Kolekce těchto dvou světoznámých autorů českého původu patří mezi nejdůležitější části sbírky Musea Kampa. František Kupka je jedním z nejvýznamnějších představitelů světového umění 20. století, průkopník abstrakce a nejdražší český malíř. Kurátor: Jan Skřivánek.
Výstavní projekt zaměřený na reflexi díla a poetiky Franze Kafky v současném výtvarném umění.
Martina Skala je v Čechách známá především jako autorka a ilustrátorka dětských knih. Výstava představí její originální kresby pro dětské knihy i volnou tvorbu, které společně mapují cesty napříč kulturními světy, jimiž sama prošla, od Malé Strany až po indiánské vesnice. Kurátorkou výstavy je Adriana Primusová.
Výstava Stále v pohybu Vratislava Karla Nováka pomyslně začala již v prosinci, kdy byl veřejnosti představen kinetický objekt Planety – Kruhy, který je umístěn v galerijních zahradách v rámci venkovní expozice GASK pod širým nebem. V únoru 2024 bude pak v prostoru tří výstavních sálů představen výběr z díla, jenž zahrnuje kinetické a interaktivní sochařské objekty a šperky. Kurátorkami výstavy jsou Kateřina Nora Nováková a Ludmila Šikolová spolu s kurátory GASK Vandou Skálovou a Richardem Drurym.
Stavba raně barokního zámku Troja byla zahájena v roce 1679. Autorem projektu zámku byl architekt francouzského původu Jean Baptiste Mathey. V návrhu zúročil zkušenosti ze svého pobytu v Itálii a inspiroval se typem římské příměstské vily. Středem a dominantou celé hmoty stavby je velký sál, z něhož se do obou stran rozbíhá chodba s enfiládou přilehlých salónů. Po stranách stavbu vertikálně i horizontálně ukončují dvoupatrové věžovité belvedery. Sochařská výzdoba dvouramenného schodiště vedoucího do zahrady byla svěřena drážďanským uměl-cům Georgovi a Paulu Hermannovým. Monumentální plastiky, zdobící schodiště, symbolizují boj Titánů s antickými bohy. Jednotlivé plastiky po obvodu schodiště představují antické bo-hy, alegorie denních i ročních období a světadílů. Malířské práce v přízemí zámku převážně uskutečnil Carpoforo Tencalla, v prvním patře zámku působili Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni Francesco. Pro iluzívní výzdobu velkého hlavního sálu povolal stavebník vlámské malíře Abrahama a Izáka Godynovy.
Mezinárodní skupinová výstava „Žádný pocit netrvá věčně. Díla na papíře ze solidárních sbírek Skopje a Lidice“ představuje umělecká díla devatenácti umělců a umělkyň z celého světa, kteří jako jedni z prvních v šedesátých letech odpověděli na výzvu darovat své dílo do dvou solidárních sbírek vznikajících tou dobou v Lidicích a ve Skopji. Umělci a umělkyně ve své štědrosti darovali svá díla, přestože sami v řadě případů neměli dostatek finančních prostředků. Ve spolupráci s Národní galerií Praha, MoCA Skopje a Kunsthalle Vídeň vzniká na našem území jedinečná dvoj-expozice, se společným názvem „Žádný pocit netrvá věčně.“ jejíž plná šíře se divákům otevírá jak ve Veletržním paláci, tak v Lidické galerii. Umělci: René Bértholo, Lars Bo, Angelica Caporaso, Peter Clarke, Jef Diederen, Juraj Dobrović, Henrik Finne, Derrick Greaves, Dževad Hozo, Andrej Jemec, Toni Mau, Ileana Micodin, Barbara Narębska-Dębska-Kozłowska, Nemes Endre, Ankica Oprešnik, Fayga Perla Ostrower, Roland Pichet, Ioanna Veropoulou-Spiteri a Karel Vaca.
Lidské tělo jako známé i neznámé území. Výstava představuje nejrůznější podoby těla a zdůrazňuje téma odlišnosti jako nositele pozitivních impulsů a změn ve společnosti. Fotografie, videa a instalace jako oslava nekonečných možností a mystéria superorganismu – lidského těla.
Vstupte do magického světa trojrozměrných knih a staňte se součástí příběhu. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy otevírá interaktivní výstavu pro celou rodinu, která představí tvorbu i osobnost světoznámého ilustrátora a grafika Vojtěcha Kubašty.
Vzdělávací expozice na téma lidské identity
Centrum současného umění EPO1 uvádí výstavu Jízda, která se zaměřuje na ztvárnění bicyklů a jejich role v životě člověka. V bývalé elektrárně se představí tvorba více než čtyř desítek umělců několika generací. Těžištěm monumentálně pojaté expozice jsou díla sochařů a sochařek (Jakub Flejšar, Karel Nepraš, Zdeněk Němeček, Paulina Skavová, Čestmír Suška, Vratislav Karel Novák) a tvůrců instalací (Jiří Černický, Jiří David, Krištof Kintera, Filip a Lukáš Houdkovi, Jan Stolín) v turbínové hale. Mezi malíři a malířkami najdeme například Alenu Anderlovou, Františka Mertla ve světě známého jako FRANTA, Ondřeje Kohouta, Michaela Rittsteina, Petra Písaříka, Natálii Roučkovou, Karla Štědrého, Jakuba Špaňhela nebo Lubomíra Typlta.
Nejisté situace navazují na projekt Pět nejistých situací z roku 2022 a Dvě nejisté situace z roku 2023 a představují různé přístupy k interakci sluchového a zrakového vnímání. Díla ze sbírek Galerie hlavního města Prahy slouží jako základ pro nové kompozice současných skladatelů, které potom novým způsobem „nasvěcují“ časové vnímání výtvarného díla. Ve výstavních prostorách Zámku Troja bude představen výběr děl ze sbírek GHMP a na ně reagující nové hudební kompozice ve formě nahrávek skladeb a výběr jejich partitur. Skladby pod uměleckým vedením Iana Mikysky interpretuje soubor Prague Quiet Music Collective. Všechny zazní v rámci celoročního doprovodného programu (setkání s hudebníky, koncerty v hlavním sále Zámku, hudební workshopy a další).
Lucia Moholy: Exposures je první ucelenou prezentací tvorby spisovatelky a fotografky pražského původu Lucie Moholy (1894–1989). Výstava čerpá z nově objevených sbírek a archivních dokumentů a představuje celou šíři jejích spisů a fotografií od 10. do 70. let 20. století. Zaměřuje se především na její začátky v Československu a Německu, na rozsáhlou portrétní tvorbu i její zapojení do raných forem informační vědy včetně mikrofilmu v Anglii a Turecku. Výstava mapuje také její působení v uměleckých kruzích v Curychu, kde prožila posledních třicet let svého života.Nedílnou součástí kurátorské strategie výstavy jsou taktéž fotografie a videoinstalace umělce Jana Tichého, které jsou v dialogu s některými absencemi v díle Lucie Moholy.
Je-li naše cesta předurčena osudem, co znamenají vůle, štěstí, náhoda? Osudovostí se zabývá malíř Vojtěch Kovařík, který aktuální výstavou v Museu Kampa vykročil do třetího rozměru. Hladké malby doprovázejí reliéfy a socha. Cesta autora vede od kresebných linií členících plochu k sochařským hmotám. Jeho témata jsou univerzální a stojí u základů euroamerické civilizace. Antické mýty, bohové, bohyně, Titáni, héroové a heroiny si podržují svůj význam i ve třetím tisíciletí. Robustními formami přesahují monumentální formáty obrazů. Považujeme je za archetypy, jejichž příběhy a činy slouží od nepaměti k vyznačení hranic či možností našeho vlastního procházení životem a pátrání po smyslu věcí.
Landscape festival jako dočasná laboratoř poskytne platformu pro seznámení s připravovanými proměnami vybraných území na Praze 3 a Praze 10 včetně revitalizace dopravního brownfieldu na kulturní a společenský klastr. Návštěvníci budou mít možnost navštívit ojedinělou pražskou divočinu v lokalitě Žižkova a Malešic. Festival potrvá od června do září 2024. Tříměsíční mezinárodní projekt je připravován ve spolupráci s hlavním městem Prahou, městskou částí Praha 3 a IPR Praha a koná se pod záštitou náměstka primátora Petra Hlaváčka a místostarosty městské části Praha 3 Pavla Dobeše. Festival představuje totální zelený urbanismus a dočasnými intervencemi dává vzniknout novým příběhům v mikrolokalitách metropole. Chceme vytvořit participační proces, do něhož by se zapojilo co nejvíce rezidentů. Letošní ročník každoročního Landscape festivalu navazuje na pět předchozích, které se konaly v Praze (2014, 2015, 2018, 2020 a 2022), a na projekt Žižkovská spojka v roce 2021. Od roku 2020 se tyto akce konaly ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy a za její podpory. Doprovodné výstavy, debaty a přednášky poskytnou komunikační platformu soukromým i veřejným záměrům a diskusi nad důležitými tématy, jako jsou umění ve veřejném prostoru, taktický urbanismus, zelený urbanismus a adaptace na klimatickou změnu.
Malíř Jan Zrzavý patří mezi národní klasiky, který výtvarným jazykem pomáhal pojmenovávat identitu české kultury. Autor často reprodukovaných jihočeských a vysočinských krajin, ilustrátor Erbenovy Kytice a Máchova Máje, scénograf Libuše a Čertovy stěny. A přeci tento malíř, jehož dílo bylo mnohokrát vystavováno, neprošel žádnou uměleckou školou, býval samotářem uprostřed davu obdivovatelů a nesl si v sobě od dětství osten jinakosti. Zápasil se svým tělem a homosexuální orientací ve značně konzervativním středoevropském prostředí, hledal východiska ze svého určení a nacházel je v umění a duchovních světech. Zrzavý jako moderní a progresivní autor, jehož dílo vyrůstá z hlubokého poznání starého umění, navazuje v 8smičce pomyslný dialog s motivicky či duchovně spřízněnými autory a autorkami. Témata spjatá s tělesností a krajinou (vnitřní i vnější), subjektivita a vědomé navazování na práce některých mistrů minulosti činí jeho tvorbu obzvlášť aktuální.
Pod poněkud kryptickým názvem Husa na Kampě se skrývá reprezentativní výstava sbírky Vladimíra Železného, na které se návštěvníci setkají s díly nejvýraznějších osobností českého moderního umění. K vidění budou práce od Jana Zrzavého, Emila Filly, Toyen, Jindřicha Štyrského či Jiřího Karse. Z poválečného umění pak díla Květy Válové, Jana Koblasy a zejména Mikuláše Medka. Sbírku opatruje Galerie Zlatá husa, která letos slaví pětadvacet let své existence. Název výstavy tak odkazuje právě ke jménu galerie. Výběr děl pro výstavu osobně připravil Vladimír Železný, který je klíčovou osobností novodobého českého sběratelství. Podle vlastních slov chce ukázat proměnu českého umění během jednoho lidského života, od Splynutí duší Maxe Švabinského z roku 1901 po vrcholná informelní plátna Mikuláše Medka z poloviny 60. let.
David Böhm a Jiří Franta spolu tvoří již od roku 2006. Jejich práce má rozmanitý a široký roz-sah, od konceptuální a procesuální kresby, jež je pro ně asi nejcharakterističtější, až po instalace ve veřejném prostoru nebo performance. Zásadní je pro ně rovněž tvorba knih, oba mají za sebou několik autorských publikací včetně komiksů, časopisů nebo výtvarných katalogů. David Böhm (1982) i Jiří Franta (1978) absol-vovali v ateliéru Vladimíra Skrepla Akademii výtvarných umění v Praze. Za svou tvorbu získa-li celou řadu ocenění, byli celkem třikrát nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého. David Böhm získal spolu s básníkem Ondřejem Buddeusem v roce 2013 cenu Magnesia Litera za publikaci Hlava v hlavě a v roce 2020 byl oceněn jako autor knihy A jako Antarktida.
Výstava houellebecq! Adama Štecha není poctou francouzskému spisovateli Michelu Houellebecquovi ani ilustrací jeho děl.
Vizuální umělkyně Ester Geislerová se vrací na původní místo prezentace své diplomové výstavy z roku 2012. Na rozlehlé zaprášené půdě opuštěné Zengerovy transformační stanice (nynějším sídle Kunsthalle Praha) tehdy představila rozsáhlou instalaci s názvem Kvíz. Autorka nyní navazuje na již dříve zpracovávaná témata partnerských vztahů a komunikace i na práci s emocemi a traumatem. Její svébytný přístup, kombinující hereckou práci, humor a překvapení, upoutává dynamikou neustálého hledání, ptaní, zkoušení i prověřování, jak se spolu můžeme domluvit a vzájemně se pochopit.
Nová stálá expozice Galerie Středočeského kraje naváže svým konceptem na úspěšný projekt Stavy mysli, oceněný v roce 2016 národní cenou Gloria musaealis. Příběhem, který tentokrát jako červená nit spojuje vybrané exponáty a provede návštěvníky LABYRINTEM (jak se nová expozice jmenuje), je cesta hrdiny. Námět je volně inspirován výsledky srovnávacího studia amerického religionisty a etnologa Josepha Campbella, který zkoumal společné základy mýtů, bájí i náboženských nauk. Expozice koncipovaná na základě archetypálního příběhu nabídne poutníkovi – návštěvníkovi setkání s různými podobami poznání, sebepoznání, reflexe či identifikace skrze setkání s jedinečnými uměleckými díly. Výběr děl ze sbírek GASK zahrnuje všechny způsoby uměleckého vyjádření od klasické malby po nová média; významná role patří dílům, která do sbírek galerie přibyla v posledních dvou desetiletích a nyní se poprvé představují v bezprostředním dialogu s díly ze stávajícího sbírkového fondu. Tento výjimečný galerijní počin vznikl jako výsledek úzké spolupráce kurátorského a lektorského týmu GASK.
Ideově sochařský projekt Cesta, ve kterém mladý umělec František Bílek (1872–1941) reagoval na inspiraci a zkušenosti ze svého studijního pobytu v Paříži z počátku devadesátých let patří, vedle tématu Krista, k nejzajímavějším konceptům jeho rané mystické tvorby. Názorně odráží Bílkovu osobitou interpretací křesťanství, která nám otevírá složitý prostor úvah o smyslu lidské existence a její sounáležitosti s věčným koloběhem universa. Inspiraci esoterickou a tehdy populární filozofií Édouarda Schurého (Velcí zasvěcenci / Les Grands Initiés) převedl Bílek do vlastní monumentální epopeje pozemské duchovní pouti lidstva dějinami za spásou. Začíná prvotním pádem na zem, od Povětroně, Adama a Evy až k tajemným zasvěcencům a prvním učedníkům Krista. Z celého cyklu Bílek realizoval pouze sochu Mojžíše (1905) a o mnoho let později sousoší Adama a Evy (1921). Některé z dalších zůstaly pouze v sochařských skicách, největší z nich jsou Povětroň (1903) a Tanec kolem zlatého telete (1903). Cesta vyšla ještě jako soubor grafik v roce 1909 a spolu se Stavbou budoucího chrámu v nás, publikovanou o rok dříve, je Bílkovým nejdůležitějším knižním projektem tohoto období.
Planeta Praha vypráví o pražské přírodě jinak, než jsme zvyklí. Vykresluje příběhy ze špinavých dvorků, počůraných nároží a křoví na sídlišti spíše než z Divoké Šárky či Prokopského údolí. Pozoruje město „očima“ rostlin a živočichů: jak vnímají chodníky, pukliny v omítce, nádražní peróny nebo pouliční lampy? Jak využívají prostředí, které si lidé vystavěli pro sebe? Kolik „obyvatel“ vlastně Praha má? Výstava prodloužena do 15.12.2024.
Původně pražský festival se během dekády proměnil ve významný mezinárodní sochařský projekt, do kterého se zapojují desítky renomovaných i začínajících umělců z Česka i zahraničí. Nejinak tomu je i letos. Mezi instalace, které v Česku můžeme zhlédnout, patří díla od Jana Kaplického, sira Anthonyho Cragga, Alexandry Koláčkové, Lukáše Raise, Jakuba Flejšara či Michala Gabriela.
Výstava navazuje na dlouhodobý průzkum dopadu technologických infrastruktur na jednotlivce. Představí umělcovy nové práce, kde prostřednictvím médií objektu a kresby rozvíjí témata spjatá s nedobrovolným, často nevědomým ergonomickým a mentálním tvarováním (nejen) lidských bytostí.
Transfuturistická queer spekulace odehrávající se v blíže nespecifikovaném vesmíru, který možná časoprostorově existuje nedaleko toho našeho, je mu ale vzdálený, co se týče genderových i taxonomických norem. Kolektivní projekt rozkročený mezi médii vizuálního umění, textu a hudby.
Výstava představuje fotograficko-reportážní tvorbu Jarmily Štukové v rozsáhlejším tematickém kontextu. Propojuje šest regionů Afriky, jižní Asie a Blízkého východu se severní částí planety Země a vybízí k překlenutí pomyslných příkopů mezi „námi“ z bohaté části světa a „jimi“ z nestabilního zbytku. Nevšední prostor Artia nabízí nové pohledy, nečekaná spojení a možná východiska zdokumentovaných témat. Vybrané okruhy přímo popisují geografické lokality, ale i globální environmentální poměry, sociálně-psychologické aspekty společnosti, ale zejména bezpečnost našich životů a vyhlídky žití dalších generací. Většina z příběhů je nám mentálně i distančně vzdálená, avšak přesto se nás týká a rozhodně dotýká. Díky pouhým střípkům z médií jsou naše názory mnohdy zkreslené či stereotypní. Výstava proto nabízí poznání témat a lokalit objektivně, v souvislostech a doslova z různých úhlů pohledu. “Zájem materiálně i bezpečnostně zajištěného Západu, z planetárního pohledu spíše globálního severu, o stav méně bohatých regionů s nástupem nových zodpovědných generací v posledních dvou dekádách narostl. Nicméně termín “třetí svět” zavedený v době studené války však nadále ilustruje postmoderní paternalismus „nás“ z bohaté části světa vůči „nim“ z nestabilního zbytku, kulhajícího v dalekém závěsu na cestě k modernitě,” vysvětluje téma výstavy fotoreportérka Jarmila Štuková. Výtvarné zpracování výstavy akcentuje ústřední myšlenku, která spočívá ve zhmotnění pomyslného vztahu mezi námi a “těmi druhými”, jejichž životy jsou zachyceny na fotografiích. “Výstavní projekt představuje fotografii a reportážní a dokumentární tvorbu Jarmily v neotřelém scénografickém zpracování inspirovaném nejen narativem celé výstavy, ale také specifickou architekturou Artia a budov na Bořislavce. Textové zpracování příběhů, kterého se zhostil novinář Jakub Szántó, věříme pomůže návštěvníkům výstavy vstřebat nelehké situace, které skrze fotografie představujeme,” upřesňuje záměr výstavy kurátorka Alžběta Krajčíková. Výstava je otevřena od 7. 6. do 22. 10. 2024 od pondělí do pátku vyjma středy od 8 do 21 hodin, o víkendech pak od 9 do 21 hodin. Vstupné je zdarma.
Potulní romští obchodníci s krajkami byli součástí života finských trhů, vesnických slavností, nádražních hal a továrních měst až do konce minulého století. Se společenskými otřesy po druhé světové válce přišli romští muži o koně a s nimi i o tradiční profese, ženy však svou zručnou krajkářkou dokázaly uživit celou velkou rodinu. Obchodníci s krajkami však nebyli vždy vítáni: někdy dokázal otevřít dveře i majitel ozbrojený brokovnicí. Výstavu připravila kurátorka Severoromského muzea, filmová režisérka Katariina Lillqvist spolu s muzejní pedagožkou Helenou Grönfors a pracovní skupinou. Na výstavě uvidíte nejen krajky, ale také dokumenty o Romech ve Finsku, historické fotografie, animace a originály komiksových alb ze sbírek vzdělávacího materiálu muzea.
Výstava zahrnující instalace, video a text zkoumající téma re-migrace, snahy usadit se v tom „správném“ domově a následného odchodu z dané země z pozice Vietnamky druhé generace. Autorka ohledává skrze čichové vzpomínky a pozorování padajícího popela, že někdy je v pořádku odejít. Vstupné: Zdarma.
Letos se diváci mohou těšit na tři slavné francouzské soubory a jeden až z dalekého Taiwanu. Publikum okouzlí virtuózní akrobaté z Cirque Le Roux, k slzám rozesmějí Les Rois Vagabonds, dech sebere show na obří trampolíně PIC a nový cirkus na asijský způsob předvede Eye Catching Circus.
Lenka Stejskalová zachycuje prchavé obrazy přítomnosti, vchází se svými skleněnými plastikami, objekty, instalacemi i kresbami do prostoru, aby jej jejich prostřednictvím otevřela, proměnila a nabídla nám tak možnost vidět a prožít skutečnost v nových a nečekaných souvislostech. Svá díla často odlehčuje a odhmotňuje, ale zároveň záměrně pracuje s jejich jasně definovaným tvarem, s vlastnostmi a charakterem materiálů, které používá. Důležitou součástí umělecké tvorby jsou i vlastní texty, kterými doplňuje a dotváří svá díla.
Výstava s názvem Odlesky Záznamů představuje do 13. listopadu 2024 tvorbu Adély Kostkanové. Pražská rodačka reflektuje v nejnovějších dílech proces osobní integrace do zdánlivě popisných záznamů míst. „Představuji plátna, která slouží pouze jako skici pro díla na pomezí malby a reliéfu. Pro mě je důležité, že médium malby může sloužit jako součást celku, který se vyvíjí v přítomné zkušenosti,“ vysvětlila Adéla Kostkanová, která studovala na Akademii výtvarných umění v Praze. Otevřeno každý den 13-19h.
Film Europe, ve spolupráci se studentským spolkem Madžlis, uvádějí Al Qamar – oslavu filmu, kuchyně a kultury Středního východu a severní Afriky. Pojmenován arabským slovem “qamar” – měsíc –, pokračuje letos tento festival již druhým ročníkem a nabízí rozmanitou kolekci klasických i současných filmů, vynikajících tradičních pokrmů, večerních trhů s cennými dárky z celého regionu a diskuzí se speciálními hosty z oblasti – nejen – filmového průmyslu.
Filmový festival Litoměřice, známý jako FIFELI, se koná od 30. srpna do 1. září. Třídenní filmová přehlídka nabídne festivalové novinky, kultovní klasiky, neotřelé tituly pro náročnější diváctvo a na své si přijdou i ti nejmenší. Pro návštěvníky jsou tradičně připraveny také koncerty – letos v podání kapel Dukla a Midi Lidi. Téma letošního čtyřiadvacátého ročníku je „Úhel pohledu“ a o jeho vizuální identitu se postaralo pražské studio TAMDEM.
To nejlepší z amerických motocyklů, aut, gastronomie, sportů a zábavy ve třídenním festivalu, kterým na konci léta žije celá Praha.
Jakub Uksa (aka OBIC) vytvořil na MURAL AKCE CIHLA NA PŘÍKOPĚ obraz ve svém snadno rozpoznatelném čárovém geometrickém streetart stylu. Přijďte si dílo "Another Obic on the Wall” prohlédnout do 4.9. ke stánku Akce Cihla, kde naleznete také rozsáhlou street art sbírku pomalovaných cihel. Můžete se přidat, vytvořit cihlu, nastříkat tričko nebo co chcete, a podpořit tak dobrou věc. Info akcecihla.cz
16 h - Nedělní Dixie: Classic Jazz Collegium (Dixieland & New Orleans style) 21 h - Petra Ernyei Quintet (vocal jazz)
11:30 Šrám 14:00 Hajjan 16:30 Rozchod Nadera a Simin (+ úvod Tereza Štojdlová) 19:00 Za horami (+ on-line Q&A Majd Mastoura)
15:00 Středověký příběh hrdinství a lásky, který se poprvé objevil zhruba ve 14. století, je známý ze Starých pověstí českých Aloise Jiráska.
Národní galerie Praha představuje výstavu, která otevírá téma bruslení a hokeje ve výtvarném umění. Od bruslení na zamrzlých kanálech, jezerech a řekách v Holandsku 17. a 18. století se tato společenská zábava přesunula i do českých krajin a do Prahy, a stala se běžnou součástí zimy pro všechny vrstvy obyvatel. V počátku 20. století se už začal hrát skutečný hokej, začaly se stavět první zimní stadiony a tento sport začal být vnímán jako součást národní identity. A postupně si našel své místo i jako téma v umění, pro některé výtvarníky se stal i volným polem pro výtvarné experimenty. Výstava představí řadu zajímavých děl ze soukromých i institucionálních sbírek, ale i díla současných umělců, z nichž některá vznikla přímo k příležitosti tohoto hokejového mistrovství.
Po dvou naprosto fenomenálních večerech v zaplněném Lucerna Music Baru se slovenská zpěvačka a skladatelka Jana Kirschner do Prahy vrací, tentokrát pod širé nebe. Její nejnovější deska Obyčajnosti je všechno, jen ne obyčejná. Je plná dechberoucích melodií a textů, které vás chytí za srdce. Jana umí fanoušky během svých koncertů naprosto uhranout a slyšet a vidět ji zpívat a hrát je nezapomenutelný zážitek. Tak si pro něj přijďte!
22:00 - house party
10:00 Elli a parta příšeráků 10:15 V hlavě 2 10:30 Kino za kilo na Céčku: Chlapec a volavka (český dabing) 11:45 Mord / Our Lovely Pig Slaughter (English friendly) 12:15 Zápisník alkoholičky 13:00 Céčko: Kos v ostružiní 13:30 Vlny / Waves (English friendly) 14:10 Já, padouch 4 15:15 Céčko: Zahradníkův rok / The Gardener's Year (English friendly) 16:00 V hlavě 2 16:10 Deadpool & Wolverine (English friendly) 17:30 Céčko: Dokonalé dny 18:00 Vlny / Waves (English friendly) 18:40 Vlny / Waves (English friendly) 20:00 Céčko: Hrabě Monte Christo 20:30 Vlny / Waves (English friendly) 21:10 Vetřelec: Romulus (English friendly)
Autorka se narodila v roce 1973 v Táboře. V současné době žije a tvoří v Praze. Svou profesionální malířskou kariéru zahájila v roce 2016, kdy si založila vlastní ateliér, chvíli na to měla i svou první samostatnou výstavu. Se svou tvorbou vyrazila také do světa; vystavovala např. v New Yorku, Londýně, Francii, Itálii, Španělsku, Portugalsku, na Mauriciu a v Dubaji, kde hned třikrát reprezentovala Českou republiku na Art Connect Women. Její malba je formálně i ideově silně ovlivněna uměleckými směry přelomu 19. a 20. století, zejména impresionismem, fauvismem a expresionismem. Velký vliv na autorku měla i desetiletá praxe u akademické malířky Bedřišky Uždilové.
19:00 Vojdi, art rocková kapela ze slovenského Seattlu, právě vydává svůj dlouhohrající debut s názvem Kompost. Stále se proměňující stálice tamní kytarové scény posluchače topí v bermudském trojúhelníku progresivních kytarových riffů, neustále se vzpírajících rytmických groovů a hlukových vln s důležitými textovými poselstvími. Pozvání na pražský křest desky ve smíchovské továrně přijala domácí formace Orient, původně převážně elektronické trio, které postupem let transformovalo do tradičnějšího kapelního formátu s živými nástroji včetně dechů, perkusí nebo starých syntezátorů, a to již ve čtyřech členech.