Čestmír Suška: Věci venku

Proč a jakým způsobem připomínat sochařovu tvorbu ve Studiu Bubec, které je
obklopeno a do jisté míry i zaplněno jeho díly? Klíč, který byl při výstavě použit, souvisí s
dlouhodobým směřováním Studia Bubec – sílícím v posledních letech v souvislosti s
pořádáním Festivalu m3/umění v prostoru. Soustřeďujeme se na autorovu tvorbu
exteriérovou, díla prezentovaná na veřejných prostranstvích, v několika případech v
soukromých zahradách.

Výstava ve Studiu Bubec ukazuje ve fotografické shrnutí autorových nejvýznamnějších
realizací. V instalaci na pracovních stolech je představen výběr z autorových modelů a
studií. V neposlední řadě zde máme ojedinělou příležitost nahlédnout do autorových
skicáků a seznámit se s řadou nerealizovaných projektů, které rozšíří naši představu o
obsáhlosti a bohatosti autorova díla. Pro hlubší zájemce je určena publikace o Suškově
interiérové tvorbě vydávaná souběžně s výstavou.

O autorovi
Akademický umělec, sochař, kurátor a ředitel uměleckého Studia Bubec oslavil začátkem
roku významné životní jubileum, k jehož příležitosti vznikla kromě výstavy Věci venku i kniha
se stejným názvem (autorka: Daniela Kramerová).

Čestmír Suška po ukončení AVU zakoupil v roce 1980 dům v Malechově, aby zde umožnil
mladým umělcům svobodně dýchat a tvořit uprostřed společnosti spartakiád a komunisticky
poplatného umění. Organizoval zde neoficiální výstavy, instalace a koncerty. V roce 1981
uskutečnil legendární výstavu soch ve veřejném prostoru pod názvem „Malostranské
dvorky“, na které vystavovala například dnes světově známá sochařka Magdalena Jetelová,
Kurt Gebauer, Jiří Sozanský, Michael Baumbruck a další. Výstava byla po dvou dnech
rozprášena STB. V témže roce založil výtvarné divadlo Kolotoč, ve kterém realizoval a
nechal realizovat umělecké vize svých uměleckých souputníků, nesmiřitelně laděných proti
stávajícímu komunistickému režimu. Následně byl Čestmír stíhán STB za svoji činnost a
donucen k emigraci, ze které se však vrátil.

Po post emigrantských depresích pokračoval v dřívějších aktivitách, znovu oživil činnost
divadla Kolotoč, které se stalo součástí filmu Pražská pětka režiséra Tomáše Vorla, který
představuje 5 klíčových amatérských pražských divadel. Od roku 1987 do roku 1991 byl
členem umělecké skupiny Tvrdohlaví.

Po Sametové revoluci v roce 1991 zorganizoval a kurátoroval významnou výstavu
„Staroměstské dvorky“, tentokrát však za oficiální účasti veřejnosti, politiků a prezidenta
Václava Havla s manželkou. V roce 1997 pak v Praze v Řeporyjích koupil industriální
rozlehlou skladovou halu a společně s Janem Hřebejkem, Karlem Holasem, Martinem
Velíškem a Ivo Bílým založil umělecké Studio Bubec, pod jehož záštitou se pořádají
renomované výstavy a festivaly současného umění, diskuze o veřejném prostoru s laickou i
odbornou veřejností, rezidenční pobyty pro české i zahraniční umělce, kurzy, koncerty,
komunitní akce a další.

Kurátorský text:
Začátkem letošního roku oslavil Čestmír Suška významné životní jubileum. Proč a jakým
způsobem ale připomínat sochařovu tvorbu ve Studiu Bubec, které je obklopeno a do jisté
míry i zaplněno jeho díly? Klíč, který byl při výstavě použit, souvisí s dlouhodobým
směřováním Studia Bubec – sílícím v posledních letech v souvislosti s pořádáním Festivalu
m3/umění v prostoru. Soustřeďujeme se na autorovu tvorbu exteriérovou, díla prezentovaná
na veřejných prostranstvích, v několika případech v soukromých zahradách.
I když je dílo Čestmíra Sušky v posledních letech spojováno především s monumentálními
objekty vytvořenými z používaných cisteren, někteří z nás znají i jeho ranější práci se
dřevem, sklem či keramickou hlínou. Ti největší pamětníci si vzpomenou i na Suškovy práce
z osmdesátých let, které se veřejných prostranství dotýkaly nejintenzivněji. Spolu s
výtvarnými umělci, ale i umělci dalších oborů tu Suška v zásadních výstavních akcích
(Dvorky 81. Sochy a objekty na malostranských dvorcích, 1981 a Chmelnice – Mutějovice
83, 1983 či v samostatné výstavě Prostorové melouchy, 1983) přinášel do českého prostředí
principy environmentální a site specific tvorby. Další fáze díla spojená s postmoderním
kontextem skupiny Tvrdohlaví přináší výrazný odklon od performativních prvků. I v tomto
období plném bájných, archetypálních a fantaskních příběhů realizuje Suška několik
exteriérových děl (Obr, Velryba a Žába, Malešice a Rytíř a Šťastný princ, 1986). Následně se
od popisné výpravnosti postupně přesuová k obecnosti a znakovosti, zkoumání základních
principů, které rozvíjí v celé další tvorbě. Jde tu například o možnosti vrstvení, repetice a
rytmizace formy, plnosti a prázdnoty, negativu a pozitivu průniku tvarů, vnitřku a vnějšku.
Tyto motivy sochař rozvíjí a variuje v drobných a typicky pak v monumentálních objektech z
pálené hlíny, skla, dřeva a kovu. S objevem možností práce se starými nádržemi vstupuje do
autorovy tvorby poetika plynutí času, recyklace a znovuoživování užívaného a odloženého.
Prořezáváním plášťů cisteren tvoří Čestmír Suška rozmanité rastry a struktury. Z
vyřezávaných tvarů pak skládá komplementární objekty – protějšky perforovaných děl.
Přestože jde o hravé, bohaté a krásné struktury, nejsou pro Čestmíra Sušku pouhým
samoúčelným ornamentem. Jejich principy v autorově tvůrčím světě odrážejí a znásobují
kreativní principy univerza či Suškovými slovy Stvořitele. I když Suškova díla nevznikají
primárně pro konkrétní umístění, ale vycházejí spíš z vnitřní logiky tvorby, nelze říci, že by
autorovi na umístění objektů nezáleželo. Naopak s potěšením
pracuje s různým typem prostoru – přírodním, městským, industriálním – a sleduje proměnu
díla i okolního prostředí. Vlastní díla, ale i výstavy a akce, které Čestmír Suška pořádá, jsou
pak pro autora důležitou formou komunikace s veřejností. K nejoblíbenějším sochařovým
dílům náleží architektonické objekty – věže, rozhledny, obydlí –, jejichž vnitřní prostor je
možné prozkoumat a fyzicky prožít. Díky zajímavosti a variabilitě pohledů a průhledů je
Suškovo dílo vyhledávaným cílem fotografických záběrů i inspirací pro intervence či
performance dalších výtvarných umělců, divadelníků a tanečníků či hudebníků.
Výstava ve Studiu Bubec ukazuje ve fotografické shrnutí autorových nejvýznamnějších
realizací. V instalaci na pracovních stolech je představen výběr z autorových modelů a
studií.
V neposlední řadě zde máme ojedinělou příležitost nahlédnout do autorových skicáků a
seznámit se s řadou nerealizovaných projektů, které rozšíří naši představu o obsáhlosti
bohatosti autorova díla. Pro hlubší zájemce je určena publikace o Suškově exteriérové
tvorbě vydávaná souběžně s výstavou.