternativní mytologie, a to v podobě maleb, soch, videoher a AI simulačních programů. Vychází z folklorních proroctví, archeologických konspirací a okultních rukopisů a stírá hranice mezi mýtem a pamětí.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - výstavní intervence české sochařky, keramičky, malířky, kurátorky a pedagožky Jindry Vikové připomíná její významné životní jubileum. Přináší žensky křehká i silná, ale také s nadsázkou pojatá, humorná a intimní témata v dílech na papíře, v porcelánu, asambláži, kovu i plexiskle.
Co to znamená skutečně vidět – ne rozpoznat tvar, ale porozumět pohybu, z něhož vzchází? Jak dlouho trvá oku, než obraz začne rozpoznávat jako prostor? A kdy se z pozorování stává zkušenost? Jakub Roztočil, absolvent pražské Akademie výtvarných umění, enfant terrible středoevropské umělecké scény, promýšlí v exkluzivní výstavě nových prací podobně exkluzivní téma – „vidění“. S pomocí nové mechaniky testuje možnosti procesu strojové malby, základních fyzikálních fenoménů i sebe sama a vybízí nás, abychom se na obraz dívali podobně, jako hledíme do kosmu – soustředěně, pomalu, bez předporozumění, aniž bychom měli k dispozici dobře známá slova, pouhé metafory vědění. Vydejme se spolu s ním po čerstvé stopě vlastní fascinace, naslouchejme rytmům a zákonitostem univerza, rozpoznávejme je sami v sobě. Nepředpokládejme odpovědi ani výsledky, Roztočilovy obrazy jimi beztak nejsou. Jeho cílem je udržet systém v chodu – chápat a nabízet obraz jako otevřené vizuální pole, jako místo intenzivního výskytu polymerových srážek. Nejde mu o to nás konfrontovat s faktem či významem, cílí na jev. Vidění prezentuje jako formu poznání, je pro něj pomalým přibližováním se k vnitřní logice světa, který se odhaluje teprve ve chvíli, kdy mu dopřejeme čas.
Although floral still lifes constitute the most extensive part of Václav Špála’s oeuvre, they have never before been presented in a dedicated exhibition. Previous exhibitions and the specialist literature have mostly dismissed them as a less interesting segment of his work, without attempting to highlight their specific qualities. However, the perspective offered by contemporary art enables us to re-evaluate aspects of Špála’s floral still lifes that modernism regarded as problematic. Variations on a theme, craftsmanship and temporality gain fresh and appealing significance in the context of contemporary art.
Jaroslava Kurandová a Zdeněk Rybka patří mezi výrazné, avšak opomíjené páry českého poválečného umění. Oba ve své malířské tvorbě vycházeli z geometrické abstrakce a hlásili se ke Klubu konkretistů. Vystaveny budou zejména obrazy z 60. až 90. let.
Výstava je první soubornou výstavou nezávislé české designérské značky a stejnojmenného studia. Představí kompletní portfolio a všechny kolekce Qubusu z let 2002–2025 společně s originálními sběratelskými kusy, limitované edice a prototypy i realizace na poli architektury.
Výstava Marcely Vichrové Šla jsem do masny představí soubor maleb a kreseb čerpajících z každodenní zkušenosti, osobní paměti a vztahu k rodině i krajině. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Výstavní projekt Madonna mia představuje tvorbu Jindry Vikové v širším kulturním a historickém kontextu a zdůrazňuje její dlouhodobý zájem o témata ženské identity, mateřství a emocionální zkušenosti. Název výstavy pracuje s víceznačností, která je pro autorčinu tvorbu charakteristická: italský výraz je možné chápat jako intimní přivlastnění i jako citově zabarvené zvolání, zároveň tak odkazuje k autorčině tendenci otevírat prostor pro různé interpretační roviny.
Moderní česká grafika a fotografie se rodily souběžně. Fotografický aparát se kolem roku 1900 dokonce stal součástí výbavy mnoha malířů či grafiků, kteří se už necítili svázáni zaběhlými stereotypy. Většina vystavených autentických autorských pozitivů, jež tvoří organickou součást uměleckých pozůstalostí, patří mezi přírůstky do muzejních fondů UPM z posledních let.
Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.
Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl miliónu exponátů. Expozice ukazuje, jak všechny věci kolem nás vstupují do lidského života a mění jej po stránce funkční i symbolické.
Sochaři Valerián Karoušek a Jiří Novák se spřátelili již v době studií na pražské akademii a později na řadě soch do veřejného prostoru spolupracovali. Výstava v Museu Kampa bude po dlouhé době první, která je oba opět svede dohromady.
Vydejte se do tajemné zahrady a prožijte společně s pěti malými hrdiny řadu veselých dobrodružství a nečekaných setkání s fantastickými bytostmi. Interaktivní výstava pro celou rodinu oživuje poetický příběh nejúspěšnější dětské knihy Jiřího Trnky Zahrada, převádí ho do multimediální instalace s originální scénografií a rozehrává autorovy ilustrace. Objevte její kouzlo společně.
Výběr děl ze sbírky manželů Nobelových představuje, jak tištěná média formovala společnost i výtvarnou tvorbu během posledních více než sto let.
Tvorba Petra Grubera, Michala Kindernaye, Šárky Koudelové a Matěje Lišky se na této výstavě setkává v tichém, avšak intenzivním dialogu o krajině, čase, tempu a paměti. Jejich práce nejsou založeny na spektakulárním gestu, nýbrž na soustředěném naslouchání – materiálům, místu i tomu, co z krajiny postupně mizí. A také tomu, co se odehrává zdánlivě mimo kontrolu naší pozornosti a co přitom v pohybu funguje souvisle bez nás. Spojuje je zájem o vrstvy: geologické, zvukové, paměťové i vztahové. Vrstvy, které se neukazují naráz, ale vyžadují čas a pozornost.
ALL THINGS DIGESTING od uměleckého dua sikau/pubalova mění prostor Kunsthalle Praha v živý interaktivní playground zaměřený na smysly. Kromě zraku zapojíte také čich, sluch a především hmat. Poréznost, tedy schopnost propouštět a přijímat, je klíčovým principem jak trávení, tak celé výstavy. Stejně jako tělo vstřebává potravu, my vstřebáváme zážitky, emoce a informace.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Ikona české módy Liběna Rochová ve své životní výstavě. Velká retrospektiva v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně ukazuje na 800 metrech čtverečních cca 130 jejích modelů, a to nikoli v čase, ale v souvislostech. Téměř nepoznáte, který model je z jaké doby, natolik je módní design značky LR nadčasový. S oděvem, který stojí na pomezí art a fashion, se snoubí originální šperky, doplňky i umělecké inspirace. Některé modely zapůjčily do výstavy zákaznice, včetně Lucie Bílé. Mimořádná výstava pracuje se všemi návštěvníkovými smysly a je českým "must see" sezóny 2025-2027.
čtvrtek–neděle 10.00–12.00 a 12.30–18.00 - Architekt a designér evropského významu Josef Hoffmann na počátku dvacátého století navrhl nebývale moderní interiér pro hostinské pokoje tzv. Poldihausu na Kladně. Výstava prezentuje nábytkové originály, okolnosti stavby i dramata doby.
středa–neděle: 10.00–18.00; čtvrtek: 10.00–19.00 - Módní návrhář a Grand designér 2024 má svou první sólovou výstavu. Pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně vytvořil zcela novou kolekci unisex streetwear oděvů a instaloval ji do "ulice Jana Černého" na lávkách spojujících křídla paláce. Mezi nimi pak prostor světlíku odshora dolů protíná pohybující se šestnáctimetrové kyvadlo, symbol plynoucího času, cyklického vracení se módních trendů i "flow states", v nichž se tvůrce ocitá v absolutním soustředění, bezčasí, které přináší mimořádné výsledky. Ikonické modely Jan Černý přidal do stálé expozice módy Fashion 2000+.
Název výstavy v sobě nese pocit hranice, nestability a proměny. Spojuje práci obou autorů, kteří zkoumají vztah člověka k přírodě a k tomu, co je nad „námi“. Jejich díla vznikají z intuice a volného procesu, který nelze plně kontrolovat – a přitom odhalují, že cokoliv, co vymezíme v prostoru a čase, v sobě nese napětí a izolaci, a zároveň je součástí širší složité rovnováhy a harmonie.
Výstava Step from darkness představuje tvorbu Miroslavy Klesalové v souvislostech. Kromě v předchozích letech reflektované polohy textilní, která těží z autorčiny osobní zkušenosti s krajinou a snahou ji abstrahovat, zahrnuje autonomní soubor drobných maleb zpřítomňujících základní tvary či znaky. Zdánlivě se obě polohy jeví odlišné, spojuje je však základní snaha porozumět okolnímu světu a svou zkušenost s ním sdílet. To, co může působit banálně, tak získává na významu, stává se totiž dokladem procesu artikulace. Zásadním aspektem přístupu Klesalové je citlivost vůči pozorovanému a žitému. Citlivost chápe jako vlastní pracovní režim. „Je pro ni způsobem, jak zachytit jemné posuny, rytmus a napětí, které se objevují ještě předtím, než se kompozice ustálí. Její tvorba se vyhýbá expresivitě, ale zároveň není chladně racionální. Výsledkem jsou kompozice, které působí pevně a kontrolovaně, ale zároveň v sobě nesou křehkost a otevřenost,“ představuje tvorbu autorky Barbora Kundračíková, kurátorka výstavy.
Český japanolog, překladatel, novinář, kaligraf, fotograf a pedagog Petr Geisler (1949–2009) se zcela osobitým a svébytným způsobem zapsal do rozvoje vztahů mezi Českou republikou (bývalým Československem) a Japonskem, a to nejen ráznými tahy a údery svého štětce. Výstava věnovaná Geislerově celoživotní tvorbě jej představí dosud v nejucelenější podobě – od jeho expresivních kaligrafií přes fotografické víceexpozice z Japonska 80. let až po monumentální zápis buddhistické Sútry srdce, který druhdy zdobil stěnu pasáže v paláci Metro na Národní třídě v Praze.
Černobílé, analogové snímky mapují autorovu tvorbu za posledních 25 let. Vernisáž doprovodí vystoupení hudebníků, možná dojde i na noční set DJ René Verlaina.
Výstava Adrienta Šimotová - Rozhraní připravená ve spolupráci Galerie Benedikta Rejta v Lounech s Nadačním fondem Adrieny Šimotové a Jiřího Johna oslavuje 100. výročí narození Adrieny Šimotové a zahajuje třídílný cyklus výstav napříč ČR k oslavám autorky.
Galerie představuje nové akvizice z let 2021 - 2026
Výstava Nadivoko představuje nejnovější tvorbu Petra Válka jako fantasmagorický svět obrazů, zvuků a objektů na pomezí výtvarného umění, hudby a performance.
V rámci výstavy v GASK zkoumá Jakub Berdych Kaspelis prostřednictvím vitrážových objektů z tabulového skla a skleněných váz s dekorem vysokého smaltu instituci rodiny a její proměny v posledních desetiletích. Kurátorkou výstavy je Marcela Straková a Veronika Marešová (GASK).
Radim Langer v GASK představuje své nejnovější obrazy, které zkoumají napětí mezi hmotou a světlem a odkazují k mýtické přítomnosti života v každém kousku hmoty, inspirované kosmickými rozměry Božské komedie.
V roce 2026 uplyne 230 let od založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, soukromé společnosti, jejíž hlavním záměrem bylo otevření veřejně přístupné obrazárny a posléze i vytvoření umělecké sbírky. Umělecká díla získaná Společností vlasteneckých přátel umění jsou dodnes základními kameny sbírkového fondu NGP a řada z nich je vystavena v expozici 1796–1918 Umění dlouhého století, která se již svým názvem k tomuto spolku vztahuje. V rámci této expozice bude při příležitosti výročí otevřena komorní výstava, která stručně nastíní 230 let vývoje, který vyústil v dnešní podobu NGP, jenž byla zřízena zákonem v roce 1949, tedy i existenci druhé předchůdkyně NGP, kterou byla Moderní galerie založená roku 1902 císařem Františkem Josefem I.
Výstava Jiřího Černického tvoří rozsáhlý soubor kreseb, prostřednictvím kterých autor zkoumá, interpretuje a kontextualizuje témata reprezentující klíčové otázky formující spojitosti i protiklady současného světa. Černický tyto konceptuální kresby chápe jako studijní plány, které zahrnují jak fázi výzkumu, tak návrh na řešení sledované problematiky. Nezřídka přitom dochází k realizaci navržených řešení ve formě sochařských objektů či monumentálních instalací, z nichž některé tvoří dominanty aktuální výstavní expozice v Galerii Lázně.
Bohyně ženského rodu, co tančí na zeleném koberci podvečerních luk. Jsou věčně zaneprázdněné, záhadné, úchvatné, žádoucí. Jsou to bohyně věcí budoucích. Konejšivé v těchto těžkých časech. Oči princezen, měkce otočené k tobě s nevyřčenou pravdou, že vše je pouze dočasné. Sekvence mávnutí vrbovým prutem ve vzduchu událostí. Jejich tváře z obrazů uklidňují, ale zároveň též zraňují svým tichým sentimentem pravdy zašlých dní a věků, že...vše je pouze dočasné. Ano, jsou to obrazy, obrazy klidu, klidu před bouří. Klidu na dobu určitou. Zkamenělé sladké úsměvy z pláten, se mohou v jedem moment zdát poněkud zlé. Úsměv se mění v trpký úšklebek všemu tomu pošetilému, naivnímu a zbytečnému lidskému pachtění. Život je přeci jen nepatrný zlomek fragmentu věčnosti.
Výstava představuje země, které měl autor možnost navštívit. Obrázky zachycují kontrasty architektury a krajiny, ale i místa, která mají svoji atmosféru a tu se prostřednictvím fotografií snaží předat i návštěvníkům. Miloslav Křížek využívá techniku, kterou se vrací k počátkům fotografie a fotí Camerou Obscurou na velkoformátový plochý film v kazetách.
Labyrint – struktura, bludiště, metafora. Místo, kde bloudění a hledání cíle spojují nejistota, napětí a strach, s nimiž se poutník rozhoduje, kudy dál. Každé rozhodnutí je zásadní, neboť bez Ariadnina vlákna těžko rozklíčujeme své kroky zpět. Co nás vede k rozhodnutí? Porozumění struktuře? Strach z nejistoty? Projekt Labyrint rozvíjí právě tato témata. Konfrontuje návštěvníka s jeho postoji, umožňuje mu projít cestou labyrintu či bludiště a vede ho k proměně v kriticky uvažujícího pozorovatele. Labyrint a bludiště – dvě slova, dvě podoby cesty: labyrint nabízí jednu klikatou cestu ke středu a zpět, bludiště klade odbočky a překážky. Historie i báje nás učí, že hranice mezi nimi je často nejasná – a možná právě toto napětí činí cestu poutníka smysluplnou.
Jedinečná výstava v rámci oslav 36. výročí ČUK, kde se setkává tradice s inovací. Budete mít možnost nahlédnout do světa karikatur, který si uchovává autenticitu i v době, kdy digitální technologie nabírají na síle. Díky pečlivě vybraným exponátům a doprovodným komentářům představí výstava, jak se kreslený humor vyvíjel napříč generacemi a jak dokáže i dnes rozesmát a inspirovat. Tato událost je nejen oslavou minulosti, ale i výhledem do budoucnosti, kde se umění a humor stále spojují, aby obohacovaly naše životy.
Výstava českého maliře Michala Tomka (*1951 Praha), který se většinu pracovního života se zabýval restaurováním nástěnných maleb a obrazů (např. středověké malby v kostele sv. Jakuba v Telči, v kostele sv. Jana Křtitele na Landštejně, malby v Arcibiskupském paláci v Praze, obrazy Mistra Theodorika na Karlštejně aj.). V současné době se věnuje výhradně vlastní malířské práci, žije a pracuje v Senohrabech u Prahy.
Předaukční výstava dobročinné aukce pro Domácí hospic LEDAX
Václav Sokol (*1938) vystudoval v druhé polovině 50. let pražskou Hollarku, na vysokou školu však kvůli svému kádrovému profilu nesměl. Pracoval v Památníku národního pí-semnictví a poté jako vedoucí propagace, grafik a nakonec vrátný ve Stavbách silnic a železnic. Známé jsou zejména jeho tvarově i barevně střídmé pastely, často vytvářené jako ilustrace k literárnímu textu. S bratrem Janem, známým filozofem, vydali v roce 1996 knihu Čtení z Bible, ve které se Václavovy kresby kongeniálně setkávají s Janovými tex-ty. Samostatnou výstavu měl v Praze naposled před šesti lety v knihovně Libri prohibiti. Kurátorka: Martina Vítková
Jihokorejská malířka Jina Park a český sochař Kurt Gebauer představují v Karpuchina Gallery společnou výstavu After the Atlas, v níž prostřednictvím dialogu malby a sochy reflektují narušený řád světa a uvolnění ideologické tíhy. Kurátorem výstavy je Michal Stolárik.
Výstava Svěcení jara otevírá prostor pro imaginaci, v němž lze tradici kriticky přehodnocovat a aktualizovat – ať již pomocí subverzivního gesta, empatie, nebo jemného humoru. Eva Yurková , Tomáš Kurečka, Filip Kůrka, Pavlína Kvita, Bystrík Klčo, Karíma Al-Mukhtarová, Nikola Emma Ryšavá, Zuzana Svatik, Markéta Špundová & Viktorie Macánová , Jan Uldrych , Žil Julie Vostalová , Jan Vytiska, Adam Žufníček
Výstava Fragmenty paměti v Jízdárně Pražského hradu propojuje středověké artefakty, dnes již vzdáleného nebo cizího významu, se současným uměním, které reprezentují například Francis Bacon, Gerhard Richter, Josef Koudelka a další. Vybízí k přemýšlení o vztahu minulosti a současnosti.
15:00 Komentovaná prohlídka areálu Uhelného mlýna
Výstava představuje tvorbu Milana Mölzera, Františka Kyncla a Jiřího Hilmara po emigraci v roce 1968 a zasazuje ji do širšího evropského kontextu. Mapuje jejich působení v západním Německu i vazby na progresivní umělecké okruhy. Nabízí jedinečnou možnost zhlédnout dosud nepublikovaná díla ze soukromých sbírek.