Je Ari Eldjárn nejlepší islandský stand-up komik? Jeho humor střílí do vlastních řad – konkrétně řad tří set padesáti tisíc obyvatel ostrova, kde se všichni znají. Na úspěšnou show Promiňte mou islandštinu, kterou naleznete na Netflixu, teď v české premiéře naváže novým stand-upem From Iceland With Love.
Pražská show Ariho Eldjárna se odehraje v Divadle U Hasičů 7. května.
13. 4. 25 ♦ Rock Café, Praha
Z New Orleans do Prahy: Hot 8 Brass Band hledají v hudbě naději a esenci radosti
Dědictví tradiční hudby domovského New Orleans ve své hudbě nezapřou. Hot 8 Brass Band ale nezůstávají u klasického jazzu a obohacují ho o prvky funku, rapu i hip-hopu. Ne nadarmo je na své ceněné album pozval Jon Batiste (držitel mnohých Grammy, ale i Oscara za soundtrack k filmu Duše). Jejich strhující a autentické podání tradiční hudby jim přihrálo koncerty s Georgem Ezrou i Mary J Blige, ale hlavně nadšené publikum po celém světě.
Česká premiéra Hot 8 Brass Band proběhne 13. dubna 2025 v pražském klubu Rock Café, vstupenky (550 korun) jsou právě v prodeji na webech fource.cz, GoOut a Ticketmaster.
Dynamika osmičlenné kapely vychází z maximálního vzájemného porozumění, ne nadarmo o ní zesnulý kapelník Bennie „Big Peter“ Pete hovořil jako o rodině. Když v roce 2021 zemřel ve věku pouhých pětačtyřiceti let, jako by tím podtrhl, že auru Hot 8 Brass Band nedefinují jen triumfální hudba, ale i tragédie. Jim navzdory ale kapela neschází z cesty a od roku 1995 šíří evangelium neworleanského jazzu a připomíná, že dokud bude naživu tamní umělecká scéna, bude to dobrý signál úplně pro všechny.
Díky jejich osobitému pojetí Sexual Healing (Marvin Gaye) či aktualizacím skladeb od Snoop Dogga nebo Stevieho Wondera se dědictví pouliční hudby New Orleans dostává k dalším a dalším lidem. Za album The Life & Times Of.. si The Hot 8 Brass Band vysloužili nominaci na Grammy, účinkovali v dokumentech Spikea Leeho i seriálu HBO Treme. Ikony scény, která na ikony nehraje.
vstupenky a událost Fource | https://fource.cz/cs/events/hot-8-brass-band-25/
facebookový event | https://www.facebook.com/events/861146276218223
ŠVANDOVO DIVADLO UVEDE NEJDIVOČEJŠÍ IBSENOVU HRU, KTERÁ VYPRÁVÍ O RODINNÝCH LŽÍCH
Robert Jašków, Luboš Veselý, Jacob Erftemeijer, Tomáš Petřík, Marie Štípková, Bohdana Pavlíková, Barbora Křupková a další členky a členové Švandova divadla se potkají v nové inscenaci Divoká kachna v režii Martina Františáka, uměleckého šéfa smíchovské scény. Slavné drama Henrika Ibsena (1828-1906) nabídne divákům silné herecké obsazení i napínavou podívanou plnou kontrastů. „Divoká kachna je asi nejdivočejší a nejvtipnější Ibsenovou hrou,“ říká Františák, který se režiím děl norského dramatika dlouhodobě věnuje. V překladu Františka Fröhlicha s původní hudbou Matěje Kroupy a výpravou Marka Cpina se Divoká kachna ve Švandově divadle poprvé představí 12. dubna ve Velkém sále Švandova divadla.
Gregers Werle (Jacob Erftemeijer) se po letech vrací do domu svého otce, továrníka Werleho (Robert Jašków). Potkává tu svého dávného známého Hjalmara Ekdala (Tomáš Petřík), syna Starého Ekdala (Luboš Veselý). Starý pán byl původně Werleho obchodním společníkem. Po uvěznění za finanční machinace, z nichž Werle obratně vyklouzl, je teď pan Ekdal zcela závislý na továrníkově blahovůli. Většinu času tráví v ústraní na půdě, kde chová i divokou kachnu – nevinného tvora, jehož Werle zmrzačil při lovu… Gregers navíc zjišťuje, že jeho otec ochromil a zmanipuloval i život Hjalmara a jeho ženy Giny (Marie Štípková). A že ve tmě nevědomosti tápe také jejich dcera Hedvika (Barbora Křupková), dívka trpící stejně jako továrník Werle nevyléčitelnou oční chorobou. Rozhořčený Gregers nejprve vmete otci do tváře všechny jeho zlé skutky. A pak se rozhodne, že půjde s pravdou ven. Otevře lidem oči, aby konečně spatřili věci tak, jaké ve skutečnosti jsou. Jak ale Ekdalovi takové „dobrodiní“ unesou? A je vůbec možné je unést?
Pravda a lež, slepota a prozření
„Zásadní otázkou Ibsenovy hry je, jestli je dobré lidi zbavovat jejich životních lží – a pokud ano, do jaké míry to dělat,“ říká režisér Martin Františák. Podle něj je Divoká kachna napínavým dramatem složeným z ostrých kontrastů. „Souboje o své životy a duše tu svádějí rodiče i jejich děti. Pere se tu pravda a lež, světlo a tma, vznešenost a vulgarita, slepota a prozření,“ líčí Františák. Za velké téma inscenace považuje režisér také divokost a její ztrátu. „Jejím symbolem je samozřejmě ona postřelená kachna, z níž si Hedvika udělá svého mazlíčka,“ upozorňuje režisér. A dodává, že svět mužů je ve hře vylíčen jako svět lovců, kořistí a pastí. „Mužskou umíněnost a dravost vyvažují v Ibsenově geniálně napsané hře sympaticky zemité ženské figury,“ míní Františák.
Otcové, synové, ženy
V novince Švandova divadla se lze rozhodně těšit na silnou hereckou sestavu. Továrníka Werleho, cynického pragmatika vítězícího nad svými bližními úskoky i hrubou silou, hraje Robert Jašków. Jeho protipólem je slabý a poddajný Starý Ekdal v podání Luboše Veselého.
Dvojici patriarchů doplňují jejich neméně zajímaví synové. Mužem vystaveným osudové zkoušce je mírný a poddajný Hjalmar Ekdal (Tomáš Petřík), Hedvikou zbožňovaný tatínek žijící dosud v příjemném sebeklamu. Ten hodlá rozmetat umanutý Gregers Werle (Jacob Erftemeijer). Inteligentní muž činu je přesvědčen, že všechny dokonale prokoukl a své „vize“ jim chce vnutit doslova za každou cenu. Jako doktora Rellinga uvidíme Jakuba Tvrdíka. Ginu Ekdalovou hraje Marie Štípková, Paní Sørbyovou Bohdana Pavlíková. V úloze dospívající Hedviky se představí Barbora Křupková. Zběhlého teologa Molvika ztělesní Jan Mansfeld, továrníkova sluhu Pettersena hraje Miroslav Hruška. Další postavy ztvární členové rezidenčního souboru Peškovky – kreativní scény, která je se Švandovým divadlem úzce spojena – Ductus Deferens. Účinek dramatu podtrhuje původní hudba skladatele Matěje Kroupy. Výpravu navrhl Marek Cpin, který do scény a kostýmů promítl i „lovecký“ charakter předlohy.
Vina, stud a troll
Jak připomíná dramaturgyně Johana Součková Němcová, Divokou kachnou pokračuje Švandovo divadlo v uvádění výrazných skandinávských titulů. K nim aktuálně patří i dánská komedie Chlast v režii Thomase Zielinského. „Ibsen ovšem patří k dramatické klasice,“ dodává dramaturgyně. „Ibsenova dílem realistická, dílem symbolistní hra je mimo jiné varováním, jaké zlo může vzejít z lidské hlouposti, omezenosti a pokrytectví,“ říká dále Součková Němcová. „Pod Ibsenovými moderními, divácky stále velmi přitažlivými dramaty o lidských povahách a vztazích teče vždy temný proud nevyřčených sil a vášní. V jeho hrách je tak prý vždy ukryt troll, nevyzpytatelná přírodní bytost známá ze severské mytologie. V Divoké kachně ho teď chceme najít,“ uzavírá režisér Martin Františák.
Víte, že …
… Henrik Ibsen vycházel při psaní Divoké kachny z tehdy hojně diskutovaných teorií? Tou první byl darwinismus: názor, že vývoj v přírodě podléhá přirozenému výběru, kdy se silnější a přizpůsobivější prosazují na úkor slabších a méně adaptabilních. Tím druhým byl nietzscheismus spojený s vírou v nadčlověka, silnou osobnost, která stojí nad zákony a je předurčena hýbat lidmi, světem a dějinami. Třetím inspiračním zdrojem byla skandinávská mytologie.
… jedním z prvních, kdo představil Ibsenovy hry českému divákovi, byl Pavel Švanda ze Semčic v Letním divadle na Smíchově? V roce 1887 uvedl inscenaci Nepřítel lidu, následně hru Rosmersholm (pod názvem Bílí koně), na zájezdě v Brně pak Noru (poprvé v češtině a v překladu Elišky Peškové pod názvem Vánoce). Paní z Námoří – pod titulem Mořská paní – viděli diváci už v roce 1890. O deset let později, v rámci cyklů Máje (Spolku českých spisovatelů a beletristů), uvedlo Švandovo divadlo mj. i Ibsenovu Divokou kachnu. Na počátku 20. století pronikl už Ibsen do českého repertoáru a v novodobých dějinách Švandova divadla se objevil ještě několikrát.
Premiéra: 3. 4. 2025
UIP – Universal, USA 2025
Režie: Steven Soderbergh
Scénář: David Koepp
Kamera: Peter Andrews
Hudba: David Holmes
Hrají: Cate Blanchett, Michael Fassbender, Tom Burke, Pierce Brosnan, Marisa Abela, Naomie Harris
Manželé před sebou mívají různá tajemství. A co teprve, když jsou ti manželé špióni, z nichž jeden možná právě zrazuje svou zemi. Cate Blanchett a Michael Fassbender excelují v thrilleru Operace Black bag oscarového režiséra Stevena Soderbergha.
Manželé George (Michael Fassbender) a Kathryn (Cate Blanchette) Woodhouseovi jsou spokojený manželský pár, a dokonce jim ani nevadí společně pracovat ve stejné branži. V tajných službách. Pokud před sebou mají nějaká tajemství, jsou výhradně pracovní. Jejich vztah ovšem nabere zcela nečekanou dynamiku, když se zjistí, že se uvnitř týmu špiónů vyskytuje člověk, který prodává informace „druhé straně“. George i Kathryn tak čelí reálné možnosti, že zrádcem je jejich životní partner a že se záhy ocitnou na křižovatce, kde se budou muset rozhodnout, zda dají přednost práci či vztahu. V tomto případě s velmi fatálními následky. Jedinou nadějí je najít v týmu jiného záškodníka, případně obětního beránka, na kterého by to mohli hodit. Jenže když proti sobě elitní špióni rozehrají rafinovanou hru, nemůžete si být ničím jisti, protože pravda a lež v takovém prostředí mají velmi mlhavé kontury.
Filmy oscarového režiséra Stevena Soderbergha se většinou vyznačují velkou mírou inteligence a rafinovanosti a nabízejí herecké příležitosti pro ty největší herecké hvězdy. „Scénář Davida Koeppa tohle všechno splňoval, navíc sliboval slušný divácký potenciál. A já jsem rád, když mé filmy vidí co nejvíc lidí,“ říká režisér Soderbergh, který Operaci Black bag řadí do stejné kategorie jako Dannyho parťáky, jeden ze svých nejúspěšnějších snímků.
Mickey patří k Postradatelným, kteří jsou vysíláni na Niflheimu na jistou smrt. A tak není divu, že během osmi let zemřel už šestkrát. Nyní slouží android s jeho nahranou myslí v ledovém pekle obývaném nebezpečnými hmyzáky. Předloha filmu s Robertem Pattinsonem v hlavní roli vyšla nyní také jako audiokniha ve vydavatelství OneHotBook s hlasem Kajetána Písařovice. Více na onehotbook.cz
Eva Filová: Angažovaný šatník
Výstava proběhne od 28. března do 10. června 2025 v galerii Artwall na nábřeží kpt. Jaroše a Edvarda Beneše. Vernisáž se uskuteční 31. března od 18:00 v Acid Coffee, v Centru pro současné umění, Dukelských hrdinů 500/25a. Vernisáž je spojená s diskusí s umělkyní a uvedením její monografie od slovenské historičky umění Jany Geržové.
Slovenská umělkyně Eva Filová ve svém projektu nazvaném Angažovaný šatník řeší otázky týkající se registrovaného partnerství, reprodukčních práv či práva na eutanazii. Umělkyně vytvořila sérii spodního prádla a oblečení s nápisy, jehož nositelé a nositelky se hlásí k „Homofobii” nebo „Registrovanému partnerství“, „Intoleranci“, „Sterilizaci” nebo „Celibátu”. Oblečení tu (jako druhá kůže) symbolizuje bytostné osobní přesvědčení, nebo může odkazovat k politickým názorům a konceptům, které si můžeme obléct či vysvléct, přivlastnit si je, nebo se jich vzdát.
Dílo Evy Filové na jedné straně souvisí s požadavky lidskoprávních hnutí, na druhé straně kritizuje nenávistné nálady ve společnosti, a zvláště konzervativní postoje katolické církve. Vedle feministických a queer hesel („Možnost volby“, „Nebudeme mlčet“) tak šatník obsahuje i „Katechismus” či „Výhradu svědomí”, kterou někteří křesťanští lékaři zdůvodňují odmítání interrupcí, nebo naopak požadavek „Odluky církve” odkazující k ideji sekulárního státu. Polarita bílé a černé přitom zastupuje vyhrocení společenské diskuse. Zároveň však naznačuje možnost transformace: prádlo ztrácí častým používáním a praním barvu, což anticipuje možnost vzniku celé škály postojů mezi dvěma vyhraněnými póly.
Série děl vznikala mezi lety 2006-14 jako reakce na tehdejší společenskou situaci na Slovensku. I po letech však neztrácí nic ze své naléhavosti. V současné době, která je poznamenána zhoršením práv menšin, útoky na svobodnou kulturu a ohrožením demokracie na Slovensku, ale i v jiných zemích, je dílo Evy Filové připomínkou faktu, že boj za rovnost a spravedlnost neskončil. Na výstavě v galerii Artwall umělkyně s těmito otázkami konfrontuje širokou veřejnost a ptá se, nejen jaké postoje zastáváme jako jednotlivci, ale především na to, jaké postoje by měly dostávat prostor v rámci naší společnosti.
Na vernisáži proběhne také prezentace monografie Evy Filové od slovenské historičky umění Jany Geržové (Jana Geržová: Eva Filová, Kruh súčasného umenia Profil 2024). Kniha je nejen monografií umělkyně relevantní pro současné slovenské umění, ale zároveň pojednává o umění jako formě protestu. Eva Filová se jako jedna z prvních slovenských umělkyň (spolu s Annou Daučíkovou) hrdě přihlásila k feminismu již v polovině 90. let minulého století, kdy to zdaleka nebylo populární. Společenský vývoj ukazuje, že feministický aktivismus je stále stejně aktuální.
O umělkyni: Eva Filová (1968) je umělkyně, filmová teoretička a pedagožka. Zabývá se genderovými tématy. V současnosti se věnuje vědecké a pedagogické práci. Vyučuje na Katedře filmových studií na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Vydala knihy „Eros, sexus, gender v slovenském filmu“ (2013) a „Slovenský stát ve filmu. Dokumentární a hraná tvorba po roce 1945“ (2020; s Evou Vžentekovou). https://secondaryarchive.org/artists/eva-filova/
Více informací: www.artwallgallery.cz
Bouře, ticho a nový začátek. I Love You Honey Bunny přicházejí s introspektivní deskou
I Love You Honey Bunny na třetím albu procházejí jednotlivými fázemi osobní transformace
Pražská indie-popová kapela I Love You Honey Bunny přichází se svým třetím řadovým albem Don’t Look When I’m Changing. Po bouřlivém a euforickém předchůdci We Just Had a Wonderful Time nabízí introspektivní pohled na změnu, hledání identity a přehodnocování životních priorit. Energické kytary, agresivní syntezátory a silné melodie zůstávají, novinka je ale zvukově rozmanitější a odvážnější. Album, které vznikalo v Brightonu a Amsterdamu, pokřtí kapela 10. dubna v pražském klubu MeetFactory, 11. dubna v Budapešti v klubu Dürer Kert, 12. dubna v Bratislavě na Pink Whale a 16. května v brněnském Kabinetu Múz.
„Album Don’t Look When I’m Changing provází posluchače jednotlivými fázemi osobní transformace. Odráží cestu změny – chvíle, kdy je potřeba se stáhnout do ústraní, najít nový směr a nakonec se vrátit jako jiný člověk. Deska zachycuje celý vývoj od prvotní touhy po změně přes trnitou cestu pochybností až po přijetí sebe sama. Začíná nadějí a odhodláním v love songu Let’s Do It Again a uzavírá se melancholickou reflexí ve skladbě Faults in My Design, kde zazní klíčová věta: „Nevím, kde jsem udělal chybu, jsem stejný jako dřív.“ Cyklus se tak uzavírá – nebo možná začíná nanovo.“
„Občas je potřeba rozbořit starý svět, abychom mohli postavit nový. Je to jako oblékání nového outfitu – nejdřív se schováte do kabinky, až pak vyjdete ven,“ říká frontman kapely Sebastian Jacques, který vnímá změnu jako intimní proces. Už necítí potřebu se předvádět – místo exhibice raději jen poodhalí závěs a nechá nahlédnout ty, kteří chtějí vidět. „Právě v tom je kouzlo – je to mnohem intimnější, křehčí, nejisté, ale zároveň krásné,“ dodává.
Autenticita alba spočívá v tom, že jeho příběh kapela sama prožila. „Táhlo nám na třicet a začali jsme si klást otázku, jestli žijeme tak, jak opravdu chceme. Zároveň je ale téma osobní proměny univerzální, každý si v něm může najít svůj vlastní příběh,“ říká baskytarista Kristián Kraevski k albu, které je nejen hudební výpovědí, ale i pozvánkou k vlastní introspekci.
Zvukovou pestrost nové nahrávky naznačily už tři dříve vydané videosingly. Úderná hitovka Kintsugi reflektuje snahu poskládat se zpět dohromady vlastními silami. Rozhoupaně emocionální Under the Weather připomíná, že někdy je potřeba si bez výčitek dopřát pauzu. Hejskovsky znějící Playground Friends se věnuje fenoménu trauma bondingu. Paradoxně nejněžnější moment alba přichází v písni Storm, která symbolicky čistí vzduch.
„Motiv bouřky je nosným prvkem celé desky. Vnímám ji jako kontrast mezi chaosem venku a bezpečím uvnitř – bouřlivé etapy života střídá klid, který dává prostor začít znovu, ale s vědomím toho, co bylo dřív. Někdy je potřeba se před bouří schovat, pozorovat ji, poučit se a pak vyjít ven jako nová verze sebe sama,“ uzavírá zpěvák a zároveň textař kapely Sebastian Jacques.
Album Don’t Look When I’m Changing od I Love You Honey Bunny obsahuje 10 skladeb a vychází 28. března 2025 digitálně, na CD i vinylu. Nahrávalo se v říjnu 2024 v legendárním Brighton Electric Studios – těsně předtím, než do něj dorazili The Cure – a také v amsterdamském STMPD Recording Studios. Na světovém zvuku nahrávky se kromě autorské vyzrálosti a hudebních zkušeností členů kapely výrazně podíleli britský producent Steven Graham Ansell a nizozemský producent Koen van de Wardt, u nějž kapela na podzim 2023 absolvovala třítýdenní rezidenci. Dílčí části alba vznikaly také ve vlastním pražském studiu Space Tape.
Bio
I Love You Honey Bunny tvoří zpěvák Sebastian Jacques, kytarista Martin Šolc, baskytarista Kristián Kraevski a bubeník Josef Keil. Díky anglickým textům kapela přirozeně zamířila na zahraniční pódia a odehrála více než 450 koncertů po celé Evropě i turné v Kanadě. Zazářili na prestižních festivalech jako Sziget (Maďarsko), Envol et Macadam (Kanada) či Eurosonic Noorderslag (Nizozemsko) a pravidelně vystupují na domácí scéně, např. na Rock for People nebo Colours of Ostrava. Dosud vydali alba Cosmic Background Radiation (2018) a We Just Had a Wonderful Time (2023), na které navazuje novinka Don’t Look When I’m Changing (2025). Vydávají ji pod vlastním labelem Space Tape.
10. 4. 2025 – Praha – MeetFactory, křest alba + Fumar Mata
11. 4. 2025 – Budapešť – Dürer Kert
12. 4. 2025 – Bratislava – Pink Whale
24. 4. 2025 – Plzeň – Divadlo Pod lampou
26. 4. 2025 – Pardubice
16. 5. 2025 – Brno – Kabinet Múz, křest alba
Tracklist
Let’s Do It Again
Playground Friends
Kintsugi
Under the Weather
Who We Are
View of Mistakes
Voices in My Head
Storm
Secret Ploy to Destroy the World
Faults in My Design
Další informace
https://www.iloveyouhoneybunny.cz
https://www.facebook.com/ILoveYouHoneyBunny
https://www.instagram.com/iloveyouhoneybunnyband
Klip Playground Friends: https://youtu.be/KrYeNjfZrC8
Klip Kintsugi: https://youtu.be/soLSgks2SMY
Klip Under the Weather: https://youtu.be/wCqa22LQNI0
Odbetonování jako katalyzátor pro tvorbu, přednáška o krajinářské architektuře progresivního vlámského Studia Basta
Ve čtvrtek 3. dubna se v Praze představí krajinářský architekt Kenny Windels, spoluzakladatel vlámského Studia Basta. Přednáška s názvem Odbetonování jako katalyzátor pro tvorbu z cyklu Kra/jiná II spolku Kruh se zaměří na revitalizaci městských prostorů odstraňováním nadbytečných zpevněných ploch. Cílem jejich projektů je zkvalitnit urbánní prostředí a přinést do měst více zeleně.
Studio Basta je vlámský krajinářský ateliér se sídlem v Kortrijku, který založili Kenny Windels a Bert Busschaert v roce 2008. Oba zakladatelé jsou absolventi oboru krajinářské architektury na belgické Univerzitě ve Wageningenu. Krajinu vnímají jako systém, kde každé místo má svůj význam. Ve svých návrzích vycházejí z genia loci a dynamiky prostoru a tak se projekty přirozeně integrují do místního prostředí. Studio Basta se zaměřuje na různé typy projektů, od obytných prostorů přes formování každodenního života až po volnočasové areály. Výsledkem jejich práce jsou spontánní, živé a zelené prostory s nenuceně uspořádaným charakterem. Při navrhování dbají na udržitelnost a efektivitu a jejich realizace kladou důraz na kvalitu a otevřenost ke spolupráci s místními komunitami i dalšími zapojenými stranami.
Kenny Windels se v přednášce Odbetonování jako katalyzátor pro tvorbu zaměří na konkrétní příklady z praxe, které ukážou, jak tento přístup přispívá ke zvýšení biodiverzity, efektivnějšímu hospodaření s vodou a celkovému zvýšení kvality života ve městech. Představí také metody a strategie, které umožňují přeměnu zpevněných ploch na funkční zelené plochy, čímž vznikají nejen esteticky přitažlivé, ale také udržitelné a budoucím výzvám přizpůsobivé prostory.
Studio Basta ve spolupráci s francouzským ateliérem Wagon Landscaping navrhli například úpravy veřejného prostoru kolem muzea Texture v belgickém Kortrijku. Má podobu labyrintu ploch připomínajících pole podél řeky Leie a návrh vychází z vizuální podoby QR kódu instituce. Tento koncept propojuje současný design s místní krajinou. Krajinářské řešení plní také funkci orientačního bodu, který koresponduje s architekturou muzea a tokem řeky a zároveň vytváří nový prostor pro místní obyvatele a návštěvníky. Projekt Wu Wei představuje renovaci dvou budov a přilehlé staré tiskárny, které byly přeměněny na kulturně-administrativní centrum v Kortrijku. Součástí areálu o rozloze 5000 m² je hotel, restaurace, lázně a kancelářské prostory. Přestavba spočívala v odstranění starých částí a vytvoření nových otevřených prostorů, které byly doplněny několika menšími zahradami. Tyto zahrady propojují jednotlivé části areálu a poskytují místo pro odpočinek. Kombinace průmyslového dědictví s moderní architekturou vytváří otevřenou atmosféru charakterizovanou světlem, přírodou a klidem. Poslední vybranou realizací je obnova starého průmyslového areálu u břehu řeky Leie v Kortrijku, na reprezentativní sídlo firmy, jehož součástí je i přístavba soukromé rezidence. Přeměna vychází z balancování mezi kouzlem místa a atraktivitou, ale také mezi veřejným a soukromým prostorem. Výsledkem je design, kde výsadba podle zónování a promyšlené volby v souvislosti s architektonickou budovou vedou k jasné atmosféře a pocitu soukromí i veřejnosti.
Přednáška vlámského krajinářského architekta Kennyho Windelse s názvem Odbetonování jako katalyzátor pro tvorbu se uskuteční ve čtvrtek 3. dubna 2025 od 19 h v Kině 35 (Francouzský institut v Praze), Štěpánská 644, Praha 1. Přednáška proběhne v angličtině. Základní vstupné na akci je 180 Kč, za zvýhodněnou cenu pro studující, seniorky a seniory za 160 Kč. Vstupenky lze zakoupit v síti GoOut.
Spolek KRUH se věnuje osvětě v architektuře již 25 let, od roku 2001. Hlavním cílem je snaha představit veřejnosti kvalitní a současnou architekturu, otevřít ji pro smysluplnou diskusi a umožnit dialogy mezi autorskými týmy a obyvatelstvem měst a obcí. Kruh pořádá celoroční cykly přednášek se světovými i místními osobnostmi architektury, celorepublikový festival Den architektury a mezinárodní filmový festival Film a architektura.
Akce probíhají v centru metropole a jsou určeny pro veřejnost i odborníky a odbornice se zájmem o architekturu a veřejný prostor.
WEB: kruh.info | FB: facebook.com/kruhspolek | IG: instagram.com/kruh_cz
Michael Gira & Kristof Hahn (SWANS) / USA, DE
9.4. MeetFactory 20:00
Michael Gira a Kristof Hahn patří mezi nejprogresivnější osobnosti experimentálního rocku – Gira jako zakladatel a Hahn jako dlouholetý člen SWANS.
Gira i Hahn mají za sebou sólové vystupování, v tomto novém projektu spojí své vize ve společném setu instrumentálních skladeb a písní čerpajících z reinterpretací hudby SWANS, nových písní a dalšího materiálu. A ano, pro tuto příležitost budou mít na sobě kostýmy zvířátek. Enjoy!
https://meetfactory.cz/cs/program/detail/rachot-michael-gira-kristof-hahn
Národní galerie Praha otevírá výstavu Mlčící jaro: umění a příroda 1930–1970 ve Veletržním paláci.
Mlčící jaro: umění a příroda 1930–1970
Výstava sleduje proměny vztahu člověka k přírodě (nejen flóře a fauně, ale krajině jako celku) v umění od 30. let 20. století až do počátku tzv. normalizace. Návštěvníci uvidí více než sto děl ze sbírek NGP i zahraničních institucí, včetně prací Františka Kupky, Josefa Šímy, Toyen, Jindřicha Štyrského, Františka Muziky, Evy Kmentové či Hany Wichterlové. K vidění bude rovněž tvorba zahraničních umělců z Polska a Slovenska, například Karola Hillera, Adama Prockého nebo Márie Bartuszové. Kurátorka Eva Skopalová doplnila tento výběr o díla současných autorek Anny Hulačové, Elišky Konečné, Jimeny Mendozy, Marie Tučkové a Kristíny Bukovčákové, která lze chápat jako vyjádření sounáležitosti s minulostí.
„S tím, co nacházeli umělci před šedesáti či osmdesáti, devadesáti lety se můžeme dobře ztotožnit i dnes, mimo jiné skrze současnou tvorbu umělkyň. Myšlenky lidí, kteří už nežijí, pro nás nejsou mrtvé, participují na současnosti,“ říká kurátorka výstavy Eva Skopalová.
Projekt tematizuje hluboké emocionální pouto člověka k přírodě a zkoumá, jak historické události jako válka a totalitní režimy ovlivnily vnímání krajiny. Jak se zpřetrhaly naše vazby ke krajině? Umělecká díla se stávají prostředkem
k obnově citlivého vztahu ke všemu živému. „Citové, emotivní pouto s přírodou je snad intuitivním principem naší vlastní záchrany. Pokud máme k něčemu vztah, chráníme to,“ vysvětluje Eva Skopalová. Exponáty tak vedou návštěvníky
k vlastní reflexi a prožitku.
„Tato výstava, připravená kurátorkou Evou Skopalovou s nasazením celého týmu NGP, shromažďuje hlasy umělců, myslitelů a vizionářů, kteří stejně jako spisovatelka Rachel Carson zpochybňují lhostejnost a nutí nás přehodnotit náš vztah ke světu kolem nás,“ říká generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast a dodává: „Umělci na výstavě nám svými díly připomínají, že příroda není pozadím naší existence, ale jejím základem. Připomínají nám, že naše dnešní rozhodnutí budou utvářet krajinu zítřka.“
Závěrečná část výstavy se věnuje tématu vykořisťování přírody v období
tzv. normalizace, kdy byla krajina vnímána primárně jako zdroj. Odkazuje také na významné dobové události, jako byla diskuse o pesticidech po vydání knihy Rachel Carson Mlčící jaro (později přeložené jako Tiché jaro) v roce 1962, která
v Československu vyšla o čtyři roky později. Kniha následně vedla v USA ke změně zákonů. „Historie dokázala, že jeden hlas může probudit generaci. Mlčící jaro je pozvánkou k naslouchání – umění, přírodě a naléhavosti naší doby,“ doplňuje Alicja Knast.
Mlčící jaro: umění a příroda 1930-1970
Místo konání: Veletržní palác, 1. p. východní křídlo
Termín: 28. 3. – 31. 8. 2025
Kurátorka: Eva Skopalová, Sbírka umění po roce 1945 (NGP)
https://www.ngprague.cz/udalost/4230/mlcici-jaro-umeni-a-priroda-1930-1970