Mezinárodní skupinová výstava „Žádný pocit netrvá věčně. Díla na papíře ze solidárních sbírek Skopje a Lidice“ představuje umělecká díla devatenácti umělců a umělkyň z celého světa, kteří jako jedni z prvních v šedesátých letech odpověděli na výzvu darovat své dílo do dvou solidárních sbírek vznikajících tou dobou v Lidicích a ve Skopji. Umělci a umělkyně ve své štědrosti darovali svá díla, přestože sami v řadě případů neměli dostatek finančních prostředků. Ve spolupráci s Národní galerií Praha, MoCA Skopje a Kunsthalle Vídeň vzniká na našem území jedinečná dvoj-expozice, se společným názvem „Žádný pocit netrvá věčně.“ jejíž plná šíře se divákům otevírá jak ve Veletržním paláci, tak v Lidické galerii. Umělci: René Bértholo, Lars Bo, Angelica Caporaso, Peter Clarke, Jef Diederen, Juraj Dobrović, Henrik Finne, Derrick Greaves, Dževad Hozo, Andrej Jemec, Toni Mau, Ileana Micodin, Barbara Narębska-Dębska-Kozłowska, Nemes Endre, Ankica Oprešnik, Fayga Perla Ostrower, Roland Pichet, Ioanna Veropoulou-Spiteri a Karel Vaca.
Stavba raně barokního zámku Troja byla zahájena v roce 1679. Autorem projektu zámku byl architekt francouzského původu Jean Baptiste Mathey. V návrhu zúročil zkušenosti ze svého pobytu v Itálii a inspiroval se typem římské příměstské vily. Středem a dominantou celé hmoty stavby je velký sál, z něhož se do obou stran rozbíhá chodba s enfiládou přilehlých salónů. Po stranách stavbu vertikálně i horizontálně ukončují dvoupatrové věžovité belvedery. Sochařská výzdoba dvouramenného schodiště vedoucího do zahrady byla svěřena drážďanským uměl-cům Georgovi a Paulu Hermannovým. Monumentální plastiky, zdobící schodiště, symbolizují boj Titánů s antickými bohy. Jednotlivé plastiky po obvodu schodiště představují antické bo-hy, alegorie denních i ročních období a světadílů. Malířské práce v přízemí zámku převážně uskutečnil Carpoforo Tencalla, v prvním patře zámku působili Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni Francesco. Pro iluzívní výzdobu velkého hlavního sálu povolal stavebník vlámské malíře Abrahama a Izáka Godynovy.
Lidské tělo jako známé i neznámé území. Výstava představuje nejrůznější podoby těla a zdůrazňuje téma odlišnosti jako nositele pozitivních impulsů a změn ve společnosti. Fotografie, videa a instalace jako oslava nekonečných možností a mystéria superorganismu – lidského těla.
Vstupte do magického světa trojrozměrných knih a staňte se součástí příběhu. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy otevírá interaktivní výstavu pro celou rodinu, která představí tvorbu i osobnost světoznámého ilustrátora a grafika Vojtěcha Kubašty.
Vzdělávací expozice na téma lidské identity
Centrum současného umění EPO1 uvádí výstavu Jízda, která se zaměřuje na ztvárnění bicyklů a jejich role v životě člověka. V bývalé elektrárně se představí tvorba více než čtyř desítek umělců několika generací. Těžištěm monumentálně pojaté expozice jsou díla sochařů a sochařek (Jakub Flejšar, Karel Nepraš, Zdeněk Němeček, Paulina Skavová, Čestmír Suška, Vratislav Karel Novák) a tvůrců instalací (Jiří Černický, Jiří David, Krištof Kintera, Filip a Lukáš Houdkovi, Jan Stolín) v turbínové hale. Mezi malíři a malířkami najdeme například Alenu Anderlovou, Františka Mertla ve světě známého jako FRANTA, Ondřeje Kohouta, Michaela Rittsteina, Petra Písaříka, Natálii Roučkovou, Karla Štědrého, Jakuba Špaňhela nebo Lubomíra Typlta.
Nejisté situace navazují na projekt Pět nejistých situací z roku 2022 a Dvě nejisté situace z roku 2023 a představují různé přístupy k interakci sluchového a zrakového vnímání. Díla ze sbírek Galerie hlavního města Prahy slouží jako základ pro nové kompozice současných skladatelů, které potom novým způsobem „nasvěcují“ časové vnímání výtvarného díla. Ve výstavních prostorách Zámku Troja bude představen výběr děl ze sbírek GHMP a na ně reagující nové hudební kompozice ve formě nahrávek skladeb a výběr jejich partitur. Skladby pod uměleckým vedením Iana Mikysky interpretuje soubor Prague Quiet Music Collective. Všechny zazní v rámci celoročního doprovodného programu (setkání s hudebníky, koncerty v hlavním sále Zámku, hudební workshopy a další).
Lucia Moholy: Exposures je první ucelenou prezentací tvorby spisovatelky a fotografky pražského původu Lucie Moholy (1894–1989). Výstava čerpá z nově objevených sbírek a archivních dokumentů a představuje celou šíři jejích spisů a fotografií od 10. do 70. let 20. století. Zaměřuje se především na její začátky v Československu a Německu, na rozsáhlou portrétní tvorbu i její zapojení do raných forem informační vědy včetně mikrofilmu v Anglii a Turecku. Výstava mapuje také její působení v uměleckých kruzích v Curychu, kde prožila posledních třicet let svého života.Nedílnou součástí kurátorské strategie výstavy jsou taktéž fotografie a videoinstalace umělce Jana Tichého, které jsou v dialogu s některými absencemi v díle Lucie Moholy.
Landscape festival jako dočasná laboratoř poskytne platformu pro seznámení s připravovanými proměnami vybraných území na Praze 3 a Praze 10 včetně revitalizace dopravního brownfieldu na kulturní a společenský klastr. Návštěvníci budou mít možnost navštívit ojedinělou pražskou divočinu v lokalitě Žižkova a Malešic. Festival potrvá od června do září 2024. Tříměsíční mezinárodní projekt je připravován ve spolupráci s hlavním městem Prahou, městskou částí Praha 3 a IPR Praha a koná se pod záštitou náměstka primátora Petra Hlaváčka a místostarosty městské části Praha 3 Pavla Dobeše. Festival představuje totální zelený urbanismus a dočasnými intervencemi dává vzniknout novým příběhům v mikrolokalitách metropole. Chceme vytvořit participační proces, do něhož by se zapojilo co nejvíce rezidentů. Letošní ročník každoročního Landscape festivalu navazuje na pět předchozích, které se konaly v Praze (2014, 2015, 2018, 2020 a 2022), a na projekt Žižkovská spojka v roce 2021. Od roku 2020 se tyto akce konaly ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy a za její podpory. Doprovodné výstavy, debaty a přednášky poskytnou komunikační platformu soukromým i veřejným záměrům a diskusi nad důležitými tématy, jako jsou umění ve veřejném prostoru, taktický urbanismus, zelený urbanismus a adaptace na klimatickou změnu.
Malíř Jan Zrzavý patří mezi národní klasiky, který výtvarným jazykem pomáhal pojmenovávat identitu české kultury. Autor často reprodukovaných jihočeských a vysočinských krajin, ilustrátor Erbenovy Kytice a Máchova Máje, scénograf Libuše a Čertovy stěny. A přeci tento malíř, jehož dílo bylo mnohokrát vystavováno, neprošel žádnou uměleckou školou, býval samotářem uprostřed davu obdivovatelů a nesl si v sobě od dětství osten jinakosti. Zápasil se svým tělem a homosexuální orientací ve značně konzervativním středoevropském prostředí, hledal východiska ze svého určení a nacházel je v umění a duchovních světech. Zrzavý jako moderní a progresivní autor, jehož dílo vyrůstá z hlubokého poznání starého umění, navazuje v 8smičce pomyslný dialog s motivicky či duchovně spřízněnými autory a autorkami. Témata spjatá s tělesností a krajinou (vnitřní i vnější), subjektivita a vědomé navazování na práce některých mistrů minulosti činí jeho tvorbu obzvlášť aktuální.
David Böhm a Jiří Franta spolu tvoří již od roku 2006. Jejich práce má rozmanitý a široký roz-sah, od konceptuální a procesuální kresby, jež je pro ně asi nejcharakterističtější, až po instalace ve veřejném prostoru nebo performance. Zásadní je pro ně rovněž tvorba knih, oba mají za sebou několik autorských publikací včetně komiksů, časopisů nebo výtvarných katalogů. David Böhm (1982) i Jiří Franta (1978) absol-vovali v ateliéru Vladimíra Skrepla Akademii výtvarných umění v Praze. Za svou tvorbu získa-li celou řadu ocenění, byli celkem třikrát nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého. David Böhm získal spolu s básníkem Ondřejem Buddeusem v roce 2013 cenu Magnesia Litera za publikaci Hlava v hlavě a v roce 2020 byl oceněn jako autor knihy A jako Antarktida.
Výstava houellebecq! Adama Štecha není poctou francouzskému spisovateli Michelu Houellebecquovi ani ilustrací jeho děl.
Nová stálá expozice Galerie Středočeského kraje naváže svým konceptem na úspěšný projekt Stavy mysli, oceněný v roce 2016 národní cenou Gloria musaealis. Příběhem, který tentokrát jako červená nit spojuje vybrané exponáty a provede návštěvníky LABYRINTEM (jak se nová expozice jmenuje), je cesta hrdiny. Námět je volně inspirován výsledky srovnávacího studia amerického religionisty a etnologa Josepha Campbella, který zkoumal společné základy mýtů, bájí i náboženských nauk. Expozice koncipovaná na základě archetypálního příběhu nabídne poutníkovi – návštěvníkovi setkání s různými podobami poznání, sebepoznání, reflexe či identifikace skrze setkání s jedinečnými uměleckými díly. Výběr děl ze sbírek GASK zahrnuje všechny způsoby uměleckého vyjádření od klasické malby po nová média; významná role patří dílům, která do sbírek galerie přibyla v posledních dvou desetiletích a nyní se poprvé představují v bezprostředním dialogu s díly ze stávajícího sbírkového fondu. Tento výjimečný galerijní počin vznikl jako výsledek úzké spolupráce kurátorského a lektorského týmu GASK.
Ideově sochařský projekt Cesta, ve kterém mladý umělec František Bílek (1872–1941) reagoval na inspiraci a zkušenosti ze svého studijního pobytu v Paříži z počátku devadesátých let patří, vedle tématu Krista, k nejzajímavějším konceptům jeho rané mystické tvorby. Názorně odráží Bílkovu osobitou interpretací křesťanství, která nám otevírá složitý prostor úvah o smyslu lidské existence a její sounáležitosti s věčným koloběhem universa. Inspiraci esoterickou a tehdy populární filozofií Édouarda Schurého (Velcí zasvěcenci / Les Grands Initiés) převedl Bílek do vlastní monumentální epopeje pozemské duchovní pouti lidstva dějinami za spásou. Začíná prvotním pádem na zem, od Povětroně, Adama a Evy až k tajemným zasvěcencům a prvním učedníkům Krista. Z celého cyklu Bílek realizoval pouze sochu Mojžíše (1905) a o mnoho let později sousoší Adama a Evy (1921). Některé z dalších zůstaly pouze v sochařských skicách, největší z nich jsou Povětroň (1903) a Tanec kolem zlatého telete (1903). Cesta vyšla ještě jako soubor grafik v roce 1909 a spolu se Stavbou budoucího chrámu v nás, publikovanou o rok dříve, je Bílkovým nejdůležitějším knižním projektem tohoto období.
Planeta Praha vypráví o pražské přírodě jinak, než jsme zvyklí. Vykresluje příběhy ze špinavých dvorků, počůraných nároží a křoví na sídlišti spíše než z Divoké Šárky či Prokopského údolí. Pozoruje město „očima“ rostlin a živočichů: jak vnímají chodníky, pukliny v omítce, nádražní peróny nebo pouliční lampy? Jak využívají prostředí, které si lidé vystavěli pro sebe? Kolik „obyvatel“ vlastně Praha má? Výstava prodloužena do 15.12.2024.
Výstava navazuje na dlouhodobý průzkum dopadu technologických infrastruktur na jednotlivce. Představí umělcovy nové práce, kde prostřednictvím médií objektu a kresby rozvíjí témata spjatá s nedobrovolným, často nevědomým ergonomickým a mentálním tvarováním (nejen) lidských bytostí.
Transfuturistická queer spekulace odehrávající se v blíže nespecifikovaném vesmíru, který možná časoprostorově existuje nedaleko toho našeho, je mu ale vzdálený, co se týče genderových i taxonomických norem. Kolektivní projekt rozkročený mezi médii vizuálního umění, textu a hudby.
Výstava představuje fotograficko-reportážní tvorbu Jarmily Štukové v rozsáhlejším tematickém kontextu. Propojuje šest regionů Afriky, jižní Asie a Blízkého východu se severní částí planety Země a vybízí k překlenutí pomyslných příkopů mezi „námi“ z bohaté části světa a „jimi“ z nestabilního zbytku. Nevšední prostor Artia nabízí nové pohledy, nečekaná spojení a možná východiska zdokumentovaných témat. Vybrané okruhy přímo popisují geografické lokality, ale i globální environmentální poměry, sociálně-psychologické aspekty společnosti, ale zejména bezpečnost našich životů a vyhlídky žití dalších generací. Většina z příběhů je nám mentálně i distančně vzdálená, avšak přesto se nás týká a rozhodně dotýká. Díky pouhým střípkům z médií jsou naše názory mnohdy zkreslené či stereotypní. Výstava proto nabízí poznání témat a lokalit objektivně, v souvislostech a doslova z různých úhlů pohledu. “Zájem materiálně i bezpečnostně zajištěného Západu, z planetárního pohledu spíše globálního severu, o stav méně bohatých regionů s nástupem nových zodpovědných generací v posledních dvou dekádách narostl. Nicméně termín “třetí svět” zavedený v době studené války však nadále ilustruje postmoderní paternalismus „nás“ z bohaté části světa vůči „nim“ z nestabilního zbytku, kulhajícího v dalekém závěsu na cestě k modernitě,” vysvětluje téma výstavy fotoreportérka Jarmila Štuková. Výtvarné zpracování výstavy akcentuje ústřední myšlenku, která spočívá ve zhmotnění pomyslného vztahu mezi námi a “těmi druhými”, jejichž životy jsou zachyceny na fotografiích. “Výstavní projekt představuje fotografii a reportážní a dokumentární tvorbu Jarmily v neotřelém scénografickém zpracování inspirovaném nejen narativem celé výstavy, ale také specifickou architekturou Artia a budov na Bořislavce. Textové zpracování příběhů, kterého se zhostil novinář Jakub Szántó, věříme pomůže návštěvníkům výstavy vstřebat nelehké situace, které skrze fotografie představujeme,” upřesňuje záměr výstavy kurátorka Alžběta Krajčíková. Výstava je otevřena od 7. 6. do 22. 10. 2024 od pondělí do pátku vyjma středy od 8 do 21 hodin, o víkendech pak od 9 do 21 hodin. Vstupné je zdarma.
Výstava zahrnující instalace, video a text zkoumající téma re-migrace, snahy usadit se v tom „správném“ domově a následného odchodu z dané země z pozice Vietnamky druhé generace. Autorka ohledává skrze čichové vzpomínky a pozorování padajícího popela, že někdy je v pořádku odejít. Vstupné: Zdarma.
Lenka Stejskalová zachycuje prchavé obrazy přítomnosti, vchází se svými skleněnými plastikami, objekty, instalacemi i kresbami do prostoru, aby jej jejich prostřednictvím otevřela, proměnila a nabídla nám tak možnost vidět a prožít skutečnost v nových a nečekaných souvislostech. Svá díla často odlehčuje a odhmotňuje, ale zároveň záměrně pracuje s jejich jasně definovaným tvarem, s vlastnostmi a charakterem materiálů, které používá. Důležitou součástí umělecké tvorby jsou i vlastní texty, kterými doplňuje a dotváří svá díla.
Výstava s názvem Odlesky Záznamů představuje do 13. listopadu 2024 tvorbu Adély Kostkanové. Pražská rodačka reflektuje v nejnovějších dílech proces osobní integrace do zdánlivě popisných záznamů míst. „Představuji plátna, která slouží pouze jako skici pro díla na pomezí malby a reliéfu. Pro mě je důležité, že médium malby může sloužit jako součást celku, který se vyvíjí v přítomné zkušenosti,“ vysvětlila Adéla Kostkanová, která studovala na Akademii výtvarných umění v Praze. Otevřeno každý den 13-19h.
Autorka se narodila v roce 1973 v Táboře. V současné době žije a tvoří v Praze. Svou profesionální malířskou kariéru zahájila v roce 2016, kdy si založila vlastní ateliér, chvíli na to měla i svou první samostatnou výstavu. Se svou tvorbou vyrazila také do světa; vystavovala např. v New Yorku, Londýně, Francii, Itálii, Španělsku, Portugalsku, na Mauriciu a v Dubaji, kde hned třikrát reprezentovala Českou republiku na Art Connect Women. Její malba je formálně i ideově silně ovlivněna uměleckými směry přelomu 19. a 20. století, zejména impresionismem, fauvismem a expresionismem. Velký vliv na autorku měla i desetiletá praxe u akademické malířky Bedřišky Uždilové.
Dlouhodobá fascinace pražské fotografky dílem geniálně úchylného myslitele Ladislava Klímy vyústila v cyklus expresivních maleb a kreseb, z nichž láskyplně sálá trýzeň existenciální tísně a klímovsky groteskní smysl pro humor. Většina obrazů pochází z posledních dvou let, nechybí však i starší kusy, jistě ne náhodou ladící. Výstava kombinuje různé techniky, nejčastěji jde o malbu akrylem doplněnou např. pastelem
Společná výstava dvou českých umělců, kteří společně studovali na AVU, českého akademického maliře, výtvarníka a pedagoga Jaroslava Kláta (1962) a českého sochaře Josefa Pospíšila (1955) věnujícímu se spolupráci s architektem a restaurování kamenné skulptury.
„NIKDY NEJSI SÁM“ je název výstavy obrazů malíře Romana Franty (1962), kterou připravil na září 2024 pro galerii Vltavín v Praze. Název odkazuje nejen na výbor z poezie Josefa Kainara „Nikdy nejsem sám“, ale obrací se především ke knihám jako jedinečným objektům a společníkům člověka, které ho provázejí nejrůznějšími životními fázemi a situacemi. Knihy Romana Frantu přitahují jako estetické a umělecké objekty, jako nositelé nových obsahů a myšlenek i jako možné fiktivní světy a poetické znaky, s nimiž usouvztažňujeme naše životy a do nichž projektujeme zážitky. Tento zájem vedl autora v roce 2019 k vydání vlastní autorské knihy RAT ART a v posledních letech také k tomu, že se jeho tvorba překlenula od malby portrétů a fiktivních hlav k samotnému myšlení a uvažování člověka, zhmotněného v médiu knihy.
Aktuální díla čtveřice umělců, Vojtěcha Adamce (*1956), Filipa Horyny (*1984), Jakuba Lipavského (*1976) a Matěje Lipavského (*1985). Výstava dokládá, že krajinářství je žánr stále živý a je schopen divákovi umožnit neobyčejně zajímavé, jedinečné setkání s přírodou. Vedle obrazů či kreseb jsou k vidění i sochy či objekty (Jakub Lipavský).
Spojení děl Jiřího Davida s tvorbou Daniely Mikuláškové je z hlediska jejich odlišných autorských východisek i zázemí rozhodně překvapivé. Vzniká zde nejen zajímavý mezigenerační dialog, ale především bezprostřední silové pole. Dvojvýstava Observe a Přeludy bude v něčem jako setkání bojovníků a bojovnic odlišných indiánských kmenů, kteří překvapivě mluví stejným jazykem
Spojení děl Jiřího Davida s tvorbou Daniely Mikuláškové je z hlediska jejich odlišných autorských východisek i zázemí rozhodně překvapivé. Vzniká zde nejen zajímavý mezigenerační dialog, ale především bezprostřední silové pole. Dvojvýstava Observe a Přeludy bude v něčem jako setkání bojovníků a bojovnic odlišných indiánských kmenů, kteří překvapivě mluví stejným jazykem
Výstava Melancholie vnějších mezí poprvé celistvě představuje rozsáhlý soubor maleb Josefa Bolfa, které vznikaly v průběhu posledních více než deseti let.
Spojení děl Jiřího Davida s tvorbou Daniely Mikuláškové je z hlediska jejich odlišných autorských východisek i zázemí rozhodně překvapivé. Vzniká zde nejen zajímavý mezigenerační dialog, ale především bezprostřední silové pole. Dvojvýstava Observe a Přeludy bude v něčem jako setkání bojovníků a bojovnic odlišných indiánských kmenů, kteří překvapivě mluví stejným jazykem
Výstava Muž v pozadí 2012–2015 se ohlíží za dobou, do níž se česko-francouzská malířka Marta Morice zcela ponořila, aby odtud vyzvedla a do comicsové podoby převedla výjimečný příběh svého prastrýce dr. Miroslava Polreicha. Spolu s ilustracemi comicsu Rozvědčík výstava představí i autorčinu volnou tvorbu, konkrétně velkoformátové akvarely vznikající ve stejném časovém období jako comics. Kurátorka výstavy je Veronika Marešová.
Výstava Tereza a Giardino Terezy Brichtové představí malířskou tvorbu mikulovské rodačky, která absolvovala Ateliér konceptuálních a intermediálních tendencí u prof. Adély Matasové na UMPRUM v Praze. Soubor vystavených velkoformátových akvarelů se pojí s devítiměsíčním konceptem, v jehož průběhu autorka vytváří úplně novou zahradu, tak aby splňovala aspekty užitku, trvanlivosti a krásy. Tato zahrada nebude botanická, ale metaforická, pracující se vzpomínkami a symboly. Tereza a Giardino je tak uměleckou paralelou vnitřní krajiny umělkyně. Kurátorkami výstavy jsou Veronika Marešová a Marcela Straková.
Ve výstavním prostoru IN Gallery na ulici Marie Cibulkové se představuje malíř Pavel Šmíd, absolvent Akademie výtvarného umění v Praze ve škole malby Jiřího Sopka. Současná tvorba Pavla Šmída má v sobě vysokou dávku exprese, přestože jejím zdrojem je často chladný technický obraz. Používá rodinné fotografie jako archív výjimečných i opakujících se momentů lidského života. Co o nás jeden konkrétní zastavený okamžik vypovídá? Fotografování se stalo součástí rituálního konání člověka. Přednostně zaznamenáváme právě ritualizované události, sňatky, narozeninové oslavy, jízdu na prvním kole, koupání v přírodě. Lidské životy napříč generacemi a sociálními bublinami zjevně procházejí podobnými milníky. Rituální chování navozuje pocit jistoty, usměrňuje proudění životní energie, dovoluje nám soustředit se na podstatné. Ať už je to cokoli. Monumentalizací formátu, pastózním rukopisem a opulentní barevností se za banální fotografickou momentkou probouzí druhý život. Rituální proces malby Pavla Šmída převádí figury do světa vzrušivého dramatu, ambientní hudebnosti, neklidné vážnosti, obřadního tance. Malba je performance, jejímž výsledkem je obraz, sdělení, scéna neznámého původu. Malíř připomíná šermíře, jehož činnost má svá pravidla, zvyky, gesta. Se zkušeností přichází jistý druh půvabu.
Instalace ve Studiu Bubec je vzájemný dialog umělců Josefíny Jonášové a Štěpána Jílka. Je to rozkročení mezi sochařsky-figurálním přístupem Josefíny a komiksově samorostovým přístupem Štěpána.
Výstava prezentuje skupinu umělců, vycházející ve své tvorbě z geometrických a fyzikálních řádů, konstruktivistických tendencí v českém umění a využívající světlo jako techniku, význam, či symbol. Skrze vysoce exaktní technologické aparáty, matematické algoritmy, počítačové kódy a mechanismy, přinášejí čistou poetickou formuli o dobré povaze světa. Autoři: Lukáš Dřevjaný, Pavel Holeček, Pavel Korbička, Richard Loskot, Ivo Louda, Jan Poš, Petr Pufler, Michal Pustějovský, Tereza Severová, Jiří Suchánek, Karim Tarakji
Letošní sympozium propojuje české a nizozemské umělce. Hlavním tématem, které probublává prací řady z nich, je vztah k prostoru a času, jak je vnímáme a jak s nimi zacházíme. Může to být i vztah k historii místa nebo ke krajině a kolektivní paměti. Nechybí lidské postavy, explozivní barvy, následování intuice ani promyšlené konstrukce.Vybraní umělci: Lenneke van der Goot, Marie Reintjes, Kevin Bauer, Thom van Rijckevorsel, Pavel Dušek, Jakub Hubálek, Roel van der Linden
Mezinárodní skupinová výstava Žádný pocit netrvá věčně. Sbírka solidarity ve Skopji vychází z jedinečné sbírky Muzea současného umění (MoCA Skopje) a z jejího historického a politického kontextu. Po ničivém zemětřesení, které zasáhlo Skopji v létě 1963, se jako projev mezinárodní solidarity vzedmula vlna pomoci s obnovou zničeného města. V rámci obnovy města se také rozhodlo o zřízení muzea současného umění a umělci z celého světa darovali svá díla do sbírky muzea. Sbírku MoCA Skopje tak lze vnímat jako časovou kapsli pozdního modernismu napříč železnou oponou, protože sbírka zahrnuje jak díla známých umělců západního kánonu, tak umělců z tehdejšího východního bloku – včetně Československa – a umělců z tehdejšího třetího světa neboli globálního Jihu.
Výstava využívá nalezené materiály na české sociální síti pro sdílení fotografií rajce. net jako výzkumný, stavební materiál. Jako pozorovatelky autorky balancují na hraně dětské hravosti a vážnosti a hledají souvislosti s vlastní uměleckou praxí.
Umělecké reakce na motiv pravděpodobně nejstaršího dochovaného textu Franze Kafky z roku 1904 představí více než dvě desítky výtvarníků, mezi nimiž jsou Veronika Bromová, Jiří David, Milena Dopitová, Roman Franta, Kurt Gebauer, Aleš Hnízdil, Ivan Kafka, Vladimír Kokolia, Jiří Kovanda, Karel Nepraš, Jan Šerých, Jiří Votruba nebo skupina Rafani či Jasanský Polák. A k nim se také připojí studenti FUA TU v Liberci.
Výstava Panini Pressed (The Life and Death of Deny Braun) – Denis Baštuga prostřednictvím této výstavy zkoumá, jak se mísí naše evoluční dědictví s moderními výzvami, a jak jsme všichni do jisté míry „Panini Pressed“ (terminologie TikToku), v tomto složitém a neustále se měnícím světě.
Possessive Excessive staví na vetchých nožkách kapitalismu s tvářemi manekýna, na hoře těžce recyklovatelných plastů a nákupního dopaminu a na postkomunistické budovatelské vášni ohledně všeho, co nám nechybí v centru ani na periferii. We are open! Kurátorkou výstavy je Miroslava Urbanová. Otevírací doba galerie je út–pá 13–19, so–ne 12–18.
Výstava zkoumá růst a nerůst očima současného umění. Dialog umělců ze středovýchodní Evropy inspirovaný dílem “De-Kon-Strukcja Krzywej Wieży II [De-konstrukce šikmé věže II]” (1995) legendární polské umělkyně Marie Pinińské-Bereś (1931–1999) zpochybňuje konvence a zdůrazňuje udržitelný přístup k životu a umění. Vystavující umělkyně/umělci: Pavla Bastlová aka TokyoDrift, Csatlós Asztrid, Dominika Dobiášová, Justyna Kabala, Dominik Málek, Matyáš Maláč, Pavla Malinová, Maria Pinińska-Bereś, Kateřina Rafaelová, Karolína Matušková & Lenka Glisníková aka SHOTBY.US, Széll Adam a János Vámos Kurátor: Miloslav Vorlíček Otevírací doba galerie je út–pá 13–19, so–ne 12–18.
Festival LUSTR každoročně představuje okolo stovky neopomenutelných výtvarníků a výtvarnic, a přináší to nejlepší a nejčerstvější ze současné české, slovenské i zahraniční ilustrace. V rámci letošního programu se můžete těšit například na: Komiksovou výstavu Mimo proud: Deset neobvyklých žánrů, kde zazáří i velké mezinárodní hvězdy jako Anna Haifisch, Mikael Ross, Zhenya Oliinyk, Ivo Puiupo a Ana Margarida Matos. Newyorský salonek, který nabídne to nejlepší z místní scény díky výběru amerického ilustrátora Davida Huanga. Mladé ukrajinské ilustrátory tematizující budoucnost pod taktovkou ilustrátorky a kurátorky Anny Sarviry, Pictoric. Tradiční přehlídku mladých talentů z celého světa Showcase, která prezentuje to nejlepší, co se urodilo v ateliérech za poslední rok. Součástí festivalu bude také bohatý doprovodný program pro děti i dospělé, laiky i profesionály a další překvapení.
Výstavou Chasing the Hourglass uměleckého dua Vojtěcha Nováka a Eleny Pecenové zakoušíme personu soudobého ornamentálního hermita, který se stal symbolem eskapismu v době průmyslové revoluce. Co dělá hermit dnes? Kurátorem výstavy je Vojtěch Märc. Otevírací doba galerie je út–pá 13–19, so–ne 12–18.
Terezie Kusbach Kolářová ve výstavě Kolbenspace na souboru velkoformátových kreseb zachycuje okolí prostoru Pragovka Gallery a prostřednictvím svých děl demonstruje prorůstání přírody, kořenů, které chtějí objekt jakoby pohltit, obejmout. Kurátorkou výstavy je Julie Motička. Otevírací doba galerie je út–pá 13–19, so–ne 12–18.
Krajiny fyzické i ty metaforické uvnitř nás, strasti i radosti každodenní výjimečnosti v obrazech intermediální umělkyně Rozálie Prokopcové. K vidění v průběhu programu či na vyžádání.
Bruce Weber je známý především svými fotografickými sériemi pro módní časopisy, jako jsou Vogue, GQ, W Magazine, The Interview nebo Vanity Fair, a spoluprací s předními značka-mi jako Calvin Klein nebo Ralph Lauren. Jeho fotografie často zachycují mladé ženy a muže ve sportovních, odvážných a intimních momentech. Výstava v Domě U Kamenného zvonu (GHMP) bude vedle módní fotografie ve stejné míře akcentovat také jeho portrétní, reportážní a krajinnou tvorbu stejně jako hudební a módní videoklipy i celovečerní filmy. Weber průběžně fotografuje významné osobnosti z kulturního a politického života, mezi jeho nejslavnější snímky patří například unikátní portréty Nelsona Mandely, Georgie O’Keeffe či Louise Bourgeoise.
Za art-designovou značkou PRASKLO stojí Petra Švejdarová a Klára Vaculíková – umělecký tandem, který se na české scéně profiluje od roku 2016. PRASKLO se zabývá tvorbou unikátních váz a objektů z odpadového skla a betonu. Projekt v GASK s názvem Mimo čas je prezentován prostřednictvím zemité site-specific instalace, inspirované nejen přírodou, ale též architektonickým brutalismem. Mimo čas navrací užitnou i estetickou funkci vyřazeným skleněným předmětům, které v dialogu s opracovaným betonem dostávají novou příležitost. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Kryštof Netolický reprezentuje mladou brněnskou výtvarnou scénu. Dlouhodobě pracuje na sérii muralů, obrazů a kreseb s výjevy z bláznivého světa plného různých bytostí a zvířat. GASK představí jeho malbu, která vychází z graffiti a komiksu.
S blížícím se zahájením 15. ročníku festivalu Lunchmeat, každoroční přehlídky nezávislé elektronické hudby a nových médií, která se bude konat od pondělí 23. 9. do neděle 29. 9. ve Veletržním paláci Národní Galerie v Praze, Campu, Ankali a prostoru ARCHA+, představují organizátoři poslední potvrzené projekty. Mezi dalšími ohlášenými jmény jsou živá vystoupení ambientní producentky Perila a místních talentů energie a End Society, spolu s početným zástupem dalších českých a slovenských DJs a hudebníků. Umělci se představí během hlavního festivalového programu, který se bude konat od čtvrtka 26.9 do neděle 29.9. ve Veletržním Paláci v Národní galerii Praha a na volně přístupné venkovní scéně před Veletržním Palácem, která se vrací po úspěšném loňském debutu.
11. ročník festivalu science fiction filmů Future Gate začíná v Praze už 24. září. Těšit se můžeme na filmové novinky, legendy žánru, krátké filmy i dokumenty. Mezi filmy např. 12 opic, Paprika nebo předpremiéra Substance. Festival se koná v Lucerně od 24. do 30. září.
19:30h
20:00 Eva Turnová & Vladivojna La Chia + Low Heaven
19h
17:00 Jak náročná je záchrana artefaktů z různých materiálů a historických etap vám ukáže výstava, která představí práci našich odborníků z oddělení konzervace a restaurování. Přiblíží postupy, které budou prezentovány přímo na konkrétních historických dílech, pomocí audiovizuálních prostředků či v rukodělných koutcích. Vernisáž výstavy se uskuteční ve čtvrtek 26. 9. 2024 od 17 hodin.
19:00 čtvrtek - Vstupte do světa Édith Piaf!
19:30h
20:00 Éterická irská písničkářka na sebe poprvé strhla pozornost nezávislé hudební scény v roce 2016 svým eponymním debutovým albem. To díky minimalistickým, soustředěným kytarovým linkám, snovým ambientním plochám a podmanivým vokálům sklidilo ovace kritiků na Pitchforku i Guardianu.
18:00 komentovaná prohlídka
Festival, který podněcuje diskuze o architektuře a urbanismu prostřednictvím projekcí autorských dokumentů, inovativních, experimentálních i hraných filmů.
14:30 + 16:30 Rodinná dílna BABYDOX pro děti od 1,5 roku do 4 let
19:30 Amerikánka, režie: Viktor Tauš
19:00, Ring je volný, šovinismus na scénu! Dvě osoby s nesmiřitelností ke světu i k svému vlastnímu životu. Dvě osoby, které pohrdaly druhým pohlavím a svými výroky to dávaly okázale najevo. Mysoginie (nenávist k ženám) a misandrie (nenávist k mužům) ve stěžejních etapách 20. století.
17:30 Divadelní představení jako svobodné hřiště pro každého – bez rozdílu věku a zkušeností. Tady si můžeš představit zapomenuté, vidět mlčenlivé, rozeznít neviditelné. Oddechni si od očekávání, plánů a úkolů. Vrať se na chvíli do dětství.
19:00 Vracíš se na místa. Na místa, kde jsi vyrůstala. Třeseš se. Potíš se. Polykáš. Nemůžeš se vyhnout vzpomínkám. Některý jsou jako pestrý obrazy. Některý jak rány pěstí. Děcák za komunistů. Pěstouni. Pasťák. A pak samet. A svoboda, se kterou nevíš, jak naložit. Stokrát jsi padla. Ale stokrát zase vstala. Nedostali tě. Nebyla jsi na to totiž sama. Měla jsi sebe. A taky naději. Naději, že jednou zdrhneš do Ameriky. Kde na tebe čeká táta. Amerikánka. Příběh o holce, která přestala utíkat. ČR 2024, Viktor Tauš, 110 min., od 12 let
16:00 Céčko: Sestry z kouřové sauny 16:20 Beetlejuice Beetlejuice (English friendly) 16:40 Amerikánka / Girl America (English friendly) 18:00 Céčko: Hypnóza 18:30 Vlny / Waves (English friendly) 20:00 Céčko: Hrabě Monte Christo 20:30 Vlny / Waves (English friendly) 21:00 Až na věky
20:45 - Komická pantomima s prvky folklóru. Autorský příběh reflektující problematiku lidovosti a její tradice v dnešní době.
18:00 Kvalitní krajinářská architektura – Aleš Kurz Vágní terén – Anna Beata Háblová Hosté – Jitka Hlaváčková, Aleš Hnízdil Ochutnávka vín – Vinařství Kadrnka
19:00 - Multimediální pohybová inscenace Vás provede lesem, pouští i bizarním světem médií. Máte sílu projít s hrdinou tuto cestu?
19:30 Hybrid Sessions je každoměsíční událost konající se v Kampusu Hybernská. Akce vždy začíná kratším improvizačním vystoupením dvou hudebníků, kteří spolu nikdy v takovéto konstelaci nehráli a kteří přicházejí z různých hudebních scén. Tentokrát vystoupí saxofonista a houslista Jan Michálek a elektromág Daniel Kordík. Vstupné: Zdarma.
20:00 - Má dobrodružství nějaké meze? Vyslechněte příběh o mladé dívce, která se vydává do hlubin lesů hledat, proč stojí za to žít. Pomoci jí v tom má obeznalý loupežník. Jak to s nimi dopadne? Pantomima inspirovaná volně na motivy poemy Milá sedmi loupežníků od Viktora Dyka.
20:00 FESTIVAL PŘÍŠTÍ VLNA / NEXT WAVE | Inscenace inspirovaná obrazem Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší.
14:00 Suspiria
19:30h
18:00 Artium, umělecký prostor na Bořislavce, vás zve na komentovanou prohlídku výstavy “My a ti druzí” fotoreportérky a dokumentaristky Jarmily Štukové, třináctinásobné držitelky Czech Press Photo. Autorka vás ve dnech 26. září a 17. října od 18 hod. provede expozicí šesti dokumentovaných témat, jako je například bezpečný vývoj dětí, masivní odlesňování nebo sebemrzačení jako ochrana před sexuálním násilím. Prohlídka je zdarma, své místo si prosím rezervujte na akce@kkcg.com.
20:00 Koncert baskytaristky Evy Turnové spolu s Vladivojnou La Chia, které zahrají skladby ze svého nového repertoáru nedávno vzniklé luft punkové kapely Rozkoš. Hudební část bude obohacena autorským čtením textů obou hudebnic. Dále vystoupí baskytarista Marek Bero se svým projektem Low Heaven.
19h
OPEN AIR (Etapa a hosté: Collectors, Kruh19) ALTERNATIVE ROCK (Folkchester United KŘEST), AFTERPARTY (Shusta a host) DEEP DNB STAGE (Deeper djs)
20:00 - polský kytarový mág a producent přiveze svou kombinaci progresivního a elektrického rocku
19:00 TANEČNÍ VEČER SPOLKU PÍSNIČKA byl součástí úterků v Lucerna Music Baru už od jeho počátků. Teď se přesouvá na čtvrtky a do Futura! Přijďte si užít jedinečnou atmosféru při společném sdílení neopakovatelných zážitků a nechte se okouzlit československou populární hudbou šedesátých let v té pravé akci, na tom pravém místě! Můžete se těšit na setkání s písničkami známými i raritními, projekcí zajímavé galerie obrazů a dobových reálií, milými průvodci pódiového kouzlení, soutěžemi a nezbytnou hitparádou nebo možností vyhrát zajímavé ceny. Dorazte!