Komorní výstava představuje stěžejní Bílkovy práce, inspirované Březinovými básněmi a prózou. Díla ze sbírky Galerie hlavního města Prahy doplňují zápůjčky z Muzea Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou a z významné sbírky soukromého pražského sběratele.
Připravujeme pro vás výstavu kulis, rekvizit a hrdinů animovaného filmu Myši patří do nebe. Film vypráví o dvou úhlavních nepřátelích, malé myšce Šupito a lišákovi Bělobřichovi, kteří se po nešťastné události spolu (ač neradi) znovu setkají ve zvířecím nebi. Díky absenci přirozených pudů a nezvyklému odstupu od pozemských věcí mezi nimi postupem času vznikne hluboké přátelské pouto. Na cestě nebem musí oba společně zdolat různé nástrahy, splnit úkoly a překonat překážky a na konci jejich putování na ně čeká velké překvapení. Pokud jste film viděli, s radostí si připomenete jednotlivé scény. A pokud ne, vůbec nevadí, ale věříme, že ho pak velmi brzy shlédnete. Výstava je určena primárně pro děti, ale dospělí se zde rozhodně nudit nebudou.
Tentokrát půjde o sochařské skici a studie k pomníkům, památníkům a sochám ve veřejném prostoru. Naše sbírky disponují řadou z nich, některé mají k definitivní realizaci velice blízko, jiné jsou viditelně pouhým prvním krokem k hledání celkového výrazu. Najdeme zde také některé studie, které nebyly nikdy realizovány, protože vznikly pro pomníkové soutěže, ve kterých zvítězil některý ze soupeřů, nebo, jak už to u nás bývá, sehrála svou roli přízeň mocných. Pokusili jsme se představit celou řadu skvělých příkladů, které vedly ke vztyčení pomníků, dekorativních plastik nebo děl s volným námětem inspirovaných ženskými půvaby či úctou k obyčejnému řemeslu, ať už známých z našich parků a zahrad, nebo z fasád významných budov. Diváci se setkají s díly z rozmezí let 1880–1980 a s řadou věhlasných jmen jako Bohuslav Schnirch, Josef Václav Myslbek, Ladislav Jan Šaloun, Bohumil Kafka, Josef Mařatka, ale i se jmény autorů, kteří byli privilegováni v období socialismu – Jan Hána, Josef Malejovský nebo Jiří Kryštůfek.
Výstava v Bílkově domě v Chýnově představuje především umělcova díla s husitskou tématikou a reliéfy z druhé poloviny jeho tvůrčího období. Další exponáty připomínají sochařovo přátelství s významnými českými básníky Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou a spolupráci s chýnovskými hrnčíři. Atmosféru obytných interiérů dotváří Bílkem navrhovaný nábytek.
Interaktivní expozice Trnkova zahrada 2 rozehrává a oživuje příběh nejúspěšnější dětské knihy Jiřího Trnky Zahrada. Příběh, ve kterém se pět malých kluků objeví cestou do školy starobylou zahradu, v níž prožijí řadu nečekaných setkání a veselých dobrodružství. Expozice Trnkova Zahrada 2 převádí původní příběh do multimediální instalace s originální scénografií, rozehrávající ilustrace Jiřího Trnky do podoby kouzelné zahrady. Malí i velcí návštěvníci se v něm vtělí do postav 5 kluků z knížky a na vlastní kůži prožijí jejich dobrodružství. Setkají se všemi hlavními postavami z knihy: kamenným trpaslíkem, zlomyslným kocourem, dobráckými slony, přemoudřelou velrybou i zpívající psí smečkou. Důraz je přitom kladen na interaktivitu, práce s návštěvníkem a jeho zapojením do celého děje.
Jaroslav Beneš (* 1946) začínal jako divadelní fotograf v plzeňském divadle Alfa. Později se stal archivářem a fotografem Pražských vodáren. Je spoluzakladatelem hned několika foto-grafických sdružení (Aktiv volné fotografie, 1989; Pražský dům fotografie, PHP, 1991; Český dřevák, 2000). Výstava je zamýšlena jako pocta další ze zakladatelských osobností PHP, v jehož prostorách nyní GHMP sídlí, které v rámci dlouhodobé koncepce v Domě fotografie představujeme.
Důmyslně komponovaná výstava ke stému výročí narození velkého českého spisovatele 20. století Ladislava Fukse.
Jádrem instalace je paměťové médium v podobě krabice diapozitivů, které před 30–40 lety používala Alena Alsterová, matka autorky, při svých přednáškách o barokním umění na FF UK. Dílo Timelessness je tvořené nekonečným sledem překrývajících se diaprojekcí. Skrze dialog abstraktních kompozic barokního tvarosloví s osobními vzpomínkami umělkyně, v souběhu časových vrstev, vyvstává okamžik zpřítomnění.
Název nejnovějšího projektu typografa, malíře, grafika, zakladatele legendární Střešovické písmolijny, ale i hudebníka a textaře v jedné osobě Františka Štorma Maldorör Disco spojuje zdánlivě nespojitelné – zcela v duchu příslovečného „náhodného setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole“. Autor dovolí návštěvníkům nahlédnout do svého ateliéru, kde práce kvasí zároveň na několika frontách – paralelně s hudebními experimenty, společnými zkouškami a demonahrávkami vzniká série divoce barevných psychedelických maleb, které tvoří podklad pro Štormovu grafiku s výrazným podílem autorského písma. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Až do 5.11.2023 můžete navštívit výstavu s dobrodružnou zápletkou Rychlé šípy a tajemství Stínadel, která zpracovává fenomén komiksu Rychlých šípů z pohledu ilustrace a počátků české komiksové tvorby. Seznamuje návštěvníky s kultovními postavami autora Jaroslava Foglara a nejznámějšími kreslíři tohoto komiksu. V kulisách zámeckého sklepení pak zažijete atmosféru tajuplných Stínadel a možná rozluštíte i záhadu ježka v kleci.
Profesor Vladimír Kopecký (*26. 11. 1931, Svojanov) je proslulý jako mistr sklářského umění experimentátor malíř divokých velkoformátových obrazů i střídmých kontemplativních kreseb ale i autor objektů instalací a realizací ve veřejném prostoru. Jeho dílo již dnes patří k nepostradatelným kapitolám českého poválečného umění. Je to solitér osobnost nenaplňující škatulky persona rozpolcená. Je znám tím že jeho tvorba má vždy dvě polohy rozkročené mezi bouři a klid prostor a plochu krásné a ošklivé hodně a málo. Vladimír Kopecký získal ocenění od zlaté medaile na Expo 58 až po cenu v soutěži Grafika roku 2013.
Samostatná výstava představující autorovy nové obrazy, sochy a pohyblivý obraz ve vzájemném instalačním propojení.
Společný výstavní projekt Petry Vlachynské a Jaroslava Prokeše s lapidárním, a přitom dvojsmyslným názvem K dispozici vychází důsledně z místa a specifického prostorového rozvrhu přízemí severního křídla Galerie Středočeského kraje. Obě instalace reagují v elementárních formách na prostorové osy někdejší jezuitské koleje, Petra Vlachynská na horizontální pohled chodbou severního křídla a Jaroslav Prokeš na sklenuté prostory vlevo od hlavního vchodu ze Smíškovy ulice. Práce do místa vstupují s ohledem na jeho kulturní i duchovní historii. Spíše klidně, kontemplativně, a přesto sochařsky a instalačně důrazně transformují prostor a jeho vnímání. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Sochařka a multimediální umělkyně Markéta Váradiová (*1973) se věnuje objektům a instalacím pracujícím s fyzikálními jevy, které využívá pro vytváření specifické vizuality podporující divákovu imaginaci. Prostřednictvím této hry rozkrývá další úrovně prostoru či místa. Pro Experimentální prostor GASK připravuje dvě zdánlivě nesourodé instalace. Jejich společným jmenovatelem je princip ambivalentnosti, nejednoznačného výkladu primární vizuální situace a jejích významových posunů – jedno téma zpracované na dvou místech dvěma odlišnými metodami. Dalším společným prvkem obou instalací je zrcadlo – jako médium, které dokáže obraz jednoduše reflektovat, nebo významově posunout jeho původní premisy. Výstava bude mít přesah i do exteriéru galerie, kde se objeví zrcadlový objekt „Ratolest“ pracující s architektonickým kontextem. Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová.
Jiří David vystavuje od 13.9. do 18.10. 2023, své poslední obrazy pod názvem Oheň vyhasl, vlci zůstali v novém prostoru galerie Sophistika v Kozí ulici 915 na Praze 1,. Jde o obrazy bez vděčného, podbízivého make upu. Jde o obrazy elementárně tiché. Jde o obrazy v odrazech tůní, v mlhách šerosvitu. Jde o obrazyv krajkách nehmotně prasklých útesů, zpoza dechu vůní i v duhách koitu. Jde o volně archetypální sestup do vrstev naší roztříštěné paměti.
Výstava se zaměřuje na exil a vysídlení jak v hmatatelné, tak v imaginativní rovině. Překračuje dichotomii centrum-periferie a vstupuje do pole, které je neustále přepisováno, přetvářeno, současně mizí a znovu se objevuje. Vystavující: Kateryna Aliinyk, Ghazaleh Avarzamani , Eva Ďurovec, Darja Lukjanenko, Mina Nasr, Jura Shust.
Výstava Zhroucení krajiny rozvíjí témata vnitřních periferií, paměti místa a mizející krajiny. V rámci projektu Synapse Again probíhá již druhým rokem umělecká kolaborace mezi českým umělcem Eposem 257 a Norem Robertem Julianem Hvistendahlem. Oba autoři se rozhodli vytvořit společnou instalaci v MeetFactory – místě, které leží geograficky téměř na periferii Prahy, ale kulturně se nachází v jejím centru. Norské město Tromso, odkud pochází Hvistendahl je podobnou geografickou periferií Norska – přestože leží až za polárním kruhem, je centrem kulturního dění v této oblasti. Výstava bude zároveň v obecné rovině pracovat s tématy paměti místa a proměnou krajiny. V prostoru Galerie Kostka jsou stále patrné stopy původní sklářské pece, která byla součástí rafinérie a skláren Josef Inwald. Ze střechy původní pece a nynější galerie se divákům v rámci instalace naskytne pohled na části Smíchova okolo Lihovaru, které odhalí nynější nevratné změny vlivem developerské zástavby této městské části. Staneme se pozorovateli rozvoje a rozmachu města z útrob ruin po bývalé sklárně. Autoři nám díky instalaci dají možnost proměnit se v kritické pozorovatele proměny krajiny v okolí MeetFactory a sledovat ji z „pozorovatelny” umístěné uvnitř i vně Galerie Kostka.
Výstava Za slovy zkoumá způsob, jímž literární kultura nachází odezvu v dílech současných vizuálních umělců.
Radost ze života, optimismus a veselé svěží barvy. To vše najdeme v obrazech naivního malíře Josefa Kotrby (1896–1984). Srdečně zveme na prodejní výstavu jeho obrazů nazvanou Nalezený malíř Josef Kotrba, kterou pořádáme od 15. září do 30. října. Najdete nás na adrese Goetheho 17/2 na Praze 6 - Bubenči. Otevřeno denně (včetně sobot a nedělí) od 11 do 18 hodin. Doufáme, že touto výstavou obohatíme všeobecné povědomí o nový fenomén našich kulturních dějin.
Výstava "intimita, oddanost, vášeň" představuje první tvůrčí setkání. Libuše Jarcovjákové, Běly Kolářové, Karla Malicha, Zorky Ságlové a Květy Válové - pěti renomovaných českých autorek a autora v jedinečném výstavním prostoru Lidické galerie.
Galerie Miroslava Kubíka pořádá již desátý ročník Sympozia Litomyšl. Letošní sympozium v Litomyšli se navrací ke koncepci vůbec prvního tvůrčího pobytu, který Galerie Miroslava Kubíka uspořádala v roce 2012 a zaměřuje se na výrazné mladé osobnosti z české výtvarné scény. Na sympozium naváže výstava, která představí jednotlivé účastníky a jejich díla, která v Litomyšli vznikla.
Výstava Spolku Adalberta Stiftera (Mnichov) vznikla ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů (Praha) a Post Bellum (Praha) za podpory Česko-německého fondu budoucnosti a Bavorského ministerstva pro rodinu, práci a sociální věci. Přibližuje životní osudy a aktivity vybraných osobností z řad české a moravské šlechty po druhé světové válce.
Společenské změny, které prožíváme, konkurují nejsmělejším románům. Ale co když vám řekneme, že ve světě rychle měnících se technologií a transformací na poli umění zůstává citlivost základním stavebním prvkem? Přijďte a objevte, jak umění může proměnit váš pohled na svět. Vstup zdarma.
Výstava soutěžních návrhů na přestavbu Hlavního nádraží včetně vítězného návrhu dánského studia Henning Larsen Architects na Šťastný Hlavák.
Výstava s podtitulem Svobodné zednářství očima zednářů. Veliká Lóže České republiky, sdružující 28 zednářských lóží z celé země, slaví 100. výročí svého založení. Samotní zednáři se rozhodli uspořádat k tomuto výročí výstavu a seznámit vás se svojí historií i současnou činností. Výstava je dvojjazyčná, veškeré informace jsou uvedeny v českém a anglickém jazyce.
Bez fotografií Vladimíra Uhra (1925–2016) by se neobešla snad žádná publikace o barokní architektuře v Čechách. Jako pozorného a citlivého fotografa i vnímavého a jedinečného tlumočníka oživlých linií, tvarů i hry světla a stínů vstupující do dialogu s hmotou si ho vybral i přední historik barokní architektury Mojmír Horyna, když připravoval svou obsáhlou monografii o díle barokního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. Výběr ze souboru santiniovských fotografií bude součástí celoročního programu Santini Immortalis, který připomene letošních 300 let od úmrtí tohoto barokního génia. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Mají poválečné budovy místo v naší historii? Nová výstava v Galerii Jaroslava Fragnera „Poválečná architektura jako památka“ se zaměřuje na proměny pražských staveb z období 1945–1989. Jak chráníme poválečné stavby v Praze a jak je přizpůsobit současnosti tak, aby neztrácely své výtvarné kvality? Výstava se soustředí především na historii a současný stav stanic pražského metra, součástí však jsou i příklady několik významných rekonstrukcí poválečné architektury. Návštěvníci a návštěvnice jsou zváni k prozkoumání původních plánů a perspektiv, fotek i fyzických artefaktů z některých pražských památkově chráněných budov, ale i budov, které by si ochranu zasloužily.
Akvarel, tedy práce s vodou ředěnými barvami na papíře, stojící na pomezí kresby a malby, je v dějinách výtvarného umění technikou s dlouhou tradicí. Největšího rozvoje dosáhl v 19. století, kdy svou univerzalitou zasáhl do většiny oblastí výtvarného umění. Akvarel charakterizuje lehkost, suverenita a virtuozita, neboť z podstaty své techniky skýtá minimum možností pro váhání a opravy.
Epos 257 je český umělec pracující s urbanistickým prostředím a ikonografií města, absolvent Vysoké školy umělecko-průmyslové a člen mezioborového uskupení Ztohoven. Ve svých posledních projektech umělce zajímá město, jeho místa propojená ne-místy, jako celek. Vstup zdarma.
Jádrem výstavy jsou lyrické abstraktní obrazy s motivy světelných energetických zdrojů - jakési "vnitřní krajiny". Z velké části vznikaly v období nemoci autorovy ženy od loňského jara do letošního léta. Doplněk expozice pak tvoří pastely namalované při občasných toulkách přírodou i městem okolo řeky Otavy v Písku a které téměř vždy byly spojeny s koupáním se v řece od časného jara (březen, duben) až do velmi pozdního léta (září, říjen). Nakonec autor zařadil i jeden starší portrét své ženy Evy, jejíž památce je tato výstava věnována.
Už jsme vám všechno řekli, ale vy nás prostě neposloucháte. Pojďme dál. Pojďme na chvíli předstírat, že všechny tyto rozhovory už proběhly a není třeba je dál vést. Nejsme naštvaní, jsme unavení. Jen chceme jít dál. Coby umělci soudíme a smějeme se hluku naší doby, pokroku a gremlinům ve stroji. Dokud se smát nepřestaneme. Vstup zdarma.
Vystavujeme knihy, které získaly nejvyšší ocenění v každoroční soutěži pořádané Muzeem literatury a Ministerstvem kultury ČR.
Výstava významné plzeňské výtvarnice Květy Monhartové.“Malování je činnost rozumu a srdce, zároveň velké dobrodružství“. Vernisáž výstavy se uskuteční 3. 10. od 17 hodin v kavárně Ústředna a její součástí bude vystoupení pražské hudební formace Jazzeto Balzamico.
Zajíc je výtvarník, kriplpunk a tanečník po spáleništích. Věnuje se digitální tvorbě, kterou využívá klasickým způsobem vrstvením barev. Má rád temná a kontroverzní témata. Spojení biomechaniky s mystikou. Jeho tvorbu bezesporu ovlivňuje těžké zdravotní postižení progresivní svalová dystrofie, což je svalové onemocnění, které ve svých důsledcích vede k invalidizaci a předčasnému úmrtí. Nic z toho nepíšeme proto, že by se snažil vyvolat pocit soucitu nebo obdivu. Jde jen o vysvětlení toho, kdo je. Každý z obrazů reflektuje autorův osobní prožitek. Ve světě každého z nich strávil nějaký čas a je tak jejich součástí.
Na výstavě můžeme vidět dvě autorčiny polohy, podmíněné dobou vzniku obrazů. V jedné je okouzlena melodramatickou krajinou Šumavy se všemi svými barevnými proměnami. Do druhé se expresivně promítají její niterní strachy do zvířat, konkrétně do hrdě řvoucích býků, zatímco vlci pronikají do blízkých lesů a krávy za humny naslouchají.
Miroslav Petříček je předním českým filozofem a estetikem, který se po desítky let systema-ticky zabývá reflexí vizuálního umění. Své myšlenky o aspektech jazyka umění shrnul v množství textů, mimo jiné v knize Myšlení obrazem, která se stala hlavním impulzem pro vznik této výstavy. Naším nejvýznamnějším cílem je poukázat na zásadní vklad Miroslava Petříčka do vývoje českého výtvarného umění a pokusit se názorně vyjádřit klíčové myšlenky, o které se opírá jeho filozofický diskurz. Základem je konstatování, že setkání s obrazem je událost.
Studenti ateliéru Grafický design a vizuální komunikace (BcA.) Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU představují svoji vizi grafiky v prostoru plzeňských ulic. Zaměřili se na design prodejen, restaurací, kaváren a dalších provozoven a ukazují, jak si lze poradit s jejich označením a propagací v kontextu veřejného prostoru. Výstava představí návrhy jednotlivců i autorských týmů, které pracují s citem k architektuře, historii i k současnosti města Plzně a ukazují možnou budoucnost bez zbytečného vizuálního smogu, zato však s kvalitní grafikou!Výstava ateliéru Grafický design a vizuální komunikace (BcA), vernisáž 4.10. od 18:00
V roce 2024 uplyne 250 let od přijetí Všeobecného školního řádu a 155 let od přijetí školského zákona, který definitivně zavedl povinnou školní docházku. Výstava Ruce za zády a ticho je uměleckou reflexí přizvaných umělců – Hynka Alta, Jiřího Kovandy, Jaro Vargy, Jana Zdvořáka a Kolektivu Prádelna – na vývoj a podoby českého školství.
Výstava Moon Harvest představuje sklizeň z tvorby malířky Evy Fajčíkové. Základ její práce tvoří studium eklektické směsi náboženských a spirituálních představ. Fajčíková hledá kontrující narativy k démonizaci jistých vlastností a schopností přisuzovaných ženám na základě misogynních výkladů tradičních spisů. Ve svých malbách vytváří jistý druh alternativní emancipační osobní a kolektivní mytologie. Kurátorka: Miroslava Urbanová Otevírací doba galerie: út–pá 14:00–20:00, so–ne 12:00–18:00
Ve svém uměleckém výzkumu se Giulia Cacciuttolo zajímá o zkoumání a odhalování emocionální a mnemotechnické síly objektu. Prostřednictvím sochařství, instalací a analogové fotografie zkoumá Cacciuttolo potenciální fyzický vztah mezi pamětí a objektem a mezi individuálními a kolektivními zkušenostmi. "Rituály" jsou zkoumáním ztráty a zármutku a nedostatku sdílených rituálů v naší současné společnosti, které by umožnily a legitimizovaly akt odchodu. Stává se průzkumem osobních a intimních rituálů vymyšlených k vymítání určitých pocitů a k uzavření. Kurátorka: Nika Kupyrova Otevírací doba galerie: út–pá 14:00–20:00, so–ne 12:00–18:00
Zlata Ziborova vytváří prostřednictvím videa, objektů a fotografií důvěrné prostředí, které experimentuje s narušením intimních hranic a proměnlivostí těla. Transformací udržitelných materiálů zkoumá možné organické vztahy a reflektuje komplexitu identity. Situovaná znalost se stává výchozím bodem pro utváření mezidruhové intimity a společné tělesnosti. Kurátorka: Mia Milgrom Otevírací doba galerie: út–pá 14:00–20:00, so–ne 12:00–18:00
Deep Time, tedy hluboký čas, je původně geologický termín, odkazující ke změně perspektivy, která bere v úvahu stáří našeho vesmíru a jeho vývoj. Ten začal přibližně před 13,8 miliardami let. Pokud bychom si měli představit proces vzniku vesmíru v časovém průběhu jednoho roku, tedy s velkým třeskem 1. ledna, pak ke vzniku Země došlo v září, nejstarší známé horniny a zkameněliny vznikly v říjnu a lidé se objevili 31. prosince. Odlišný čas vesmíru umožňuje napojení na měřítko geologických sil tvarujících naši planetu. Pohyb výstavou by měl navodit imaginaci hlubokého času, odlišné vnímání, uvědomění si proměnlivosti geologických procesů a jejich provázanosti s naším životem. Východiskem jsou prožitky pohybu a reflexe krajiny, jiný způsob prožívání času pomocí technologie, napojení na čas oceánu, střet lidských a mimolidských jevů, proměnlivost hmoty. Díla pracují s chvějícími se okraji, do sebe zavinutým, hlubokým časem geologie, s cestou jako návratem a prohlubujícím se poznáním. Vystavující umělci/kyně: Michal Kindernay, Jimena Mendoza, Katarína Poliačiková, Jan Pražan Kurátorka: Lenka Dolanová Otevírací doba galerie: út–pá 14:00–20:00, so–ne 12:00–18:00
Název výstavy František Kupka – Knihomol odkazuje nejen ke Kupkovu stejnojmennému kryptoautoportrétu z přelomu století, ale i k jeho dlouhodobému a systematickému zájmu o historii, filosofii a přírodní vědy, který stál nejen v pozadí jeho progresivních názorů na malbu, ale jehož výsledkem byl také poučený přístup k ilustracím historických textů. V neposlední řadě název odkazuje k fenoménu sběratelství bibliofilií a vztahu mezi umělcem a jeho přáteli a mecenáši. Tato tři témata tvoří základní pilíře výstavy Františka Kupky, která představí sedm souborů bibliofilií ze sbírek GASK. K vidění bude nejen slavné grafické album Čtyři příběhy bílé a černé z roku 1926, ale třeba i obě bibliofilská vydání Písně písní s Kupkovými ilustracemi – z roku 1905 a 1931. Soubory tisků doplní originály Kupkových děl ze sbírek Národní galerie v Praze. Kurátorkou výstavy je Vanda Skálová.
Rufina Bazlova (*1990 v Grodně) je ilustrátorka, tvůrkyně komiksu, autorských knih a loutek. Vystudovala Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, dlouhodobě působí na české výtvarné scéně. Používá tradiční řemeslnou techniku vyšívání, kterou však neuplatňuje dekorativně, nýbrž jako vyjadřovací médium v rámci protestní ironizace totalitní moci, představované především „posledním evropským diktátorem“ Alexandrem Lukašenkem. V současné době Rufina Bazlova pracuje na sociálním uměleckém projektu věnovaném politickým vězňům v Bělorusku s názvem #FramedinBelarus. Tento projekt bude těžištěm autorčiny výstavy v GASK, kterou koncipovala ve spolupráci s kurátorkou Sofiou Tocari.
Nízkorozpočtový projekt Galerijní Laboratoř kromě studentských kurátorských projektů a výstav zavedených vizuálních umělců také v každoročním výstavním cyklu poskytuje prostor progresivním ateliérům z českých vysokých škol zaměřených na vizuální umění. V letošní výstavě zaměřené na profily jednotlivých ateliérů je představena výstava nazvaná Rejvíz, v rámci které se můžete seznámit s objektovou tvorbu čtyř studentů z ateliéru Intermédia 1. na Akademii výtvarných umění v Praze. Tento ateliér vede vizuální umělkyně Milena Dopitová a působí zde asistenti Hana Smělá a Ondřej Bezucha. V rámci ateliéru Intermédia 1. je kladen důraz na otevřenou komunikaci, interakci a meditaci nad oblastí, kterou vnímáme jako vizuální umění :
Galerie Cermak Eisenkraft_ představuje ve 2. patře Topičova domu na Národní 9 výstavu nazvanouVARIACE – Bruno Munari, Karel Štědrý, Stanislav Kolíbal, Bernard Aubertin, Alberto Biasi, Toni Costa,Edoardo Landi, Achille Perilli, Horacio Garcia Rossi, František Kyncl, Jan Kubíček, Zorka Ságlová.Všechny představené autory silně spojuje inklinace ke geometrické abstrakci a myšlenkymezinárodního hnutí ZERO v 60. letech 20. století, jehož cílem bylo vytvořit interaktivní díla a prostory,které by zrušily hranice mezi malířstvím, sochařstvím, instalací, umělcem a veřejností, a spojovalo jepřesvědčení, že umění musí být kinetické a participativní.
Výstava Asymetrická rovnice v galerii Etcetera je první společnou výstavní prezentací Jany Bernartové a Petra Duba. Ačkoli se jejich individuální tvorba dlouhodobě soustředí na zkoumání odlišných mediálních domén – Petr se věnuje ohledávání malby, Jana analyzuje nová média a digitální sféru – oba spojuje silně konceptuální uvažování a (přinejmenším zdánlivý) formální minimalismus. Výstava Asymetrická rovnice je pak především o tom, co na první pohled nevidíme – o snaze dát vzniknout nečekaným ekvivalencím, ale také si na druhé straně uvědomit nesouměřitelnost podstat i sebepodobnějších věcí.
Intermediální umělkyně Simona Koutná se ve své tvorbě zaměřuje na ideál funkčního plodného ženského těla, jak jej reprezentují zejména mainstreamová média. Výstava She Tried to Lie Down in Sulfuric Acid je osobním vyprávěním růže, otevřením nové verze narativního příběhu. Jeho podstata není uložena v realitě, ale v symbolu, na který jsme zapomněli.
První samostatná výstava umělce Patrika Adamce po dokončení Akademie Výtvarných Umění v Praze. V této site specific instalaci umělec spojí své technické a materiálové znalosti se svou jedinečnou estetikou a téměř konceptuálním myšlením. Vstup zdarma.