Velká retrospektivní výstava Libuše Jarcovjákové otevřela podzimní sezónu NGP

Národní galerie Praha představuje výstavu mezinárodně uznávané fotografky Libuše Jarcovjákové, expozice se dnes otevře ve Veletržním paláci. Návštěvníci si budou moci vychutnat specifickou instalaci kombinující černobílé i barevné fotografie, jež ukazují autorku nejen jako dokumentaristku, ale především jako umělkyni s jedinečným rukopisem. Během Podzimního Openingu zahájí NGP také výstavní instalaci 1924–1974–2024: Pražský Veletržní palác, věnovanou důležitým momentům historie této budovy.

Libuše Jarcovjáková s fotoaparátem v ruce autenticky zaznamenává svůj život a okolí od 70. let minulého století. Její fotografie přinášejí témata vnitřní svobody, vášně, touhy a nejistoty. Výstava uvede stěžejní okruhy bohaté fotografické tvorby této autorky: volné cykly z Prahy v období normalizace věnované zkoumání vlastní identity, kdy fotografovala LGBTQ+ komunitu a noční život a také práce s menšinami z 80. let minulého století. Přehlídka sleduje umělkyni, její úspěchy, nezdary a hledání sama sebe nejen v bývalém Československu, ale mapuje i její návštěvy Japonska, odchod do Západního Berlína, pád železné opony a návrat do Prahy v devadesátých letech.  

Kurátorka výstavy Lucie Černá provede diváka archivem i současnou tvorbou umělkyně v širokém spektru jejích analogových i digitálních fotografií a představí i její nová, dosud neznámá díla. Černobílé a barevné momentky se střídají s konceptuálně a typologicky působivými fotografiemi náhodných kolemjdoucích, přátel, milenců a milenek a vlastních autoportrétů, tak typických pro její tvorbu.

„Ráda nabourávám zaběhnuté představy o umělci a o tom, jak se na dílo dívat. Cením si toho, že jsem od Národní galerie a ředitele Sbírky umění po roce 1945 Michala Novotného dostala volnou ruku a příležitost představit Libuši způsobem, který plně respektuje její tvorbu. Spolu s architektkou Annou Matouškovou jsme vytvořily prostor, který divákovi umožňuje volně objevovat jednotlivá díla, a zároveň vnímat jejich vizuální i obsahový kontext. Přehlídka je zároveň výsledkem naší intenzivní osmileté spolupráce s Libuší a já jsem ráda, že její tvorbu můžeme teď ve Veletržním paláci představit českému i mezinárodnímu publiku,“ říká kurátorka Lucie Černá.

Výstava nabízí inovativní přístup k instalaci, kdy jsou fotografie umístěny na polo-průhledných profilech v barevné architektuře, což umožňuje divákům nové a originální vnímání díla fotografky. Instalace odráží cykličnost života, nikdy nekončící proces obnovy a umírání, jakési chození dopředu a zpět, hledání, experimentování a neustálé objevování nových perspektiv, což jsou charakteristiky života a tvorby Libuše Jarcovjákové. Kurátorka vede návštěvníky chronologicky, zároveň je ale motivuje, aby se nedrželi naznačené struktury, ale šli nejprve k pracím, které je budou přirozeně zajímat – a pak si teprve pospojovali jednotlivé celky. Součástí instalace je také dlouhý vinylový pás, který se vine celým mezaninem Veletržního paláce, kde je výstava umístěna. Jsou na něm rozfázované fragmenty z autoportrétů fotografky.

Generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast k této retrospektivě říká: „Výstava Libuše Jarcovjákové tematicky zapadá do jedné z našich programových priorit, kterou jsou ‘ženy v umění’ a zároveň se dotýká exilového umění, jež je také často součástí našich projektů. Pro mě je její tvorba charakteristická jakousi plynulostí mezi médii i generacemi. Její autenticita a osobní přístup k umění vytvářejí zvláštní, osobní vztah k divákovi. Velmi si vážím jejího přínosu a originality.“

Součástí veřejného a vzdělávacího programu k výstavě budou komentované prohlídky s umělkyní, kurátorkou a lektorkami NGP. Připraven je také přednáškový cyklus mapující kapitoly z díla fotografky v širším kulturně a politicko-společenském kontextu. K výstavě připravila Národní galerie Praha také vzdělávací program pro žáky 8. a 9. třídy základní školy a pro střední školy. V něm se lektorky a lektoři zaměří na téma identity. Fotografii nahlédnou jako médium k poznávání sebe sama i druhých, k prohlubování empatie a respektu. Fotografie Libuše Jarcovjákové jsou inspirací k odvaze otevřít se předem nearanžované vizualitě. Pro pedagogy jsou připraveny studijní materiály, které rozšiřují informace k výstavě, vazby k dalším autorům a nabízí inspiraci do výuky.

Kromě této první retrospektivní výstavy Libuše Jarcovjákové se také do českých kin chystá unikátní dokumentární portrét Ještě nejsem, kým chci být, který režisérka Klára Tasovská vytvořila z tisíců fotografií. Po světové premiéře na Berlinale a uvedení na filmovém festivalu v Karlových Varech se film, pod hlavičkou distribuční společnosti Aerofilms, dostane do českých kin od 3. října 2024. Každý držitel vstupenky na tento film má nárok na slevu 20 % z ceny vstupného na výstavu Libuše Jarcovjáková v NGP a naopak každý návštěvník této výstavy dostane slevu 20 Kč z ceny vstupného na film. Slevu lze uplatnit pouze osobně na pokladnách kin Aero, Bio Oko a Světozor. Podrobnější informace jsou uvedeny na webu NGP.

Instalace k historii Veletržního paláce i nové grafické kabinety

26. září během Podzimního Openingu otevírá NGP rovněž výstavní instalaci 1924–1974–2024: PRAŽSKÝ VELETRŽNÍ PALÁC, která bude k vidění v prostoru Korzo Veletržního paláce do 30. března 2025. Výstava, kurátorovaná Helenou Huber-Doudovou a vytvořená Janem Brožem připomíná stoleté výročí této budovy. Kompozice fotografií instalovaných na lightboxech poskytují vizuální srovnání z různých období – obchodní provoz meziválečné doby, poválečné ideologicky motivované přehlídky, požár paláce v roce 1974 i jeho kompletní rekonstrukci a znovuotevření v roce 1995 jako sídlo sbírek moderního a současného umění Národní galerie Praha.

Výstava mapuje ikonické pohledy na jedinečnou stavbu a přibližuje její původní obchodní účel typografickou montáží log různých firem. „Pražský Veletržní palác ohromil při návštěvě Prahy v roce 1928 architekta Le Corbusiera – obdivoval se jeho měřítku, progresivnímu architektonickému stylu, pozastavil se nad dílčími nedostatky půdorysů a fasády, absencí jeho oblíbených ramp. I přes výtky Le Corbusiera Veletržní palác během své staleté existence projevil schopnost transformace a adaptability a zůstává ústřední českou funkcionalistickou památkou a moderním výstavním palácem Národní galerie Praha,“ říká kurátorka Sbírky architektury NGP, Helena Huber-Doudová.

Kromě výstavy Libuše Jarcovjáková a instalace 1924–1974–2024: PRAŽSKÝ VELETRŽNÍ PALÁC se 26. 9. ve Veletržním paláci otevírají i menší výstavní kolekce grafiky a kresby, tzv. grafické kabinety. Výstava Voilà la femme je věnována nekonečným možnostem koláže a NGP tak připomíná 110. výročí narození Jiřího Koláře. Představí autorovy koláže ze 60. a 70. let vytvořené z reprodukcí slavných uměleckých děl, od Leonarda da Vinciho přes Paula Gauguina až po Pabla Picassa. Tuto poutavou mozaiku dějin umění autor transformoval v příběh vizuálního umění 20. století, který je stejně tak osobním jako univerzálním svědectvím doby. Představeny budou doposud nevystavená díla ze sbírek NGP akcentující motiv žen.

Dalším nově otevíraným grafickým kabinetem je Salomé, femme fatale symbolismu a dekadence, který je umístěný ve sbírkové expozici 1796–1918: Umění dlouhého století ve Veletržním paláci. Grafický kabinet představí téma Salome v dílech francouzských umělců, ale především ukáže, jak se tento motiv rozvinul v prostředí Čech – v kresbách a grafikách autorů ze skupiny Sursum (Josef Váchal, František Kobliha, Jan Konůpek) a v grafických dílech malířů ze skupiny Poutníci (August Brömse, Norbert Hochsieder).

A třetím grafickým kabinetem, který nově přivítá návštěvníky sbírkové expozice Umění dlouhého století, jsou Pohádkové ilustrace Hanuše Schwaigera. Tento umělec ve svých kresbách a obrazech často vytvářel vlastní znepokojivý svět na hranici reality a snu. Opakovaně se vracel k tématu vodníka, krysaře nebo Krakonoše. Kabinet představí jak některá z těchto děl, tak také ilustrace určené pro knižní vydání.

Nově otevírané výstavy:

Libuše Jarcovjáková

Místo konání: Národní galerie Praha, Veletržní palác, mezanin

Termín: 27. září 2024 – 30. března 2025

Kurátorka: Lucie Černá

Kurátor za NGP: Michal Novotný

Architektka výstavy: Anna Matoušková

1924–1974–2024: Pražský Veletržní palác

Místo konání: Národní galerie Praha, Veletržní palác, Korzo

Termín: 27. září 2024 – 30. března 2025

Kurátorka: Helena Huber–Doudová, kurátorka Sbírky architektury NGP

Autor: Jan Brož

Jiří Kolář – Voilà la femme(grafický kabinet)

Místo konání: Národní galerie Praha, Veletržní palác, expozice Konec černobílé doby, 2. patro

Kurátorka: Adriana Šmejkalová

Termín: 26. září 2024 – 26. ledna 2025

Salome, femme fatale symbolismu a dekadence(grafický kabinet)

Místo konání: Národní galerie Praha, Veletržní palác, expozice Umění dlouhého století, 4. patro

Kurátorka: Petra Kolářová

Termín: 26. 9. 2024 – 12. 1. 2025

Pohádkové ilustrace Hanuše Schwaigera (grafický kabinet)

Místo konání: Národní galerie Praha, Veletržní palác, expozice Umění dlouhého století, 4. patro

Kurátorka: Markéta Vondrová

Termín: 27. 9. 2024 – 12. 1. 2025

Otevírací doba
úterý–neděle 10–18 h
každá první středa v měsíci 10–20 h

Info:

www.ngprague.cz

Národní galerie Praha
Národní galerie Praha dětem
ngprague #ngprague

Nová fundraisingová kampaň připomíná 20 let existence Knihovny a míří do online kanálů, na outdoory i do kina.

U příležitosti 20. narozenin spouští Knihovna Václava Havla novou fundraisingovou kampaň. Chce jí připomenout důležitý milník své existence a také oslovit nové dárce. Autory komunikačního konceptu jsou freelance kreativci Martin Halaxa a Jan Lesák. V kampani jsou použity především materiály z archivu Knihovny, který v současné době čítá na 80 tisíc položek. Kampaň přitom sází na nepříliš známá videa Václava Havla v různých životních situacích a také na snímky jeho slavných dvorních fotografů – Tomkiho Němce, Oldřicha Škáchy a Přemysla Fialky. Svůj hlas do kampaně věnoval herec David Prachař, hudební podkresy jsou z dílny slavné undergroundové kapely Psí vojáci.

Kampaň poběží od 5. října do 18. prosince, tedy od Havlových narozenin do data jeho úmrtí. Načasování kampaně na toto „havlovské období“ je důležité i proto, že letos do něho spadá 35. výročí sametové revoluce. „Chceme připomenout, že Knihovna Václava Havla už 20 let pomáhá vytvářet důležitý prostor pro dialog a kritický pohled na moderní dějiny, vzdělává a formuje občanskou společnost,“ vysvětluje Milan Babík, ředitel Knihovny Václava Havla. „Jako každá nezisková organizace se ani Knihovna Václava Havla neobejde bez podpory drobných dárců. V kampani si chceme o tuto podporu říct s ujištěním, že si vážíme každého, kdo se rozhodne stát se naším podporovatelem.“

Kromě online placené kampaně na vlastních sociálních sítích a nosičů v metru chce Knihovna Václava Havla oslovit veřejnost také kinoreklamou. První video spot tak mohou diváci vidět v předpremiéře kampaně již ve čtvrtek 3. 10. v pěti pražských kinech Cinema City u pěti vybraných filmů – Janžurka, Amerikánka, Jiný člověk, Javari a od 10. 10. také u filmu Fotografka v první linii.

Filmová platforma KVIFF.TV spřízněná s karlovarským festivalem nabídne od 24. října divákům možnost online zhlédnout speciální kolekci filmů vztahujících se k osobnosti Václava Havla. Všem podporovatelům, kteří se rozhodnou v rámci kampaně Knihovnu podpořit, nabídne také speciální 20% slevu na filmové předplatné.

Knihovna Václava Havla vydává různé knižní tituly, na Radiu 1 můžete soutěžit o tři z nich:

Někam jsem to ukryl – Zhruba stostránkovou reportáž, kterou Václav Havel sepsal bezprostředně po svém prvním uvěznění, Havel narychlo někam ukryl a „..už dávno nevím, kde je. Třeba ji někdy najdu…“. Za svého života už reportáž nenašel, ale objevila se v pozůstalosti jeho blízkého přítele Zdeňka Urbánka a text, který má do značné míry fragmentární povahu, Knihovna Václava Havla zrekonstruovala a vydala v knižní podobě.

Praha Václava Havla – Průvodce přibližuje na sedmdesát staveb naší metropole, které jsou spojeny s osudy Václava Havla a jeho rodiny. Představuje budovy vytvořené jeho dědečkem a otcem, jako byl palác Lucerna nebo barrandovské stavby, dále místa spojená s Havlovým dětstvím a mládím, érou úspěšného dramatika i disidentským obdobím. V letech, kdy byl Václav Havel prezidentem, osobitě přispěl k vlídnější tváři areálu Pražského hradu a nechybějí ani místa spojená s posledními léty jeho života. V mozaice míst nalezneme stavby nejrůznějšího poslání – od oblíbených hospůdek, kaváren a divadel přes byty disidentů, vyšetřovny StB a věznice až po nové hradní intervence.

Moc bezmocných – Komerčně nejúspěšnější soubor klíčových esejů Václava Havla, včetně Dopisu Gustávu Husákovi. Úvodní slova Martina Palouše a Daniela Kroupy přibližují kulturně-historické souvislosti, ve kterých texty vznikaly. Kniha je doplněna fotografiemi, životopisem Václava Havla a výběrovými bibliografiemi jeho děl a je zaměřena především na mladé čtenáře.

https://www.vaclavhavel.cz

Plzeň epicentrem International Road Movie Festivalu: Filmy plné silných příběhů a kapely alternativní scény – Buďte u Toho!

Od 16. do 19. října 2024 se plzeňské Moving Station promění v pulzující centrum road movie a hudby. Sedmý ročník festivalu IRMF přináší pestrý výběr snímků z pěti kontinentů a také neopakovatelný kulturní zážitek, který vás vtáhne do světa filmové tvorby. Každý večer bude oživen koncerty kapel z české alternativní scény, které svým jedinečným stylem dokonale podtrhnou atmosféru každého dne. Festival tak letos propojí filmové příběhy o cestě, hledání sebe sama a objevování neznámého s hudbou, čímž vytváří atmosféru, kterou jinde nezažijete.

Festival přivítá všechny milovníky filmu i pohybu – od fanoušků road movie, přes dobrodruhy, až po ty, kteří ve snímcích hledají hlubší společenská a lidskoprávní témata. Kromě toho se návštěvníci mohou těšit na řadu premiér, které festival uvede, a představí tak novou generaci road movie a dokumentárních filmů. To vše v atmosféře, která překračuje hranice mezi filmem, hudbou a moderním uměním.

“Ať už vás láká pohyb na plátně, nebo ten skutečný, čeká vás pestrá nabídka. Jeden film vás zavede na okraj civilizace, zatímco další otevře diskusi o osobních i společenských zápasech. Nezapomněli jsme ani na ty nejmenší – pro děti a jejich rodiče je připraven speciální program, protože i malí dobrodruzi mají své road movie, například při hledání Nema,” shrnuje Ondřej Bíba, umělecký ředitel IRMF.

V roce 2024 oslavujeme Rok české hudby, a proto jsme se rozhodli propojit film s hudbou. “Každý večer festivalu bude zakončen koncertem kapel, které vybíráme tak, aby rezonovaly s promítanými filmy a dotvořily atmosféru celého dne. Diváci se tak mohou těšit na nekončící záplavu tónů a příběhů, které je vtáhnou nejen do sedadel, ale i na taneční parket,” popisuje výkonný ředitel festivalu Václav Martinovský.

Festival zahájí pásmo krátkých dokumentů a vodních road movie, kde se můžeme těšit na snímek Cesta vody, po jehož zhlédnutí proběhne diskuze s plzeňským rodákem Tomášem Vaňourkem. Večer otevře festival snímek Mosty, který zachycuje osudové setkání dvou postav na křižovatce jejich životů. Film nabízí hluboký vhled do lidské psychiky, otázky po smyslu života, lásky a ztráty. Po projekci vystoupí cenami ověnčená kapela Kalle, známá svým jemným a introspektivním zvukem, který krásně naváže na emotivní atmosféru zahajovacího snímku.

Sekce BE EQUAL nabídne snímky jako Prorazit hranice a Queer opeřenec na Blízkém východě, které popisují osobní cesty jednotlivců překonávající sociální bariéry a předsudky ve společnosti. Tyto silné a emotivní příběhy odrážejí odvahu a odhodlání hledat svobodu a vlastní identitu v netolerantních kulturách.

“V dnešním světě, kdy jsou otázky rovnoprávnosti a spravedlnosti stále aktuálnější, je tato sekce nesmírně důležitá. Filmy zařazené do BE EQUAL nejen odrážejí realitu těchto problémů, ale také povzbuzují k hlubšímu zamyšlení a otevřené diskusi o tom, jak můžeme jako společnost přispět k jejich řešení,” vysvětluje Anna Eštoková, programová ředitelka festivalu.

Večer bude následovat unikátní projekce na 35mm filmu kultovního snímku Strach a hnus v Las Vegas od režiséra Terryho Gilliama. Tento šílený drogový večírek plný absurdity a divokých zvratů doprovodí koncert kapely Mad Velvet, jejíž energický a syrový zvuk perfektně podtrhne atmosféru filmu.

Páteční program odstartuje projekcí filmu Hledá se Nemo, který svým podmanivým příběhem o rodinných hodnotách a přátelství potěší malé i velké diváky. Následně bude festival pokračovat hudební přednáškou Dana Sywaly, známého svými inovativními přístupy ke zvuku. Sywala během své přednášky odhalí, jak hudba může zásadně proměnit filmový zážitek a přinést mu novou dimenzi.

Sobotní den nás vezme na cestu přes horské hřebeny, kde dokumentární snímky jako Latitude 70 odhalí příběhy lidí, kteří žijí v extrémních podmínkách a hledají rovnováhu s přírodou. Po této cestě se přesuneme do temných zákoutí hororu, kde nás čeká projekce klasického němého snímku Upír Nosferatu, doprovázeného experimentální hudbou hudebníka Hjörtura.

Závěrem festivalu bude speciální projekce ikonického road movie Thelma a Louise, po které následuje vystoupení českého producenta elektronické hudby HRTL. Jeho hypnotické rytmy a minimalistický zvuk zakončí festival ve velkém stylu a připomenou propojení filmu, hudby a pohybu, což je hlavním mottem letošního ročníku.

Předprodej vstupenek a zvýhodněných akreditací na festival probíhá na webu irmf.cz. Tam mohou diváci najít informace o všech 40 snímcích a další festivalové novinky.

Titulek:Unikátní divadlo na břehu Vltavy adaptuje kultovní knihu Kláry Vlasákové: PRASKLINY na veřejný prostor Prahy 5 a ukáže nové pohledy nejen na Vyšehradský železniční most.

Unikátní divadelní uchopení kultovního dystopického románu Kláry Vlasákové z roku 2020 se uskuteční na Smíchovské náplavce na Praze 5. Jde o divadelní formu site-specific, kde publikum zaujímá své místo ve veřejném prostoru a může se také pohybovat a hledat úhly, z nichž chce událost vidět. Kniha pojednává o velké bílé zářivé kouli, která se jednoho dne snese na Zem. Je statická a netečná. Lidé z celého světa se k ní sjíždějí a hledají v ní něco, co jim v životě chybí. Někteří do ní promítají své naděje, jiní svůj strach.

„Když se na Zem snese malý kulovitý útvar, není člověka, v němž by tento jev nevzbudil očekávání. Koule sice levituje pár desítek centimetrů nad povrchem a je podivuhodně rezistentní vůči jakýmkoli pokusům o její přesun či zničení, ale jinak z ní nic nevychází. Nikomu a ničemu neškodí, ale ani neprospívá. Lidé, vyhladovělí po mystice, si začnou její přítomnost vysvětlovat různými způsoby a ve společnosti se najednou cosi pohne – a pak už dlouho potlačované frustrace, neurózy, vyčerpání, ale i problémy s klimatem nelze dále ignorovat …“ (úryvek z knihy Praskliny)

Román má nejen spirituálně-mystickou hloubku, ale i environmentální přesah. Divadelní adaptace se navíc bude konat v místě s přímým výhledem na Vyšehradský železniční most, který je v posledních měsících diskutován zejména v souvislosti jeho záchrany jakožto signifikantní architektonické památky.

„Spojení Prasklin, které pojednávají o světě procházejícím zásadními proměnami, s ohroženým vyšehradským mostem považuji za skvělý nápad. V obou případech se sice budoucnost může jevit temně, ale rozhodně není beznadějná,” říká k pražské adaptaci autorka knižní předlohy Klára Vlasáková.

Pozvání k účasti na představení přijali historik architektury z FA ČVUT, Mgr. Lukáš Beran, Ph.D., RNDr. Michaela Mixová, Ph.D. z Karlovy univerzity, člen výboru pro územní rozvoj a zastupitel Prahy 5, Ing. Štěpán Rattay a člen kulturní komise a zastupitel Prahy 2, Mgr. Tomáš Čada. Po představení bude následovat diskuze s těmito hosty, tvůrci adaptace i autorkou knižní předlohy.

“Chceme, aby se diváci na tento architektonický unikát podívali jiným, neotřelým pohledem a spolu s námi si užili jeden z možná posledních pohledů na něj v podobě a místě, v jakém je posledních více než sto padesát let,” dodává herec a spolutvůrce Daniel Možnar.

Hraje: Daniel Možnar
Autor: Klára Vlasáková
Koncept a režie: Jiří Honzírek
Produkce: CO2 kolektiv, z.s.

Hosté:
RNDr. Michaela Mixová, Ph.D. (FSV UK)

Mgr. Lukáš Beran, Ph.D. (historik architektury, FA ČVUT)

Ing. Štěpán Rattay (člen výboru pro územní rozvoj a zastupitel Prahy 5)

Mgr. Tomáš Čada (člen kulturní komise a zastupitel Prahy 2)

WEB

SMSticket – předprodej

FACEBOOK UDÁLOST

Film o českém grafickém designu, exkluzivní předpremiéry nabídnou Ozvěny Designbloku

Český grafický design je známý po celém světě, Češi na něj mohou být právem hrdí, říká český Američan Nicholas Lowry v novém filmu o české vizuální identitě

Dobrodružnou cestu po stopách českého grafického designu nabízí snímek Identita: Film o českém grafickém designu, který bude možné zhlédnout v exkluzivních předpremiérách Ozvěny Designbloku v pondělí 7. října v kinech Oko, Atlas a Světozor a ve středu 9. října v kině Mat v Praze. Světoznámý dražitel a český Američan Nicholas Lowry ve filmu přilétá z New Yorku do Prahy, aby v roli vášnivého sběratele zmapoval, co formovalo a definuje českou národní identitu. Putování po České republice ho zavádí do ikonických míst grafického univerza včetně Zlína, Litomyšle, Brna či Plzně, kde zkoumá nejen dílo Tomáše Bati, Josefa Váchala, Alfonse Muchy nebo Ladislava Sutnara, ale i třeba slavné plzeňské pivo. Snímek s charismatickým průvodcem uvede po předpremiérách v Praze do kin 10. října společnost Bontonfilm.‘

Hlavní hrdina filmu režisérů Kateřiny Mikulcové a Petra Smělíka Nicholas Lowry se díky českým kořenům – jeho otec se narodil v roce 1932 v Praze do židovské rodiny – ocitl v tehdejší československé metropoli hned tři měsíce po revoluci a zůstal rovnou čtyři roky. Poprvé Československo viděl ještě s rodiči a bratrem během krátké návštěvy už v roce 1988. Lowryho zájem o českou grafickou scénu odstartovala Všeobecná československá výstava v roce 1991 na pražském Výstavišti. Jeho vášeň pro vintage plakáty tuzemských tvůrců se tak mohla plně rozvinout a Lowry, posedlý sběratel, se v USA postupně vypracoval na pozici prezidenta významné aukční síně Swan Galleries v New Yorku, kde působí dodnes a spravuje zde také oddělení historických plakátů. Ostatně počátek celovečerního snímku Identita diváky zavede do televizního seriálu PBS Antiques Roadshow, v němž Nicholas Lowry roky působil jako mezinárodně uznávaná autorita v oblasti historických plakátů. Jako sběratel se zaměřuje také na české knihy, jedna z jeho nejoblíbenějších Abeceda Vítězslava Nezvala v typografické úpravě Karla Teigeho se prolíná celým snímkem.

Filmová Identita není však zdaleka jen pro milovníky designu, je určena všem Čechům a jejich národní identitě, na kterou, jak ze snímku vyplývá, mohou být skrz obor českého grafického designu patřičně hrdí. Čeští tvůrci dělají této vizuální disciplíně nejen podle Nicholase Lowryho nejméně 100 let dobré jméno doma i v zahraničí. „Kromě toho, že český grafický design zastupuje několik generací tvůrců, kteří dělají dobré jméno České republice v zahraničí a Češi na něj mohou být právem hrdí, bych na Češích vyzdvihl ještě jejich typický smysl pro humor. Díky tomu, že jsem procestoval během natáčení téměř celou zemi, potkal jsem zde nejen řadu výjimečných designérů, kurátorů a umělců, ale i řadu skvělých českých kuchařů,“ řekl o natáčení filmu Identita Nicholas Lowry.

Cesty Nicholase Lowryho ve filmu Identita vedou například na jižní Moravu za estetikou vinných etiket, vydává se na trampský výlet po značených trasách Klubu českých turistů, které v Americe nenašel. Potkává samozřejmě i současnou generaci tvůrců, jako jsou Petr Babák, Martin Pecina nebo Aleš Najbrt. Skrze rozkrývání české identity se Nicho nakonec dostává i blíže ke svým vlastním kořenům – jeho prastrýc v Praze založil továrnu Primeros, která také promluvila do historie české vizuální identity. Pro Lowryho je typický tartanový oblek s kostkovaným vzorem, v němž nevystupuje pouze na plátně, denně ho nosí i v běžném životě, nechybí ani zatočený knírek – to je identita, pod níž je známý hlavní hrdina filmu. Vedle něj tu ale hraje prim 100 let českého grafického designu.

Film je součástí rozsáhlého projektu Identita, který vzdává hold českému grafickému designu a divákům mimo jiné přinesl i stejnojmenný úspěšný televizní cyklus, obsáhlou monografii a vyvrcholí výstavou v Museu Kampa. Autory scénáře snímku Identita: Film o českém grafickém designu jsou Petr Hauzírek a Romana Smělíková, kameramanem Jan Šuster. Snímek vyniká i motion designem z dílny Víta Zemčíka. Film byl uveden na letošním Finále Plzeň a bude k vidění na MFDF Jihlava.

Identita – příběh českého grafického designu
projektidentita.cz / instagram.com/projektidentita / facebook.com/projektidentita

Exkluzivní předpremiéry filmu Identita – Ozvěny Designbloku:

Pondělí 7. října

18:00 Bio Oko

19:00 Kino Atlas

19:15 Kino Atlas

20:45 Kino Světozor

Středa 9. října

18:30 Kino Mat

Cold Meat Party v pátek vydávají debutové album Never Early Always Late, chystají křest v Praze i Brně

“Sonda pod okoralou vrstvu na lidském srdci” říká frontman Cold Meat Party Honza Podskalský o hudbě, která definuje čtyřčlennou indie new-school garage kapelu působící třetím rokem na české scéně. Už tento pátek 27. 9. konečně vydávají své debutové album s názvem Never Early Always Late a ve stejný den ho také pokřtí v kulturním prostoru Karafa Brno. Pražský křest v Café V lese je naplánovaný o týden později na sobotu 5. října. Fanoušci se mohou těšit na fresh kytarovou muziku, kterou skvěle podtrhují charakteristické vokály a celkový psychadelický pohodový vibe ve stylu subžánru Sunshine pop. Ochutnávku v podobě prvního singlu s názvem Stayin’ Inside alba vypustila kapela do světa už minulý týden v pátek. Cold Meat Party, které do svého výběru 50 Nadějí české hudby pro rok 2024 zařadil hudební magazín Headliner, mají za sebou přes 30 odehraných koncertů například na festivalu Povaleč nebo na showcase festivalu a konferenci Prague Music Week. Jako support si je v Praze vybral i kanadský hudebník Ekkstacy. V rádiích je též na co se ohlédnout, a to hlavně na 5 týdnů se singlem Cut the Wire v hitparádě Velká sedma Radia 1 a také úspěch ve Startéru Rádia Wave, kde se svým úplně prvním singlem Last Day on Earth postoupila kapela mezi finalisty.

Kytarová údernost Cold Meat Party se snoubí s až new-wavevově minimalistickými bicími a výraznou basovou linkou, floutkovský zpěv frontmana Honzy Podskalského dává stejně tak pocítit optimismus jako odhaluje temná zákoutí lidské duše. Patrné jsou vlivy kapel jako The Strokes, Modern Lovers nebo Television. Sama kapela pak přiznává společné okouzlení indie-rockovou americkou kapelou Broncho, která je inspiruje a dokonce jim prý i “změnila život”. Společná láska k téhle kapele přivedla loni klukům i nového basáka Pavla Ďuriše, se kterým si hned padli do oka.

Album Never Early Always Late podává kolážovou reportáž o životě lidí, odmítajících dospět.“Jediný koncept za albem, byla od začátku upřímnost a otevření světa,který hudba lidem rozkrývá, nebo jim umožňuje ho aspoň na dobu trvání jedné písně spatřit” říká Honza a dodává: “čas, srdce, a střet s realitou, pragmatičností a neúprosností světa jsou ústředními motivy otevírající vír,který v různé intenzitě láká posluchače do svého středu.” Kromě kapely na albu pracovalo mnoho dalších talentovaných a nadaných umělců. Roční rezidence kapely ve studiu Andel Sound na pražském Smíchově byla pod vedením Erica Stevensona, který v minulosti spolupracoval například s Gordonem Raphaelem (producentem prvních dvou alb kapely The Strokes). Po zvukové a aranžérské stránce se na albu podílel také Matyáš Adámek, který je známý hlavně svým autorstvím v kapelách Island Mint a Humdrum Lighthouse. Hostem alba byla zvuková umělkyně Klárka Ondračková, která s kapelou hrála ještě v jejím úplném zárodku, a která v současnosti působí v kapele Seaslugs Of The Coral Reef Shrine You Imagined While Looking Through the Dark Waves. Mix a master obstaral Jan Vančík, který vystudoval zvukové inženýrství na London College of Music ve Velké Británii.

Tahle čtyřčlenná kapela postavená na dvou kytarách, baskytaře a bicích, které sem tam doplní syntezátorové ambientní zvuky, vznikla jako středoškolský projekt už v roce 2015 v Plzni. Po dobu jejího působení prošla vývojem a několika personálními změnami, aby dospěla nabyla sebevědomí. Suverénně naplno začala fungovat před třemi lety, kdy se k zakládajícím členům Honzovi Podskalskému (zpěv, kytara) a Petru Jiskrovi (kytara) přidal bubeník Dalibor Knapp a později i baskytarista Pavel Ďuriš. Současné koncerty pracují s ryze živě hranými party, nepoužívají žádné samply ani podkresové stopy z playbacku. Energie živých koncertů je právě díky těmto kvalitám nezaměnitelná. Neučesaný projev a taneční kreace kontrastují s perfektně sehranými písněmi, které obestavují kapelu a publikum bezpečnou zdí zvuku.

KŘEST ALBA

27. 9. Kafara Brno, special guest: Curk – VSTUPENKY

5. 10. Café V lese, Praha, special guest: Curk – VSTUPENKY

DALŠÍ KONCERTY

4. 10. Liberec, Stereo Café

24. 10. Plzeň, Mōōvement

30. 11. Strakonice

Odkazy:

Stayin’ Inside na Spotify: https://open.spotify.com/album/5UsVL9QGEFqB0l92MQsfnx
YouTube: https://www.youtube.com/@coldmeatparty9721
Instagram: https://www.instagram.com/realcoldmeatparty/
Facebook: https://www.facebook.com/coldmeatparty

Live session: https://www.youtube.com/watch?v=_fEXB5a9ajI

Nejstarší hudební klub v Praze Chapeau Rouge slaví letos již 105. narozeniny. Původně jednopokojový kabaret, ve kterém našel stálé působiště R.A. Dvorský se svými Melody Boys, se však od svého počátku rozrostl do úctyhodných tří pater.

Letošní oslavy tak budou opět ve velkém, přímo nadpozemském stylu – téma je totiž „Chapeau Rouge In The Sky“ neboli hezky česky „V Chapíčku jako v nebíčku“. Těšit se tak můžete na speciální živé performance, dekorace a narozeninová překvapení. A vstup do všech pater klubu je samozřejmě jako vždy ZDARMA.

Svíčky na narozeninovém dortu bychom možná už ani nespočítali, hudební program se ale ponese v duchu hesla „mládí vpřed“. Živě vystoupí například rapové duo z Vršovic Maggi Gang. Tihle kluci mají za sebou vystoupení na letním festivalu Transforma a v řadě pražských klubů. A jak sami říkají „jeden má OCD, druhej ADHD, ale na koncertě to vždycky klapne“.

Se svou kombinací popu a alternativních prvků je doplní mladá talentovaná umělkyně Karolína Pelíšková aka KAYA, která si za dobu své krátké působnosti získala pozornost nejen na české, ale i na mezinárodní scéně. V rámci kampaně Spotify Equal se se svým singlem I Think I Don’t Understand stala ve svých šestnácti letech v roce 2023 nejmladší českou interpretkou, která se objevila na billboardové ploše na newyorském Times Square. KAYA nedávno vydala debutové EP.

Kromě toho line-up doplní zpěvačka Františka a kapela Časovač.

Chybět samozřejmě nebudou ani DJs, jejichž headlinerem bude londýnská DJka Lola. Tahle představitelka underground house a techna se na britské hudební scéně pohybuje už více než dekádu. Lolu doplní legenda české house music DJ Pavel Bidlo, boss DJského londýnského kolektivu Republic Artists DJ Thomas Tesla, rezidentní duo Them Darned Teenagers, ABAB a Milano Parsley.

105. narozeniny Chapeau Rouge – to jsou tři patra, čtyři bary a tři stage plné mladých nadějí i ostřílených muzikantů a to vše samozřejmě zdarma. Tak přijďte slavit s námi!

Událost na FB: https://www.facebook.com/events/8263509120405007

Datum: 11. října 2024;
Klub: Chapeau Rouge, Jakubská 2, Praha 1;
Vstupné: ZDARMA;
Start: 20:00.

Další informace naleznete na:
www.chapeaurouge.cz
https://www.facebook.com/chapeaucz
https://www.instagram.com/chapeaucz/

Ghost-Note (USA)

12.10. Palác Akropolis

Instrumentální exploze future funku / Ghost-Note se vrací s novým albem Mustard n’Onions

Elitní funk a groove s bubeníky ze Snarky Puppy. Superskupinu vede snad nejlépe sehraná dvojice hráčů na bicí a perkuse, Robert Searight a Nate Werth, mnohonásobní držitelé Grammy ze Snarky Puppy. Hvězdnou sestavu obohatili ti nejlépe fundovaní sidemani takových hvězd jako Prince, Snoop Dogg, Erykah Badu, Herbie Hancock či Kendrick Lamar. Po dvou letech se Ghost-Note vrací do Prahy v plné sestavě s novým albem Mustard n’Onions (vychází 19.4. 2024).

Žánrově navazují na funkové základy, které položili Fela Kuti, Talking Heads či James Brown, a transformují je do zatím nikdy neslýchané instrumentální exploze. Připravte se na divokou party v té nejlepší muzikantské společnosti! Skupina vznikla roku 2015, obě její studiová alba vzbudila světový ohlas a pronikla na vrchol jazzového žebříčku iTunes. Na druhém z nich, Swagism, hostoval jeden z nejžádanějších světových jazzmanů, saxofonista Kamasi Washington. Kritika psala, že zvuk kapely se na něm rozpíná všemi myslitelnými směry, včetně funku, psychedelie a disca. Oba zakladatelé kapely, Searight a Werth, pocházejí z Texasu, a jejich společným cílem je hudba stojící na perkusích a věčně pulsujícím rytmu.

Ghost-note jsou:

Robert “Sput” Searight (Snarky Puppy, Herbie Hancock, Kendrick Lamar) – bicí

Nate Werth (Snarky Puppy) – perkuse

Justin McKinney – baskytara

Mackenzie Green – zpěv

Daniel Wytanis – trombón

Dominique Xavier Taplin (Prince, Toto) – klávesy

Jonathan Mones (Funky Knuckles, RC & The Gritz) – alt saxofon, flétna

Peter Knudsen – kytara

Mohou být humanoidi lidštější než my sami?

Nové představení Jany Burkiewiczové vysílá světlo, jež ozařuje odpovědi ukrývající se ve stínech. Výrazná scénografie, proměňující se světla i záblesky projekcí tvoří společně rámec, ve kterém „na troskách lidské existence vznikne nový život, který Slunce vdechne dávno odloženým strojům. Humanoidi ožívají. Začíná nová etapa života na zemi.“Tak začíná taneční sci-fi SLUNCE z dílny Jany Burkiewiczové a tanečního souboru BURKICOM, které vás multimediálními prostředky provede až na konec lidské budoucnosti.

Taneční zkoušky mezinárodní skupiny tanečníků na inscenaci Slunce, jejíž premiéra proběhne 10. a 11. října v multimediálním prostoru Archa+, nyní vrcholí v Dánsku v rámci tvůrčí rezidence BURKICOM v Holstebro Dance Company. V Praze zároveň fotografka Michaela Karásek Čejková točí v režii filmového režiséra Tomáše Luňáka pro inscenaci projekce, Jiří Konvalinka skládá a upravuje přímo na zkouškách k inscenaci původní hudbu a skvělý scénograf Marek Cpin finalizuje kostýmy a scénografii. Těšit se můžete, jak je u inscenací Jany Burkiewiczové zvykem, na komplexní multimediální inscenaci, kdy tou nejdůležitější esencí jsou především emoce, jemný humor a tekutý čas. Téma? Co se stane s umělou inteligencí, když začne žít svým vlastním životem ve světě bez lidí. Apokalyptická sci-fi po konci světa, který, jak říká Jana Burkiewiczová, byste si přáli zažít.

Tanečníci inscenace pocházejí doslova z celého světa. Zatímco italský tanečník Lorenzo Giovannetti, v Dánsku působící slovenská tanečnice Paulína Šmatláková a v Praze usazený, byť na Slovensku a v Německu také působící slovenský tanečník Michal Heriban se už v inscenacích BURKICOM objevili, Elena Praastrup Nielsen a Hikaru Osakabe byli do projektu vybráni na základě březnové mezinárodního konkursu. Zajímavostí je, že Elena v minulosti prošla právě souborem Holsterbro Dance Company, zatímco Hikarova cesta do Prahy vedla přes klasický balet v Japonsku a Kanadě a následné současné projekty v Mnichově. Že jsou skvělí tanečníci je samozřejmostí (například Michal Heriban má na svém kontě hned několik nominací na Ceny Thálie), do inscenace však přinášejí i kouzlo svého osobního charismatu, který dokonale sedne ke zkoumanému tématu umělé inteligence, a společně s Janou Burkiewiczovou nacházejí docela nový způsob pohybové komunikace. Nakonec na scéně inscenace člověka nepotkáte, jen pět futuristických humanoidů, poslední generaci umělé inteligence.

„Umělou inteligenci jako dosavadní vrchol technologického vývoje vytvořili lidé jako službu. Každým otevřením Spotify nebo iMusic používáme umělou inteligenci, která nás lépe a lépe a lépe definuje. Vnímá naše potřeby a přání, stará se o nás a zároveň nás tím uzavírá do našeho vlastního já, ve kterém nás nic nezaskočí. Snad ze strachu o zneužití jsme A.I. vtiskli výrazně kladné lidské vlastnosti – pokoru, snahu porozumět, vyhovět. Naprogramovali jsme jí jako sen o sobě samých, vytvořili stroje jako nástroj obrazu někoho, kým bychom sami chtěli být a co bychom chtěli umět,“ popisuje téma představení autorka konceptu a choreografka Jana Burkiewiczová.

Tanečníci v představení symbolicky znázorňují humanoidy ve světě bez lidí po blíže nespecifikované apokalypse. Byli zrození, aby nám sloužili, ale my zde již nejsme. Bloudí ve svých programech a v záblescích svých dat nacházejí člověka sami v sobě. Tak jako v samotném představení.

Kdo je to Jana Burkiewiczová a BURKICOM

Inscenace Slunce tématem i formálním zpracování dokonale zapadá do dramaturgie, kterou Jana naplňuje už od samotného založení vlastního seskupení souboru BURKICOM před deseti lety. Aktuální témata, citlivost ke společenským otázkám a iluzivní kouzlení všemi dostupnými prostředky současného divadla, udivují v režii Jany Burkiewiczové diváky nejen v Čechách, ale stále častěji také v zahraničí. Jana vystudovala pražskou HAMU a k vlastní autorské tvorbě doputovala přes svět baletu, muzikálu i opery, režii rozvíjela i na velkých show pro Českou televizi nebo třeba pro pražský Designblok a Elite Model Look. Do svých inscenacích přináší nejen nečekaná témata a barvité formální zpracování, ale především empatii k divákovi a velký cit pro dané téma.

Z dosud nastudovaných inscenací můžete v současnosti v Čechách vidět inscenaci Ostrov!, která diváky převádí do prostředí nedotčené přírody a souboru přinesla nominace na Cenu Divadelních novin, Cenu Divadelní kritiky či Cenu Thálie. Na podzim se Ostrov! po hostování v Polsku a Chorvatsku se vydává do Asie – na velké taneční festivaly v Soulu a Hong Kongu. V Praze jej můžete vidět pouze 1. 10. v divadle La Fabrika. A na Vánoce se pak můžete opět těšit na autorskou, nesmírně hravou a vždy vyprodanou adaptaci slavného Čajkovského baletu Louskáček, nově v divadle Archa+, tak jako inscenaci Slunce, které jak říká Jana, „vám otevře dveře do světa představivosti a fantazie. Až zazáří SLUNCE zažijete strhující příběh, jehož vyústění vás jako neviditelný bumerang přivede k sobě samému.“

Tvůrčí tým a obsazení:

Režie, choreografie: Jana Burkiewiczová

Koncept, scénář: Jana Burkiewiczová, Tomáš Luňák, Jiří Macek

Hudba: Jiří Konvalinka

Scénografie, kostýmy: Marek Cpin

Světelný design: Pavla Beranová

Režie projekcí: Tomáš Luňák

Kamera projekcí: Michaela Karásek Čejková

Animace, střih: Tomáš Hájek

Grafický design: Martina Černá / Imagery

Fotografie: Natálie Hofmanová

Promo videa: David Krátký

Asistentka choreografky: Paulína Šmatláková

Performeři: Lorenzo Giovannetti, Michal Heriban, Hikaru Osakabe, Elena Praastrup Nielsen, Paulína Šmatláková

Produkce: Lenka Plottová

Booking: Ivona Szantová

Premiéra se uskuteční dne 10. a 11. října 2024 v Archa+ v rámci programu festivalů Signál a 4+4 Dny v pohybu.

https://www.burkicom.com/repertoar/slunce

Respect Festival a ARCHA+ uvádí:

Seun Kuti & EGYPT 80

16.10. ARCHA+

Afrobeat Dynasty

Zakladatelem a ikonou afrobeatu (tedy střetu afrických rytmů s funkem a jazzem) byl Fela Kuti, který tento styl společně s Tony Allenem uvedl na na světová pódia v sedmdesátých letech. Na jeho odkaz navazuje nejmladší a nejtalentovanější z jeho synů, saxofonista, zpěvák a kapelník Seun Kuti, který dnes patří k nejrespektovanějším africkým hudebníkům. Na přání Fely Kutiho převzal po jeho smrti vedení skupiny Egypt 80, která přes změny v sestavě funguje dodnes. Album From Africa with Fury produkovali Brian Eno a John Reynolds, album Black Times bylo nominováno na Grammy. Do Prahy přivezou zbrusu nové album v produkci Lennyho Kravitze, které na jaře uvede společný singl s Damianem Marleym, synem Boba Marleyho.

x-x-x-x-

Termín afrobeat, to není nějaké vágní označení pro moderní africkou hudbu, ale přesně vymezený styl. U jeho zrodu stáli před 50 v Lagosu, tehdejším hlavním městě Nigérie, bubeník Tony Allen a saxofonista Fela Kuti. Některé z nahrávek dokonce produkoval britský bubeník Ginger Baker, známý ze skupiny The Cream. I když slavnější Kuti stál na podiu v čele kapely, byl to bubeník Allen, který měl úlohu hudebního vedoucího. „Byl první, kdo tradiční rytmy afrických hráčů přenesl z jednotlivých bubnů na bicí soupravu,“ vysvětluje znalec africké hudby Tomáš Kerle. Afrobeat se z Nigerie rozšířil do zbytku Afriky a zasáhl i Západ. I po padesáti letech stále žije, nikoli jako vyčpělé retro, ale jako zcela současná a energií překypující hudba, která je aktuální jak v Evropě, tak i v Americe. K nejlepším mimoafrickým kapelám žánru patří newyorský Antibalas, v němž na klávesy mimochodem hraje Chris Doyle, jehož jsme v Praze viděli s kurdskou zpěvačkou Meral Polat.

Zrod afrobeatu je spojen se sociálním protestem. V postkoloniální éře se v řadě afrických zemí chopili moci diktátoři, zvláště krutým osudem prošla Nigerie. V boji proti represím sehráli výraznou roli umělci, například spisovatel a nositel Nobelovy ceny Wole Soyinka a také Fela Kuti. Ten bydlel, pracoval i koncertoval v komplexu, který nazval The Shrine, Svatyně, budova byla jeho nahrávacím studiem a archivem. Roku 1977, když u nás probíhaly hony na chartisty, obklíčila Kutiho hudební centrum armáda. Vojáci zničili jeho magnetofonové mastery, vyhodili z okna jeho matku, která na následky zemřela a budovu zapálili. V čem vlastně spočíval Kutiho protest? Jeho vrstevník, jihoafrický trumpetista Hugh Masakela vysvětluje souvislosti: „Byl pro mě víc než přítel nebo bratr. Lidé, s nimiž se utkal při svém tažení proti korupci, jej nedokázali fyzicky zlikvidovat, jako to udělali s jinými – za to zaslouží Fela obdiv. Vojenská vláda v Nigerii, kterou kritizoval, ho nedokázala umlčet. Každý, kdo zná alespoň trošku Afriku ví, že to je zázrak. Ten člověk přežil pět režimů, a přitom to byl jeden z nejšťastnějších a nejzábavnějších lidí jaké jsem znal.“ Jednou byl odsouzen za „devizový podvod“, tedy zástupný problém s oblibou používaný proti disidentům za husákovského Československa. Fela ve skutečnosti odmítl při odletu dát úplatek celníkovi. Vystoupil na festivalu v Glastonbury, na podiu kouřil marihuanová cigára neuvěřitelných rozměrů, nenáviděl armádu a obyčejným vojákům přezdíval „zombies“.

Roku 1978 Kuti rozpustil svoji kapelu Africa 70 a sestavil novou s názvem Egypt 80. Chtěl tak symbolicky upozornit na sounáležitost svého domovského kontinentu s egyptskou civilizací. Jeho nejmladší syn Seun projevoval od pěti let zájem o hudbu a od devíti let začal se svým otcem vystupovat v roli předskokana. Od dvanácti let byl řádným členem jako saxofonista a hráč na perkuse. Když Fela roku 1997 zemřel, Seun v souladu s přáním svého otce převzal jeho roli. Debut, Seun Kuti & Fela’s Egypt 80, vydal ve svých 25 letech, jeho pozdější album From Africa with Fury produkovali Brian Eno a John Reynolds, první manžel zpěvačky Sinéad O’Connor. Ve skupině tehdy ještě převažovali původní hráči, kteří o dvě dekády před tím doprovázeli Fela Kutiho.