BÍLKOVA VILA

Pražská vila Františka Bílka (1872–1941) vznikla podle umělcova vlastního projektu v letech 1910–1911 v rámci zástavby hradčanských barokních bastionů. Bílek si úmyslně vybral největší a pohledově exponovanou parcelu, do jejíhož středu umístil své velkolepé obydlí evokující starověký chrám. Přestože se jedná o jeden z prvních tuzemských rodinných domů s plochou střechou, odráží jeho zevnějšek především Bílkovo hluboké náboženské založení.
Jižní část Bílkovy vily obsahuje vysoký ateliér, zatímco v severní polovině se nacházel dvoupodlažní byt umělcovy rodiny. Autentickou atmosféru osobitých interiérů dotvářejí kromě originálního nábytku četné symbolicky koncipované detaily, které Bílek navrhoval a vytvářel v široké škále materiálů (kámen, štuk, dřevo, kov). V někdejší prostorné dílně jsou vystavena monumentální sochařská díla a figurální kompozice charakteristické svými organickými formami, výraznými siluetami a patetickými gesty. Nejpůsobivější jsou Bílkovy práce ve dřevě – materiálu, který jeho naturelu nejvíce konvenoval. Pozoruhodná je rovněž umělcova grafická a keramická tvorba doplňující sochařská díla rozmístěná v prostorách rodinné jídelny, Bílkovy pracovny a v dalších místnostech, v nichž je tematicky prezentována umělcova raná tvorba, pomníkové návrhy a podobizny.