Komorní výstava představuje stěžejní Bílkovy práce, inspirované Březinovými básněmi a prózou. Díla ze sbírky Galerie hlavního města Prahy doplňují zápůjčky z Muzea Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou a z významné sbírky soukromého pražského sběratele.
Připravujeme pro vás výstavu kulis, rekvizit a hrdinů animovaného filmu Myši patří do nebe. Film vypráví o dvou úhlavních nepřátelích, malé myšce Šupito a lišákovi Bělobřichovi, kteří se po nešťastné události spolu (ač neradi) znovu setkají ve zvířecím nebi. Díky absenci přirozených pudů a nezvyklému odstupu od pozemských věcí mezi nimi postupem času vznikne hluboké přátelské pouto. Na cestě nebem musí oba společně zdolat různé nástrahy, splnit úkoly a překonat překážky a na konci jejich putování na ně čeká velké překvapení. Pokud jste film viděli, s radostí si připomenete jednotlivé scény. A pokud ne, vůbec nevadí, ale věříme, že ho pak velmi brzy shlédnete. Výstava je určena primárně pro děti, ale dospělí se zde rozhodně nudit nebudou.
Interaktivní expozice Trnkova zahrada 2 rozehrává a oživuje příběh nejúspěšnější dětské knihy Jiřího Trnky Zahrada. Příběh, ve kterém se pět malých kluků objeví cestou do školy starobylou zahradu, v níž prožijí řadu nečekaných setkání a veselých dobrodružství. Expozice Trnkova Zahrada 2 převádí původní příběh do multimediální instalace s originální scénografií, rozehrávající ilustrace Jiřího Trnky do podoby kouzelné zahrady. Malí i velcí návštěvníci se v něm vtělí do postav 5 kluků z knížky a na vlastní kůži prožijí jejich dobrodružství. Setkají se všemi hlavními postavami z knihy: kamenným trpaslíkem, zlomyslným kocourem, dobráckými slony, přemoudřelou velrybou i zpívající psí smečkou. Důraz je přitom kladen na interaktivitu, práce s návštěvníkem a jeho zapojením do celého děje.
Název nejnovějšího projektu typografa, malíře, grafika, zakladatele legendární Střešovické písmolijny, ale i hudebníka a textaře v jedné osobě Františka Štorma Maldorör Disco spojuje zdánlivě nespojitelné – zcela v duchu příslovečného „náhodného setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole“. Autor dovolí návštěvníkům nahlédnout do svého ateliéru, kde práce kvasí zároveň na několika frontách – paralelně s hudebními experimenty, společnými zkouškami a demonahrávkami vzniká série divoce barevných psychedelických maleb, které tvoří podklad pro Štormovu grafiku s výrazným podílem autorského písma. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Společný výstavní projekt Petry Vlachynské a Jaroslava Prokeše s lapidárním, a přitom dvojsmyslným názvem K dispozici vychází důsledně z místa a specifického prostorového rozvrhu přízemí severního křídla Galerie Středočeského kraje. Obě instalace reagují v elementárních formách na prostorové osy někdejší jezuitské koleje, Petra Vlachynská na horizontální pohled chodbou severního křídla a Jaroslav Prokeš na sklenuté prostory vlevo od hlavního vchodu ze Smíškovy ulice. Práce do místa vstupují s ohledem na jeho kulturní i duchovní historii. Spíše klidně, kontemplativně, a přesto sochařsky a instalačně důrazně transformují prostor a jeho vnímání. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Sochařka a multimediální umělkyně Markéta Váradiová (*1973) se věnuje objektům a instalacím pracujícím s fyzikálními jevy, které využívá pro vytváření specifické vizuality podporující divákovu imaginaci. Prostřednictvím této hry rozkrývá další úrovně prostoru či místa. Pro Experimentální prostor GASK připravuje dvě zdánlivě nesourodé instalace. Jejich společným jmenovatelem je princip ambivalentnosti, nejednoznačného výkladu primární vizuální situace a jejích významových posunů – jedno téma zpracované na dvou místech dvěma odlišnými metodami. Dalším společným prvkem obou instalací je zrcadlo – jako médium, které dokáže obraz jednoduše reflektovat, nebo významově posunout jeho původní premisy. Výstava bude mít přesah i do exteriéru galerie, kde se objeví zrcadlový objekt „Ratolest“ pracující s architektonickým kontextem. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Výstava Za slovy zkoumá způsob, jímž literární kultura nachází odezvu v dílech současných vizuálních umělců.
Výstava "intimita, oddanost, vášeň" představuje první tvůrčí setkání. Libuše Jarcovjákové, Běly Kolářové, Karla Malicha, Zorky Ságlové a Květy Válové - pěti renomovaných českých autorek a autora v jedinečném výstavním prostoru Lidické galerie.
Výstava soutěžních návrhů na přestavbu Hlavního nádraží včetně vítězného návrhu dánského studia Henning Larsen Architects na Šťastný Hlavák.
Výstava s podtitulem Svobodné zednářství očima zednářů. Veliká Lóže České republiky, sdružující 28 zednářských lóží z celé země, slaví 100. výročí svého založení. Samotní zednáři se rozhodli uspořádat k tomuto výročí výstavu a seznámit vás se svojí historií i současnou činností. Výstava je dvojjazyčná, veškeré informace jsou uvedeny v českém a anglickém jazyce.
Mají poválečné budovy místo v naší historii? Nová výstava v Galerii Jaroslava Fragnera „Poválečná architektura jako památka“ se zaměřuje na proměny pražských staveb z období 1945–1989. Jak chráníme poválečné stavby v Praze a jak je přizpůsobit současnosti tak, aby neztrácely své výtvarné kvality? Výstava se soustředí především na historii a současný stav stanic pražského metra, součástí však jsou i příklady několik významných rekonstrukcí poválečné architektury. Návštěvníci a návštěvnice jsou zváni k prozkoumání původních plánů a perspektiv, fotek i fyzických artefaktů z některých pražských památkově chráněných budov, ale i budov, které by si ochranu zasloužily.
Bez fotografií Vladimíra Uhra (1925–2016) by se neobešla snad žádná publikace o barokní architektuře v Čechách. Jako pozorného a citlivého fotografa i vnímavého a jedinečného tlumočníka oživlých linií, tvarů i hry světla a stínů vstupující do dialogu s hmotou si ho vybral i přední historik barokní architektury Mojmír Horyna, když připravoval svou obsáhlou monografii o díle barokního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. Výběr ze souboru santiniovských fotografií bude součástí celoročního programu Santini Immortalis, který připomene letošních 300 let od úmrtí tohoto barokního génia. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Epos 257 je český umělec pracující s urbanistickým prostředím a ikonografií města, absolvent Vysoké školy umělecko-průmyslové a člen mezioborového uskupení Ztohoven. Ve svých posledních projektech umělce zajímá město, jeho místa propojená ne-místy, jako celek. Vstup zdarma.
Vystavujeme knihy, které získaly nejvyšší ocenění v každoroční soutěži pořádané Muzeem literatury a Ministerstvem kultury ČR.
Miroslav Petříček je předním českým filozofem a estetikem, který se po desítky let systema-ticky zabývá reflexí vizuálního umění. Své myšlenky o aspektech jazyka umění shrnul v množství textů, mimo jiné v knize Myšlení obrazem, která se stala hlavním impulzem pro vznik této výstavy. Naším nejvýznamnějším cílem je poukázat na zásadní vklad Miroslava Petříčka do vývoje českého výtvarného umění a pokusit se názorně vyjádřit klíčové myšlenky, o které se opírá jeho filozofický diskurz. Základem je konstatování, že setkání s obrazem je událost.
Deep Time, tedy hluboký čas, je původně geologický termín, odkazující ke změně perspektivy, která bere v úvahu stáří našeho vesmíru a jeho vývoj. Ten začal přibližně před 13,8 miliardami let. Pokud bychom si měli představit proces vzniku vesmíru v časovém průběhu jednoho roku, tedy s velkým třeskem 1. ledna, pak ke vzniku Země došlo v září, nejstarší známé horniny a zkameněliny vznikly v říjnu a lidé se objevili 31. prosince. Odlišný čas vesmíru umožňuje napojení na měřítko geologických sil tvarujících naši planetu. Pohyb výstavou by měl navodit imaginaci hlubokého času, odlišné vnímání, uvědomění si proměnlivosti geologických procesů a jejich provázanosti s naším životem. Východiskem jsou prožitky pohybu a reflexe krajiny, jiný způsob prožívání času pomocí technologie, napojení na čas oceánu, střet lidských a mimolidských jevů, proměnlivost hmoty. Díla pracují s chvějícími se okraji, do sebe zavinutým, hlubokým časem geologie, s cestou jako návratem a prohlubujícím se poznáním. Vystavující umělci/kyně: Michal Kindernay, Jimena Mendoza, Katarína Poliačiková, Jan Pražan Kurátorka: Lenka Dolanová Otevírací doba galerie: út–pá 14:00–20:00, so–ne 12:00–18:00
V roce 2024 uplyne 250 let od přijetí Všeobecného školního řádu a 155 let od přijetí školského zákona, který definitivně zavedl povinnou školní docházku. Výstava Ruce za zády a ticho je uměleckou reflexí přizvaných umělců – Hynka Alta, Jiřího Kovandy, Jaro Vargy, Jana Zdvořáka a Kolektivu Prádelna – na vývoj a podoby českého školství.
Rufina Bazlova (*1990 v Grodně) je ilustrátorka, tvůrkyně komiksu, autorských knih a loutek. Vystudovala Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, dlouhodobě působí na české výtvarné scéně. Používá tradiční řemeslnou techniku vyšívání, kterou však neuplatňuje dekorativně, nýbrž jako vyjadřovací médium v rámci protestní ironizace totalitní moci, představované především „posledním evropským diktátorem“ Alexandrem Lukašenkem. V současné době Rufina Bazlova pracuje na sociálním uměleckém projektu věnovaném politickým vězňům v Bělorusku s názvem #FramedinBelarus. Tento projekt bude těžištěm autorčiny výstavy v GASK, kterou koncipovala ve spolupráci s kurátorkou Sofiou Tocari.
Název výstavy František Kupka – Knihomol odkazuje nejen ke Kupkovu stejnojmennému kryptoautoportrétu z přelomu století, ale i k jeho dlouhodobému a systematickému zájmu o historii, filosofii a přírodní vědy, který stál nejen v pozadí jeho progresivních názorů na malbu, ale jehož výsledkem byl také poučený přístup k ilustracím historických textů. V neposlední řadě název odkazuje k fenoménu sběratelství bibliofilií a vztahu mezi umělcem a jeho přáteli a mecenáši. Tato tři témata tvoří základní pilíře výstavy Františka Kupky, která představí sedm souborů bibliofilií ze sbírek GASK. K vidění bude nejen slavné grafické album Čtyři příběhy bílé a černé z roku 1926, ale třeba i obě bibliofilská vydání Písně písní s Kupkovými ilustracemi – z roku 1905 a 1931. Soubory tisků doplní originály Kupkových děl ze sbírek Národní galerie v Praze. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Zahajovací výstava v nově otevřené JSP Art Gallery bude vzájemným dialogem napříč generacemi, genderem a žánry. Světově uznávaní malíři zralého věku v uměleckém dialogu o metafysice těla se dvěma talentovanými mladými sochařkami. Spojovací osou autorů je tělo jako vstupní brána k tajemným sférám ducha. Úvaha k výstavě „Šepot těla“ Umění žije pod velkým tlakem „determinantů“ tohoto světa a jeho „moudrosti“. Umělec je více než kdykoliv dříve v dějinách odsouzen k samotě a k hledáni svého druhu „nad-reality“, „nad-předmětu“, neboť ty se nedají podle něj bezprostředně vyjádřit. Hrdinským, avšak tragickým způsobem, se snaží objevit dávno ztracené tajemství v chaosu materie světa. Kubistická defragmentace a abstraktní anihilace tváře světa staví umělce před volbu mezi žít, aby mohl umřít, a umřít, aby mohl žít. Umělec, v zoufale touze vnést světlo do temnoty, nekopíruje a neimituje, nýbrž tvoří formy schopné přijmout ideální obsah. Umění ve své vrcholné snaze po uchopení neuchopitelného spěje k vizi plnosti bytí ontologického tajemství. Cestou k tomuto cíli se stává tělo, jediná „jistota“ v celém rozpětí nejisté existence. Vyrůstá do role „stínu v jeskyni“ a nabourává existenciální skepsi ve vztahu k dávno ztracenému smyslu. Šeptá do ucha vnímavého pozorovatele, aby pohleděl skrze ně. Stává se „portálem“ k nepostihnutelným tůním tajemství ducha. Má-li uměni objektivní charakter a cíl, musí nutně vyjít ze zajetí vlastní subjektivity a pokořit se před nepostihnutelným tajemstvím a přes veškerou determinaci materie a nutně smrti říct – slovy Viktora E. Frankla – životu ano. Právě život manifestující se v šepotu těla je paradoxně cestou k jeho objektivizaci v uměleckém díle. Různé formy umělecké exprese mají jedno společ a tím je „tajemství života“. V různých – často antagonistických – formách a odlišných způsobech jeho interpretace se umělec skrze svou tvorbu snaží vymanit z otroctví objektivizace a deterministické, samotou a izolací v sobě sama uzavřené, subjektivizace. Ona tenka linie mezi smyslem a nesmyslem je předmětem uměleckého hledaní pravé podstaty bytí, byť často v dnešní době vyjádřené jeho opakem, tedy absurdem. Snahou této výstavy i celkového konceptu JSP ART GALLERY je ukázat takové umělce a takové umění, jež se ve své tvorbě snaží o překonaní oné deterministické antinomie života. Přejeme každému návštěvníkovi galerie, aby našel odvahu vstoupit skrze nabídnutý otevřený portál do sfér subtilních bytů a neproniknutelného tajemství, ať naslouchá šepotu těla a uslyší mysteriózní jazyk logosu.
Koule v názvu této výstavy je symbol. Malíř Jakub Matuška aka Masker (*1981) v ní vychází z pocitu, který ve středním věku určitě má mnoho z nás. Domněle nekonečný večírek mládí skončil. Čas se rozkrájel na sled pracovních termínů a rodinných povinností. Dokonce i slovo „dovolená“ nabylo svého bolestivě pravého významu. Starosti všedního dne však (ještě) neodplavily touhu po svobodě a seberealizaci. Nesobecky založeným bytostem v takové situaci nezbývá než přijmout, že na „cestu ducha“ se vypraví teprve poté, až přivezou děti z kroužků, nakrmí je, vykoupou a dají spát. A to je pouze fragment životní reality, jíž nelze obejít, aniž to nebylo na něčí úkor. Maskerovy obrazy jsou alegoriemi komplexu pocitů, které v této životní fázi má ve svých rolích umělce, partnera či otce. Jako duchovně založený člověk nepřestává uvažovat o tom, nakolik je „koule“ nových starostí zkouškou, v níž opět máme obstát. Ale co my víme, třeba nakonec stejně skončíme „pádem do propasti“?
Výstava Dangerous Love pojednává o lásce očima žen. Dvacetčtyři umělkyň představí jejich díla v Museu Montanelli od 18. 10. 2023. Neboť ani jejich profese není imunní vůči hořícím či zlomeným srdcím. Láska opájí, inspiruje, povznáší, utěšuje, trápí i zraňuje. Na výstavě jsou k vidění obrazy, fotografie, videoinstalace, objekty a artefakty.
V roce 2020 uběhlo takřka bez povšimnutí (a v důsledku pandemie) výročí 100 let od narození jednoho z nejosobitějších českých umělců generace nastupující po druhé světové válce – Stanislava Podhrázského. Jeho zvláštní lyrika plná jistého znepokojení v sobě spojuje aktuální dobové tendence jako surrealismus, abstrakci a novou figuraci, přesto si ve svém spontánním projevu ponechává svoji charakteristickou originalitu. Podhrázský patřil k umělcům, kteří tvořili spíše v ústraní a pohybovali se nejraději v blízkém okruhu svých přátel. Neměl potřebu své dílo vystavovat, a po okupaci v roce 1968 dokonce ani léta vystavovat nesměl. Kvality jeho tvorby jsou však již časem prověřeny. Expozice v GASK Stanislav Podhrázský a přátelé představí průřez autorovým dílem v souvislostech uměleckého prostředí, v němž vznikalo, a umělecké tvorby jeho nejbližších přátel, jako byli Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Zbyněk Sekal, Mikuláš Medek a další. Kurátorkou výstavy je Adriana Primusová.
Výstava představí dílo britského umělce, hudebníka, spisovatele a zvukového mága Genesise Breyera P-Orridge.
Kurátorský výběr deseti VR projektů reflektujících aktuální společenská a lidskoprávní témata.
Výstava ilustrací z knihy Babi Martiny Trchové (nakladatelství Host, 2023) přináší silný vizuální zážitek. Je to jako snít jeden sen za druhým. V obrazech jsou tu beze slov vyprávěny příběhy o malé holčičce a její prabababičce, které se nemohou setkat, přesto se však nejrůznějšími způsoby potkávají. Kniha obsahuje sedm epizod, sedm procházek po kouzelném okolí, které všechny vedou na stejné místo, nahoru po schodech do babiččina bytu. A nezáleží na tom, že jednou je nutno projít šnečí ulitou, připlachtit na pampeliškovém padáčku nebo si poslat velrybu z oprýskané zdi.
Studentské listy (SL) v době revoluce sice tvořili tehdejší studenti, ale jejich obsah byl určen širší čtenářské veřejnosti. Odpovídaly tomu i počty prodaných výtisků, které jsou dnes srovnatelné s nejvydávanějšími novinami. Další dva roky autoři SL svými nekompromisními postoji významně ovlivňovali veřejný život začátku devadesátých let.Výstava Studentské listy a revoluce 1989 chce na příběhu jednoho časopisu ukázat, jak se formovala společenská situace v zemi, kde padl totalitní režim a ten demokratický se teprve stavěl na nohy. Výstava ukazuje nejen hlavní témata doby, ale i osoby, které ji spoluvytvářely.
Výstava Anny Vaňkové je součástí letošního ročníku mezinárodního fotografického symposia a výstavy s názvem Boundaries: travel. Symposium i výstava nabízí nejrůznější umělecké a koncepční pohledy na téma cestování. Vernisáž výstavy proběhne ve výstavním prostoru GAFA 1.11. od 18h.
Výstava IOGI/ Souboru komiksů podle scénářů česko-francouzského básníka Jeana-Gasparda Páleníčka. Výstava je otevřena pondělí až pátek od 10-17h.
Film je „forma, která myslí“, poznamenal již režisér Jean-Luc Godard. Jedním z ústředních mechanismů, skrze které filmové médium myšlenkové operace provádí, je montáž neboli střihová skladba. Přežívá však vize montáže coby myšlení filmem i v době „postfilmové“, mimo prostor kina? Jak se klasické montážní principy uplatňují v současném umění? A lze je převést do časoprostoru galerie?
Film Radka Brousila (1980) Can You Still Feel Butterflies (2021), situovaný do sklepních prostor Domu U Kamenného zvonu, je doprovozen site-specific scénografií.
Roudnická galerie připravila výběr velkoformátových maleb Samuela Pauča, realizovaných v nedávné době, které doplní i ukázka menších objektů. Návštěvníci tak mají možnost pocítit specifickou atmosféru jeho malby, která je zároveň nositelem existenciálních obsahů. A jak napovídá již název výstavy Hlubina, může se jednat nejen o ponoření do různých vrstev obraznosti, ale také do vlastního podvědomí pozorovatele.
Velkorysý zaklenutý prostor barokní jízdárny se na začátku listopadu proměnil díky objektům a kresbám Petra Stanického v Místo paměti, kde se zcela přirozeným způsobem setkávají historické formy s těmi současnými. S tím souzní i druhá výstava Rozhraní, svébytná sochařská intervence do gotického interiéru. V jistém slova smyslu surová, ale přesto nesmírně lidská architektura kamenné kapitulní síně a klášterní kvadratury, kam Petr Stanický umístil své prostorové objekty, doplňuje výstavu v galerii téměř mysticky.
Roudnická galerie opouští koncepci „stálé expozice“ a představuje nové pojetí, v němž je podstatným rysem proměnlivost. To umožní prezentovat širší spektrum sbírek a navíc z různých úhlů pohledu. Aktuální výběr cílí na tři klíčové oblasti, zahrnující nejcennější díla a nejvýznamnější osobnosti.
Sklo, žiletky, ozubená kola, ostnatý drát. Právě tento kontrast křehkého a surového byl uměleckou výzvou a hledáním nových limitů pro jednoho z nejznámějších představitelů české intermediální konceptuální scény, Jiřího Davida. V roce 2018 se při navrhování dekorací pro nový hotel Nezvalova archa v Olomouci rozhodl překonat svůj dlouhodobý despekt ke sklu jako líbivému a podbízivému materiálu a ve spolupráci s mistry skláři vytvořil v malé sklárně v Bohdalově na Vysočině soubor originálních váz z foukaného skla.
Ve sbírkách Oblastní galerie Liberec se nachází několik velmi cenných dřevěných soch z různých historických období, které představuje kurátorka výstavy Michaela Kubišová ve zcela novém hávu – pod erudovanýma restaurátorskýma rukama se podařilo navzdory času i dalším zkázonosným elementům znovuoživit tyto artefakty, převážně sakrální ikonografie. V průběhu uplynulého desetiletí zrestaurované dřevěné sochy představují i pohled na samotný restaurátorský postup každého z odborníků.
V hlavním výstavním prostoru bývalých Lázní, Bazénové hale, vytvořil oceňovaný malíř i pedagog na pražské Umprum Patrik Hábl spolu s kurátory Filipem a Marcelou Suchomelovými jakousi až mystickou krajinu hor a vodopádů, nazývanou v tomto projektu Horozemí, tvořenou dlouhými vertikálními svitky, a doplněnou polyptychy evokující rozeklané horské masivy protkané hlubokými údolími v mlžném oparu.
Výstava představí výpravná a divácky přitažlivá díla mezinárodně etablovaných autorek z oblasti pohyblivého obrazu. Na příkladech tvorby umělkyň zabývajících se z různých aspektů primárně ženskou tematikou se bude zabývat problematikou propojení pohyblivého obrazu s reálným prostředím v komplexních video-objektových instalacích. Ve výpravných video-projekcích s rozsáhlými doprovodnými instalacemi, zahrnujícími objekty, kresby a další umě-lecké formáty, bude prezentována problematika zásadních období života ženy v aktuální éře digitálních sítí, posthumanismu a globálních ekologicko-sociálních krizí.
Vítejte v sedmnáctém katalogu galerie Etcetera Art zaměřeném na české poválečné a současné umění. Připravili jsme pro vás jedinečnou sbírku 150 kurátorsky vybraných děl rozdělených do tří tematických částí.
Akvarel, tedy práce s vodou ředěnými barvami na papíře, stojící na pomezí kresby a malby, je v dějinách výtvarného umění technikou s dlouhou tradicí. Největšího rozvoje dosáhl v 19. století, kdy svou univerzalitou zasáhl do většiny oblastí výtvarného umění. Akvarel charakterizuje lehkost, suverenita a virtuozita, neboť z podstaty své techniky skýtá minimum možností pro váhání a opravy.
Petr Gruber (nar. 1989), absolvent malířského ateliéru Jiří Sopka na pražské AVU, ve své malířské tvorbě aktualizuje vztah ke krajině a prostoru. Jako výjimečně vybavený kolorista spatřuje navštívená místa v jejich esenciální čistotě a redukované tvarové skladebnosti. Autor prostřednictvím malby odhaluje skrytý rozměr toho, co máme všichni před očima. Kurátor výstavy je Petr Vaňous. Otevírací doba galerie: út–pá 14:00–20:00, so–ne 12:00–18:00
Výstava Mimo kruh je vyústěním 29. ročníku sympozia, jehož tématem se stala keramika jako materiál současného umění. Právě myšlenka podpory a propagace volné keramické tvorby byla pro mezinárodní setkání v Bechyni podstatná již od jejich založení v 60. letech minulého století. V této tradici tak pokračuje i 29. sympozium, které zároveň skrze díla šestice umělců a umělkyň představuje aktuální tvůrčí přístupy vycházející z vnitřní logiky materiálu, reflektující jeho kulturně historické kontexty a neobávající se kritičnosti k vlastnímu médiu. Výstava je tedy nejen vystoupením ze zažitých hranic oboru, ale také ukázkou toho, jaké možnosti keramika nabízí v rámci současného umění. Otevírací doba galerie: út–pá 14:00–20:00, so–ne 12:00–18:00
Ewa Doroszenko a Jacek Doroszenko jsou intermediální umělecké duo z Varšavy, které zkoumá vztah mezi zvukem, obrazem a krajinou. Díla na výstavě Overlooked Horizons vycházejí z jejich četných reálných i virtuálních cest. Stejně jako na konci 18. století lidé cestovali a hledali "genia loci" míst a památek, objevují dnes Ewa a Jacek Doroszenko krajiny s jedinečnými vlastnostmi prostřednictvím uměleckých cest online i offline. Díla vznikla v rámci mezinárodních rezidenčních programů Artist-in-Residence mimo jiné v Kunstnarhuset Messen Ålvik (Norsko), The Island Resignified Lefkada (Řecko), AAVC Hangar Barcelona (Španělsko) a Pragovka Gallery (Česká republika). Otevírací doba galerie: út–pá 14:00–20:00, so–ne 12:00–18:00
Výstava "Experiment – Boudníkova klika" je skupinovou výstavou autorů (Matěj Hrbek, Tomáš Hrubiš, Iva Krupicová, Eduardo Lara, Zuzana Růžičková), jejichž doménou jsou práce na papíře. Pro všechny umělce jsou specifické experimentální přístupy, které jsou klíčovým prvkem v jejich praxi. Experiment výrazně podněcuje inspirativně kreativitu, čímž vytváří prostor pro originální tvorbu. Zároveň prostřednictvím experimentování lze testovat limity a rozšiřovat možnosti technik, což umožňuje vznik nečekaných výsledků, které mohou diváky překvapit. Umělcům umožňuje vidět svět z nových perspektiv, což vede k tvorbě děl s hlubším významem a smyslem. V grafice a kresbě umožňuje umělcům detekovat vlastní styl, stejně jako v kontextu modernistických východisek posouvat hranice těchto v České republice stále opomíjených technik. Umožňuje umělcům lépe porozumět, jak jejich díla komunikují s diváky. Tím se zvyšuje účinnost vizuálního sdělení a interakce s publikem. Podtitul výstavy poukazuje na průkopníka české moderní grafiky Vladimíra Boudníka, který v jedné z hal Pragovky tvořil a s Vysočany byl bytostně spojen jak pracovně, tak umělecky. Výstava je koncipována jako expozice přátel, kde každý z autorů představí svoji aktuální tvorbu. Ústředním bodem bude performativní stěna, která vznikne jako kolektivní práce vystavujících a u níž bude očekávána interakce diváků během výstavy, kteří se budou moci aktivně zapojit. Důležitou roli má i vernisáž, která bude menším explozionalistickým happeningem. Otevírací doba galerie: út–pá 14:00–20:00, so–ne 12:00–18:00
Stálá expozice Rozečtený svět představuje v deseti tematicky zaměřených výstavách sbírku Muzea literatury (Památníku národního písemnictví). Expozice nesleduje žádnou konkrétní vyprávěcí linii, zachycuje vybraná umělecká zprostředkování individuální i společenské zkušenosti v literatuře 19. a 20. století.
18:00 Komentovaná prohlídka výstavou Za slovy s kurátorkou Michaelou Šilpochovou