Objevujte, žasněte, bořte, budujte, hrajte si. Od 14. března 2025 na interaktivní výstavě JÁ město, která vám představí město tak, jak jej neznáte. I když je výstava určená hlavně dětem, okouzlí i dospělé. Chcete zažít město jinak? Jedno takové na vás čeká v zámeckém areálu muzea. Vstupte s námi do města mnoha perspektiv, skrytých významů i výzev k objevování. Nemusíte cestovat prstem po mapě ani objíždět turistické cíle, abyste zakusili radost z objevování nových souvislostí. JÁ město vás zve prožít několik rozličných příběhů a čeká i na ten váš.
Kolejová doprava zažívá všude ve světě renesanci – stává se udržitelnější a efektivnější formou městského, regionálního i mezinárodního cestování. Výstava Praha zítra? Propojené město ukazuje, že ani Praha nezůstává pozadu. Do roku 2050 zde přibudou desítky kilometrů nových tratí a tunelů, které zásadně změní cestování po městě i jeho napojení na republiku a Evropu. Nová výstava Praha zítra? Propojené město je k vidění do 26. října 2025 v Centru architektury a městského plánování (CAMP).
Výstava vychází z teze, že lidská kreativita nemá žádné hranice a nic ji nedokáže nahradit. Projekty vystavujících a makerů představují nejen kreativní výstupy minulých generací, ale především otevírají téma současné lidské kreativity, která využívá moderní technologie, nové materiály a umělou inteligenci. Výstava vznikla ve spolupráci s Maker Faire.
Třetí pokračování vzdělávací výstavy Úhel pohledu hledá rovnováhu mezi světem organickým a technickým.
Výstava Systém Rathouský představuje průřez celoživotní tvorbou typografa a grafického designéra Jiřího Rathouského, od jehož narození uplynulo 20. dubna 2024 sto let. Rathouský je neodmyslitelně spojen s nadčasovým designem orientačního systému pražského metra, který obdivují jeho uživatelé napříč generacemi. Výstavní expozice je rozdělena do tematických celků podle oborů, v nichž autor vytvořil svá vrcholná díla.
Sklo v podání Kateřiny Handlové překračuje své hranice. Přináší nové motivy, postupy, přidané materiály, staví archetypální tvary nebo funkční objekty do nečekaných vztahových struktur, vtahuje do designu umělecký obsah. Vázy, svítidla, zrcadla zpřítomňují cosi z původní moudrosti, z tradice, k nimž se Kateřina Handlová obrací, z nichž se vědomě či nevědomě snaží cosi zachytit jako klíč k porozumění světu i sobě. Z takové zkušenosti, v níž se prolíná ženská citlivost, vztahovost a tělesnost, mizení i setrvávání pak může vzejít cenný vzkaz. A ten se nám snaží Kateřina Handlová předat.
Zaměstnaný člověk tráví v práci nejčastěji osm hodin denně, pět dní v týdnu. Někteří z nás se živí činností, která je naplňuje, a ztotožňuje s ní svou identitu, jiní pracují, aby si zajistili takový příjem, který jim pokryje náklady na živobytí a umožní uspokojivě trávit volné chvíle. Podobně jako dělník u pásu, městská společnost živící se kancelářskou prací se dostává do situace, kdy je její práce jen jedním stupněm v rámci „výrobního“ procesu. Již od období industrializace řeší společnost problémy spojené s potřebou regenerace zaměstnance, tak aby si nejen odpočinul, ale také uspokojil své potřeby sociální a kulturní nebo se věnoval fyzické aktivitě. Kdo si ale může dovolit volný čas uspokojivě trávit, když se i trávení volného času stává tržní komoditou – časem spotřebovávání služeb. Umíme trávit volný čas zahálkou? Nebo jsme i ve volném čase motivováni výkonem – něco vyrobit, něco se naučit, stihnout toho co nejvíce, nakoupit, jít cvičit, abychom byli krásní a zdraví. Výstava Palác (volného) času se zaměří na téma trávení volného času v kontextu barokního paláce, který v době svého vzniku fungoval jako letohrádek, letní sídlo, jehož salónky, zahrady, lovecká obora a vinice nabízely jeho majitelům různorodé příležitosti k prožití volných chvil. Kontrasty, které by výstava ráda podtrhla, jsou dány povahou stavby Zámku Troja a jeho zahrad. Kdo si ovšem může dovolit trávit volný čas dnes, a kdo si jej může dovolit trávit uspokojivě, co jsou dnešní trendy trávení volného času? Trávíme ho odpočinkem, nebo jsme všichni stále vedeni k výkonu i během chvílí, které nejsou určeny k činnostem zabezpečujícím naše živobytí?
Výstava nejnovějších děl Viktora Pivovarova, v nichž autor s nadhledem a humorem ukazuje, skrze jaká utrpení se často rodí umělecká díla a jak to dopadne, když člověka ovládne chamtivost, nenávist a zloba.
Central Gallery představuje retrospektivní výstavu jednoho z nejslavnějších českých fotografů, Jana Saudka, pořádanou u příležitosti jeho 90. narozenin. Saudek se převážně věnuje ateliérové fotografii, která je stěžejní pro jeho tvorbu a známá široké veřejnosti. Nejčastějšími motivy jeho děl jsou žena, ženské tělo a vztah mezi ženou a mužem. Na výstavě však uvidíte i méně známou tvorbu z jeho raných let, která vás může překvapit svou jemností a zaměřením na téma dětství a rodiny. Součástí výstavy jsou fotografie adjustované a kolorované samotným autorem, který tuto techniku používá od roku 1977.
V pořadí druhá ze tří výstav nového cyklu Winternitzovy vily Tropický modernismus. Chandigarh: Sen o dokonalém městě je výstava, která přibližuje jedinečný architektonický odkaz, jenž v Indii zanechali architekti Le Corbusier a Pierre Jeanneret, a to okem historika architektury a kurátora výstavy Adama Štěcha. Vizuální styl zpracovali Matěj Činčera a Jan Kloss, kteří s kurátorem tvoří kreativní uskupení OKOLO.
Výstava představuje audiovizuální dílo srbské umělkyně, ve kterém vystupují Jaroslava Skleničková (1926–2024), poslední žijící lidická žena, a hlasy feministického kolektivu SdruŽeny, které společně přednáší báseň (v češtině a angličtině), kterou napsala protifašistická odbojářka Anna Kvapilová v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla společně s Lidickými ženami vězněna.
Francouzští kurátoři výstavy jsou předními odborníky na dílo Františka Kupky. Výstava se zaměří zejména na Kupkovo kreslířské dílo z první dekády 20. století. Jeho satirické cykly Peníze, Mír a Náboženství se představí v kontextu francouzské karikatury a kreslené satiry.
Představme si svět, kde mají všichni nárok na všechno, všechny touhy a potřeby jsou uspokojeny, každá naše starost najde své řešení. Všichni budou mít práci, chodit do ní méně a nikomu nebude moc vadit, že ji musí často měnit a že k ní nemá vztah. Odevšud bude blízko kamkoliv, dá se utéct, schovat. Ať už na vzdálené ostrovy nebo do virtuálních mraků. Zábavy bude desetkrát víc než dnes. Možná už ale nikoho nebude nic moc bavit. Všichni budou mít nárok na všechno. Rozdíl mezi skutečností a simulací bude minimální. Svět se bude muset sjednotit. Nebo rozpadnout, což nemusí být nutně koncem civilizací.
Václav Cigler patří bezesporu k nejpozoruhodnějším umělcům naší doby. Je zakladatelem konceptuálního vnímání skla jako výtvarného objektu ve světovém kontextu. Doménou jeho tvorby je práce s prostorem, s optickým sklem, se světlem a vodou. Univerzálně i konceptuálně chápané Ciglerovo umělecké a pedagogické dílo v sobě spojuje geniální intuici a mimořádnou schopnost předat divákovi odlišnou zkušenost vnímání, která je nezřídka zprostředkovávána velmi složitými současnými technologiemi.
Výstava amerického umělce Davida Lynche Up in Flames poprvé souhrnně představí v České republice výtvarnou tvorbu této ikony světového filmu a zaměří se na kresby, fotografie, litografie, akvarely a krátké experimentální i animované filmy. Současně návštěvníkům představí díla ze všech umělcových tvůrčích období, tedy od konce 60. let do současnosti. Expozice nebude koncipována chronologicky, ale bude sledovat konkrétní formová nebo tematická propojení, která, mimo jiné, tvorbu Davida Lynche charakterizují. Zásadní část výstavy budou tvořit díla zapůjčená přímo z The David Lynch Estate v Los Angeles, ale součástí projektu bude i řada prací (litografií a fotografií) vytvořených v Item éditions v Paříži. Výstava Up in Flames nabídne také široké spektrum doprovodných programů, zejména se záběrem do filmu, současné experimentální hudby a literatury.
Výstava Dům z karet představí práce Jakuba Janovského z posledních několika let, soustředěné k jeho dlouhodobému zájmu o utopické, fiktivní i dočasné stavby. Inspirací jsou mu stejnou měrou sny avantgardních architektů, skutečné současné konstrukce i synovy odvážné experimenty s dřevěnými kostkami. Autor je zkoumá nejen jako protiváhu dynamických figurálních děl s náměty dětských her a setkávání v kulisách anonymního města, ale i jako specifický intimní hold klasickému tématu zátiší a zároveň jako svého druhu vanitas – metaforu křehkosti a pomíjivosti naší skutečnosti. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
V práci Kláry Stodolové se setkává malba s tancem. Hlubiny nevědomí ukrývají mnoho, celou lidskou a osobní zkušenost, kosmické zákony, strachy i talenty. Tančit jejich zdravý potenciál znamená vynášet je na světlo vědomí vtělujícím způsobem. Tím je pro Kláru Biodanza – integrační pohybový systém chilského psychologa a milovníka života Rolanda Tora, kterému se už osm let věnuje. Malby tancem ztvárněného Teoretického modelu, živlů a archetypů lidské zkušenosti, jež představují závěrečnou práci k jejímu studiu Biodanzy, vystaví spolu s rozměrnými akvarely z plenéru. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Výstava se zabývá přerodem symbolu oka z jednoho z hlavních surrealistických motivů do existenciální roviny i tím, jak vnímají jeden z nejdůležitějších smyslových orgánů naši současníci – k vidění budou díla autorů jako Salvador Dalí, Toyen, Lukáš Rittstein, Mikuláš Medek a mnoho dalších.
Výběrový soubor děl legendy ostravské výtvarné scény Jiřího Surůvky. Jeho tvorba, oscilující mezi ironií, groteskou a společenskou kritikou, reaguje s humorným nadhledem na aktuální témata i historii.
Téma postav z podsvětí v podobě pytláků, opilců a prostitutek, ale i mytických převozníků a vládců podsvětí prostupuje vizuálním uměním od nepaměti. Malíře, sochaře, básníky i spisovatele odjakživa zajímaly osudy lidí, pohybujících se na hraně společnosti, v pomyslném podsvětí. Výraz podsvětí má však dvojí význam – a stejně silně přitahuje umělce i jeho ztvárnění coby mytologického místa, kam po smrti odcházejí duše.
Průřezová výstava Evy Damborské, významné představitelky českého textilního umění. Ve svých dílech pracuje s jemností, rytmem a strukturou přírodních i recyklovaných materiálů a vytváří objekty, které připomínají organické struktury, pavučiny či hnízda.
Výstava malíře Patrika Hábla, jednoho z nejvýraznějších českých malířů střední generace, představí velkoformátové monumentální malby a dosud nevystavený cyklus inspirovaný ženskými tvářemi. Velkolepá instalace v Turbínové hale překročí rámec obrazu a stane se prostorem samotným.
MeetFactory po několika letech obnovuje site-specific koncept Galerie Zeď. Exteriérový výstavní projekt se nově přesouvá za budovou bývalé smíchovské sklárny, kde je k dispozici prostor pro velkoformátové umělecké intervence. Prvním projektem realizovaným v nové lokalitě je malba pražské ilustrátorky Lucie Lučanské. Autorka se v díle To feed the hand that feeds you obrací k motivu společného stolování jako zdroje každodenní péče a sounáležitosti. Malba je záměrně politicky neangažovaná a nevyjadřuje se k žádné z právě probíhajícíh krizí nebo katastrof. Volně navazuje na projekt stillherestillrestlife, který se věnuje rozvíjení žánru zátiší s jídlem. K realizaci využívá airbrush, jež propojuje s postupy tradičního sprejového graffiti, čímž vytváří hybridní výraz a posouvá se vstříc subtilní, a přitom výrazně monumentální malbě.
Výstava představuje kulturní a politické gesto, jehož cílem je uctít památku romských obětí nacionálního socialismu a zároveň reflektovat přetrvávající historickou amnézii, která po desetiletí obklopuje romské utrpení. Projekt prezentuje tvorbu – jak samostatně působícího umělectva, tak členstva interdisciplinárních kolektivů –, které prostřednictvím vizuálního umění artikuluje paměť, odpor a kulturní kontinuitu. Výstava uvádí díla trojice výrazných německých umělců a umělkyň – Lidije Mirković, Alfreda Ullricha a Nihada Nino Pušiji, kteří se významně zapsali do dějin romského umění.
Výstava se skrze díla autorské trojice Nikitinová, Puchová, Kostohryz pokusí o křehké nahlédnutí fenoménu domova, jehož subjektivně konstruované prostředí vytváří podmínky pro vzájemnou blízkost, intimitu, osamění i snění.
Výstava Nik Timkové v Galerii Kostka vytváří scénograficky komponované prostředí, v němž se nerozlišitelně prostupují interiér a exteriér, rub a líc, intimní a institucionální. Diváci zde mohou vstoupit do přiznaných kulis, usednout či dotýkat se instalace a skrze tuto haptickou zkušenost rozpoznat klíčové principy autorčiny praxe.
Výstava Barva času představuje průřezovou sondu do díla studentů a absolventů ateliéru Jiřího Sopka. Množství a rozmanitost tvůrčích přístupů deklaruje smysl pedagogů pro svobodnou výuku sledující především osobitou citlivost a založení posluchače. Autentický obraz se tu rodí z čistě umělecké zkušenosti a teprve posléze se ujímá i dalších funkcí, mezi které patří tematizace společenských otázek nebo proměny vizuality v závislosti na proměnách lidského vnímání.
Multimediální umělkyně Marie Ladrová ve svém novém výstavním projektu PERSOMNIA mapuje neznámá území tajemného snového světa. Inspirována vlastními stavy snění a imaginace vypráví skrze své akvarelové malby a různé objekty několik osobních snových příběhů, jež jsou zasazeny do fantaskních krajin plných bájných živočichů, rostlin a bytostí.
Od 1.9. do 9.10. bude v galerii opět stálá expozice komplet díla Jaromíra 99.
Jak vidí město Krištof Kintera, Kateřina Šedá, Rafani a další přední čeští umělci? A jak ho vidíte vy? Výstava o městě a veřejném prostoru na motivy knihy Osamu Okamury, Jiřího Franty a Davida Böhma.
Architekt a designér evropského významu Josef Hoffmann na počátku dvacátého století navrhl nebývale moderní interiér pro hostinské pokoje tzv. Poldihausu na Kladně. Výstava prezentuje nábytkové originály, okolnosti stavby i dramata doby.
Výstava dvou současných malířů střední generace volně spojených s lipskou školou připravova-ná ve spolupráci s bratislavskou galerií Steinhauser. Mihael Milunovic (*1967) je srbský malíř, který žije a pracuje v Paříži. Vedle malby se věnuje také tvorbě objektů a soch. Tilo Baumgärtel (*1972) je rodákem z Lipska. Vystudoval na tamní akademii a v letech 2015–2016 na škole sám učil.
Slovenská vizuální umělkyně a laureátka Ceny Medy Mládkové Ladislava Gažiová se vrací k malbě. „K malbě jsem se vrátila kvůli jazyku, bez kterého jsem se těžko vyjadřovala,“ říká autorka, která v pražské Karpuchina Gallery otevírá výstavu Něco je ve vzduchu.
Vendula Chalánková nejčastěji maluje tak, jako by nemalovala. Její způsob práce se už na první pohled vymyká tradiční představě o malbě jako gestickém, expresivním procesu. Tah štětce eliminuje na minimum, podobné je to až na výjimky i s texturou, výraz obvykle nahrazuje preciznost. Povrch jejích obrazů je dokonale hladký, barvy nanáší tak pečlivě, že výsledek může působit jako digitální výstup. Není se čemu divit, že její v pravém slova smyslu práce nevznikají ani snadno, ani rychle. Malba v jejím případě představuje spíš optický vzorec bez známek rukodělnosti. Přesto si zachovává vizuální citlivost, kompoziční jemnost a nezříká se toho nejdůležitějšího, totiž zaujatého výběru motivu.
Adam Žufníček (1999) patří mezi nejvýraznější tvůrce nastupující generace. V jeho tvorbě se prolíná inspirace vizualitou žánrových subkultur, sci-fi, fantasy, graffiti, DIY i běžných popkulturních předmětů. S mimořádným důrazem na zpracování detailů, které prozrazuje původní malířské zaměření autora, kombinuje nalezené, přírodní, umělé i odpadní materiály.
Výtvarný umělec Adrian Altman se rozhodl vystoupit z privilegovaného prostředí umělecké scény do světa směn, předpisů, jízdních řádů a usednout do kokpitu tramvaje. Ve Vozovně uvede sérii olejomaleb, inspirované jeho paralelním životem řidiče tramvaje. Každodenní výhledy zpoza čelního skla se v autorových obrazech proměňují v introspektivní putování na pomezí reality a nostalgie.
V době, kdy obraz cirkuluje digitálním světem rychlostí datového toku a mizí dřív, než jej stihneme skutečně vnímat, se Jiří Marek uchyluje k malbě především jako k aktu ukotvení. Fyzické dílo pro něj není formálním reliktem, ale způsobem, jak znovu navázat vztah mezi okem, rukou a pamětí – jak se dotknout skutečnosti.
Chcete si vyzkoušet kresbu nebo malbu přímo v ateliérech Akademie výtvarných umění v Praze? Od září startují nové kurzy pro veřejnost – od intenzivních večerů s živým modelem až po experimentální Kresbu jinak. Stačí si vybrat a přihlásit se na kurzyproverejnostavu.cz. Místa rychle mizí!
Pustina jako obraz vyčerpané krajiny i informačního zahlcení vystupuje jako mnohovrstevnatý symbol krize modernity. Výstava sleduje její fyzické, kulturní i duchovní podoby a zkoumá, zda právě prázdnota nemůže být i prostorem proměny a nové iniciace.
V prvním patře zámku představujeme RETROGAMING, výstavu, která připomíná historii výpočetní techniky a herní grafiky od jejího počátku do poloviny 90. let 20. století. Pozornost je věnována československým i zahraničním hrám, domácím počítačům a konzolím z 80. let. Nachází se zde i herna s historickými počítači, herním automatem i s moderními PC s emulátory – se stovkami her, které si naši návštěvníci mohou sami zahrát. Sklepení zámku je pak proměněno v tajuplný svět z počítačové hry Creaks od studia Amanita Design.
Třetí a finální výstava cyklu Tropický modernismus představuje unikátní architekturu Honolulu 30.–60. let 20. století, která spojuje americké vzdělání, japonské vlivy i tradiční havajské stavitelství. Adam Štěch v rámci výstavy ve Winternitzově vile přibližuje málo známý fenomén tropického modernismu v autentických fotografiích a textech.
Výstava Planeta Hlava je dílem výtvarníka Davida Böhma a spisovatele Ondřeje Buddeuse. Návštěvníci tu vstupují do imaginárního světa hlavy, která je představena jako samostatná planeta – krajina výrazů, emocí, pohledů a vztahů. Výstava Sídliště se obrací k prostředí, v němž Galaxie stojí – k Jižnímu Městu, největšímu českému sídlišti. Kurátoři Denisa Václavová a Ondřej Horák pozvali více než dvacet umělkyň a umělců několika generací, mezi nimi třeba Magdalenou Jetelovou, Evu Koťátkovou, Josefa Bolfa, Kurta Gebauera či Tomáše Svobodu. Jejich díla reflektují vizuální podobu i atmosféru sídlištní krajiny, veřejného prostoru a každodenní reality, která je pro mnohé domovem, pro jiné anonymní betonovou džunglí. Big Bang Bar, navržený umělcem Krištofem Kinterou, proměnil část bývalého multiplexu v instalaci na pomezí designu, umění a alchymistické laboratoře. Návštěvníci zde najdou přibližně 3000 lahviček s 936 lidskými pocity a emocemi.
Podzimní výstava představuje malířku Karolínu Šulcovou, výraznou představitelku nejmladší generace umělců, která se již aktivně pohybuje na současné galerijní scéně. Ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje tématu rodinné paměti a pouta k místu – několik staletí staré usedlosti ukryté v polích Vysočiny. Dům, který pozbyl původní obyvatele i funkci se stal pro rodinu spíše břemenem, zůstává ale silným emočním bodem, se kterým autorka velmi citlivě pracuje. Výstava propojuje velkoformátové malby s fragmentovanými obrazy, připomínajícími filmový pás. V jemných tónech modré a nachové dosahuje snové atmosféry. Výstava otevírá divákům okno do světů, kde se osobní historie prolíná s krajinou i s příběhem samotného Uhelného mlýna.
Výstava Zpaměti představuje výsledky subjektivní kartografie Jany Kasalové, ve které se snaží zachytit jak objektivní prostor, tak i spirituální, společenské a historické souvislosti. Své geoanatomické „portréty“ území a států vystaví v Experimentálním prostoru. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Výstava Žeň klidného oka představuje výběr obrazů a kreseb Tomáše Pilaře z posledních třinácti let, které lyricky i existenciálně reflektují krajinu, zvířata a vnitřní svět člověka jako součást proměnlivé, kontemplativní skutečnosti. Autorem výstavy je vedoucí kurátor GASK Richard Drury.
Výstava Mumie v krajkách představuje porcelánové plastiky Terezy Eisnerové, které kombinují jemnost materiálu s výrazně dekadentní tematikou. Miniaturní formáty, inspirované mumiemi a makabrózními výjevy, odhalují křehkost i temné vrstvy lidské existence. Kurátorkou výstavy je Adriana Primusová.
WHO? WHY? monografická výstava Daniela Pešty představující soubor autorových prací, které budou v ČR prezentovány poprvé. Přes multimediální vyjádření od malby k akvarelu, přes objekty, instalace, videa a asambláže se Pešta se svou typickou naléhavostí mimo jiné ptá, KDO vlastně řídí tento svět.
Během posledních pěti let zorganizovala Winternitzova vila ve spolupráci s kreativní skupinou OKOLO již 13 architektonických výstav. Ve všech jejich kurátor, historik architektury a publicista Adam Štěch, představuje méně známé kapitoly a polohy modernistické i současné architektury.Tato expozice provází všemi uplynulými výstavami, které byly vždy součástí širších tematických celků. Panely jsou rozmístěny po celém parku Portheimka a výstavu je možné navštívit 24 hodin denně až do 31. 10. 2025.
Tři autoři, tři přístupy, tři dimenze. Kresba, malba, socha, reliéf, a především prostor Hyb4galerie, pro který autoři vytvoří jedinečnou a osobitou instalaci, vznikne tak možnost pozorování mimořádné komunikace s prostorem i mezi samotnými umělci. Vstup: Zdarma
Tři autoři, tři přístupy, tři dimenze. Kresba, malba, socha, reliéf, a především prostor Hyb4galerie, pro který autoři vytvoří jedinečnou a osobitou instalaci, vznikne tak možnost pozorování mimořádné komunikace s prostorem i mezi samotnými umělci. Vstup: Zdarma
Katedra fotografie FAMU připomíná 50 let od svého založení dvěma paralelními výstavami.
Název cityLOVE označuje dlouhodobý projekt českých fotografů Jany Jabůrkové a Jiří-ho Turka. První fotografie kolekce jsou více než dvacet let staré. Na výstavě uvidíte jen malý zlomek ze série, která aktuálně čítá přes 600 snímků z celého světa. Základem všech fotografií je atmosféra, přičemž není důležité, aby byly ostré a popisné. Jejich cí-lem je zachytit mizející genius loci měst tak, aby divák cítil náladu daného místa, aby měl jedinečný pocit, který zažili fotografové.
12. ročník festivalu Future Gate proběhne na podzim tradičně v Praze, Brně, Hradci Králové, Plzni, Olomouci, Hodoníně, Šumperku a Košicích. Těšit se můžete na soutěž filmových novinek, soutěž studentských filmů, legendy žánru, krátké filmy i dokumentární sekci. Bude to velké, bude to nezapomenutelné. Tématem letošního ročníku bude "lidské tělo".
Jumbo, street art umělec z Plzně, představuje ve své výstavě v kavárně FOYER v DEPO2015 jedinečný pohled skrze barevné a provokativní motivy. Jeho tvorba kombinuje klasické graffiti techniky s prvky současného i klasického vizuálního umění. Výstava zachycuje jeho vidění světa po 25 letech života se sprejem, válečkem či samolepkou.
Z motivů, které s sebou přináší řeka a život, který ji obklopuje, vychází výstava, která zve na poutavou cestu časem – po proudu přírody, techniky, umění a lidské tvořivosti. Na výstavě bude k vidění více než čtyři sta pečlivě vybraných exponátů. Návštěvníci se mohou těšit na skutečné skvosty, které zachycují význam Vltavy v dějinách, umění i každodenním životě. Od vzácných literárních památek a archivních dokumentů ze 13. století, přes výtvarná a technická díla, až po předměty spojené s významnými osobnostmi i kulturními fenomény, které formovaly obraz této řeky.
V říjnu se v galerii Rock Café představí dvě výrazné osobnosti české výtvarné scény — Jiří Šorm (nar. 1957) a Martin Frind (nar. 1963). Šorm, akademický malíř a grafik, čerpá inspiraci ze svých cest do exotických krajin a ze světa starých kultur; spojuje expresivní abstrakci s figurálními prvky, hrou světla, barvy i prostorových objektů, které často přecházejí do symbolických podob.
Výstava představí uměleckou tvorbu žen, a to od středověku až do konce 19. století, přičemž ukáže osobitou povahu ženské tvorby, zejména v malířství, sochařství, kresbě i grafice a dále také v oblasti užitého umění, čímž odkryje druhý, méně známý, příběh dějin umění. Pozornost bude zaměřena na charakteristiku prostředí, ve kterém umělkyně tvořily; též ukáže témata, která ženy ve svých dílech zpracovávaly.
Výstava je oslavou života, kdy autorka (jinak profesorka neurologie) zpracovává toto téma od jeho vzniku ve fázi buněčných struktur, po jeho bohatý a košatý růst a nakonec zánik s přechodem do jiných forem a dimenzí.
Profilová výstavu obrazů a malovaných porcelánů malíře Jiřího Straky (1967), který využívá tradiční čínské výtvarné techniky pro svá aktuální “západní” témata. Pomocí velkoformátové tušové malby na rýžovém papíře či malbami kobaltem na porcelánu vytváří Straka napínavou a vrcholně estetickou transkulturní podívanou, kterou dochází k posouvání uměleckých modelů, a to napříč médii i staletími.
Výstava, uspořádaná ve spolupráci s Fondation Hartung-Bergman, vůbec poprvé staví umělkyni a umělce do společného dialogu. Vedle mistrovských děl ze zásadních zlomových okamžiků jejich kariéry obohacují náš pohled do jejich světů dosud neviděné skici a archivní materiály, včetně fotografií, vybavení z jejich ateliérů, korespondence a vzájemných darů.
Čtrnáctý ročník mezinárodního festivalu Film a architektura se zaměří na osobnosti architektury, umění i filmu, které neprávem zůstávají ve stínu – ať už kvůli genderu, době nebo kolektivní paměti. Letošní program nabídne intenzivní a často velmi osobní filmové portréty architektek, designérek, teoretiček i aktivistek.
Vendula Chalánková nejčastěji maluje tak, jako by nemalovala. Její způsob práce se už na první pohled vymyká tradiční představě o malbě jako gestickém, expresivním procesu. Tah štětce eliminuje na minimum, podobné je to až na výjimky i s texturou, výraz obvykle nahrazuje preciznost. Povrch jejích obrazů je dokonale hladký, barvy nanáší tak pečlivě, že výsledek může působit jako digitální výstup. Není se čemu divit, že její v pravém slova smyslu práce nevznikají ani snadno, ani rychle. Malba v jejím případě představuje spíš optický vzorec bez známek rukodělnosti. Přesto si zachovává vizuální citlivost, kompoziční jemnost a nezříká se toho nejdůležitějšího, totiž zaujatého výběru motivu.
19h
18:00 + 20:00 | Loutková inscenace o spartakiádě, nekonečnu a životě v normalizačním Československu.
20:00 V říjnovém koncertu skladatel, pianista a multiinstrumentalista Mikuláš Tichý představí své nové skladby, které propojují klavírní instrumentální části s minimalismem a elektronickými prvky ve snovou krajinu pocitů. Série Calmake v Atriu představuje současnou klasickou hudbu v novém světle – jako živý organismus, který se přirozeně rozpíná do neoklasiky, ambientu, elektroniky i filmové hudby.
20 h - Jazz Q Martina Kratochvíla & Big Band – Křest LP (jazz – fusion – crossover)
19h
18:00 Hlava je jediná planeta s vesmírem uvnitř. Vstupte do prostoru, kde se řeč tváře stává krajinou k objevování sebe i druhých. Výstava volně inspirovaná knížkou Hlava v hlavě klade otázky, které nemají jednu odpověď. Všímá si tváře jako místa, kde začíná vztah – pochopení, empatie, ale někdy i nedorozumění. Je pro všechny, kdo se nebojí objevovat svět uvnitř i vně a kdo věří, že porozumění začíná v pohledu.
22:00 - house a techno na pravidelné Djské akci
20h
20:00 Nový pohled na Shakespeara.
20:00 Štěpán Janoušek (trombón), Michal Wróblewski (saxofon), Miloš Klápště (kontrabas), Jan Chalupa (bicí). JWQ je akustický kvartet kombinující improvizovanou hudbu s kompozicemi z dílny obou dechařů. Kvartet byl původně zásadně ovlivněn newyorským jazzovým downtownem (Sex Mob, Medeski-Martin-Wood, Bobby Previte, Ray Anderson, Marty Ehlrich), postupem času se tato přímá inspirace částečně vytratila a z kvartetu se stal soubor vycházející „z tolika zdrojů až hanba”. Skladby jsou eklektické, hudba čerpá z různých tradic, vše je propojeno totální improvizací.
19:00, Zatímco muži vyřizují účty s minulostí, ženy přicházejí o budoucnost. Jednoho večera usnuly jako manželky a matky a druhý den ráno se probudily jako vdovy. Válka, která patří mužům, očima žen, jež se musí vyrovnávat s jejími následky. Autorská inscenace inspirována antickými motivy a osudy reálných žen, jimž válka vzala vše, co do té doby považovaly za samozřejmost.
19:00 Kytaroví průkopníci Sir Richard Bishop (ex-Sun City Girls) a James Blackshaw se po letech vrací do Prahy. Po ukončení činnosti kapely Sun City Girls v roce 2007 se Sir Richard Bishop etabloval jako významná postava na poli experimentální kytarové hudby. Sun City Girls byli pionýry tzv. fourth world music, hybridního hudebního stylu, který propojuje prvky západní avantgardy s netradičními zvuky a strukturami z ne-západních kultur.
19:00 Strhující a oceňovaná doku-fikční hra Tomáše Dianišky 294 statečných vás zavede do zákulisí jednoho z největších hrdinských činů v českých dějinách – operace Anthropoid. Málo se přitom ví, že se tyto významné historické události odehrávaly především v Libni, působišti Divadla pod Palmovkou. Inscenace získala od své premiéry v září roku 2020 nejedno uznání kritiky, třeba Cenu divadelních kritiků nebo Cenu Divadelních novin.
09:30 Lipany, 18:00 Velká fotbalová pohádka
20h
18:00 vernisáže čtyř výstav – Breaking the Course of the European Boomerang, Živý nás nedostanou, Vzduch, voda, Malý a Velký vůz a Blueberry Fields. Během večera vystoupí DJ BeerTazz.
Výstava představí výběr ze zlatého pásma celostátní přehlídky výtvarného oboru ZUŠ ČR 2024. Prezentována jsou nejkvalitnější výtvarná díla z loňské soutěžní přehlídky – výtvarné celky, projekty, řady a cykly, které vznikly jako výsledek tvůrčí spolupráce žáků a jejich pedagogů, a které porota ocenila především pro hloubku pedagogického myšlení, originální řešení výtvarných problémů, společenský přesah volených témat a osobitost výtvarného projevu. Výstava nabídne reprezentativní průřez tím nejlepším, co bylo v rámci výtvarného oboru ZUŠ v uplynulém období vytvořeno.
18h
16:00/KINO ART - Ještě nejsem kým chci být (umělecký dokument, 110 Kč) 18:00/NOVINKA - Splitsville (vztahová komedie plná partnerského chaosu) 20:00/NOVINKA - Franz (historický velkofilm o Franzi Kafkovi od Agnieszky Holland)
19h
19:00 Účinkuje Vilma Cibulková. Povídat si s ní bude Olga Strusková, režisérka a spisovatelka. Hudební doprovod na pozoruhodný nástroj theremin pod taktovkou Swetji.
14:20 Zlouni 2 15:50 Nahoře nebe, v dolině já 16:10 Céčko: Karavan 16:20 Otec 17:45 Franz 18:15 Céčko: Sorry, Baby (English friendly) 18:30 Velká nádherná odvážná cesta / A Big Bold Beautiful Journey (English friendly) 20:15 Jedna bitva za druhou / One Battle After Another (English friendly) 20:30 Céčko: Bláznivě 20:45 Sirat
18h
18:00 Minimalistická pohybová inscenace v režii Apoleny Vanišové je volně inspirována teorií rakouského biologa Paula Kammerera. Zabývá se zákonem řady, pozorováním opakujících se událostí, které jsou za normálních okolností nám neviditelné. Během tohoto představení nabízí divadlo možnost bezplatného hlídání dětí.
19:00 Ho Jun Čong propojuje hudbu, zpěv a tanec s estetikou „Pohybu v Nehybnosti“ a dává tradici nový rozměr.
Performance je vyvrcholením dlouhodobé série uměleckých intervencí ve veřejném prostoru. Klíčovým prvkem „přímé akce“ jsou uniformy policejních těžkooděnců coby hlavní vizuální a symbolický element. Díky nim vznikají absurdní, neobvyklé, mrazivé, a hlavně provokativní situace, které na jedné straně zpochybňují status a autoritu policie jako instituce státu či moci, a na druhé straně naplňují její ideální poslání: pomáhat a chránit – lidi přírodu, potěšení, krásu, lásku i samotný život.