Výstava Dangerous Love pojednává o lásce očima žen. Dvacetčtyři umělkyň představí jejich díla v Museu Montanelli od 18. 10. 2023. Neboť ani jejich profese není imunní vůči hořícím či zlomeným srdcím. Láska opájí, inspiruje, povznáší, utěšuje, trápí i zraňuje. Na výstavě jsou k vidění obrazy, fotografie, videoinstalace, objekty a artefakty.
Výstava představí kurátorský výběr z nejmladší ženské malby a sochy orientované na figuru a figuraci. Název výstavy O TOBĚ postihuje narativy zaměřené na sebereflexi a introspekci, které lze sdílet. Každé JÁ se tu proměňuje v TY. Umění zde zrcadlí svět, v němž společně žijeme a jehož každodennost a banalita je výzvou k jejich překonávání. Kurátory výstavy jsou Petr Vaňous a Veronika Marešová (GASK).
Zcela příznačně je výstava nazvaná Mlčení zasazena právě do barokního prostoru někdejší jezuitské koleje: její autor Jiří Straka, performer, sinolog a malíř inspirovaný kaligrafií, akcentuje na svých obrazech střet kultur, konkrétně vstup katolicismu do cizorodého prostředí, tj. do Číny a Japonska v 17. století. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Dystopie nebo blízká budoucnost? Co kdybyste se dalšího dne probudili z nepokojných snů, a shledali, že jste se v posteli proměnili v jakýsi exotický hmyz, který skrze jinou funkčnost těla, nemůžete zatím ovládat ani definovat. Vidíte však spoustu změn a pouze, co zůstalo možná zastaralé, jsou Vaše myšlenky o Vás. Výstava Tiny Hrevušové demonstruje podobenství o civilizaci, která se snažila navázat na opomíjené senzuální podstaty – emoce. Postupné vylupování a stávání se v prostoru výstavy, přináší procesuální moment z jedné performanci, která bude prezentována jako jednotlivý event. Kurátorkou výstavy je Tea Záchová. Otevírací doba galerie út–pá 13–19, so–ne 10–18
Výstava First Principles v Pragovka Gallery představí tvorbu Karímy Al-Mukhtarové především z období posledního roku. Autorka rozvíjí osobitý autentický vizuální jazyk, který rezonuje v tektonice a energii materiálů. Autorka specificky kombinuje nazírání na filozofii každodennosti a bytostnou potřebu výtvarného projevu. Ve výsledku tak vytváří pozoruhodná díla, která jako by mimoděk zrcadlila otázky vztahující se k vlastnímu smyslu, identitě, tradici nebo řemeslu. Kurátorem výstavy je Jan Kudrna. Otevírací doba galerie út–pá 13–19, so–ne 10–18
Výstavní projekt zaměřený na reflexi díla a poetiky Franze Kafky v současném výtvarném umění.
Martina Skala je v Čechách známá především jako autorka a ilustrátorka dětských knih. Výstava představí její originální kresby pro dětské knihy i volnou tvorbu, které společně mapují cesty napříč kulturními světy, jimiž sama prošla, od Malé Strany až po indiánské vesnice. Kurátorkou výstavy je Adriana Primusová.
Výstava Stále v pohybu Vratislava Karla Nováka pomyslně začala již v prosinci, kdy byl veřejnosti představen kinetický objekt Planety – Kruhy, který je umístěn v galerijních zahradách v rámci venkovní expozice GASK pod širým nebem. V únoru 2024 bude pak v prostoru tří výstavních sálů představen výběr z díla, jenž zahrnuje kinetické a interaktivní sochařské objekty a šperky. Kurátorkami výstavy jsou Kateřina Nora Nováková a Ludmila Šikolová spolu s kurátory GASK Vandou Skálovou a Richardem Drurym.
Interaktivní světelná expozice z dílny DEPO2015 provede malé i velké dobrodruhy netradičně pojatým světem písma, jeho historií, základy typografie, ale i šifer a komunikace obecně.
David Možný ve svých instalacích s vizualitou všednosti, kterou do krajnosti transformuje. Zajímají „neprostory“ urbánního světa, třeba letištní hala nebo kancelářský open space. Rád popírá zemskou přitažlivost. Od těchto inspirací se odvíjí i koncepce výstavy v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem.
Alžběta Kumstátová má za sebou několik sochařských realizací pro městský veřejný prostor. V době covidového bezčasí se začala zabývat malbou. Že nešlo o slepou uličku, dokazuje výstava v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem. V závěsném obraze autorka našla ideální médium pro reflexi svého prožívání krajiny.
Račte vstoupit do světa her, nikdy nekončící zábavy a fantazie bez hranic. Kočovná herna Sládkovna je na půdě roztockého zámku otevřená až do 28. dubna 2024. Krásně výtvarně zpracované a do posledního detailu promyšlené mechanické hračky z autorské dílny manželů Sládkových evokují atmosféru starých poutí a baví všechny bez rozdílu věku. Zabojujte o srdce hospodské, nachytejte pár vajíček, zatančete si valčík skrz parčík, vylovte ze dna moře perly a protáhněte se kolem obří krakatice, sehrajte férovej zápas s místním mančaftem a bezpečně proplujte Bermudským trojúhelníkem. To a mnohem více můžete zažít během jedné hodiny. Jen pozor, kapacita herny je omezená a nejlepší je vždy koupit lístek předem na webu muzea.
Barotrauma je fyzické poškození tkání způsobené rozdílem tlaků mezi tělesnými dutinami a okolním prostředím. Nerovnováha tlaků způsobuje rozklad. Čas a tlak jsou hlavní činitelé těchto dějů. Pavel Tichoň formou mentálního potápěče zpracovává metaforicky v intermediální rovině osobní zkušenosti z minulého roku svého bytí, přičemž se za každou cenu snaží zachovat tvar.
Kamila Ženatá vyzvala osm umělkyň a jejich dcery ke generačnímu dialogu, který zkoumá emoční odkaz jejich rodů. A.1 HYB4 Galerie se proměnila v byt rozdělený do několika pokojů – a v každém z nich se odehrává příběh, který vytvořila „rodinná sestava“ autorek.
Autorská adjustace, tedy příprava uměleckého díla k vystavení samotným tvůrcem, je často na okraji divákovy pozornosti a stejně tak je marginalizována v dějinách umění. Výstava IN MARGINE upozorňuje na umělecké zpracovaní rámů, soklů nebo i vitrín.Výstavní projekt se zápůjčkami z českých i světových institucí a soukromých sbírek kombinuje díla současných autorů s díly vytvořenými především v druhé polovině minulého století. Nechybí však ani ukázka ikonických děl z přelomu 19. a 20. století, která jsou opět aktuální a nadčasová.
V letošním jubilejním roce představí GASK veřejnosti celoživotní dílo světově proslulého umělce Jana Švankmajera a jeho manželky Evy. Navazuje tak na koncepční linii projektů věnovaných velkým osobnostem českého animovaného filmu, které se v posledních letech uskutečnily v GASK (Aurel Klimt, Jiří Trnka). Výstava DISEGNO INTERNO, která se koná v roce 90. narozenin Jana Švankmajera, představí všechny tvůrčí oblasti, do kterých tento český surrealista zasáhl – jsou to koláže, grafika, objekty, knižní ilustrace, medijní kresby, taktilní experimenty, sběratelství a samozřejmě film. Důležitou součástí expozice bude také prezentace malířského díla autorovy manželky Evy Švankmajerové. Výstavu doprovodí série přednášek, filmových projekcí a komentovaných prohlídek. Lektorské centrum GASK nabídne programy pro školy, animační workshopy a výtvarné dílny pro rodiny s dětmi.
Malířské a kresebné dílo, které v dynamických asociacích prolíná dva odlišné výrazové světy autorky. kurátorská spolupráce: Petr Vaňous
Nejnovější série velkoformátových abstraktních pláten Kamily Ženaté je pozváním k návratu k podstatě věcí.
Z průmyslového materiálu vytváří Veronika Psotková jemné sochy vznášející se v prostoru. Dráty pod jejíma rukama ožívají, dostávají tvary a stávají se bytostmi. Sochařčinu jedinečnou tvorbu představuje výstava Beze strachu v Artiu, uměleckém prostoru na Bořislavce. Jedná se o první výstavu v rámci cyklu Linie odvahy, která v roce 2024 v Artiu představuje ženské autorky. Veronika Psotková objevila před 17 lety při hledání vhodného materiálu pro své sochy rabicové pletivo, které se používá pro omítání ploch. Obyčejný stavební materiál, který umělkyni uchvátil. A to přesto, že práce je s ním mnohem náročnější než s jinými pletivy – je méně poddajný, hůř se tvaruje. Je fascinující sledovat, jak pod jejíma rukama dostává pletivo tvary a z průmyslového výrobku se stávají na první pohled křehké, éterické sochy. Sama svou techniku tvorby popisuje jako „šití soch“. A i po tolika letech práce s rabicovým pletivem říká, že se stále učí a zlepšuje. „Vrstvím, stříhám, prošívám, modeluji, zase vrstvím a prošívám. Je to čistě ruční práce, jedinou mou pomůckou jsou rukavice a nůžky. Podle záměru a myšlenky, kterou chci sdělit, jsou ty sochy utažené a zpevněné, nebo nedokončené a rozvrstvené. Ten materiál mi dává velkou svobodu,“ říká autorka. Výstava Beze strachu na Bořislavce představuje nejaktuálnější autorčinu tvorbu – konkrétně sochy, které vznikly v posledních letech. Mnohé z nich přímo pro Artium na Bořislavce. Ústředním motivem výstavy je odvaha udělat změnu a zároveň je spojující linkou také téma tlaku na jednotlivce, ať už z vlastního očekávání, nebo od společnosti jako celku. Vedle dalších tematických souborů Psotková na výstavě představuje autorské cykly Kůže líná a Kluzká židle. Dominantním objektem je ovšem především Pilíř společnosti, který je unikátním představením autorčiných figurálních site-specific kompozic, které dotváří přímo na konkrétním místě.
Výběr z nejnovější tvorby Martiny Staňkové vypráví příběh kresby a linie, která se jednoduchým, ale intenzivním opakováním, rozpínáním a transformací proměňuje v rozvibrovanou, a přesto přesvědčivou plochou. Zachycuje těkavý pohyb mezi jasně vyznačenými body, mezi konkrétními hodnotami, které jako by byly téměř konstantami skrze svou univerzálnost, přesto se ve své působnosti a křehkosti dotýkají tématu dočasnosti.
Představujeme Spolek pražských výtvarných umělců, který vznikl po rozpadu Svazu českých výtvarných umělců a Českého fondu výtvarného umění po roce 1990. Spolek má téměř padesát členů - malířů, sochařů a grafiků, kteří tvoří figurální kompozice, zátiší i krajinu. Využívají tradiční i nové výtvarné techniky.
Výstava – pohled na živou minulost – je připravována k výročí založení legendárního divadla, které za šedesát let své existence mělo stálý a zásadní vliv na vývoj současného divadla. Stu-dio Ypsilon (familiárně Ypsilonka) vzniklo v Liberci roku 1963 jako nezávislá divadelní expe-rimentální skupina, již založil Jan Schmid, od počátku až dosud vedoucí souboru, tvůrce stylu a poetiky Ypsilonu, režisér, autor, výtvarník, dramaturg a také herec.Ve výstavě bude naznačena Schmidova prvotní vize divadla jako volně pěstěné zahrady, již lze chápat i jako zmenšený model světa se vší jeho pestrostí a rozmanitostí, který ovládají ne-jen zákonitosti přírody, ale i pravidla, jež ctí každé společenství slušných lidí, fungující i přes jinakost jednotlivců v příbuznosti a vzájemnosti. Budou představeny i archivní materiály, jako jsou plakáty, fotografie…, tedy to, co tvoří paměť a historii divadla.
Tři desítky nejnovějších prací malíře Pavla Formana.
Planeta Praha vypráví o pražské přírodě jinak, než jsme zvyklí. Vykresluje příběhy ze špinavých dvorků, počůraných nároží a křoví na sídlišti spíše než z Divoké Šárky či Prokopského údolí. Pozoruje město „očima“ rostlin a živočichů: jak vnímají chodníky, pukliny v omítce, nádražní peróny nebo pouliční lampy? Jak využívají prostředí, které si lidé vystavěli pro sebe? Kolik „obyvatel“ vlastně Praha má?
Výstava v prostorách DEPO2015 je již tradičním každoročním doprovodem festivalu světla. Letos se svým aktuálním dílem představí vynikající malíř, typograf, grafik, designér a hudebník František Štorm. Divák se může těšit na kontrastní zážitek projekce až psychedelicky působivých otáčivých kreseb podbarvených zvuky industriálního ambientu s tiše meditativním vyzněním světle zářivých maleb s náměty především ze světa endemicky se vyskytujících organismů.
Výstava LIQUID GRID představí několik desítek obrazů, kreseb a objektů Daniela Vlčka. Autor často vychází z principů vrstvení, odrazů a vibrací zvuku v prostoru a rezonancí materiálů, které překládá do vizuálního jazyka. Instalace LIQUID GRID experimentálním způsobem reaguje na specifičnost prostoru Galerie Miroslava Kubíka, jeho přísnou geometrii, symetričnost a zároveň variabilitu pohybu návštěvníka prostorem.
"Výstava Light Scapes představí tvorbu japonského umělce Yasuhira Chidy v prostorách Muzea církevního umění v Plzni. Minimalistické světelné instalace dokáží velmi silně zapůsobit na návštěvníky a dávají vyniknout historickým prostorám i cenným muzejním exponátům. Díla Yasuhira Chidy zkoumají témata jako je prostor a nicota, ticho a zvuk, světlo a tma, klid a ruch. Díla okouzlí jak náročné profesionály z oblasti výtvarného umění, tak ty, kteří se rádi nechají polapit a unášet silou současného umění, aniž by o něm měli nezbytně nějaké hlubší povědomí. Ano, do této skupiny patří i děti! Yasuhiro Chida je jedním z nejvýznamnějších umělců světelného umění současnosti. Pravidelně vystavuje v Evropě, Asii i USA. Ani v Plzni nevystavuje poprvé, jeho díla jste mohli vidět v rámci předešlých ročníků festivalu umění a světla BLIK BLIK. "
Transformace Působnosti/ Ondřej Filípek a Jindřiška Jabůrková. Ondřej Filípek je významná postava nastupující sochařské generace, Jindřiška Jabůrkové je absolventka AVU v ateliérech Lukáše Rittsteina, Roberta Šalandy a Tomáše Hlaviny. Výstava potrvá do 30. dubna 2024.
Pojmem nové realismy se rozumí širší spektrum dobově aktuálních realistických přístupů zahr-nujících oblasti tvorby tradičně označované jako neoklasicismus, verismus, nová věcnost, soci-ální umění, magický realismus a primitivismus, ve fotografii zejména nové vidění. V obsahové rovině se často jedná o zachycení moderního života a jeho proměn v souvislosti s rozvojem technologií, ženské emancipace, možností cestování, komunikace, zábavy. Tato díla reagují jak na společenský úspěch nově se etablující střední třídy, tak na palčivé sociální problémy eko-nomicky rozdělené společnosti. Kurátoři: Anna Habánová, Ivo Habán, Helena Musilová.
Stavba raně barokního zámku Troja byla zahájena v roce 1679. Autorem projektu zámku byl architekt francouzského původu Jean Baptiste Mathey. V návrhu zúročil zkušenosti ze svého pobytu v Itálii a inspiroval se typem římské příměstské vily. Středem a dominantou celé hmoty stavby je velký sál, z něhož se do obou stran rozbíhá chodba s enfiládou přilehlých salónů. Po stranách stavbu vertikálně i horizontálně ukončují dvoupatrové věžovité belvedery. Sochařská výzdoba dvouramenného schodiště vedoucího do zahrady byla svěřena drážďanským uměl-cům Georgovi a Paulu Hermannovým. Monumentální plastiky, zdobící schodiště, symbolizují boj Titánů s antickými bohy. Jednotlivé plastiky po obvodu schodiště představují antické bo-hy, alegorie denních i ročních období a světadílů. Malířské práce v přízemí zámku převážně uskutečnil Carpoforo Tencalla, v prvním patře zámku působili Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni Francesco. Pro iluzívní výzdobu velkého hlavního sálu povolal stavebník vlámské malíře Abrahama a Izáka Godynovy.
Mezinárodní skupinová výstava „Žádný pocit netrvá věčně. Díla na papíře ze solidárních sbírek Skopje a Lidice“ představuje umělecká díla devatenácti umělců a umělkyň z celého světa, kteří jako jedni z prvních v šedesátých letech odpověděli na výzvu darovat své dílo do dvou solidárních sbírek vznikajících tou dobou v Lidicích a ve Skopji. Umělci a umělkyně ve své štědrosti darovali svá díla, přestože sami v řadě případů neměli dostatek finančních prostředků. Ve spolupráci s Národní galerií Praha, MoCA Skopje a Kunsthalle Vídeň vzniká na našem území jedinečná dvoj-expozice, se společným názvem „Žádný pocit netrvá věčně.“ jejíž plná šíře se divákům otevírá jak ve Veletržním paláci, tak v Lidické galerii. Umělci: René Bértholo, Lars Bo, Angelica Caporaso, Peter Clarke, Jef Diederen, Juraj Dobrović, Henrik Finne, Derrick Greaves, Dževad Hozo, Andrej Jemec, Toni Mau, Ileana Micodin, Barbara Narębska-Dębska-Kozłowska, Nemes Endre, Ankica Oprešnik, Fayga Perla Ostrower, Roland Pichet, Ioanna Veropoulou-Spiteri a Karel Vaca.
Pražská vila Františka Bílka (1872–1941) vznikla podle umělcova vlastního projektu v letech 1910–1911 v rámci zástavby hradčanských barokních bastionů. Bílek si úmyslně vybral největší a pohledově exponovanou parcelu, do jejíhož středu umístil své velkolepé obydlí evokující starověký chrám. Přestože se jedná o jeden z prvních tuzemských rodinných domů s plochou střechou, odráží jeho zevnějšek především Bílkovo hluboké náboženské založení. Jižní část Bílkovy vily obsahuje vysoký ateliér, zatímco v severní polovině se nacházel dvoupodlažní byt umělcovy rodiny. Autentickou atmosféru osobitých interiérů dotvářejí kromě originálního nábytku četné symbolicky koncipované detaily, které Bílek navrhoval a vytvářel v široké škále materiálů (kámen, štuk, dřevo, kov). V někdejší prostorné dílně jsou vystavena monumentální sochařská díla a figurální kompozice charakteristické svými organickými formami, výraznými siluetami a patetickými gesty. Nejpůsobivější jsou Bílkovy práce ve dřevě – materiálu, který jeho naturelu nejvíce konvenoval. Pozoruhodná je rovněž umělcova grafická a keramická tvorba doplňující sochařská díla rozmístěná v prostorách rodinné jídelny, Bílkovy pracovny a v dalších místnostech, v nichž je tematicky prezentována umělcova raná tvorba, pomníkové návrhy a podobizny.
Práce známého jazzového muzikanta představují dva rozdílné světy. Na výstavě budou k vidění obrazy z minulého i letošního roku, vystaven bude cyklus svébytných muchláží s názvem “ Bytosti “ a série zbrusu nových ilustrací / meotarů k neexistující knize o kulatém putování za hvězdou.
Výstava NATĚSNO se dotýká zkoumání limitů a možností lidského těla, přičemž nezůstáváme pouze u anatomie. Vnímáme tělo jako prostředek pro vyjádření myšlenek a emocí. Skrze umělecká média překračujeme fyzické hranice k podtextům poznávání a vnímání. Těsné propojení těla a prostoru, kde jsou intimní prožitky odhaleny a odkrývají vztahy mezi individuálními zkušenostmi a okolním světem. Vernisáž proběhne 2. 4. 2024 v 18:00 v galerii GAFA v DEPO2015.
Výstava se zaměří na problematiku dočasného využití veřejného prostoru. V rámci projektu se v galerii uskuteční série setkání ve vybrané čtvrtky – tzv. „Laboratoří“.
Víte, že fotit lze na pečivo, ovoce nebo nádobí? Že foťák je v principu jednoduchá věc? Že si ho můžete vyrobit doma sami? Anežka se naučila vyrábět cameru obscuru už jako dítě. K té se v dospělosti vrátila, když po střední škole začala cestovat - svoje cesty chtěla zachytit nejen štětcem na papír, ale i fotograficky. Zrcadlovku brzy vyměnila za plechovku od fazolí s malinkou dírkou. Tak vznikly její první zahraniční fotografie – na po domácku vyrobené camera obscura. Její technologický experiment tam neskončil, ba naopak – tuto metodu si autorka zamilovala a pokračovala s ní na dalších cestách. Jak sama říká: „Neskutečně mě bavily fotky, které z dírkové komory lezly. Jejich lehká neostrost, komponování poslepu a dlouhá expozice vytvořily kolikrát naprosto dokonale nedokonalé atmosférické obrazy.“ Její další camery byly vyráběny z předmětů, které byly pro danou destinaci typické: fotoaparát ze slupky od banánu na ostrově Svatá Lucie, další foťák zase z alžírské bagety, nebo z italského hrnku na espresso. Vzniklé fotografické abstrakce jsou autentické, bezprostřední, trochu záhadné, někdy chybové, ale pro samotnou autorku ohromně cenné. Nesnaží se být technicky dokonalé, jsou své. Anežka Straková (nar. 1995) je absolventkou DAMU a dnes se věnuje filmové architektuře, malbě a také analogové fotografii - včetně výroby vlastních fotoaparátů.
Lidské tělo jako známé i neznámé území. Výstava představuje nejrůznější podoby těla a zdůrazňuje téma odlišnosti jako nositele pozitivních impulsů a změn ve společnosti. Fotografie, videa a instalace jako oslava nekonečných možností a mystéria superorganismu – lidského těla.
Vstupte do magického světa trojrozměrných knih a staňte se součástí příběhu. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy otevírá interaktivní výstavu pro celou rodinu, která představí tvorbu i osobnost světoznámého ilustrátora a grafika Vojtěcha Kubašty.
Výstava Jiřího Načeradského (1934–2014), jedné z největších osobností českého poválečného figurálního malířství, se zaměřuje na jeho dvě nejvýraznější malířská období – na ikonická díla z let 1967–1972 a na dosud plně nezhodnocené období 70. let. Výběr děl pochází výhradně ze soukromých sbírek. Název výstavy KRÁSA BEZ ZÁVOJE je odvozen ze stejnojmenného obrazu Jiřího Načeradského z let 1969–1974.
Petra Kubík Nandrážiová tvoří abstraktní obrazy, nemaluje však štětcem. Obraz je pro ni hra o dvou hráčích. Je to totiž emoce, autora i člověka, který se na obraz dívá. Ráda proto kombinuje kontrastní barvy, povrchy, styly, nálady, úsměvy i vrásky. Její díla obsahují různorodé vrstvy a vždy i nějaké překvapení, které se vymyká jejich celkovému konceptu.
Srdečně Vás zveme na vernisáž výstavy V zajetí překladu. Jaroslav Zaorálek a jeho nakladatelé, která se uskuteční ve čtvrtek 11. 4. 2024 od 18 hodin. V rámci vernisáže budeme křtít novou publikaci "Vzpomínky na překladatele Jaroslava Zaorálka" jeho manželky a významné sochařky Hedviky Zaorálkové, kterou jsme vydali ve spolupráci s Muzeem literatury. Úryvek z knihy přečte herec a umělecký šéf Dejvického divadla Martin Myšička. Výstava je věnovaná významné roztocké osobnosti Jaroslava Zaorálka a jeho různorodé a bohaté činnosti. Připomene dlouholetou spolupráci překladatele s nakladateli Josefem Florianem a Rudolfem Škeříkem. Vystaveny budou knihy, korespondence, díla ilustrátorů i osobní předměty ze sbírek muzea a dalších institucí.
Výtvarná tvorba Filomeny Borecké (1977), české umělkyně, dlouhodobě žijící v Paříži, se zaměřuje na témata vizuálně nesnadno uchopitelná – dýchání, vztahy, plynutí času. Umělkyně se vyjadřuje prostřednictvím kresby, jež jí poskytuje možnost bezprostředního zachycení okamžiku a autentického zážitku. Své kresby nechává ožívat na zdech galerií, kde jejich linie organicky prorůstají výstavním prostorem a podmaňují si okolní stěny. Pro Národní galerii v Praze vytvořila dílo in-situ, velkoformátovou abstraktní kresbu zachycující „vnitřní krajinu“ nesenou dechem.
Předaukční výstava Post and Conterporary Art v Galerii Etrcetera Art. Samotná aukce proběhne 27.4. v 18.30 hod. Draženo bude 155 položek. Aukci tentokrát zahajujeme beneficí ve prospěch Domu pro Julii.Prvních 25 položek budou moci zájemci vydražit bez aukčních přirážek a současně tak přispět na dobrou věc.
Venkovní expozice Salonu dřevostaveb s výstavou předních českých, slovenských i zahraničních realizací se uskuteční po dobu jednoho měsíce v srdci Prahy – na piazzetě Národního divadla (náměstí Václava Havla). Výstava je zároveň koncipovaná jako atraktivní dřevěná instalace monumentálního měřítka, jež kromě architektonického rámce výstavy ozvláštní veřejný prostor a nabídne kolemjdoucím relaxační zónu s posezením uvnitř dřevostavby v českém lese.
17h