Právě krajina, která je na počátku, se dostala do dlouhodobé pozornosti Matěje Hrbka. Je vysoce dynamická, éterická a neobydlená. Božstvo se v ní prozatím pevně neusadilo a její nadpřirozenost stále ještě není zakonzervována do poutních míst. Vyjadřují ji živly, přírodní jevy i matérie, přičemž autor k vyobrazení její bezprostřednosti přistupuje až sakrálním způsobem.