Vzdělávací expozice na téma lidské identity
Výstava Tereza a Giardino Terezy Brichtové představí malířskou tvorbu mikulovské rodačky, která absolvovala Ateliér konceptuálních a intermediálních tendencí u prof. Adély Matasové na UMPRUM v Praze. Soubor vystavených velkoformátových akvarelů se pojí s devítiměsíčním konceptem, v jehož průběhu autorka vytváří úplně novou zahradu, tak aby splňovala aspekty užitku, trvanlivosti a krásy. Tato zahrada nebude botanická, ale metaforická, pracující se vzpomínkami a symboly. Tereza a Giardino je tak uměleckou paralelou vnitřní krajiny umělkyně. Kurátorkami výstavy jsou Veronika Marešová a Marcela Straková.
Výstava Muž v pozadí 2012–2015 se ohlíží za dobou, do níž se česko-francouzská malířka Marta Morice zcela ponořila, aby odtud vyzvedla a do comicsové podoby převedla výjimečný příběh svého prastrýce dr. Miroslava Polreicha. Spolu s ilustracemi comicsu Rozvědčík výstava představí i autorčinu volnou tvorbu, konkrétně velkoformátové akvarely vznikající ve stejném časovém období jako comics. Kurátorka výstavy je Veronika Marešová.
Bruce Weber je známý především svými fotografickými sériemi pro módní časopisy, jako jsou Vogue, GQ, W Magazine, The Interview nebo Vanity Fair, a spoluprací s předními značka-mi jako Calvin Klein nebo Ralph Lauren. Jeho fotografie často zachycují mladé ženy a muže ve sportovních, odvážných a intimních momentech. Výstava v Domě U Kamenného zvonu (GHMP) bude vedle módní fotografie ve stejné míře akcentovat také jeho portrétní, reportážní a krajinnou tvorbu stejně jako hudební a módní videoklipy i celovečerní filmy. Weber průběžně fotografuje významné osobnosti z kulturního a politického života, mezi jeho nejslavnější snímky patří například unikátní portréty Nelsona Mandely, Georgie O’Keeffe či Louise Bourgeoise.
Kryštof Netolický reprezentuje mladou brněnskou výtvarnou scénu. Dlouhodobě pracuje na sérii muralů, obrazů a kreseb s výjevy z bláznivého světa plného různých bytostí a zvířat. GASK představí jeho malbu, která vychází z graffiti a komiksu.
Za art-designovou značkou PRASKLO stojí Petra Švejdarová a Klára Vaculíková – umělecký tandem, který se na české scéně profiluje od roku 2016. PRASKLO se zabývá tvorbou unikátních váz a objektů z odpadového skla a betonu. Projekt v GASK s názvem Mimo čas je prezentován prostřednictvím zemité site-specific instalace, inspirované nejen přírodou, ale též architektonickým brutalismem. Mimo čas navrací užitnou i estetickou funkci vyřazeným skleněným předmětům, které v dialogu s opracovaným betonem dostávají novou příležitost. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Jak náročná je záchrana artefaktů z různých materiálů a historických etap vám ukáže výstava, která představí práci našich odborníků z oddělení konzervace a restaurování. Přiblíží postupy, které budou prezentovány přímo na konkrétních historických dílech, pomocí audiovizuálních prostředků či v rukodělných koutcích.
Jak náročná je záchrana artefaktů z různých materiálů a historických etap vám ukáže výstava, která představí práci našich odborníků z oddělení konzervace a restaurování. Přiblíží postupy, které budou prezentovány přímo na konkrétních historických dílech, pomocí audiovizuálních prostředků či v rukodělných koutcích.
Pozvání ředitele k prezentaci své tvorby v libereckých Lázních přijali dva němečtí umělci a životní partneři Rosa Loy a Neo Rauch, kteří bezpochyby patří mezi nejvýznamnější autory soudobé evropské malby. Bazénová a podbazénová hala, stejně jako grafický kabinet, se naplnily stovkou děl ze soukromého archivu obou autorů, kteří jsou předními představiteli tzv. Nové lipské školy. Výstava Verwobene Sphären představuje jejich vzájemný umělecký dialog a návštěvníci si ji mohou prohlédnout až do 26. ledna příštího roku.
Příběh malíře Vratislava Nechleby (1885–1965) žije v českém kulturním prostředí hlavně díky povídkám Oty Pavla – jako legendární náladový malíř podobizen Nejezchleb. Jeho dílo je však – navzdory renomé žádaného prvorepublikového portrétisty – v odborných kruzích i u laické veřejnosti v podstatě neznámé. Ačkoli působil čtyři desetiletí jako profesor na pražské Akademii, několikrát i v pozici rektora školy, byl celý život solitérem a stál ostentativně stranou úsilí progresivně orientovaných generačních souputníků, usilujících o moderní výraz. Jeho díla spjatá s prostředím dobových elit byla obdivována pro dokonalou malířskou techniku i bravurní kresbu, suverénní malířský přednes, naturalismus a smysl pro detail. Kurátory této první velké retrospektivní výstavy jsou Vanda Skálová (GASK) a Milan Kreuziger.
Svatopluk Slovenčík (1934–1999) byl malířem, kreslířem a pedagogem, jehož dílo je dodnes neodmyslitelně spjato s fenoménem Zlína, kde se narodil a kde strávil podstatnou část svého života. Výstava Svatopluka Slovenčíka v GASK, která se koná v roce autorových nedožitých 90. narozenin, se zaměří především na jeho práce na papíře, v nichž se plně projevuje autorovo důkladné zkoumání zvolených témat prostřednictvím vymezených koncepčních cyklů. Autorem výstavy je vedoucí kurátor GASK Richard Drury.
Museum Montanelli se na několik měsíců proměňuje v magický kabinet kuriozit uměleckých pokladů několika staletí ze soukromé sbírky Patrika Šimona. V srdci Malé Strany se odehrává hostina pro všechny smysly. Uměleckou výjimečnost totiž reprezentují špičkové artefakty z časů gotiky, renesance, manýrismu a baroka nazírané přes spiritualitu a rozmanité formy vzájemných dialogů a interakcí. Těžiště výstavy spočívá v předvedení evropských malířských a sochařských pokladů od 14. do 18. století. Vzácné gotické sochy povedou dialog s mimořádnými artefakty – uměním starého Peru, západní Papuy, ale i Mexika, Afriky a solitérními ukázkami prehistorické, antické a keltské kultury. Nebudou chybět ani intervence ze současné umělecké scény.
Dosud nejrozsáhlejší samostatná výstava sochaře Stefana Milkova představující výběr z děl, která vznikla v období 1989–2024.
Výstava fotografických děl Jaroslava Brabce, která zachycují řadu výrazných osobností výtvarného umění a fotografie
Devadesátá léta znamenala pro Ostravu změnu. Kromě celospolečenského dění ovlivněného transformací kdysi ryze industriálního regionu je možné mluvit také o postupném etablování místních umělců na poli celorepublikové a v některých případech i středoevropské scény. To vše spoluutvářelo vznik jednoho z nejvýraznějších lokálně kulturních center a podnítilo pro-měnu institucionálního zázemí i podmínky samotné tvorby. Skupina umělců a umělkyň, která ještě koncem osmdesátých let stála v jádru svébytné alterna-tivní subkultury, začala s příchodem nové dekády studovat na pražských akademiích, ale také učit na nově vzniklé vysoké škole přímo v centru regionu. Jejich tvorba rovněž upoutala po-zornost mimoostravských kurátorů a kurátorek, což vyústilo v řadu tuzemských i zahraničních výstavních projektů. Proměnila se však také sociální mobilita, a tudíž i personální podstata scény. Do regionu začaly proudit nové osobnosti, jiné naopak odcházely a vazby k domovskému městu udržovaly s různou mírou intenzity.
Jak by se proměnila naše role ve společnosti, kdyby ji přestal definovat a ovládat kapitál? Francouzsko-belgická dvojice Angélique Aubrit a Ludovic Beillard inscenuje potenciální situaci v prostředí galerie Kostka. Odvíjí zde fragmenty každodennosti šesti postav žijících v utopické realitě, v níž náhle zanikl koncept majetku a peněz. Pod tlakem nových okolností se dosud neotřesitelné hierarchizované společenské struktury hroutí a nutí postavy vyrovnat se se ztrátou svých pozic a privilegií. Zdánlivě statické očekávání a přešlapování v časoprostoru je ve skutečnosti zdrojem napětí kulminujícího v mocenské hry, jež hraničí s manipulací a krutostí. Setrvávání v mezích přítomnosti a neochota opustit její prostředí reflektují současný svět, který – jak poukazuje teoretik Boris Groys – se zajímá jen a pouze o sebe. Své aktérky a aktéry staví tato společnost do prázdnoty plné nesmírné samoty, která se ztrátou dosavadních jistot eskaluje. Naddimenzované postavy vytvořené umělectvem se setkávají v jedné ulici a ožívají během doprovodných performance. Zvou diváctvo ke sledování i participaci v rámci potenciálních momentů, které si v tuto chvíli lze jen obtížně představit. Společenský kolaps se v ní totiž nejeví jako hypotetický scénář, ale otázka křehkosti naší existence.
Finální čtvrtá kapitola Fotograf Festivalu představuje v Galerii MeetFactory práce deseti umělkyň a umělců. Centrální prací je pětikanálová projekce japonského umělce Meiro Koizumiho Theater of Life z roku 2023. Když byl tento umělec v roce 2023 pozván na 14. bienále v jihokorejském Kwangdžu, připravil s emigranty korejského původu, kteří utekli z Ruska do Jižní Koreje před válkou na Ukrajině, neobvyklou videoinscenaci. Inspirováni tradičním korejským divadlem Goryeo, založeným ve 30. letech minulého století Korejci deportovanými do Kazachstánu, se tito emigranti zaměřili na otázky kulturní identity, které jim umožnily konfrontaci s jejich vlastní situací. Vznikla tak poetická projekce, plná pocitů odcizení, smutku a touhy, zároveň vyzařující nejenom energii, ale i důstojnost a odhodlanost.
Výstava kreslířky a grafičky Lenky Falušiové s názvem „Potkala jsem sebe v lese“ návštěvníkům představí nejaktuálnější autorčiny umělecké práce v různých formátech a výtvarných technikách: velkoformátové tušové malbě a kresbě, akrylové malbě a tisku z hloubky. Ústředním tématem všech děl je neurčitá, tichem naplněná lesní krajina, inspirovaná pocity a vzpomínkami autorky. Autenticita, intuice a preciznost autorčiny práce, v kombinaci s neutuchající touhou objevovat ukryté příběhy, přináší osobitou výtvarnou výpověď.
Jak rychle se proměňuje užívání slov v českém jazyce? A jak vypadá práce současné umělecké scény, která se věnuje kombinaci vizuálního ztvárnění se slovy a větami anebo hledá nové způsoby vyjádření skrze text? Interaktivní výstava – instalace pro všechny generace.
Film ve smíšené realitě Křehký domov zobrazuje skrze VR brýle důsledky ruské agrese vůči Ukrajině
Výstava představí souborné dílo významné fotografky, která se pohybovala v různých pro-středích i na různých kontinentech. Fotografie Heleny Wilsonové (* 1937, Návarov, dnes Zla-tá Olešnice, † 2019, Toronto, Kanada) se vyznačují silnou empatií a snahou o důstojnou inter-pretaci každého, i sociálně vyloučeného prostředí. Celá jedna etapa její tvorby je významným svědectvím o neoficiální výtvarné scéně v době normalizace.
Site-specific výstava Marka Šilpocha je upřímnou sondou do jeho života, osobní zpovědí starého ega, příběhem o pokřivených ideálech umělce žijícím v konzumní společnosti, o splněných snech hnaných chtíčem či o zničení a znovunalezení sebe sama a nových hodnot. Vstupné: Zdarma
Asi jen málokdo si dokáže představit Vánoce bez nazdobeného stromečku. Vánoční ozdoby se mnohdy dědí z generace na generaci a uchovávají se jako vzácný rodinný poklad plný těch nejkrásnějších vzpomínek. A právě na ně se zaměří tradiční vánoční výstava. V posledních letech prezentujeme o Vánocích vánoční ozdoby ze sbírek soukromých sběratelů, tentokrát však vystavíme sbírku vlastní, vytvářenou mnoho let převážně z darů soukromých osob. V současnosti čítá asi 2 500 kusů vánočních ozdob z různých materiálů a období a část vzorkovny n. p. Železnobrodské sklo. Přijďte si prohlédnout výběr těch nejzajímavějších a dozvědět se něco více o jejich historii i výrobě.
Výstava Útěcha věcí nabízí poprvé vhled do výtvarného, konceptuálního i fotografického díla tureckého spisovatele a nobelisty Orhana Pamuka.
Kde je les, tam je pro Lenku Falušiovou chrám. Od dětství se učí číst jeho vnitřní řád, komunikovat s tamními společenstvy, a to jak při fyzických návštěvách, tak ve vlastní imaginaci. Tráví tam podstatnou část dne. Tiše pozoruje. Setrvává. A jako nikde jinde splývá s přírodou. Vstupné: Zdarma
Už název nové výstavy Jakuba Špaňhela odráží jeho dlouhodobou fascinaci Benátkami, která se stále výrazněji propisuje do jeho tvorby. Fakt, že se jedná o jazykovou formu, kterou používá venetština, tedy místní historicky definovaný jazyk odlišný od obecné italštiny, naznačuje ještě osobnější vztah než dřív. Nejen, že jde o magické město s unikátní atmosférou, které patří mezi nejvýraznější umělecká centra v Evropě. Je to také po Vídni jedno z míst, kam se po pádu Železné opony většina Čechů podívala nejdříve. A nyní i místo, kde Jakub Špaňhel část roku žije. Jeho předchozí práce zachycovaly spíš to, co Benátky navenek symbolizuje, než to, čím ve skutečnosti jsou. Ať je to typická byzantská bazilika na Piazza di San Marco, veduta s Benátskou lagunou nebo proslavené skleněné lustry a zrcadla z Murana. Na nových obrazech se ale poprvé objevuje něco jiného. Totiž Benátky tak, jak je zná teď: postranní uličky, mihotavá světla bytů posledních obyvatel a noční kanály s tyrkysově černou vodou...
Výstava nejnovějších obrazů Martina Krajce uvádí diváka do svůdného toku vzrušených vizí, sdružujících několik okruhů autorovy představivosti, jež postupně vykrystalizovaly během jeho dlouhodobé, soustředěné tvorby: jsme pohlceni dynamickými, sférickými událostmi slučujícími několik prolínajících se protikladných stavů: smyslový i nadsmyslový, bdělý i snový, vnější i vnitřní, zjevný i skrytý. Zastoupené obrazy jsou velkorysou syntézou Krajcova malířského uchopení přirozeného i transcendentálního světa.
Výstava ve vyšehradské IN Gallery přináší intenzivně zhuštěný pohled do nové práce Radky Bodzewicz. Malířka Radka Bodzewicz neváhá využít soudobé technologie pro vyjádření toho, co lze najít v hlubinách lidského vědomí. Klasickou malbu rozšířila o videopříběh skrze virtuální realitu a softwarovou aplikaci. Sochy modeluje v 3D brýlích, v nichž nevidí své ruce ani tělo. Současnou tvorbou autorka vkročila do nové země. Opouští epická vyprávění o národech, jež putují zemí, hledají potravu a bezpečí, bojují s divočinou, snaží se přežít ve velkém širém neznámém světě. Přítomné obrazy se zaměřují na jedince, komunitu, vztahy a sebepoznání. Zauzlovány ve snech vynořují se občas prastaré obsahy. Co si s nimi počít naznačuje antropologie, psychoanalýza a umění. Autorčin výzkum a způsob práce s archetypy vrací obrazům ztracené vědomí posvátného prostoru. Radka Bodzewicz nehledá to, co bylo, obrací se k tomu, co v nás zůstává.
Vážíš stejně jako tučňák, nebo jak lev? Doskočíš stejně daleko jako klokan? Vidí lépe pes, nebo kočka? A kdo má lepší sluch? To vše zjistíš na nové poznávací výstavě Mezi námi zvířaty, kterou jsme společně s libereckým science centrem iQLANDIA připravili na půdě zámku. Výstava nabízí spoustu interaktivních stanovišť, díky kterým si můžete porovnat své schopnosti s vybranými zvířaty. Přijďte a objevte svět zvířat z nové perspektivy! Kapacita výstavy je omezená, rezervujte si své vstupenky na www.muzeum-roztoky.cz.
TRNKOVA ZAHRADA 2 - aneb originální kybernetoskop, to je - velkokapacitní audiovizuální stroj na zábavu, legraci a půvabné nesmysly ve sklepení zámku. V jeho útrobách čeká malého (i velkého) návštěvníka řada neobyčejných atrakcí a překvapivých setkání, které pro ně připravili pokračovatelé Trnkova odkazu – Jan a Matyáš Trnkovi!
Přijďte se podívat, jak vznikal nový český animovaný film režisérky a výtvarnice Kristiny Dufkové. Až do konce tohoto roku je možné vidět v prostorách zámku výstavu dekorací a loutek, se kterými byl film vytvářen.
Výstavy „Jiří Suchomel: Architektura spolupráce“ a „FUA30“ se konají u příležitosti výročí 30 let od založení FUA TUL. Vystavena bude architektonická tvorba zakladatele fakulty, prof. Jiřího Suchomela, instalace doc. M.A. Jana Stolína a prezentace fakulty. Výstava vznikla ve spolupráci Národní technické knihovny a Fakulty umění a architektury Technické univerzity Liberec. Výstava Jiří Suchomel: Architektura spolupráce zdůrazňuje, že zdařilé architektonické dílo je zpravidla výsledkem součinnosti skupiny lidí, kteří se v otevřeném dialogu snaží nalézt cestu, jak uplatnit a rozvinout iniciační nápad jedince. Výstava se obrací do blízké minulosti, která nám překvapivě rychle uniká ze živé paměti, včetně projektů s dobovým mezinárodním ohlasem. Současně akce připomíná, že Jiří Suchomel (1944), jeden z předních zástupců silné generace architektů a architektek spojených přitažlivostí stavby vysílače a hotelu Ještěd, stále zasahuje do aktuálního dění. Přesvědčivě to dokládá autorův zájem o technologii 3D tisku ve stavebnictví. Shrnout to lze tak, že tvorba Jiřího Suchomela se děje už od konce 60. let 20. století do dnešních dnů s cílem hledat důstojnou současnou architekturu, která odráží technologický pokrok a buduje blízký vztah člověka ke světu.
2,5 metru veliký zářící objekt má vyvolat zamyšlení, možnost zastavit se uprostřed rušného vestibulu metra, zklidnit se a meditovat. Výtvarník a sochař Jan Lamr (*1983) získal umělecké vzdělání studiem propagační grafiky na Vyšší odborné škole grafické v Praze, které ukončil v roce 2006. Jan Lamr pracuje s abstraktním vyjádřením a zkratkou. Prvotní náměty pro svá díla nalézá v uvolněné, živelné kresbě, pro niž obvykle využívá akrylové fixy s různě silnými hroty. Vybrané motivy vzniklé automatickým tvořením dále rozpracovává na rozměrných plátnech.
Každý den 12-18hod
Tématem poslední výstavy cyklu hostujících kurátorrů Galerie Kurzor Zuzany Blochové a Marka Meduny je fyzická zkušenost, kterou mohou umělecká díla zachytit a následně vyvolat. Skrze pozorování sebe a druhých a dokumentární prostředky fotografie, sochařství a kresby umělci zobrazují vnitřní procesy, samotu v těle a prolínání sociální a individuální tělesnosti.
Výstava volně navazuje na dvě stejnojmenné výstavy Ženské domovy z první poloviny 90. let minulého století, na nichž se – často veřejně poprvé – představily výrazné umělkyně nejmladší generace. Skupinový projekt v Galerii AVU iniciovaly právě ony – někdejší absolventky Akademie výtvarných umění a částečně též Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze narozené mezi lety 1963–1975. Výstava v nezbytné zkratce reflektuje proměnu jejich umělecké práce za poslední tři desetiletí. Skrze fotografie, videa, kresby, objekty, obrazy či intermediální instalace však především tematizuje individuální a kolektivní prožívání (nejen ženského) času: retrospektivní návraty či futuristické vize, relativitu přítomnosti, prchavost okamžiku, vytouženou věčnost i nedostatek času, uchovávání vzpomínek i zapomínání, začátky stejně jako konce. Součástí výstavy jsou komentované prohlídky a DJ+VJ party. Kurátorka: Martina Pachmanová. Vystavující: Veronika Šrek Bromová, Milena Dopitová, Veronika Drahotová, Radka Müllerová, Markéta Othová, Elen Řádová, Štěpánka Šimlová, Markéta Vaňková, Janka Vidová, Kateřina Vincourová, Trixi Weis.
Ve výstavě Possessed se autorka zaměřuje na pomíjivost lidské existence, kterou zkoumá prostřednictvím cyklických symbolů Slunce, Měsíce a zániku rituálních míst. Otevírá hluboké otázky o bytí, čase a hranicích mezi životem a smrtí. Výstava potrvá od 20. prosince 2024 do 31. ledna 2025 a jejím kurátorem je Michal Stolárik.
Výstava, která je zároveň záhonem bujícím životem skrze malířský přístup autorky, pro níž je zahrada dlouhodobou vášní. Různorodé formy života a zahradní esence v sérii obrazů malovaných za pomoci přírodních barev.
Výstava, která je zároveň záhonem bujícím životem skrze malířský přístup autorky, pro níž je zahrada dlouhodobou vášní. Různorodé formy života a zahradní esence v sérii obrazů malovaných za pomoci přírodních barev.
Kunsthalle Praha uvádí Neklidnou duši, první výstavu mezinárodně uznávané japonské umělkyně Chiharu Shioty v Česku. Zve návštěvnictvo na cestu do nitra lidské existence, na které zkoumá témata života, smrti a paměti. Shiotiny strhující instalace okouzlily publikum po celém světě. Její charakteristická monumentální díla z vlněné příze znázorňují různé typy vazeb a vztahů. Od 28. listopadu do 28. dubna promění dva velké galerijní prostory v Kunsthalle Praha. Jednou z inspirací umělkyně je Vltava, řeka symbolizující globální vazby hlavního města.
Řekne-li se „čeští umělci v meziválečné Francii“, každému se dnes vybaví především jména František Kupka, Josef Šíma, Jindřich Štyrský a Toyen. Řeklo-li se totéž umění milovnému Pařížanovi dvacátých let, vybavil si v prvé řadě jména Georges Kars, Othon Coubine a François Zdeněk, nebo François Maurice Eberl. Právě oni se dokázali nejvíce prosadit na pařížské meziválečné umělecké scéně, jejich díla se objevovala v prestižních galeriích a na stránkách výtvarných časopisů. Byli součástí kosmopolitního uskupení umělců usazených především na Montmartru a Montparnassu, označovaného jako pařížská škola.
Kunsthalle Praha uvádí Neklidnou duši, první výstavu mezinárodně uznávané japonské umělkyně Chiharu Shioty v Česku. Zve návštěvnictvo na cestu do nitra lidské existence, na které zkoumá témata života, smrti a paměti. Shiotiny strhující instalace okouzlily publikum po celém světě. Její charakteristická monumentální díla z vlněné příze znázorňují různé typy vazeb a vztahů. Od 28. listopadu do 28. dubna promění dva velké galerijní prostory v Kunsthalle Praha. Jednou z inspirací umělkyně je Vltava, řeka symbolizující globální vazby hlavního města.
Fotografové Kiti, Andrei a Klara zachycují puls nočního života. Žijí a tvoří v Praze, jsou však cizinci, což jim dává unikátní perspektivu a náhled na místní dynamiku vztahů těch, kteří se pod rouškou tmy schovávají. Nebo naopak těch, kteří se snaží najít – najít něco, někoho, sebe. Když se noční lampy pomalu probouzí ze svého spánku, nikdo nejsme cizí. Výstava nesoucí jméno písně Elliotta Smithe, Pictures Of Me stírá hranice mezi tanečníkem a DJem, kytaristou a fanouškem, mezi těmi, co pozorují a těmi, na které jsou upřené zraky. V obrazech před vámi všichni splývají v jedno tělo; tvoříme kulturu kolem nás, tančíme spolu. Pictures Of Me, pictures of us. Tato výstava je věnovaná vám všem, kteří jsou součástí naší dynamické a unikátní pražské scény.
22:00 - pravidelná pondělní party v rytmu hip hop a r'n'b se speciálními drinky za bezkonkurenční ceny
20:45 Pink Floyd: The Wall je jedním z mála filmových děl experimentujících s ryze hudební látkou. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů, animovaných sekvencí a videoklipových pasáží, které navzájem reprezentují bouři myšlenek a pocitů v nitru fiktivní hlavní postavy.
19:30 hod. -Odpočívej v euforii
14:00 Modrý anděl 16:30 Kočičí odysea 19:00 Nosferatu (v rámci pravidelného cyklu "Movie Barf Monday" + Q&A bude upřesněno)
15:30 Kino seniorů: Ještě nejsem, kým chci být 15:40 Céčko: Prezidentka 16:00 Kino seniorů: Vlny / Waves (English friendly) 17:20 PŘEDPREMIÉRA: Mosty 17:50 Céčko: Sex 18:30 Architektura ČSSR 58-89 19:20 Gladiátor II (English friendly) 20:20 Céčko: Dokonalé dny 20:50 Nosferatu (English friendly)
19:30 hod. -Odpočívej v euforii
22:00 - pravidelná pondělní party v rytmu hip hop a r'n'b se speciálními drinky za bezkonkurenční ceny
19:00 Kolekce objektů a obrazů a kopie expresivních náčrtků a nápadů z „lejautníklů“, výběr z dvaceti let záznamů. Při práci na objektech je jako jeden ze spojů používán svár, tedy svařování různých kovových materiálů. Inspirací jsou tvary i povrchy nalezeného zbytku.