Článek Soutěž

FILM EXPOZICE LÁSKOU

Tragikomedie o vztahu, který hledá nové světlo

Blanka stříhá film, ve kterém po letech žádá otce o trochu empatie. Jenže Vlastimil, slavný fotograf aktů, je muž, kterého je všude plno a který každou její větu přehluší dřív, než na ni stačí odpovědět. Na rozestavěné chalupě, mezi drsnými vzpomínkami a humorem, hledá Blanka slova pro to, co nikdy nedokázala vyslovit.

Jaké stopy zanechává život zasvěcený umění v rodinných vztazích? Blanka Kulová stříhá film o svém otci Vlastimilu Kulovi, známém českém fotografovi aktů a erotických snímků, jehož monografii vydalo slavné nakladatelství Taschen. Místo oslavného portrétu umělce však vzniká intimní konfrontace otce a dcery. V civilních rozhovorech se vracejí k rozvodu rodičů, bolestným vzpomínkám na dětství i pocitu opuštění, který Blanka sdílí se sourozenci z otcova druhého manželství. Přes výčitky a dlouholetá nedorozumění mezi nimi nechybí humor, vzájemná blízkost ani snaha najít k sobě cestu. Většina filmu se odehrává na venkovské chalupě, kterou Kula postupně opravuje, fotografuje zde obnažené modelky a přemýšlí o vlastní tvorbě. Někdejší sláva se vytrácí v utichající ozvěně extáze devadesátých let a právě dcera mu paradoxně pomáhá hledat kurátora pro novou výstavu. Film bez příkras odhaluje rozpor mezi uměleckou seberealizací a odpovědností vůči blízkým. Zároveň zachycuje křehký proces sbližování dvou lidí, kteří se pokoušejí porozumět své společné minulosti. „Já jsem umělec – nejsem normální člověk.“

Výzkumy hovoří jasně. To opravdu podstatné v našem životě jsou vztahy s blízkými. A právě ve vztazích se často necháme unášet autopilotem, zanedbáváme nejbližší a předáváme dál zděděné rány. Největší příkoří se často odehrávají právě uvnitř rodiny. V době rostoucího individualismu a rozkolu podporovaného algoritmy se přitom schopnost druhého skutečně vyslechnout stává jednou z největších výzev.

Hlavní postavy filmu Expozice láskou znám přes dvacet let a i díky tomu jsem se snažil držet rovnováhu mezi empatií a kritickým odstupem. Film sleduje Blančinu snahu najít cestu ke svému otci Vlastimilovi – fotografovi, který svému umění zasvětil celý život, a zároveň charismatickému i dominantnímu muži, který je formovaný hodnotami minulého století a dnes žije osaměle v nikdy nedokončeném fotografickém ateliéru, v pohádkové chalupě, ve fantazijním světě, který léta vytváří ze zbytků stromů, ocelových berel, náletových rostlin a umělých vodopádů. Blanka se pokouší otci přiblížit, ale její citlivý a moderní pohled se střetává s patriarchálními vzorci děděnými z generace na generaci. Důležitou součástí Blančiny cesty je psychoterapie, která jí pomáhá pojmenovat dětské rány a rozhodnout se, že kdysi nezpracované trauma nepředá vlastním dětem.

Film je vyprávěn jako hořkosladká tragikomedie plná absurdního humoru, rodinného dramatu a vyčerpávajícího procesu, který Blanku dovedl až na pokraj zhroucení. Natáčeli jsme v malebné krajině, která připomíná zenové zahrady. Právě ta atmosféra nás s kameramanem Jakubem Halouskem vedla k volbě širokoúhlého formátu a fotografických kompozic. Vnitrozáběrová montáž a mnohavrstevný zvukový design mají diváky přenést na místo a zprostředkovat silný filmový zážitek. A ano, je to česko-slovenský film, a ano, pocházíme z kultury, v níž osvobozující katarzi nabízí spíše vnitřní smích než slzy.

Filip Remunda

Soutěž

V pondělí 23. 11. můžete soutěžit o dva vstupy na premiéru filmu ( 26. 11., 20,30 hod, Světozor Praha).

Telefonní číslo do studia je 210 323 919. Cenu získá ten, kdo se jako první dovolá se správnou odpovědí.

Herní řád →
reklama
reklama
reklama